Nabízím výběr zpráv z médií z března 2026. Tento text je hluboká nadsázka, satira, nese dokonce i stopy sarkasmu a humoru. Není možné jej brát jakkoli vážně, protože teď v květnu 2024 přece nikdo nemůže vědět, o čem se bude psát v březnu 2026, to každý ví. Všechno bude jinak, třeba.
Gruzie bouří proti návrhu zákona o zahraničním vlivu. Podobný zákon leží v parlamentu na Slovensku, dávno už ho má Maďarsko, diskutuje se o něm v Rumunsku. Cíl tohoto zákona je všude stejný, utáhnout šrouby, označit a ostrakizovat nepřátele státu, upevnit vlastní moc a mít klid na práci. V Česku se to mnohým velmi líbí, za rok a půl po příštích volbách můžeme mít tyto věci na stole. Moc korumpuje a nekontrolovaná moc korumpuje absolutně. Mysleme na to.
Jakou formou chce stát financovat dokončení dálniční sítě? Zda přes klasické veřejné zakázky, kterými teď jede salámovou metodou po jednotlivých úsecích pár kilometrů, anebo formou PPP (partnerství veřejného a soukromého sektoru) na větší celky a dlouhodobé provozování. To je teď velmi živá otázka pro Ministerstvo dopravy a ŘSD pro dostavbu posledních velkých úseků dálnice D35, nepochybně velké priority pro dokončení spojení na Olomouc a tím odlehčení přetížené D1. Stát aktuálně testuje po dlouhé době první PPP projekt dálnice D4, na kterém uvidí výhody a nevýhody.
V mnoha koutech republiky nám dlouhodobě vznikají zpravodajské pouště, kde víme o životě těchto lidí a komunit strašně málo. Nerozumíme jim, vnímáme to povrchně, a to nepochopení jen dál zbytečně rozděluje Česko. Proto potřebujeme místní novináře, publicisty, kteří aspoň částečně tyto pouště informačně zalévají. Tito bojovníci na mnoha místech dělají výbornou práci na koleně, nízkonákladově, vytrvale, odvážně, bez velké redakce. Místní žurnalistika si zaslouží podpořit, finančně i zájmem. Určité malé granty nabízí Nadační fond nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz), ale potřeba peněz je násobně větší. Prostor pro mecenáše, vizionáře a patrioty je obrovský.
Společnosti vlastněné městy a jejich efektivita zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života lidí. Zajišťují ve městech klíčové služby, hromadnou dopravu, vodu, teplo, osvětlení ulic, opravy cest a chodníků, svoz odpadků a mnohem víc. Ale systémový způsob jejich řízení (corporate governance) se vyčerpal a nefunguje. Důraz na zásadní roli dozorčí rady se v českých komunálních podmínkách zvrhl v orgie neodpovědnosti, alibismu a špatného managementu.
EU volby jsou důležité, ovlivňují politické mantinely, ve kterých bruselská evropská politika v dalším období pojede. Výzev je spousta a složitých, ekonomických, sociálních i geopolitických, nebo řešit rozšíření unie o nové členy. Do toho se přidává nervozita z možného návratu Trumpa a spolupráce s USA, a krátkodobě třeba už v červenci, jak bude EU předsednicky řídit Orbán.
V neděli jsem byl diskutovat v Otázkách Václava Moravce s předsedou ÚOHS Petrem Mlsnou. A o čem by se tedy mělo po těchto Otázkách mluvit? No, ideálně o reformě antimonopolního úřadu. Jak z něj udělat respektovaného a moderního regulátora hospodářské soutěže pro 21. století, jak efektivně regulovat přirozenou chamtivost v dnešním dynamickém byznysu, jak zajistit efektivní přezkum veřejných zakázek.
Přijímačky Cermatu spolu s dlouhodobě nedostatečnou kapacitou všeobecných škol jsou obrovskou ostudou této země a opravdovým zločinem na mladé generaci, píše ve svém komentáři bývalý ředitel Transparency International ČR a analytik David Ondráčka.
Byznys s odpady je obrovský, neprůhledný, točí se v něm neuvěřitelné miliardy. Při lobbingu kolem nastavování pravidel hry je až zarážející nepoměr v síle a vlivu velkých korporátních gigantů a na druhé straně roztříštěné samosprávy a málo efektivní státní správy. Dobře to bylo vidět při prodloužení konec skládkování odpadu z původně plánovaného roku 2024 na rok 2030. Reálně nemáme dostatečné ponětí o tom, co se vlastně s odpady v Česku děje, co přesně a kolik se toho na skládky vozí, jestli sanační práce skutečně probíhají, nemluvě o pravidelných zahořeních skládek. Nefunguje vynucování regulace, digitalizace postupuje velmi pomalu evidentně záměrně, takže skutečná čísla a objemy lze kontrolovat jen velmi obtížně. Že v roce 2024 nevíme, kolik kamiónů na skládky přijede a kolik tam čeho přivezou, je úplně absurdní, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
Kumulace politických funkcí, hlavně těch exekutivních, se úplně utrhla z řetězu. Ztratila se míra, která je akceptovatelná, a začal na ně zběsilý hon. Potřeba kumulovat jich co nejvíce se v politice stává hlavní prioritou, píše ve svém komentáři protikorupční expert David Ondráčka.
Státní podnik Diamo plánuje těžbu plynu problematickou metodou frakování na území bývalého dolu Frenštát na okraji Beskyd, zasahující i do místní CHKO. Debata o potřebě plynu minimálně jako dočasný zdroj pro energetiku a využívání domácích zdrojů surovin je vždy složitá, jde o velký byznys a mocné zájmy. Co se nyní děje v Diamu je ale alarmující, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
Výjezdy ministra vnitra Rakušana na debaty byly pro STAN výborným marketingovým tahem a dobře udělanou předvolební show. Vzbudily zájem a reakce, a o to v kampaních jde. Umožňuje to určité zamyšlení nad politickou komunikací v Česku, jak moc spolu mluví centrum a periferie, jakým způsobem, jestli si jsou tyto dva světy schopny rozumět ze svých hodně odlišných perspektiv.
Hejtman v Ostravě Krkoška za ANO stanul před soudem za uplácení českých lékařů a jejich „motivování“ za preskripci léků. Politická rovina je jasná, hejtman okamžitě skončí, o tom není sporu. I když se u soudu nakonec přiznal a asi vyvázne bez podmínky, jen s pokutou, jako odsouzený politik nemůže dál reprezentovat kraj.
Každé pondělní ráno vydá NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad) nový závěr o své kontrole nakládání s veřejnými penězi, obvykle jako tristní výpověď o neefektivitě a nehospodárnosti.
Mnozí máme podobnou adrenalinovou zkušenost. Jedeme si tak v březnu autem po okresní silnicí a cesta se mění v dobrodružství. Zoufale se snažíme vyhnout dírám, které na nás všude číhají a chystají se našemu autu utrhnout kolo. Probudí se v nás divoch v džungli, nebojácný jezdec rallye - dám to. S pevným úchopem volantu a pocitem Kankkunena se daří přežít cestu nám i autu. Pak si unaveně postěžujeme nad stavem silnic a kamarád nám čte z mobilu, že se do jejich údržby a oprav ročně investují miliardy korun z veřejných rozpočtů. To není možné, kam ty prachy jdou?
