Pohonné hmoty v Česku v posledních dnech výrazně zdražily. Reagují tak na napětí a boje na Blízkém východě, který patří mezi klíčové regiony světové produkce ropy. Nejvíce zdražila nafta, jejíž průměrná cena během týdne vzrostla o více než dvě koruny na litr.

Pohonné hmoty v České republice po sobotním zahájení bojů na Blízkém východě výrazně zdražily. Nafta se nyní u čerpacích stanic prodává v průměru za 35,10 koruny za litr, což je o 2,13 koruny více než před týdnem. Vyplývá to z údajů společnosti CCS, která ceny paliv dlouhodobě sleduje. Zdražil také benzin Natural 95. Jeho průměrná cena se za poslední týden zvýšila o 1,21 koruny na 34,68 koruny za litr.

Po zhruba dvou letech tak nastala situace, kdy je průměrná cena benzinu nižší než cena nafty. Naposledy tomu tak bylo v únoru 2024. Analytici přitom rychlejší růst cen očekávali. Země Perského zálivu, kde se nyní soustředí pozornost kvůli konfliktu, zajišťují podle loňských údajů Mezinárodní energetické agentury zhruba 27 procent světové produkce ropy. Pokud by došlo k výraznějšímu omezení dodávek, mohly by podle odborníků ceny paliv v Česku vzrůst až o dalších pět korun na litr.

Čím delší, tím tvrdší dopad i na českou ekonomiku. Válku v Perském zálivu nelze podceňovat, varují ekonomové

Leaders

Rozpoutaný válečný konflikt mezi Íránem a Izraelem po boku se Spojenými státy by neměl mít na globální a českou ekonomiku významný vliv. Pokud ovšem nebude trvat dlouho, shodli se špičkoví makroekonomové na Globálním Investičním Summitu (GIS), který se už po páté konal v Praze.  

Ivana Pečinková

Přečíst článek

Navzdory současnému zdražování jsou však pohonné hmoty stále levnější než před rokem. Benzin byl tehdy dražší o 1,58 koruny na litr a nafta přibližně o padesát haléřů.

Nejlevněji nyní tankují motoristé ve Zlínském kraji. Litr benzinu tam v průměru stojí 34,04 koruny a nafta 34,34 koruny. Naopak nejdražší paliva zůstávají v Praze, kde řidiči zaplatí za litr benzinu průměrně 35,84 koruny a za naftu 36,41 koruny.

V české politice máme mnoho tradičních disciplín. Třeba slibování před volbami, vysvětlování po volbách a, v posledních letech stále populárnější, soutěž o to, kdo se elegantněji vyhne vydání k soudu.

Aktuální vydávací kolo se týká dvou výrazných postav české politiky: Andreje Babiše a Tomia Okamury. O jejich případném vydání rozhoduje Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, která se tak opět mění v poněkud zvláštní instituci. Něco mezi zákonodárným sborem a předkolem soudní síně.

Oba politici tvrdí, že jsou nevinní. To je samozřejmě jejich právo. Presumpce neviny je základ právního státu. Jenže právě proto může veřejnosti připadat poněkud zvláštní, když ti samí lidé zároveň žádají, aby se k soudu vlastně vůbec nedostali. Je to trochu jako říkat: „Nebojím se plavat, ale prosím, hlavně mě neházejte do vody.“

Michal Nosek: Kodex snese vše, jaká ale bude realita?

Názory

Vláda si schválila etický kodex. Dokument plný vzletných vět o důvěře veřejnosti, prevenci střetu zájmů a povinnosti opustit jednání už při pouhém „zdání“ konfliktu. Na papíře působí přesvědčivě. Jenže česká politika má dlouhodobě problém ne s tím, co píše do dokumentů, ale s tím, co skutečně dělá.

Michal Nosek

Přečíst článek

Zvláštní moment přišel, když premiér Babiš zdůraznil, že se spravedlnosti nikdy nebál. V politice je to odvážná věta, obzvlášť když následuje prosba, aby ho sněmovna soudu nevydala. Takové tvrzení pak zní méně jako demonstrace odvahy a spíš jako zvláštní forma politického parkouru. Tedy rychlý přeskok mezi principem a procedurou.

Do celé situace se navíc promítají i politické vztahy. Premiér je ochoten spolupracovat s dříve ostře odmítanou SPD, což kritici vykládají jako pragmatickou matematiku hlasů. Zastánci naopak tvrdí, že jde prostě o politiku, kde se počítají hlasy, nikoli sympatie.

A tak česká veřejnost opět sleduje staré známé představení. Politici ujišťují, že se ničeho nebojí, zatímco sněmovna rozhoduje, zda se budou bát až později, nebo vůbec.

Možná by celou situaci vyřešilo jednoduché pravidlo. Kdo říká, že se soudu nebojí, měl by mít možnost to bez zbytečných procedur dokázat. V takovém případě by totiž z parlamentní debaty zmizelo mnoho dramat a česká politika by přišla o jeden ze svých nejoblíbenějších sportů. Konečně by tak získala klid na onu stále odkládanou práci pro naše lidi.