Jdou do většího investičního rizika, jsou disciplinovanější v odkládání peněz, a jakkoli překvapivé to v kontextu bytové krize, drahých nemovitostí nebo rostoucí obliby nájmů může být, stále hodně tíhnou k vlastnímu bydlení. Řeč je o investorech z generace Z, kterým se věnoval průzkum finančně poradenské skupiny Broker Consulting. „Mladší generace si víc a víc uvědomují, že to budou hlavně jejich peníze, které je v budoucnu zajistí,“ vysvětluje investiční ředitel Petr Šimčák.

Čím si přetrvávající důraz na vlastní bydlení u generace Z vysvětlujete? 

Myslím, že je to v české DNA. To, že je teď pořízení nemovitosti dražší, ještě nesnižuje tu samotnou potřebu. Navíc spoustě mladých lidí nejde jen o to bydlet ve vlastním, ale chtějí i investiční nemovitosti na pronájem. V tom je obecná potřeba jistoty a rezervy do budoucna. Pro někoho je nejlepší formou spoření na důchod penzijní fond, pro jiného právě investiční nemovitost. 

Co vás v průzkumu nejvíc překvapilo? 

Určitě zejména velká disciplinovanost, mladá generace si odkládá výrazně víc peněz než generace před ní. Téměř třetina lidí v kategorii od 25 do 30 let si spoří a investuje víc než pět tisíc měsíčně. To byl pro mě asi vůbec nejpřekvapivější údaj. Souvisí to dle mého s tím, že zástupci mladší generace si víc a víc uvědomují, že to budou hlavně jejich peníze, které je v budoucnu zajistí. Vědí, že musí spoléhat víc na sebe než na sociální systém státu. To je asi hlavní generační rozdíl. 

Je důvodem rostoucí obliby investic jejich větší demokratizace? 

Zcela jednoznačně. Mladí lidé mají mnohem víc možností, mohou investovat od pár stovek, všechno jde online. Starší generace dnes mají stejné možnosti, ale nedostaly je v tom kritickém věku. Vidím tam ale ještě jeden důvod. Poslední velká krize, která opravdu bolela a zanechala jistou generační jizvu, skončila v roce 2009. Od té doby burzy rostou a mladá generace vnímá primárně jen tento trend. Měly jste tady sice propady, například během covidu, inflační krize nebo kvůli clům, ale i když šly trhy dolů o bolestivých dvacet až třicet procent, za pár měsíců zase narostly na původní hodnoty. To navozuje jakousi iluzi bezpečí a „cool adrenalinové jízdy“. Mladí investoři vědí o tom, že je to potenciálně rizikové a kolísavé, ale tolik si to nepřipouští. Nemají zkušenosti s dlouhými a bolavými poklesy. Navíc když jdou hodnoty nahoru, člověk si snadno splete vlastní genialitu s býčím trhem, tedy obdobím, kdy ceny aktiv na finančních trzích dlouhodobě rostou.

Myslíte si, že teď nás výraznější propady čekají? Přikláníte se k možnosti, že technologická bublina opravdu může prasknout? 

To se těžko odhaduje, ale už podstaty věci to jednou přijít musí. Umělá inteligence je takový fenomén a natolik zásadní technologická a společenská změna, že do sebe logicky nasává kapitál v obrovských objemech. Jednoduše pak není možné, aby se taková bublina nenafoukla. Jen nikdo neví, kde je její maximum a kdy praskne. Takže ano, stane se to, ale ještě nemůžeme vědět kdy a s jakými škodemi.

Rozhovor vyšel v magazínu Newstream CLUB

Bojíte se možných dopadů? 

Nebojím, protože to není nic nového. Technologická bublina naposledy praskla na přelomu milénia. Z trhu tehdy zmizely hromady nesmyslných projektů, které nebyly profitabilní, a přirozeně s sebou stáhly dolů i kvalitní firmy, které jsou tady dodnes a platí za největší na světě. Po roce 2000 klesly akcie Microsoftu o víc než šedesát procent, u Amazonu to bylo dokonce přes devadesát procent. Dnes jsou zase nejsilnější na světě a i ti investoři, kteří nakoupili před propadem, jsou dnes ve velmi slušném plusu. Jen jim to trvalo třeba patnáct let, než se vůbec vymotali ze ztrát. To samé se stane, až přijde fáze jistého „vystřízlivění“ u stávajících technologických akcií. Některé firmy z trhu zmizí, ale současně přijdou i slevy na velmi kvalitních věcech, které se pak zase zotaví. 

Takže obecná rada je zase kvalitní diverzifikace? 

