Trump bohatým dává, chudým bere a všechny zadlužuje. Jeho „velký a krásný“ zákon rozděluje i republikány
Odchod Elona Muska z prezidentské administrativy je symbolickou tečkou za pokusy šetření. Trumpova daňová politika sice na první pohled může vypadat lákavě, ale ve skutečnosti představuje nebezpečí pro už tak dost zadluženou ekonomiku, a stejně tak pro nejchudší Američany, kteří spoléhají na už nyní nedostatečné veřejné programy.
Ústředním bodem americké politiky pro jednou nejsou cla namířená vůči celému světu, ale domácí „velký a krásný zákon“, jak ho nazval prezident Donald Trump. Jak uvádějí kongresoví republikáni, jedná se o jeden z největších legislativních kousků v historii. Druhou otázkou však je, jestli to bude největší úspěch nebo naopak největší chyba.
Předloha skutečně zasahuje do mnoha oblastí včetně těch nejvíce klíčových – ekonomiky, sociální politiky nebo zdravotnictví. I v naších končinách se hovoří v první řadě o daňových škrtech. Trump prostřednictvím zákona zajišťuje platnost úlev na dani z příjmu z doby jeho prvního mandátu, které by jinak vypršely na konci roku. Přidává i další daňové dárečky, například nově nebudou daněné přesčasy a spropitné.
Velký a krásný zákon však je hořkou tečkou za působením Elona Muska v čele úřadu DOGE, který měl za úkol proklestit výdajovou stránku amerického rozpočtu. Musk ho okomentoval tak, že si není jistý, jestli zákon může být velký a krásný zároveň. Ať už je jakýkoliv, je především výdajový a americkou ekonomiku v následujících letech zásadním způsobem zadluží. Už dnes rekordně velký veřejný dluh bude v případě jeho prosazení hledat další rekordy – a bude to velké, ale rozhodně ne krásné (pokud tedy nejste prezident Číny).
Elon Musk byl pod veřejným tlakem, proto opustil takzvané ministerstvo efektivity, které utvářel, s tím, že se bude věnovat Tesle. Firma totiž na jeho politické angažmá čím dál silněji doplácela. Zdaleka to ale neznamená, že jeho vliv na Donalda Trumpa, potažmo Spojené státy, zeslábl.
Elon se stáhl z vlády, nikoli ze hry
Leaders
Úlevy pro bohaté, tlak na nejchudší
S daňovými škrty je to obecně ošemetné. V kampani takové sliby znějí dobře, ale praxe je výrazně složitější. Skutečné škrty nejsou dobré ani špatné. Podobně jako v případě cel ale záleží, jakým způsobem je užijete. Ostatně daňové škrty považoval za jeden z impulsů pro nakopnutí agregátní poptávky i vlivný ekonom John Maynard Keynes, který bývá spojován hlavně seveřejnými výdaji a projekty.
Musí se ale využít dobře, což v případě „velkého a krásného zákona“ není jisté. Už dříve byl Trump kritizován, že z jeho daňových úlev (zejména na dani z příjmu) benefitují hlavně bohatší vrstvy. Chudý Američan, tedy ten, co od Trumpa čeká zázraky, změnu tolik ve svém životě nepozná. Jestli vůbec...
Trump na druhé straně účtu připravuje osekání veřejných výdajů, ale na pokrytí celé výdajové položky to rozhodně stačit nebude. Proto se ekonomové děsí budoucího masivního zadlužení. A jak už to s populistickými politikami bývá, na velké a ošklivé zadlužení nakonec doplatí celá společnost.
Důležité však je i to, kde se škrtá. Trump počítá s omezeními v sociální oblasti. Řečeno s jistou mírou poetiky – Trump bohatým dává a chudým bere. Ilustrativním příkladem je zdravotnický program Medicaid, který slouží těm nejchudším Američanům a lidem na okraji, což může mít katastrofální následky. Připomeňme si, že Spojené státy jsou zemí, kde i nyní můžete zemřít na vyléčitelnou nemoc jenom proto, že nemáte na zaplacení – což dle tvrzení legendárního britského ministra zdravotnictví Aneurina Bevana takové zemi odpírá výsadu nazývat se civilizovanou.
Data navíc říkají, že omezení přístupu ke zdravotnictví ve výsledku nevede k šetření, ale naopak k zanedbávání prevence a následného zatěžování pohotovostí kritičtějšími a nákladnějšími případy.
Od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu letos v lednu prochází americký dolar turbulentním obdobím. Zatímco silné úrokové sazby by měly měnu podporovat, prezidentova nevyzpytatelná politika a slovní intervence přispívají k její volatilitě. Analytici varují před dalšími výkyvy.
Trump by chtěl silný i slabý dolar zároveň. Má však smůlu
Trhy
Rozdělení v Senátu
Ještě však není jisté, zda legislativní balík projde, či spíše v jaké podobě. Ani Trump není (ještě) absolutní vládce a k jeho prosazení bude potřebovat Kongres. Zmíněných nesrovnalostí si všímají i politici z Republikánské strany. Přestože působí, co se konstruktivního přístupu k Trumpovým návrhům týče, jako pod sedativy, nějaký ten odpor se přece jen objevil.
Předloha prošla Sněmovnou reprezentantů a nyní míří do Senátu. A právě atmosféra v horní komoře, kde mají republikáni těsnou většinu, slibuje velké a krásné tahanice, jak popisuje The Hill. Senátoři se prý chystají návrh v mnohých ustanoveních přepsat, takže se nejspíš bude muset vrátit zpět do dolní komory, protože ho Trump může podepsat až poté, co se obě komory dohodnou na stejném změní. No, a pro konzervativnější dolní komoru může být senátní umravnění legislativy neprůchodné.
Americký server uvádí, že zákon vráží klín mezi umírněné republikánské senátory a konzervativce. Centristům vadí škrty v Medicaid nebo ekologické politice, zatímco konzervativci by šli ještě dál. Ale například i konzervativec Josh Hawley z Missouri považuje omezení Medicaid za politickou sebevraždu.
Zbývá jediná poznámka. Kdo je nyní překvapený, ať už Elon Musk nebo republikánští kongresmani, je buďto naivní, nebo celý minulý rok nedával pozor. Už před volbami se psalo (i zde na Newstreamu), že Trumpovy ekonomické a sociální návrhy jsou potenciálně více zatěžující veřejné rozpočty než politiky Kamaly Harrisové. Musk a jeho DOGE nikdy nemohly uspět.
