Radnicím má pomoci „létající úředník“. Novela zákona o obcích počítá s tím, že by mohl dělat některé odbornější agendy a malé úřady by se o jeho čas dělily. „Je to dobrý nápad a snad to bude v praxi fungovat,“ píše ve svém komentáři protikorupční expert David Ondráčka.
Píše se únor 2024. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) zasahuje v Krajské zdravotní v Ústí nad Labem (KZ) kvůli podezření z manipulace se zakázkami. Zadrží celkem deset lidí. Mezi nimi i ředitele, či náměstka. Kriminalisté zasahují i v budově ředitelství. Jde o o holdingovou společnost, která sdružuje sedm nemocnic v Ústeckém kraji, vlastníkem je krajská samospráva. Copak to jen připomíná?
Poslanci schválili novelu zákona o státním zastupitelství, a v rozumné verzi. To zásadní jsou pojistky pro odvolávání hlavy celé hierarchické soustavy žalobců. Po mnoha letech marných pokusů, vášnivých debat a někdy i demonstrací, to prošlo v zásadě bez jakýchkoliv politických emocí. Nikoho to nezajímá, až to je trochu podivné.
Myanmar (dříve Barma) prochází už 3 roky krutou občanskou válkou, kde brutální vojenská junta masakruje civilisty. Diktátorská kleptokracie je vedena bandou cynických generálů, ti nepokrytě kradou z Barmy všechny zdroje a suroviny. A právě dnes, 1. února jsou to přesně 3 roky od brutálního vojenského puče. Armáda brutálně pošlapala demokracii, zničila výsledky voleb a zahájila tvrdé represe vůči jakémukoli odporu. V Barmě jsem mnohokrát byl a mám tu zemi moc rád. I proto tento text píšu s hořkostí, že tento otřesný režim a jeho masakry civilistů jsou ve stínu jiných konfliktů a válek, a zdánlivě nikoho to nezajímá.
Liberty Ostrava je historicky největší huť v Česku, největší zaměstnavatel na Ostravsku a do jisté míry součást identity města, včetně toho strašného vzduchu, když jedete kolem Bartovic. Fabrika prošla od devadesátek několika zpackanými privatizacemi a celý košatý příběh je opravdu hodně nešťastný. Není divu, že na Ostravsku zanechal mezi lidmi silnou pachuť.
Obstrukční blábolení Okamury a Babiše ve sněmovně je peklo. Je čas zpřesnit pravidla, upravit jednací řád, zavést omezení na délku projevů a také vyřešit klouzavé mandáty poslanců, když se stanou ministry. A pokud dnes někdo začne exhibovat a hodiny žvanit, tak to důsledně ignorujme mediálně.
Minulou středu se konal ve Sněmovně seminář o zbraňové legislativě, kam jsem se šel podívat. Aktuálně je otevřena novela zákona o zbraních a střelivech, nyní leží ve třetím čtení, mimochodem řeší se už od roku 2017. S ohledem na prosincový masakr na Filozofické fakultě se však toto téma stalo velmi žhavým a celá věc se řeší v úplně jiné společenské atmosféře.
Balíček Obrana demokracie je jedním z návrhů Evropské komise, který používá na reálný problém přehnané a nedomyšlené nástroje, působí jako kanón na vrabce. O co jde?
Konec roku je bilančním časem, nabízím svých několik poznámek k letošními roku z hlediska fungování státu, politiky a mocenských pohybů u vlivových skupin. V politice je podle mě podstané, že sledujeme jakýsi lyrický věk politiky. Trochu jako když Kundera mluvil o mládí, je politika černobílá, radikální, plná prázdných symbolů, povrchní, směšná. Vyčerpává se tím, že se zabývá hlavně sama sebou. A taková politika v zemi není schopna obnovit společenskou smlouvu, onu nepsanou dohodu mezi členy naší společnosti, která je v posledních letech silně narušená.
Tak nám 10. prosince proběhl mezinárodní den lidských práv (slaví se podepsání Všeobecné deklarace OSN) a hned týden poté následovalo výročí úmrtí Václava Havla, symbolu svobody a lidských práv. Je to dobrá příležitost se zamyslet se nad naším přístupem k lidským právům v politice, byznysu, společnosti.
Viktor Orbán rozehrál na Evropské radě hru, kdy se chystá blokovat zahájení rozhovorů o vstupu Ukrajiny do EU. Orbánův bytostný zájem je, aby EU Maďarsku rozmrazila velký objem EU fondů, které zemi nebyly proplaceny kvůli porušování právního státu a kleptokracii spojenou s dotacemi. Orbán udělal na oko několik změn a předstírá drobné úpravy. Teď se zdá, že EU Orbánovi ustupuje, nechává se vydírat vetováním společných rozhodnutí a navíc fondy mu chce rozmrazit. A Orbán, jako každý kleptokrat, EU fondy úplně miluje. A naivní Evropa dělá takový nerozumný krok, ustrašeně ustupuje a říká tomu kompromis.
Polsko ukončilo 8 let trvající vládu Kaczynskeho a jeho strany Právo a spravedlnost (PiS), a od včerejška má nového premiéra Donalda Tuska. Byly to dramatické volby, a nesnadná povolební hra, ale včera se v Sejmu výměna garnitur dokončila.
Zákon o podpoře bydlení se dostává do finální fáze. Ve změti různých legislativních návrhů je to jeden z těch, který si zaslouží pozornost a společenskou debatu. V minulé sněmovně neprošel, nyní v pozměněné formě i s jiným názvem má šanci vyšší. A může to být dobrý základ bytové politiky.
Výsluhy pro bývalé příslušníky ozbrojených složek dnes neplní svůj původní a legitimní smysl. Jsou často provázeny podvůdky a vypočítavostí, a často jdou spíše kancelářským krysám než lidem skutečně riskujícím ve výkonu služby. A rozpočtově se staly pro stát neudržitelné. Jen loni vyplatil stát na výsluhách 12,5 miliardy korun.
Náš stát potřebuje zásadně opravit, na tom je široká shoda politická, byznysová i společenská. Tento opravdu komplexní a složitý úkol však zatím nedokážeme pojmout manažersky, vyčlenit na to dost kapacit a peněz, a důsledně táhnout dopředu. A permanentně vyjednávat celému procesu dostatečnou politickou podporu v momentu každého problému nebo odporu (který nevyhnutelně přijde), aby se to nezaseklo na detailech. Současná Fialova vláda v tom dělá kroky, ale zatím spíš salámovou metodou drobných krůčků, zásadní reforma to úplně není. Je otázka, co ve zbývající čase ještě stihne.
Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) v nejbližších měsících neplánuje cestu do Číny, ačkoli pozvání od čínské diplomacie má. Řekl to v televizi Prima. Debaty o možné cestě představitelů české vlády do Číny se objevily poté, co kabinet odmítl poskytnout předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi (ODS) letadlo✈️ na cestu s podnikatelskou delegací na Tchaj-wan.
