Americký prezident Donald Trump na sociální síti Truth Social vzkázal Íráncům, aby pokračovali v protivládních protestech a zmocnili se institucí v zemi. Pomoc je podle šéfa Bílého domu na cestě. Trump v posledních dnech íránskému režimu opakovaně pohrozil americkou intervencí na ochranu demonstrantů a také uvalil 25procentní clo na země obchodující s Íránem.
„Íránští patrioti, pokračujte v protestování - převezměte své instituce!!! Schovejte si jména zabijáků a násilníků. Zaplatí za to vysokou cenu. Zrušil jsem všechna setkání s íránskými představiteli, dokud neskončí nesmyslné zabíjení demonstrantů. Pomoc je na cestě,“ napsal Trump v příspěvku, aniž by uvedl podrobnosti o zmíněné pomoci.
Americký prezident příspěvek zakončil slovem „MIGA“, což je zřejmý akronym pro slogan „Učiňme Írán opět skvělým“ a obdoba Trumpovy fráze „Učiňme Ameriku opět skvělou“ (MAGA).
Trump už v sobotu o íránských protestech řekl, že Spojené státy jsou „připravené pomoci“. Americká média tentýž den s odvoláním na anonymní představitele uvedla, že Trump dostal návrhy ohledně vojenských možností útoku na Írán, ale že se ještě nerozhodl.
Bloomberg: Trumpova snaha ovládnout Grónsko nedává smysl
Bílý dům zatím nepředložil přesvědčivé vysvětlení, proč by Spojené státy měly usilovat o kontrolu nad Grónskem. Komentář agentury Bloomberg, který přebíráme, upozorňuje, že americké ambice vůči arktickému ostrovu postrádají ekonomické i bezpečnostní opodstatnění a mohou Spojeným státům i NATO spíše uškodit.
Současné protivládní protesty v Íránu jsou největší od demonstrací z přelomu let 2022 a 2023, které následovaly po smrti mladé Íránky Mahsy Amíníové v policejní cele. Roznětkou nynějších nepokojů se staly protesty obchodníků v Teheránu rozhořčených poklesem hodnoty íránské měny rijál. Postupně se k nim přidaly další skupiny obyvatel včetně vysokoškolských studentů, nepokoje tak přerostly v rozsáhlé protivládní demonstrace po celé zemi.
Nevládní organizace Iran Human Rights (IHR) sídlící v Oslu v pondělí uvedla, že od 28. prosince bylo při íránských protestech zabito nejméně 648 lidí a tisíce dalších utrpěly zranění, dnes agentury citovaly zdroje hovořící o asi 2000 obětech. Podle neověřených informací je však obětí mnohem více, některé odhady zmiňují přes 6000 mrtvých, ale i dvojnásobný údaj. Více než 10 700 lidí bezpečnostní orgány zadržely.
Související
Trump trestá 25procentním clem každého, kdo obchoduje s Íránem
Mám nyní možnost částečně žít ve Francii a umění stávek je zde jedno z nezajímavějších. O Francouzích se traduje leccos, děláme si srandu, že stávkují hodně, často a nahlas. A když se na to člověk dívá déle než jedno zablokované ráno, zjistí, že stávkování je ve Francii vlastně svébytné umění.
V tom chaosu je překvapivě dost řádu a probíhá i s jistou grácií a vzájemnou tolerancí. Patří to ke koloritu života společnosti – Francouz se přizpůsobí, Čech se spíš rozčílí. Trocha tolerance a nadhledu by se v tomto směru hodila i nám. Protest je cenou za společenskou rovnováhu.
Francouzské stávky: chaos s určitými pravidly
Naposledy to dnes ráno předvedli zemědělci. Traktory zaparkované na levém břehu Paříže, od Eiffelovky až k parlamentu, doprava odkloněná, turisté bloudí, taxíky objíždějí. Scéna jako z filmu, který jste už viděli, ale přesto se na něj díváte znovu – k Francii to tak nějak patří. Protest tu není výjimkou, ale součástí života společnosti, podobně jako kavárny, bagety nebo kruhové objezdy. A přesto to celé probíhá s určitým humorem a pochopením, že zemědělci mají své zájmy, hájí si je a na chvíli to přináší určitý diskomfort.
Stávka francouzských farmářů David Ondráčka
Francouzi stávkují už jen z povinnosti
Pamatuju si několik menších stávek, kdy jsem měl pocit, že se stávkuje už trochu ze zvyku, tak nějak z povinnosti unaveně. Všichni vědí, že „něco se děje“, ale málokdo si kvůli tomu zruší program. Metro nejede? Dobře, vezmu kolo. Je to nepříjemné, ale očekávané. Francouz se s tím naučil žít. A hlavně – ví, že to není proti němu osobně.
Hodně cítit byla stávka kuchařek ve školních jídelnách. Najednou rodiče museli v poledne vyzvednout děti, nakrmit je a vrátit zpátky do školy. Logistická noční můra, kterou pocítili úplně všichni. Žádné abstraktní heslo, žádné vzdálené ministerstvo. A o stávce se dost mluvilo, bolela mnoho lidí.
