Zajímá nás
David Ondráčka: Branky, body, sekundy a dotace. Roky budovaný klientelismus ve sportu je stále živý
Sportovní prostředí zažilo za poslední týdny další dvě velké kauzy související s podvody, zneužíváním dotací a nekontrolovaným řízením svazů. Zatčení a uvalení vazby na šéfa tenisového svazu Kaderky a lidí kolem něj. A pak dost neuvěřitelnou kauzu Sokola, kdy sekretářka a nejbližší osoba starostky České obce sokolské Hany Moučkové jim zpronevěřila přes 40 milionů. Po odhalení spáchala přímo v budově Tyršova domu na Malé Straně sebevraždu.
Ve sportu má jít hlavně o branky, body a sekundy a mělo by se hrát fair-play. Proč se teda opakují pořád stejné průšvihy, které ničí pověst všem sportovním nadšencům i fanouškům? Po nekonečných kauzách hlavně ve fotbale (Ivánku kamaráde, Pelta, Berbr), hokeji, kolem Olympijského výboru, tenisu nebo teď Sokola, nabízím pár postřehů této hodně komplexní oblasti.
Aktuální podvody tenistů i Sokolů
„Sestra Moučková už prostě nemá v čele ČOS co pohledávat, ničí naši léta budovanou pověst", píší naštvaní bratři Sokolové a chystají sněm, kde to budou řešit. Moučková jezdila se svou blízkou podvodnicí na luxusní dovolené do Dubaje, takže její tvrzení, že neví za jaké peníze, je úplně absurdní. V létě se navíc plánuje v Praze všesokolský slet s rozpočtem 150 milionů, který má financovat stát (Národní sportovní agentura), Praha a kraje. Takže toto financování teď může být ohroženo.
Šéf Českého tenisového svazu Kaderka je spolu se čtyřmi dalšími kolegy obviněn z podvodů spojených s dotacemi, které vytahoval přes fakturování nevykonaných služeb a spřízněné firmy. Aktuálně je ve vazbě, aby nemohl ovlivňovat svědky. Podle policie měli zpronevěřovat finanční prostředky poskytnuté Národní sportovní agenturou, které byly určeny například na organizaci turnajů či vzdělávací programy pro děti.
Členové sportovních svazů musí chtít odpovědnost vlastních funkcionářů, to je úplně správné, jinak se nic nezmění a skandály rozkrádání dotací, zakázek a majetku svazů se budou pořád opakovat. Ale dokáží členové bafuňáře uhlídat, je to vůbec reálné? Právě ta drobná a strašně důležitá práce statisíců trenérů, asistentů, dobrovolných organizátorů, vedoucích sportovních kroužků, táborů, nadšenců, tím bude ničena a reputace sportu poškozena.
Summit premiérů Visegradu v Praze zaslouží určitou reflexi, k čemu nám toto politické spojenectví vlastně je. Jsem dlouhodobě přesvědčen, že se už vyčerpal, nemá žádný účel a pokračování této formy politického spojenectví pod značkou V4 není v českém zájmu, je kontraproduktivní. 
David Ondráčka: Politický projekt Visegradu je mrtvý, vyhovuje jen Orbánovi s Ficem, Česku ne
Názory
Roky budovaný klientelismus, od dob ČSTV a Sazky
Klientelismus byl v této oblasti budován třicet let od rozpadu ČSTV (Českého svazu tělesné výchovy). Postupně si šéfové sportovních svazů a asociací vydobili silná postavení, a hlavně přes velké sporty si začali získávat až absolutní moc a kontrolu nad svými ovečkami. Jako dané berou nárokování podpory státní i veřejné (kraje, města, někdy i státní firmy). Svazy jsou přerozdělovací páky peněz a dotací dolů, a nikdo z členských entit a oddílů si to s nimi nechce rozházet, jinak přichází trest. Jde sice o samosprávy, probíhají volby a sněmy, ale představa, že se zezdola to nějak zásadně změní, je ve většině oblastí nereálná.
Sportovní bafuňáři postupně získali sebejistotu, že na ně nikdo nemůže, kontrolní mechanismy fungují jen formálně a začínají se chovat úplně bez mantinelů. A do tohoto běžícího stroje občas zasáhne externí faktor, policejní vyšetřování. A soudy pak mohou říct: „Tohle už je přes čáru, naplnilo to i trestní rovinu a někteří z vás budou i pykat.“ Chvíli to prostředí znejistí, ale obvykle jen dočasně.
Vliv u politiků a často i lidí v justici se kupuje až trapně banálně, přes lístky na zápasy, turnaje, mistrovství. Pelta šel dál, nebál se vozit a hostit celé delegace vlivných na několik dní na zápasy. Prostě dělal vztahy, každý se může někdy hodit. Je to dost podobný princip jako třeba volňásky pro vlivné lidi do městské ZOO. Nic moc sofistikovanějšího za tím není. A tak se koukají jinam, neřeší to systémově, peníze na dotace se dál alokují a doufá se, že každá kauza zase brzy vyšumí.
Radnicím má pomoci „létající úředník“. Novela zákona o obcích počítá s tím, že by mohl dělat některé odbornější agendy a malé úřady by se o jeho čas dělily. „Je to dobrý nápad a snad to bude v praxi fungovat,“ píše ve svém komentáři protikorupční expert David Ondráčka. 
