V Česku to trvá dvakrát déle. Zahraniční architekti kritizují povolovací procesy
Jak vidí zahraniční architekti tuzemský realitní trh? Co vyzdvihují na práci českých kolegů a co naopak?
Letošní ročník prestižního architektonického klání ocenil projekt divadla v Karlových Varech, který navrhlo studio architekta Petra Hájka. Mezinárodní porota mimo jiné ocenila i další realizace. Proměnu budovy v centru Prahy, ve které se nyní nacházejí umělecké dílny Vysoké školy uměleckoprůmyslové a slouží jako Technologické centrum UMPRUM, adaptaci obilného sila, které je součástí revitalizovaného areálu Automatických mlýnů v Pardubicích nebo rekonstrukci domu v Kutné Hoře. Sedmi zahraničním architektům ale neunikla ani architektura vznikající v příměstských oblastech jako například novostavba základny technických služeb v pražských Lysolajích.
Rekonstrukce domu v Kutné hoře:
Nicméně právě rekonstrukce, revitalizace, dostavby či přístavby stávajících budov, tyto projekty tvořily téměř polovinu ze 307 přihlášených, považují za královskou disciplínu tuzemské architektury.
Naopak pak ale tuzemským projektům podle poroty chybí větší ohled na životní prostředí. „Příliš mnoho staveb rezignovalo, byť jen na snahu o snížení uhlíkové stopy vystavěného prostředí, což je v naprostém rozporu se současnou mezinárodní praxí,“ konstatovala porota.
Novostavba technických služeb v Lysolajích:
V jejím čele stál řecký architekt Alexandros Vaitsos a jejími členy dále byli architektka Doris Wälchli (Švýcarsko), krajinářský architekt Neil Porter (Velká Británie), architekta a urbanistka Silja Tillner (Rakousko), architekt Peter Moravčík (Slovensko), architektka a publicistka Adriana Granato (Itálie) a architekt a lektor Andrius Ropolas (Litva).
Asi nejsmutnějším srovnáním, z nichž Česko nevychází dobře, jsou ale podmínky, kterými jsou tuzemští architekti konfrontováni. Jde především o obtíže administrativních procesů, jež musí absolvovat. „Aby od návrhu přes povolení došli až k dokončení svého díla trvá to osm až deset let, což je více než dvojnásobek času, na který jsme zvyklí v zemích, kde máme praxi my,“ tvrdí porotci.
Automatické mlýny v Pardubicích:
Kvůli tomu je pak podle nich ohrožena kvalita architektonických návrhů. A nejenom to. Nezvykle dlouhá doby povolovací řízení negativně působí i na platební schopnost ateliérů a rovněž významně prodražuje stavby.
Výstavba v Česku vázne. Povolovací řízení trvá v průměru pět až osm let. A když do něj vstoupí soudy, protáhne se klidně na i 15 let. Co by se mělo změnit, aby se výstavba zrychlila, odpovídali na dalším setkání Realitního Clubu zástupci developerů, bank i právníci.
Nejenom dokončená digitalizace stavebního zákona. V Česku by se lépe stavělo, kdyby se zrušily kraje
Reality
Václav Aulický patří k nepřehlédnutelným postavám české architektury. A jako takový se snažil vytvářet stavby, které přetrvají věky. Jeho nejznámější budova, sídlo Transgasu na pražských Vinohradech, šla k zemi před pár lety, aby na jejím místě mohla vzniknout budova velmi podobná. Jeho další legendou je Žižkovský vysílač, který bývá označován za jednu z nejošklivějších budov nikoli Prahy, ale světa. „V Praze mi mrakodrapy nechybí,“ říká čerstvý osmdesátník Aulický.
Václav Aulický: Československé stavební firmy se nemohly rovnat těm ze Západu
Leaders
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
