Olympijské hry tradičně slibují rozvoj, růst a turistický boom. Akademické studie však mluví jinak. Skutečný ekonomický přínos bývá minimální, zato dluhy zůstávají. Cortina 2026 nebude výjimkou.

Zatímco se sportovní svět upíná k italským vrcholkům, ekonomové už teď sčítají účty. Zimní olympijské hry v Miláně a Cortině d'Ampezzo 2026 slibují velkolepou podívanou, ale historická data a akademické studie naznačují, že pro italského daňového poplatníka může jít o další velmi hořkou pilulku.

Rozpočet na papíře a skutečné náklady

Původní plány jsou jedna věc, realita druhá. Provozní rozpočet her se sice odhaduje na přibližně 2 miliardy dolarů, ale tato částka je pouze špičkou ledovce. Celkové náklady, zahrnující masivní investice do infrastruktury, se podle aktuálních odhadů šplhají k 7 miliardám dolarů, přičemž veřejné finance kryjí zhruba 63 procent těchto výdajů.

Dva měsíce do olympiády. Predazzo už tři roky mění dolomitskou krajinu kvůli skokanským můstkům

Enjoy

Do startu zimních olympijských her zbývají zhruba dva měsíce a dokončovací práce na sportovištích pokračují. Italské dolomity přitom již zasypal první sníh.

Michal Nosek

Přečíst článek

I když se organizátoři chlubí tím, že využijí 92 procent stávajících nebo dočasných sportovišť, historie varuje. Průměrné překročení rozpočtu u zimních her dosahuje závratných 156 procent. Itálie se navíc potýká s inflačními tlaky, které již nyní navyšují náklady na klíčové projekty, jako je rekonstrukce bobové dráhy v Cortině či výstavba hokejových hal.

Zastánci her často operují s takzvanými multiplikačními efekty – vizí, že každé investované euro do infrastruktury vygeneruje další zisk v cestovním ruchu a službách. Podle některých analýz by hry mohly italské ekonomice přinést až 5,3 miliardy eur v dlouhodobém horizontu.

video

Lidé kvůli mně začínají sportovat. To je nejvíc, říká sportovní influencer Matěj König

Enjoy

Sportovní influencer Matěj König začínal se stativem na zahradě a dnes patří k nejvýraznějším tvářím českého sportovního obsahu na sociálních sítích. V pořadu VIP Eva Talks s Evou Čerešňákovou hovoří o tom, jak se rodí nápady, co diváky baví nejvíc, proč nechce stát jen na jedné platformě ani dělat reklamu za každou cenu – a také o okamžiku, kdy mu na olympiádě v Paříži zablokovali Instagram.

Michal Nosek

Přečíst článek

Turín jako varování

Akademické studie však tento optimismus krotí. Upozorňují na „efekt vytěsnění“. Zatímco totiž fanoušci přijíždějí, běžní turisté se předraženým a přelidněným lokalitám vyhýbají. Studie her v Turíně 2006 navíc ukázaly, že ačkoliv se zvýšil turismus, zároveň došlo k výraznému nárůstu městského dluhu na obyvatele, zatímco klíčové ukazatele, jako nezaměstnanost či reálný HDP, se nijak významně nezlepšily. Turín dnes v důsledku před dvaceti lety konaných her představuje jedno z nejzadluženějších italských měst. Komu přijde dvacet let jako dlouhá doba, nechť zví, že takový Řím přitom ještě nedávno splácel své dluhy vzniklé v souvislosti s olympiádou konanou roku 1960.

Verdikt akademiků

Akademický verdikt je zřejmý: většina nezávislých studií potvrzuje, že skutečný ekonomický dopad je buď blízký nule, nebo tvoří jen zlomek předpovědí.

Skutečným vítězem olympiád bývá málokdy hostitelské město. Zatímco Mezinárodní olympijský výbor (MOV) inkasuje miliardy z vysílacích práv a sponzoringu, náklady na údržbu „bílých slonů“ – nevyužitých stadionů – zůstávají na bedrech místních.

Zatímco jinde se omezuje, Jižní Tyrolsko jede i během olympiády

Enjoy

Lyžování v Jižním Tyrolsku letošní olympiáda neomezí. Region slibuje plný provoz všech skiareálů i během zimních her. Jedinou výjimkou je Anterselva, která bude hostit biatlonové závody.

nst

Přečíst článek

Pořádání her je často spíše otázkou národní hrdosti, politického marketingu, stavby pomníčků vládnoucích politiků na účet daňového poplatníka a navíc leckdy ještě jejich přihrávkou veřejných peněz spřáteleným firmám, třeba stavebním. Pro průměrného daňového poplatníka jde o „vstupné“ do prestižního klubu, které se v peněžence pravděpodobně nikdy nevrátí. Skutečným poraženým tak bývají veřejné rozpočty, které se budou s dluhy vyrovnávat ještě roky po zhasnutí olympijského ohně.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

V polovině ledna se Tomáš Portlík stal prvním místopředsedou ODS. V podzimních komunálních volbách se chce stát primátorem Prahy. Spojenectví s TOP 09 a lidovci nechce rušit, dobře prý fungovalo. Vládnutí s Piráty je podle něj poněkud obtížné. „Když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak,“ říká Portlík.