Přesně tak, ale musí to být opravdu zdravá a funkční diverzifikace. To znamená nejen konkrétní sektor nebo region, ale opravdu globální a široce rozkročené portfolio. Ideálně tam mít jak akcie, tak i dluhopisy, nemovitosti a spořící účet nebo repo fondy – a hlavně všechno sladěné s horizonty, kdy budu peníze potřebovat. Na akciovém trhu není rozumné mít peníze, které budu potřebovat za dva nebo tři roky. Musím tam mít jen prostředky, o kterých vím, že je prodám teprve až budu chtít, ne až budu muset.

Rony Plesl: Ve sbírce mám i díla studentů. Vlastní skleničky ale ne

Leaders

Patří k nejviditelnějším současným umělcům a mezi synonyma pojmu české sklo. Rony Plesl ale také vyučuje na UMPRUM a to již 17 let a zároveň je sběratelem a podporovatelem umění. „Moje sbírka je už docela velká, a když všechno dobře dopadne, na jaře ji představím v galerii Magnus Art,“ prozrazuje Plesl. Začátek rozhovoru netradičně svedeme právě k umění, protože na zdi v karlínském ateliéru visí jedno překvapivé dílo.

Stanislav Šulc, Michal Nosek

Přečíst článek

Co když chce mít investor v portfoliu jen akcie? 

I tam se dá diverzifikovat. Jsem velkým zastáncem toho, že běžný smrtelník by měl mít jako výkop globální akciový trh, kde máte zhruba dvě třetiny v Americe, pětinu v Evropě a zbytek v rozvíjejících se trzích, například v Číně, Indii nebo Japonsku. Pokud nemám názor na to, co je lepší nebo horší, stačí investovat do globálního akciového fondu a víc řešit nemusím. 

A když do toho chci jít trochu aktivněji? 

Potom bych se podíval na to, která část trhu je dnes spíše menší oproti tomu, jaký má do budoucna potenciál tuto mezeru zmenšit. Může to být energetika, infrastruktura nebo některé regiony, třeba Indie nebo střední a východní Evropa. To jsou segmenty, které mají v globálním akciovém trhu váhu jen jednotek či dokonce desetin procent. Když do globálního akciového trhu pravidelně posílám dva tisíce korun a stovku si přehodím do AI fondu nebo amerických akcií, žádnou diverzifikaci nedělám, protože to už mám ve svém portfoliu většinově zastoupeno. Ale když se rozhodnu, že do budoucna věřím Indii, Číně, východní Evropě či tématu energetické transformace, a přidám stovku na tato témata, už jsem udělal aktivní krok, výrazně se odchýlil se od pasivního trhu a udržel si dostatečnou diverzifikaci. 

Vy osobně těmto trhům věříte? 

Ano, myslím, že třeba právě v Asii, ale i ve střední a východní Evropě jsme na zajímavé vlně. Teď vidím i jistý optimismus na trzích v západní Evropě, která ví, že musí dělat reformy a nyní se o to opravdu snaží. A je motivována strachem o přežití, říká se tomu strategická autonomie. To dává jistou naději, že to může vést k lepší výkonnosti investic. Navíc tento trh nabízí poměrně velkou slevu, která je dána roky skepse a zaostávání, takže se v nejbohatším regionu světa se silnými institucemi a vyspělým trhem dostáváme i na relativně slušné vstupní hodnoty. Samozřejmě je otázka, kde se investovat vyplatí a kde je naopak skepse oprávněná, je to o poměru slevy, hodnoty a výhledu. Ale určitě je v Evropě kam růst. 

Z průzkumu ještě vyšlo, že u mladé generace jsou při odkládání peněz na prvním místě spořicí účty. Není překvapením, že má stále v oblibě tak konzervativní produkt? 

Spořicím účtem by měl v ideálním případě začít každý. Je třeba postupně budovat rezervu, na kterou můžu kdykoli sáhnout. Na začátku alespoň jeden dva platy, ale jak je člověk starší, tak samozřejmě i víc. Skončit s rezervami mezi šesti až dvanácti měsíčními platy v instrumentech peněžního trhu, kam kromě spořicích účtů platí třeba i repo fondy, je rozhodně správná konzervativní strategie. Takže až sem je to zcela v pořádku, ale mělo by nás samozřejmě zajímat i to, kolik tam lidé mají z celkového majetku, a tedy jak k tomu investují. Protože v makrodatech týkajících se struktury úspor Čechů na spořicích nebo i běžných účtech stále vidíme obrovské částky – a to už hovoříme o určité míře finanční negramotnosti, nikoli jen konzervativnosti. 

Vychází zimní magazín Newstream CLUB s Ronym Pleslem či Michalem Zahradníčkem

Leaders

Myslet na budoucnost. To je hlavní téma zimního vydání magazínu Newstream CLUB, které se právě dostává na stánky. Hvězdou magazínu je Rony Plesl, který v rozhovoru poodkrývá velké plány pro další roky, které chce strávit v novém ateliéru za Prahou. Dále si můžete přečíst rozhovory s miliardářem a investorem Michalem Zahradníčkem nebo Štěpánem Laichterem, který opravuje rodový dům od architekta Kotěry.

nst

Přečíst článek

Zajímají mladší generaci také konzervativnější dluhopisy? 

