Sportovní influencer Matěj König začínal se stativem na zahradě a dnes patří k nejvýraznějším tvářím českého sportovního obsahu na sociálních sítích. V pořadu VIP Eva Talks s Evou Čerešňákovou hovoří o tom, jak se rodí nápady, co diváky baví nejvíc, proč nechce stát jen na jedné platformě ani dělat reklamu za každou cenu – a také o okamžiku, kdy mu na olympiádě v Paříži zablokovali Instagram.

Sport ho provází od dětství. Hrál tenis, hltal vše, co běželo v televizi, a už na škole vnímal, že zatímco fotbal a hokej sleduje skoro každý, u dalších sportů pozornost rychle mizí. Právě tahle „všesportovní“ zvědavost se později stala jeho největší výhodou. Když si v patnácti přiznal, že z něj nejspíš nebude wimbledonský šampion, začal hledat jinou cestu, jak být sportu nablízku. A našel ji ve světě online tvorby.

Matěj otevřeně popisuje, jaké to je začínat od nuly, tedy bez týmu, bez zkušeností, jen s chutí zkoušet. Tři roky tvořil sám: učil se stříhat, mluvit do kamery, pochopit algoritmy i to, co funguje na publikum. „Můj nejlepší kamarád byl stativ,“ směje se. Dnes už spolupracuje s manažerkou, se kterou založil firmu. Spolupracuje také s kameramany, kteří pomáhají posouvat kvalitu obsahu dál.

Diváky podle něj nejvíc baví série, které propojují sport s humorem a aktuálním děním – sportovní „faily“, komentované situace v rolích, které si vytváří (třeba učitel na lyžáku), i vytrvalostní výzvy typu „běž, dokud neuvidíš…“. A protože není zaměřený na jediný sport, má výhodu v tom, že „vždycky je něco“ – jednou hokejové mistrovství, jindy lyže, běh, kolo nebo nové sporty, které lidem teprve představuje.

video

Jan Tuna: Kauza KFC? Nebojím se, žádný soud jsem nikdy neprohrál

Newstream TV

Třicet dva let se Jan Tuna, publicista a influencer, věnuje rozkrývání kauz, které se týkají mnoha lidí. Naposledy veřejné mínění nadzvedla kauza KFC, kdy franšízový řetězec zpracovával prošlé maso. Jan Tuna má řadu nepřátel, ale jak řekl moderátorce Evě Čerešňákové v pořadu Eva Talks, většinou mají problém protistrany.

nst

Přečíst článek

Plavání pomáhá

Velké téma rozhovoru je i práce a hranice mezi pracovním a osobním životem. Matěj přiznává, že pracuje prakticky každý den, často i o víkendech – ne proto, že musí, ale protože ho to baví a dějí se věci, na které roky čekal. Zároveň ale hledá způsob, jak vypnout. Překvapivě mu v tom nejvíc pomáhá plavání: ve vodě se podle něj nedá natáčet, a tak je to jeden z mála momentů, kdy opravdu „vypne hlavu“.

Na přetřes přichází i komerční stránka. Matěj vysvětluje, že spolupráce nevznikají stylem „pusťte mě zadarmo, natočím vám video“. Naopak – chce, aby vše působilo přirozeně a dávalo smysl oběma stranám. Aktuálně tvoří většina jeho příjmů právě ze spoluprací se značkami, ale do budoucna chce víc stavět i na YouTube a vlastních projektech.

Olympiáda jako nejlepší zážitek života

Silný moment přináší vzpomínka na olympijské hry v Paříži 2024, kde strávil čtrnáct dní a označuje je za nejlepší zážitek života, jenže právě tam mu kvůli použití záběrů, které spadaly pod přísná pravidla, zablokovali Instagram na tři dny. V olympijském tempu je to věčnost. I proto buduje přítomnost na více platformách a nechce být závislý na jediné.

Aktuálně se Matěj chystá na zimní olympiádu v Itálii, láká ho Milán, zákulisí a atmosféra her, a naznačuje, že rok 2026 má být „velký“ i kvůli vlastním novinkám. Nejdůležitější motivace se ale nemění: zprávy od lidí, kteří díky němu začali sportovat. „To je nejvíc,“ říká. A právě tenhle přesah dává jeho obsahu sílu – není jen o záběru a číslech, ale o energii, která dokáže zvednout lidi z gauče.

• Dá se být součástí vrcholového sportu, i když nejste profesionální sportovec?
• Co je při tvorbě obsahu důležitější – algoritmy, nebo vnitřní motivace?
• Kde leží hranice mezi autentickou spoluprací a reklamou „za každou cenu“?
• Jak bezpečné je stavět kariéru na jediné sociální platformě?
• Lze si uchovat radost ze sportu, když se stane každodenní prací?