Přinášíme druhou část rozhovoru s prvním místopředsedou ODS Tomášem Portlíkem, ve které se věnujeme jeho kandidatuře na post pražského primátora. První část rozhovoru najdete zde.

Chcete se stát pražským primátorem. Budete v podzimních komunálních volbách vystupovat jako Spolu, nebo jako ODS?

Regiony, stejně jako Praha, mají volnou ruku. Nikdo nikomu nebude přikazovat, co má nebo nemá udělat. V Praze se nám s kolegy z TOP 09 dobře vládlo. Za čtyři roky jsme se naučili být sehraným týmem. Neměli jsme žádné názorové rozstřely a byli jsme schopní táhnout za jeden provaz. I když jsme cítili, že máme jiný názor, dokázali jsme se shodnout. Nevidím důvod, proč bych přepřahal. Nyní začneme jednat o koalici s TOP 09 a s lidovci. My jsme se na věcech, jako třeba zdražení jízdného v MHD, dokázali shodnout. Dokázali jsme překonat řadu těžkých zkoušek, jako klub jsme fungovali jednotně. Teď jsme společně protestovali proti nápadu zavést od roku 2030 elektro taxi. Norma Euro 6 stačí, nebudeme přeregulovávat pražský trh.

Bude záležet na kolezích z TOP 09 a lidovců, jak se k naší nabídce postaví. Jsem rád, když máme širší koaliční potenciál, protože hodnotový žebříček, na kterém jsme tři roky stavěli, fungoval.

9 fotografií v galerii

Jaké jsou vaše hlavní priority, dejme tomu tři, které byste jako primátor chtěl naplňovat?

Jednoznačně chci zrychlit veřejné investice. Komunikovat s úřadem pro hospodářskou soutěž, se sněmovnou. Předjímat události, než se stanou. Být schopen řešit výběrová řízení dřív, než bude hrozit, že budou zabetonovaná na tři roky. Neslibovat nesmysly, jako byla záchrana Libeňského mostu. Takové pokusy jenom stojí daňového poplatníka peníze.

Druhou věcí, kterou bych chtěl zásadně zrychlit, je bytová výstavba. Máme řadu pozemků, které patří městu. Nedomnívám se, že město je ten správný správce, který má něco stavět. Víc bych soutěžil a pouštěl jednotlivé pozemky na trh. Aby naše majetky, které máme, vytvářely budoucí zdroje. Prahu čeká výstavba metra, na kterou nepřiplácí stát. Je potřeba, aby Praha se svými prostředky začala pracovat. Ne dělat byznys, jsme samospráva. Ale nezhodnocovat je. Na trhu s bydlením bychom měli postupovat radikálněji.

Jak chcete naložit s projektem Pražské developerské společnosti, která má záměr postavit v hlavním městě asi sedm tisíc bytů pro takzvané potřebné profese?

Do fáze přípravy soutěže to může fungovat. Samotné provedení má dělat ten, kdo to umí. Mám z Prahy 9 letitou zkušenost, že externí subjekty jsou procesně daleko schopnější projekty realizovat. Mnohem víc, než investiční odbor hlavního města nebo investiční odbor jakékoliv městské části. Měli bychom využívat inženýring a odbornost druhých stran. Naše zdroje nebudou nikdy na takové úrovni, ani platově, jako u profesionálů, kteří to dělají z druhé strany. My máme hlídat, zda stavějí to, co vyhráli v soutěži.

Je potřeba jednotlivé kroky rozhýbat, a ne pořád dokola říkat, pracujeme na tom, pracujeme na tom. Musíme do toho pohybu napnout všechny síly. Včetně bankovního sektoru.

A třetí priorita?

Jsou věci pro Prahu specifické. Které žádný jiný kraj vlastně nemá. Teď byl problém ve školství. Kvůli válce na Ukrajině má Praha problém daleko větší než jiné kraje. V Praze je asi třicet procent všech uprchlíků. Kapacity silnic, zdravotnictví nebo škol tomu neodpovídají. Máme přeplněné školy a je tlak na výstavbu základních a středních škol. Stejně tak trochu tlačit zdravotní střediska. Severovýchod Prahy se bude rozvíjet a bude potřeba jednat o nové nemocnici. Nechci být kritický k nemocnicím, ale každý, kdo byl někdy na Bulovce, cítí, že bychom nějaké moderní zdravotní středisko potřebovali.

Takže podporujete projekt nemocnice v Letňanech?

Samozřejmě. O nemocnici v Letňanech každý rozumný člověk za posledních deset let uvažoval. Severovýchod Prahy je z hlediska zdravotních služeb neobsloužen.

