Z chátrající ruiny průmyslové impérium. Jak historická továrna pod Tatrami získala hodnotu milionů
Zchátralá pradiáreň v Kežmarku dostává nový život. Z národní kulturní památky se stává moderní výrobní i veřejný areál, který propojuje industriální dědictví s budoucností města.
Areál bývalé pradiárny v Kežmarku založil v roce 1860 podnikatel Karol Wein. Ve své době patřil k technologicky nejvyspělejším továrnám v tehdejším Uhersku a sehrál klíčovou roli v rozvoji textilního průmyslu pod Tatrami. Výroba zde probíhala nepřetržitě až do roku 1946, později závod fungoval pod názvem Tatraľan a zaměstnával skoro 2 500 lidí.
Po roce 1989 však přišel útlum. Výroba se zastavila a rozsáhlý industriální areál začal chátrat. Přesto si hlavní výrobní objekt uchoval výjimečnou architektonickou hodnotu. Natolik, že byl prohlášen za národní kulturní památku.
Areál na hraně zániku: technická a statická výzva
Když se areál dostal do rukou nového investora, společnosti Karloff, byl jeho stav kritický. Pod budovou protéká potok, část objektu stojí na dřevěných pilotách a dlouhodobá vlhkost způsobila rozsáhlé statické poruchy. Rekonstrukce proto znamenala nejen architektonickou, ale především technickou výzvu.
V roce 2019 vyhlásil investor architektonickou soutěž. Cíl byl jasný. Vytvořit moderní výrobní a administrativní zázemí pro prémiového výrobce alkoholu Tatratea a zároveň otevřít historický areál městu. „Nevnímali jsme pradiáreň jen jako výrobní objekt, ale jako místo s potenciálem stát se urbánním uzlem celé lokality,“ vysvětlují architekti Rado Buzinkay a Andrej Ferenčík z ateliréru Beef Architekti. Spolu s Lukášem Valenčinem jako spoluautorem pracovali s myšlenkou, že i industriální areál na okraji města se může stát novým veřejným a společenským centrem.
Součástí jejich návrhu je proto veřejný prostor, který propojuje jednotlivé části areálu a zpřístupňuje historickou budovu obyvatelům i návštěvníkům. V nových přístavbách vznikne kavárna, podniková prodejna i muzeum věnované historii zpracování lnu.
Město, kde se dříve nacházely kontaminované brownfieldy, dnes plní mrakodrapy, bulváry a nové parky. A další stavby míří až ke 200 metrům. Proč je Bratislava ve výškové výstavbě tam, kde Praha ani nezačala?
Bratislava překvapila nejen Evropu. Z rafinerie a skladů vyrostla čtvrť, kterou obdivují až v Americe
Reality
Rekonstrukce v etapách: výroba, administrativa i ubytování
Projekt je rozdělen do dvou etap. První fáze, dokončená v roce 2024, se soustředila na rekonstrukci původní památkově chráněné budovy. Ta dnes slouží výrobě, administrativě, degustačním prostorům i ubytování pro hosty. Druhá fáze, plánovaná na roky 2025–2026, rozšíří areál o nové funkce a veřejný prostor. Celková užitná plocha projektu dosahuje 4 622 metrů čtverečních, plocha pozemku přesahuje 12 tisíc metrů čtverečních.
Architekti se rozhodli odstranit pozdější přístavby, zejména bývalou kotelnu, které narušovaly původní hmotu objektu. Jedna přístavba zůstala zachována z provozních důvodů, vizuálně je však jasně oddělena od historické části.
Jeho ateliér působí převážně v Moravskoslezském kraji. Staví rodinné domy, rekonstruuje a revitalizuje brownfieldy. Architekt Kamil Mrva. Loni mu vyšla kniha, ve filmu objíždí v Porsche 911 svoje realizace. Snímek se jmenuje Muž, který sázel domy. A není to nijak nadnesené. Kamil Mrva má se svým ateliérem na kontě pětistovku menších i větších projektů. Většina z nich pak stojí v Moravskoslezském kraji.
Architekt Kamil Mrva: V Praze, Brně a pár velkých městech už architektura dýchá
Leaders
Materiálové řešení je záměrně střídmé. Odhalená původní konstrukce s litinovými sloupy, terakotové dlažby a světlé omítky podtrhují autenticita industriální architektury. Zachovány zůstaly i detaily, jako litinové výztuže s motivem lněného květu nebo cihlový komín, který se v budoucnu promění ve vyhlídku s panoramatem Tater.
Jednou z největších výzev bylo splnění přísných požárních a bezpečnostních požadavků spojených s výrobou a skladováním lihu. Technická řešení byla navržena tak, aby co nejméně zasahovala do vizuální podoby interiérů. Původní zdivo, klenby i litinové sloupy zůstaly přiznané, nové prvky, zábradlí, svítidla či podlahy, jsou jednoduché, funkční a architektonicky zdrženlivé.
I brněnské brownfieldy se postupně mění. Letos se začne stavět hned vedle Cejlu nebo vedle tamního hlavního nádraží. Jak se někdejší průmyslové areály promění?
Brno jede. Zchátralé průmyslové areály mění na moderní čtvrti, i Praha by mohla závidět
Reality
Jeden z nejuznávanějších českých architektů, Ladislav Lábus, získal Národní cenu za architekturu, Grand Prix, za bytový dům s galerií na Malé Straně. Stavět v centru Prahy podle něj znamená pracovat pod tlakem omezení, památkářů i veřejnosti. Právě v tom nachází výzvu. V rozhovoru mluví o tom, jak se česká architektura proměnila, proč se obyčejnost z domů vytrácí a proč dnešní trh s bydlením ztrácí smysl.
Architekt Lábus: Těžší je stavět za hodně peněž než za málo
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