Myslím, že méně. Důvodem je mimo jiné to, že koupit akcie Microsoftu, Nvidie nebo ETF na S&P 500 je mnohem jednodušší než koupit kvalitní dluhopis. Nejlepší a nejbezpečnější cestou jsou dluhopisové fondy, které jsou u mladší generace zastoupeny v mnohem menší míře než u starších investorů. Dalším a možná vůbec nejzajímavějším důvodem, proč jsou u některých typů investorů méně oblíbené, je, že jim téměř nikdo nerozumí. Pro spoustu lidí je dluhopis zcela mysteriózní záležitost, až sedmdesát procent investorů nerozumí dluhopisové matematice, a to ani té základní. Lidé napříč profesemi plavou už jen v tom, co je výnos do splatnosti, historická výkonnost nebo jak porovnat výnos dluhopisů s horizontem, průměrnou splatností a úrokovou sazbou. Přitom bezpečné dluhopisy, kde nemusím vyhodnocovat kreditní kvalitu emitenta, takže třeba státní dluhopisy nebo některé vysoce bezpečné firemní dluhopisy, jsou objektivně mnohem jednodušší než nemovitosti nebo akcie. Že by iluze odbornosti ve vztahu k nemovitostem či akciím? Nebo velká nechuť zajímat se o tak nudnou a zdánlivě nepraktickou finanční matematiku i v nejjednodušší podobě? Nebo obojí? Nejsem si jistý.

O co se naopak mladí investoři zajímají, jsou kryptoměny. Vyplatí se tam investovat? 

Třeba na bitcoinu probíhá poměrně slušná korekce. Navíc za tu dobu, co instrument existuje, se na něj nabalilo víc a víc lidí, uznal ho regulátor, vznikají ETF fondy, které se těší stále větší oblibě. Dnes je to integrovaná součást finančního systému, už to není něco tak nepochopeného a tajemného. Spousta lidí si od kryptoměn slibuje rychlé zbohatnutí, jak jsme v minulosti viděli například u bitcoinu, dnešní realita je ovšem jiná. Z dat totiž vyplývá, že v největším ETF na bitcoin od BlackRocku, se průměrná cena, za kterou investoři bitcoin pořídili, pohybuje kolem 93 tisíc dolarů. Dnes jsme přitom na 89 tisících, takže průměrný investor je v mínusu, přestože pohled na dlouhodobý graf bitcoinu vykazuje fenomenální růst. Říká se tomu behaviorální mezera. A u bitcoinu je dnes ohromná. Zajímavé na tom je, že jde o nemalé množství investorů a poměrně velké objemy peněz. Finanční krypto realita se tak dnes rozchází se „sexy krypto příběhem“. Jaká bude budoucnost je nejisté. Ale rozhodně jsme ve velmi zajímavé kapitole krypotoevoluce a i tady vidíme důležitost diverzifikace.

Petr Šimčák

Vystudoval ekonomii a psychologii na Masarykově univerzitě v Brně, je také držitelem titulu CFA. V oblasti správy aktiv a financí má více než 25 let zkušeností. Od roku 2024 zastává pozici Group CIO ve společnosti Broker Consulting a je místopředsedou představenstva Moneco investiční společnosti.

Tomáš Richtr: CSG díky umělé inteligenci chystá revoluci v oblasti kybernetické bezpečnosti

Zprávy z firem

Skupina CSG nejbohatšího Čecha Michala Strnada se chce víc věnovat umělé inteligenci. Letos vytvořila novou entitu CSG AI, která má veškeré aktivity s AI zastřešovat. Jejím šéfem se stal Tomáš Richtr, který v rozhovoru pro newstream.cz popisuje plány pro další roky i výhody působení ve velké skupině působící v několika strategických odvětvích.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Jakub Kott z E.ON: Lidé pochopili, že nemohou nabíjet auta jen ze slunce, zájem o flexibilitu roste

Zprávy z firem

Nedostatek dobíjecích stanic nebo příliš vysoká cena nabíjení. To jsou podle průzkumu E.ONu jedny z nejčastějších mýtů ohledně elektromobility. Podle Jakuba Kotta, který u dodavatele energií vede oddělení mobility, je to hlavně o osobní zkušenosti. Majitelé elektroaut nejenže vnímají rychle se rozšiřující síť veřejných stanic, ale hlavně dávají přednost výhodnějšímu domácímu dobíjení.

Klára Sýkora (Sudová), Newstream & Partner

Přečíst článek