Velkým tématem pro Pražany je doprava. Z různých pohledů, zdražování MHD, cyklopruhů nebo parkování. Jaké máte plány v této oblasti?

V poslední době jsme jakoby přešli na mantru, že auta jsou problém. Dáváme větší prostor chodcům, cyklistům. Ale na spoustě cyklopruhů cyklisté nejezdí. V domnění, že když řidičům znepříjemníme život, tak oni budou jezdit jinak. Tím jsme však přenesli problém z jednoho místa na jiné. Představa byla, že když zavřeme velkou část centra města pro auta, tak se problém vyřeší. My jsme nesouhlasili, protože problém přenesete do jiného místa.

Když jsme chtěli zvýšit cenu v MHD, jediným argumentem protistrany bylo, že nemůžeme zdražovat, protože by lidé šli do aut. Problém není, že by lidé kvůli tisícikoruně přešli do aut. Jde o to, že lidé prostě autem chtějí jezdit. My bychom neměli být regulátoři, kteří říkají, nesmíte. Můžeme se bavit o emisích, jako jsme se bavili v souvislosti s taxislužbou. Ale nemůžeme někomu zakázat, aby nějaký dopravní prostředek nevyužil. Můžeme motivovat.

Co se týká pražského okruhu, Martin Kupka byl tím, který výrazně posunul úsek dálnice D1 číslo 511. Hodně posunul dokumentace pro povolování úseků 518, 519 a 520. Mezitím jsme kolegům v koalici nabídli, aby nějakým způsobem vylepšili modré zóny. Výsledkem bylo, že kolega Hřib až absurdně přišel se zrušením bezplatného parkování elektromobilů, které měly za stokorunu možnost parkovat prakticky všude. Navrhli jsme, aby se Pražané mohli pohybovat po celém městě a nemuseli sledovat, zda je tam modrá zóna. Dopadlo to tak, že máme padesát procent slevu na elektromobily, ale nemáme stoprocentní cenu pro kohokoliv, kdo by ji chtěl zaplatit. Zóny máme jednoznačně dotáhnout. Až potom si můžeme říct, kde budeme víc chránit centrum.

Co se týká cyklopruhů, znělo tady, že když je nakreslíme všude, přijde rapidní nárůst cyklistů. No, možná jejich podíl narostl o sto procent, ale z 0,01 na 0,02. Máme vytvářet příležitosti, ale ne to za každou cenu cpát všude. Cyklostezky nemají být prvkem ideologického boje.

Praha pracuje s rozpočtem přes sto miliard korun. Často se ovšem nedaří investiční část rozpočtu utratit. V čem je chyba?

První dva roky současné koalice jsme řešili ředitele odboru investic. Sehnat dobrého ředitele investic ve veřejné správě není triviální úkol. To je základ. Druhé, co vidíme, je, že máme schválené investice, ale nevyčerpáme je. Ať jde o linku metra D, Euspu (agentura EU pro kosmický program – pozn. red.), nebo Libeňský most. Proč? Protože to končí na úřadu pro hospodářskou soutěž. Tam se tři, čtyři roky dohadujeme. Jedná se o miliardové zakázky.

Jaký je váš koaliční potenciál při podzimních volbách do zastupitelstva hlavního města?

Můj sen je mít koaliční potenciál co nejširší. Líbilo se mi, když v roce 2006 vyhrál Pavel Bém. ODS mohla s přehledem sestavit jednobarevnou vládu. Ale on vzal jednoho představitele strany Zelených a členku evropských demokratů, a vzal je do vlády města. Pro vládu je potřeba mít co nejširší konsenzus. Strašně by se mi líbilo mít široký koaliční potenciál. Tomu jsem třeba u mě na Praze 9 přizpůsoboval vyjednávání po volbách. Vždy jsem přibíral partnery, s kterými jsem byl schopný se dohodnout. Ve finále jsme táhli za jeden provaz. A díky tomu jsme byli i dynamičtější. Zvyk je železná košile. Nic v tom měnit nebudu, vždy to fungovalo a vyplatilo se to.

Jaký je potenciál spolupráce s Piráty, s kterými jste aktuálně ve městě v koalici, ale v rámci celostátní politiky se vymezili vůči koalici i vaší straně?

Nevím. Jsem aktuálně trochu zaujatý. Pro mě vládnout v Praze s Piráty znamenalo hodně vládnout se Zdeňkem Hřibem. Tam když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak. Což je složité, když máte najít konsenzus třeba na dopravě nebo na čemkoliv jiném. Když jsme projednávali rozpočet, vždy to byl výsledek nějaké dohody. To pro Zdeňka Hřiba po celých tři a půl roku neplatilo. Často otáčel názor. Vládnutí s nimi vidím tímto prizmatem. Druhým problémem je, že Piráti si v průběhu koalice často hráli mezi sebou. Když nemá koaliční partner jeden jazyk a často vás překvapuje, těžko můžete vytvářet stabilní politiku. Uvidíme.