David Ondráčka: Proč by obcím prospěli létající úředníci na babetě
Názory
Sportovní bafuňáři natahují dlaně po státu
Minimálně krachem původní Sazky (megaloman Hušák) v roce 2011 došlo k tomu, že sport přišel o své zlaté vejce, které mu každoročně generovalo zisky a přispívalo na jeho fungování. A tehdy sport přišel otevřeně za státem s nataženou dlaní a řekl plať, protože naše činnost je důležitá pro celou společnost. Nejen naši činnost, ale taky investuj do infrastruktury, sportovišť, je to tvoje povinnost.
Ubíhala další léta, ale chybějící pravidla a systém financování se pořád nevytvářel. A tak to vakuum začali zaplňovat ti sportovní funkcionáři sami a stávali se z nich velcí hráči v oblasti českého sportu. Když zapátrám v paměti, slyšel jsem od nich opakovaně, že na ministerstvu sedí pár neschopných úředníků, a proto jim musí pomoct a celé to vlastně zadministrovat za ně, aby se daly nakupovat kopačky a aby se dalo svítit v sokolovně. Hlavním systémovým obviněným v těchto kauzách by vlastně měl být neschopný stát a jeho představitelé. Stát dlouhodobě nedokázal vytvořit pravidla pro financování českého sportu a nedokáže kontrolovat využití veřejných peněz.
Forrest Gump Jansta a ministerstvo sportu
Forrest Gump české politiky Jansta (byl u všeho, co se v této zemi dělo, nebo to o sobě aspoň barvitě tvrdí) v čele ČUS (České unie sportu, svým způsobem pohrobku ČSTV) aspiroval na ministra sportu. Zástupci sportovních svazů pořád zdůrazňovali, že potřebují větší stabilitu peněz, tím pádem vlastní rozpočtovou kapitolu. Aby měli tu alokaci jistou. A aby těch peněz bylo každý rok víc. Cílem Jansty a spol. bylo tedy zřízení ministerstva sportu s rozpočtem 12 až 15 miliard, aby se zhruba dorovnali ministerstvu kultury. Sport je stejně důležitý jako kultura, možná i víc, to byl jejich argument. Chcete snad, aby děti fetovaly a tloustly? A dneska jim to nově vzniklá Národní sportovní agentura naplňuje, miliardy alokované má.
Zmínění lidé do těch procesů vstoupili i se svými osobními zájmy, zájmy sportovních svazů či klubů, s nimiž byli spojeni. A začali uplatňovat i své představy o tom, jak by to financování ze strany státu mělo být prováděno. Ministři školství a jejich náměstci, kteří se na tom úřadě točili jak svatí na orloji, pak po každé personální změně naráželi na připravený systém, kterému nebyli schopni čelit. Milostná telenovela Pelty s náměstkyní ministryně školství, kdy v posteli rozdělovali dotace, skončila jejich odsouzením.
Píše se únor 2024. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) zasahuje v Krajské zdravotní v Ústí nad Labem (KZ) kvůli podezření z manipulace se zakázkami. Zadrží celkem deset lidí. Mezi nimi i ředitele, či náměstka. Kriminalisté zasahují i v budově ředitelství. Jde o o holdingovou společnost, která sdružuje sedm nemocnic v Ústeckém kraji, vlastníkem je krajská samospráva. Copak to jen připomíná?
David Ondráčka: Zatýkaní v krajských nemocnicích? Do stejné řeky vstupujeme poněkolikáté
Názory
My ve fotbale jsme jedna velká rodina, říkal Sepp Blatter
Samozřejmě naprosto vyjímečnou ligu mezi sporty hraje fotbal, jako největší sport a svým způsobem odraz naší společnosti. Fotbal hraje registrovaných 1,3 milionů hráčů a celkově možná 2 miliony lidí milují tuto krásnou hru. Ale český fotbal je obzvláště prohnilý. Vedení dlouhé roky působilo jako mafie, korupční kauzy a zatýkání přichází pravidelně (Ivánku kamaráde, Pelta a dotace, kupování rozhodčích).
Všechno, co se uvnitř upeklo, se tam muselo i sníst, nikdo nebude nic vynášet. Vytvářelo se opravdu mafiánsky uzavřené prostředí. Valné hromady FAČR s focením odevzdávaných hlasovacích lístků byly legendární. A třeba Pelta měl pocit, že tím, jak každému vyhoví, zároveň promazává soukolí celého prostředí tvořeného vlivnými lidmi. Dnes si oligarchové kupují fotbalové kluby (třeba Sparta, Slavia) jako svou trofej na stvrzení svého statusu.
Zatčení hlavy Berbra a dalších bylo šancí začít znova, měnit věci zásadně, zespodu od okresního přeboru až nahoru do vedení FAČR. Nastavit kontrolu, hlídat rozhodčí, omezit kupování zápasů a manipulace sázek, pracovat s mládeží, přivézt vyzkoušené metodické modely ze zahraničí, a hlavně ukázat lidem na všech úrovních, že se musí zapojit. Jestli se ta změna daří, není moc jisté. Dříve už takto chvilku v čele fotbalu byl Ivan Hašek, nedokázal změnit nic a utekl do zahraničí zděšený z našich mafiánských poměrů. Teď se vrací jako trenér reprezentace, tak snad ví, do čeho jde.
