David Ondráčka: Obstrukční blábolení do sněmovny nepatří. Vypněte kamery i mikrofony
Obstrukční blábolení Okamury a Babiše ve sněmovně je peklo. Je čas zpřesnit pravidla, upravit jednací řád, zavést omezení na délku projevů a také vyřešit klouzavé mandáty poslanců, když se stanou ministry. A pokud dnes někdo začne exhibovat a hodiny žvanit, tak to důsledně ignorujme mediálně.
Obstrukce se dnes staly nelegitimní parlamentní taktikou. Používá se opakovaně jen a výhradně s cílem zdržovat a všechny znechutit. Ale kromě obligátního rozhořčení na sítích se aktuálně neděje nic systémového, co by tu věc do budoucna změnilo. Bohužel je pravděpodobné, že pokud by se po volbách vyměnila vláda, a vládlo třeba ANO s SPD, tak by se obdobné obstrukce odehrávaly v opačném gardu, současných vládních poslanců. Ale k čemu to je celé dobré?
Principem demokracie je diskuse, ne nekonečně žvanění
Principem demokracie má být diskuse, výměna názorů, argumentace, prostor pro vyjádření menšinových pozic, právo opozice kritizovat a hlídat vládu. Ale tohle žádná diskuse není, to je jen absolutně nekonstruktivní exhibice. Opozice musí mít prostor, ale ne neomezený, smyslem parlamentu není žvanit donekonečna o čemkoliv. A právo vládnout má většina, proto taky máme volby. Zvykli jsme si bohužel na to, že naše politika je brutálně nekonstruktivní, a bereme to, že to je prostě standard a nic se s tím nedá dělat.
Prezident Petr Pavel podepsal vládní novelu o snížení červnové valorizace důchodů. A hned vzápětí se pozastavil nad tím, že vládní koalice valorizaci penzí omezí, a platy politiků nechá růst. Dobrý manévr na odvedení pozornosti. Platy politiků jsou vděčný terč.
Politický diář Jany Havligerové: Politici se činí, vidět to ale není
Názory
Obstrukce stojí reálné peníze
Někdo namítne, že nemá smysl přepočítávat náklady, kolik stálo třeba celodenní blábolení Okamury, protože Parlament platí poslance, jejich asistenty i aparát sněmovny fixně. No, ale ty stovky lidí reálně během této doby nedělají svou práci. Má to své reálné ekonomické náklady, když dalších 199 poslanců neschvaluje zákony, škrábou se za uchem a čekají až absurdní představení skončí. Jsou to náklady uniklých příležitostí, kdy se mohly řešit reálné věci a problémy.
Parlamentní demokracie musí být i ekonomicky a časově efektivní, něco posouvat a řešit, jinak jí nebude věřit už vůbec nikdo. Když takové trapné divadlo zahlédne někdo, kdo zrovna spěchá do práce, logicky musí být naštvaný, že to má platit. I to je jeden z důvodů, proč přešlapujeme na místě jako země, jako společnost, protože si na takové věci zvykáme.
Minulou středu se konal ve Sněmovně seminář o zbraňové legislativě, kam jsem se šel podívat. Aktuálně je otevřena novela zákona o zbraních a střelivech, nyní leží ve třetím čtení, mimochodem řeší se už od roku 2017. S ohledem na prosincový masakr na Filozofické fakultě se však toto téma stalo velmi žhavým a celá věc se řeší v úplně jiné společenské atmosféře.
David Ondráčka: Poslanci v napjaté atmosféře řeší pravidla držení zbraní
Názory
Ignorujme obstrukce mediálně, nedávejme jim prostor
Exhibice dělají lídři opozice kvůli mediální pozornosti, čím déle jsou v televizi, tím pro ně líp. Ignorujme je, nedávejme jim mediální prostor. Poslouchat slovní průjem nebo kostrbaté čtení nějakého textu, natož se pokoušet to nějak analyzovat, je úplná ztráta času. Typicky Okamura a Babiš nejprve hodiny žvaní, a pak vesele vyjdou ven před kamery a řeknou, že parlament je prostě žvanírna.
Třeba ČT24 by podle mě příště měla vypnout po úvodu přímý přenos a to mnohahodinové „blití“ úplně ignorovat. Kvůli pozornosti to dělají, když ji nebudou mít, dříve skončí. Nevidím v tom prostě veřejnou službu. Ta zase začne v momentě, až se v Parlamentu začne řešit zase cokoli reálného, pak to má ČT samozřejmě důsledně sledovat.
Bilancovat není úplně snadné. Zvlášť když se události hrnou jedna za druhou, a často dokonce jedna přes druhou. Vybrat politický počin či výrok roku si musí každý podle svého gusta, nabídnout můžeme jen stručnou ochutnávku. Tipujeme ale, že pro většinu z vás bude rok 2023 letopočtem, kdy se z premiéra, předsedy ODS Petra Fialy stal pan Nutella.
Politický diář Jany Havligerové: Léta páně 2023. Rok k smíchu i pláči
Názory
Klouzavé mandáty
Za současného stavu sněmovny je o to víc absurdní, že pořád nemáme zavedeny klouzavé mandáty poslanců. Poslanec, který se stane ministrem, by po tu dobu byl zastoupen náhradníkem, a pokud by jednou ve vládě skončil, mandát by se mu vrátil. Dnes v té sněmovně hodiny úplně zbytečně dřepí a ztrácejí čas ministři, kteří mají hlavně řešit milion exekutivních věcí ve svém resortu (a platí to i pro primátory, třeba primátora Prahy Bohuslava Svobodu). Takto čekají, jestli náhodou nedojde k náhlému hlasování, a oni by tam pak chyběli. Ministr vždy bude mít možnost u všech podstatných bodů ve sněmovně být, vystupovat k nim, jen by nemusel ztrácet drahocenný čas, který má věnovat exekutivním a koncepčním věcem.
Změňme jednací řád sněmovny
Minulý rok začala v pracovní skupině vznikat změna jednacího řádu sněmovny, která měla zabránit obstrukcím a zefektivnit jednání. Neomezené projevy jsou nesmysl, proto měla nastavit limit i pro poslance s přednostním právem řekněme na půl hodiny, za tu musí být schopen k dané věci říct kdokoli cokoli a úplně to stačí. Počítala s časovým limitem pro poslance při schvalování programu jednotlivých schůzí, což je moment, který svádí k dlouhým proslovům a může jednání sněmovny blokovat.
Ale teď se bohužel zdá, že na úpravě shoda není a nikdo se k ní nemá, není žádný tahoun. Zdá se, že zase převládne uspokojení, že jednou budu v opozici, a pak si můžu zaobstruovat sám. Ale kdy jindy to změnit, než když sněmovna zvenku působí, že je úplně paralyzovaná?
