Hongkong nevzkvétá. Atmosférou připomíná předlistopadové poměry v Československu
Kdysi královský klenot britského impéria skomírá. Hongkongské akcie se obchodují na úrovních roku 1997. Vzdělaní obyvatelé odházejí a nahrazují je Číňané z pevniny, kteří nesdílejí stejné hodnoty.
Hongkong byl jedním z posledních míst na světě, které se znovu otevřelo po covidové pandemii. Stalo se tak teprve na začátku loňského roku. A následné hospodářské oživení bylo krátkodobé a mírnější, než se očekávalo.
Může za to kombinace jak cyklických, tak strukturálních faktorů, včetně geopolitického napětí. Nyní se zdá pravděpodobné, že město již nikdy neobnoví svůj lesk z doby před pandemií. Jak Čína zesiluje svůj vliv, investoři peníze přesměrovávají jinam a vzdělaní rezidenti Hongkong raději odpouštění.
Svoji první cestu do Hong Kongu po více než deseti letech jsem musel několik let odkládat. První termín byl totiž v dubnu 2020. S téměř čtyřletým zpožděním jsem se tedy dočkal a dorazil do bývalé britské kolonie.
Diktát z Pekingu
První pocity jsou minimálně smíšené. Atmosféra skoro připomíná předlistopadové poměry v Československu. Nečekejte, že by se místní obyvatelé, byť vaši přátelé či známí, chtěli vyjadřovat k politice. Ve společnosti je znát napětí, zatímco nad městem patroluje vrtulník Čínské lidové osvobozenecké armády.
Šéf pražské burzy Petr Koblic by na tuzemském parketu rád viděl cenné papíry Letiště Praha. Řekl to v rozhovoru pro agenturu Bloomberg. Shodou okolností tento týden záměr vstoupit na burzu oznámilo také letiště v Aténách. Veřejně obchodované akcie letištních společností ve světě skutečně nejsou nic neobvyklého, ostatně i vídeňské letiště je na burze. A do budoucna taková investice může i drobnému akcionáři slušně vydělat.
Pražské letiště by mohlo na burzu. Proč ne, ve světě je to běžná praxe
Trhy
Když zjišťuji, že lidé žijící v dnešním Hongkongu mi neřeknou, co si o čínské nadvládě skutečně myslí, beru telefon a volám svým známým do Británie. Ukazuje se, že pod příslibem anonymity jsou lidé, kteří se v britském Hongkongu narodili a vyrostli, ale dnes dávají přednost životu na Britských ostrovech, ochotni prozradit své pocity. „Když jsem byl v Hongkongu v březnu loňského roku, bylo zřejmé, že tamní ekonomika je na tom špatně, což je přímý důsledek drakonických proticovidových opatření a extrémně dlouhého lockdownu. Je jasné, že to byl spíše diktát z Pekingu než rozhodnutí hongkongských úřadů,“ říká mi v Londýně žijící kamarád, který se narodil a vyrostl v Hongkongu.
Vzdělaní odcházejí
Hongkong a jeho ekonomika trpí „odlivem mozků“, protože vzdělaní Hongkongčané houfně emigrují. Řada z nich má nárok na zahraniční pasy. Od roku 2021 území opustilo na půl milionu obyvatel. Jen za první polovinu loňského roku jich bylo téměř 300 tisíc.
Lithium, kobalt, nikl a měď jsou kovy, bez nichž se neobejde výroba bateriových článků do elektromobilů, solárních článků ani větrných turbín. Země, které mají jejich těžbu pod palcem, si v éře nastupující elektromobility a transformace celého energetického odvětví malovaly pohádkové zisky. Pak ale přišlo něco nečekaného. Loni ceny těchto kritických nerostných surovin zažily mimořádný sešup. Nejhůře dopadlo lithium, jehož největší evropské naleziště je pod Cínovcem v Krušných horách.
„Bílé zlato“ ztrácí lesk. Vyplatí se kutat lithium pod Cínovcem?
Trhy
„Za poslední dva roky požádalo 150 tisíc rodin o to, aby se mohli usadit ve Velké Británie díky uvolnění pravidel BNO (British Nationals Overseas),“ říká mi můj známý. Velká Británie samozřejmě není jedinou destinací kam lidé utíkající z Hongkongu míří. Oblíbenými destinacemi jsou také Austrálie, Kanada a Spojené státy. „Tito „odpadlíci“ jsou nahrazováni obyvateli z pevninské Číny, kteří nemají stejné dovednosti a hodnoty jako původní obyvatelé, což má negativní dopad na ekonomiku a mění kulturu celého města,“ dodává hongkongský rodák zklamaný vývoj ve svém rodišti.
Žádný zisk za 25 let
Hongkongský akciový trh patřil kdysi k těm nejprestižnějším na světě. Více než čtvrt století po návratu Hongkongu pod správu Číny je tamní akciový index Hang Seng víceméně zpět tam, kde byl během posledních dnů britské vlády.
Zatímco většina akciových trhů si za poslední čtyři roky, tedy období začínající těsně před covidovou pandemií, připisuje tučné zisky, hongkongské akcie za toto období odepsaly 43 procent.
Jednou z dřívějších výhod Hongkongu byla schopnost místních mluvit anglicky, jazykem obchodu – a jazykem expatů. To se postupně mění. Na školách se vyučuje mandarínština, která nahrazuje angličtinu. V běžném životě se tomu nedá vyhnout. Angličtina zde rozhodně není prvním jazykem každodenní komunikace.
Obchod mezi Čínou a Ruskem jen kvete. Rusko je stále více závislé na dodávkách z Číny, odkud již proudí až polovina dovozu do země. Opačným směrem naopak proudí za výprodejové ceny ropa a plyn.
Čína rýžuje na levné ropě z Ruska. Putin ale nepřichází zkrátka
Money
Singapur si mne ruce
Vítězem úpadku bývalé britské kolonie je jednoznačně Singapur. Globální finanční a obchodní hub, kde je prvním jazykem angličtina a expati, jak se říká zahraničním pracovníkům, se tu cítí pohodlně. „Oni nechtějí žít v místě, kde místní mezi sebou nemluví anglicky, ve městě visí plakáty Čínské komunistické strany a létají nad vámi vrtulníky čínské armády,“ říká mi další rodák z britského Hongkongu. „Pro nadnárodní korporace již Hongkong nepředstavuje férové a slušné prostředí pro podnikání. Přestože se zdá, že velké korporace město mlčky podporují, je to jen přetvářka. Většina jich již v tichosti přestěhovala své seniorní zaměstnance právě do Singapuru,“ dodává.
50 let čekat nebudeme
Hongkong byl v polovině roku 1997 vrácen Velkou Británií pod čínskou správu. V 80. letech minulého století byly dohodnuté podmínky, které měly na 50 let zajistit Hongkongu speciální statut. „Čína ve skutečnosti jednostranně posunula rok 2047 – dohodnuté 50leté období „zvláštního statusu“ pro Hongkong po předání v roce 1997. Velká Británie je absolutně bezmocná proti tomu protestovat. Čína má svou vlastní agendu, která nepřipouští nic jiného, než aby Hongkong byl další město v Číně,“ končí smutně náš telefonát můj londýnský kamarád.
