Splnil jsem sen své milované dcerky a šli jsme na koncert její oblíbené korejské popkapely Blackpink, hráli v Paříži na State de France. Když dcera miluje K-pop a vy milujete ji, není co řešit, ona byla štastná, takže já taky. Nabízím úvahu nad tou globální, produkčně domyšlenou mašinou na hity, umělých emocích zpěvaček, odbrzděné komerci a taky továrně na talenty a našich dětech.
Volby rozhoduje volební aritmetika, počty mandátů v krajích a kroužkování. Třeba Maláčová se může přepočítat a nakonec nemít mandát, jen ostudu. Politika je adrenalinová hra o přežití, proto se před volbami všichni snaží účelově pospojovat, aby do Sněmovny prolezli. Posuzovat ty „účelovky“ bude ještě justice.
Policie se nachází v hluboké krizi. Má v logu „pomáhat a chránit”, ale mnoho insiderů by tam dnes spíš dopsalo „předstírat činnost, vyplňovat formuláře, čekat na výsluhy a držet hubu”.
Za kulisami komické kampaně, kdy Babiš jezdí po Ostravsku, předstírá, že je fanoušek Baníku a šaškuje na tanečním festivalu Beats for Love, se odehrává důležitější rozhodování. Chce být a bude Babiš premiér, pokud ANO volby vyhraje? Nebo bude řídit vládu přes mobil ze sokolovny a úkolovat Havlíčka? Do hlavy mu nevidíme, do voleb i po nich se může stát dost věcí, ale dost to ovlivní Česko v dalším období.
Po Evropě se rozmáhá takový nešvar. Má zkratku SLAPP, neboli Strategic Lawsuit Against Public Participation. Zapamatujme si tuto zkratku. Je to velmi nebezpečný trend, měli bychom ho znát a systémově se mu bránit. Protože bez odvážné žurnalistiky a svobodné občanské společnosti demokracie degeneruje.
Na populistech typu Okamura a Babiš mě fascinuje, jak hluboce pohrdají lidmi, kteří je volí. Kdyby jejich voliči mohli někdy slyšet, jak se o nich baví, když se vypnou kamery, byli by dost znechuceni. Nemám nejmenší iluze, že podobně nepřemýšlí i řada politiků z dalších stran, včetně těch aktuálně vládních. Ale populisté staví svoji politiku hlavně na lísání se lidem, v tom je to pokrytecké na druhou.
Společnosti vlastněné městy reálně určují kvalitu života ve městech. Jak pohodlně, bezpečně a čistě se nám žije, zajišťují vodu, teplo, světlo na ulicích, svážejí odpadky, vozí nás tramvajemi a opravují chodníky. Sedí na majetku za stovky miliard korun a patří mezi největší zaměstnavatele. Ale správa a řízení tohoto majetku je jedna hluboká tragédie, systémová chyba a neefektivita. Je čas na zásadní řez.
Sportovní pyramida v Česku se nám hroutí odspodu. Malé amatérské oddíly, jednoty a kluby skomírají, anebo z posledních sil ještě přežívají, a týká se to všech sportů. Nejhůř jsou na tom ta nejnižší patra zajišťující sport pro všechny, sport dětí pro radost z pohybu a kondici. Před volbami zase uslyšíme hesla: Děti musí sportovat, pohyb, zdraví; žádná obezita, počítače, mobily a drogy. Realita je úplně jiná, hodně smutná, situace ve sportu je jako domeček z karet, co se může sesypat.
Existuje docela velké riziko, že příští Sněmovna po říjnových volbách bude hodně rozdrobená. Poslanecké kluby se stanou nestabilní a budou se z nich „odlupovat“ jednotliví poslanci. Lze tak usuzovat z toho, jak se skládají do voleb koalice a pseudokoalice různých stran a poměrně solitérních jednotlivců. Ve výsledku by se rozjel jiný typ politické hry.
Akademická politika se na českých univerzitách zvrhla v trapné politikaření, rvačku o granty a zneužívání fondů škol. Celé je to překryto tituly, taláry a ceremoniály, ale mnohde to je pokrytectví až na půdu. Odvolání rektora ČVUT Petráčka s ostudou a podezřeními, hrubě přepálené odměny rektorky Králíčkové z Univerzity Karlovy, to jsou jen viditelné špičky desítek nedůstojných příběhů. Liší se akademická politika vůbec v něčem od té vesnické rvačky, kterou sledujeme ve sněmovně?
Orbán ztrácí v Maďarsku půdu pod nohama a jeho strana podporu. Bojí se, že může prohrát příští volby, přijít o moc i o svou imunitu. Začíná z posledních sil hystericky kopat kolem sebe, eskaluje rétoriku. Orbán věří, že mu ten „hmyz“, tj. opozice, média, soudci, firmy, nevládky, tam leze z ciziny. Chce Úřad pro ochranu suverenity, který může zařadit na černou listinu a pokutami zničit každou entitu, která má jakékoli financování ze zahraničí, včetně EU fondů, a bez možnosti se odvolat. Úplně v ruském stylu.
Pavel Tykač je jeden z nejaktivnějších oligarchů v českém byznysovém rybníčku, jeho tahy má smysl více sledovat. Jeden z nejrychleji bohatnoucích fosilních miliardářů s velmi problematickou privatizační minulostí (Motoinvest, CS fondy), velkými aktuálními zájmy kolem modernizačních dotací po konci hnědého uhlí a tajnými nákupy majetkových podílů ČEZu.
Vláda chtěla slavnostně podepsat kontrakt na stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech, ale žaloba francouzské EdF a předběžné opatření soudu to zatím odložilo. Je to ale pro Česko dobrá smlouva a je výhra do toho jít s Korejci? Český průmysl u toho subdodávkami rozhodně moc nebude. Shrňme ti to, Francouzi zuří, Korejci inkasují, Američané se smějí, a Češi moc neví, ale celé to nakonec zaplatí.
Česko by mělo udělat pro záchranu Svobodné Evropy udělat víc. Nejen gesta a signály, ale položit konkrétní a rozumné peníze na stůl. Je to přesně v duchu havlovské tradice a ochrany lidských práv po světě, na kterých naše zahraniční politika stojí. A navíc je to i chytrá investice do budoucna. Fiala a Lipavský na billboardech píší, že je čas stát na správné straně. Tak pánové šup, je čas. Rozhoupejte se, udělejte silný politický krok a zachraňte Radio Svobodná Evropa. Česko může být hrdina.
Fialova vláda se chlubí, že její ministři neodstupují kvůli skandálům. Ale vůbec to neplatí pro politické náměstky ministrů, minimálně čtyři byli v poslední době odejiti s ostudou a velkým průšvihem. Co to je za lidi, co na ministerstvech ve stínu dělají? Jsou to lidi na špinavou práci, aby se pan ministr neušpinil? Platí tedy, že Fialova vláda má ministry bez skandálů, ale náměstky bez zábran? Pojďme se podívat na 4 kauzy.