Kauza Česko Davida Ondráčky: Jak se zrodili čeští političtí kmotři
Bývalý šéf Transparency International a komentátor David Ondráčka vydal u nakladatelství Práh úspěšnou knihu Kauza Česko. Portál newstream.cz z ní nabízí několik ukázek. Ve druhé se Ondráčka věnuje fenoménu politických podnikatelů, pro které se v Česku ujal termín kmotři nebo zcela zavádějící označení lobbisté.
Důležitá je přitom reakce politiků, tedy sociální dialog. Nejde jen o to, kolik ustoupí, ale především o to, jak se vůbec chovají. Ve Francii existuje určitá kultura vyjednávání s odbory – tvrdá, hlučná, ale reálná. Odbory jsou partnerem, nikoli kulisou. Když hrozí stávka, bere se vážně: ne jako PR riziko, ale jako skutečný problém, který může zemi ochromit a vyžaduje hledání kompromisu. To neznamená ve všem ustoupit, ale jednat a cestu společně najít.
Stávka francouzských farmářů David Ondráčka
Francouzi hrozí stávkou, v Česku odbory píší výzvy a svolávají tiskovky
To je rozdíl, který je z Česka vidět až bolestně ostře. Naše tripartita vedle toho působí skoro roztomile. Odbory u nás existují, ale spíš formálně. Český odborář často připomíná funkcionáře s vizitkou, ale bez vizí. Místo organizace protestů tisková konference. Místo vyjednávání výzva. Místo skutečného tlaku opatrná slova, aby se někoho náhodou nedotkli. A především: nikdo se jich reálně nebojí, což je pro odbory a jejich vliv smrtelné.
Jenže je to i o nás. V Česku jsou někteří lidé schopni vybuchnout, když musejí deset minut počkat, než projde demonstrující skupina. Neexistuje žádná tolerance – prostě mě zdrželi na mé cestě, svině aktivistické. Neexistuje žádné „někdo za něco bojuje“ nebo „někdo hájí své legitimní zájmy“. Jen pocit křivdy: zdrželi mě, hotovo. Omezují mou neomezenou svobodu.
Francouz se přizpůsobí. Čech se rozčílí
Chybí nám elementární tolerance a schopnost se aspoň na vteřinu vcítit do toho, že žijeme ve společnosti, kde občas někdo zvedne ruku a řekne: takhle už ne. Schopnost pokusit se aspoň na vteřinu vcítit do jejich situace, toho že žijeme jako společnost. Svoboda protestovat je přitom přirozená a důležitá. Francouzi to berou jako cenu za rovnováhu, my jako osobní útok.
David Ondráčka: Prahu nechce nikdo řídit, politika tu ztrácí směr i odpovědnost
V roce 2026 budou komunální volby a hlavně v Praze je to docela otevřené. Praha má rozpočet přes sto miliard, je metropolí se zásadním politickým výtlakem a vlivem, a přesto to nikdo nechce řídit, nebo kandidáti na primátora a radní minimálně váhají. Ukazuje se, jak je pražská komunální (magistrátní) politika podivně zaseklá, prakticky neřiditelná. A Mariánské náměstí nemá přezdívku Mafiánské jen náhodou.
Kolikrát jsem to zažil, jen v trochu jiném kontextu, ve své dřívější práci. Třeba starosta nějaké menší obce: dokud byl u moci, neustále si stěžoval, že po něm opozice a místní křiklouni chtějí informace. „Nic jim nedám, teď vládnu, ať neotravují, chtějí jen škodit,“ říkal. Po dalších volbách ale skončil v opozici a ten samý člověk přišel s úplně jiným tónem: „Oni mi nedávají informace, nechtějí se se mnou bavit. Proč lidi neprotestují? To už je to všem jedno?“
Protest jako cena za společenskou rovnováhu
Jasně, nesmí to zajít tak daleko, aby se země úplně zastavila a zablokovalo se všechno. I Francouzi s tím bojují — ostatně jedno z aktivistických hnutí si v poslední době říká Blockons tout, tedy „blokujme všechno“. Možná by nám ale trochu francouzského chaosu a hlavně nadhledu prospělo. Ne traktory na magistrále, ale vědomí, že protest je v pořádku a přirozenou součástí demokratické společnosti.
Související
Zemřel Jacques Delors, architekt naší Evropy i protivník Margaret Thatcherové
Pokud si Grónsko musí vybrat mezi Dánskem a Spojenými státy, volí Dánsko, prohlásil grónský premiér Jens-Frederik Nielsen před novináři na tiskové konferenci. Nielsen také zopakoval, že Grónsko není na prodej, informuje agentura Reuters. Zájem o Grónsko v posledních dnech dává opakovaně najevo americký prezident Donald Trump, nevyloučil přitom k jeho zisku ani použití síly vůči spojenecké zemi Severoatlantické aliance.
Dánská premiérka Mette Frederiksenová, která na tiskové konferenci byla také přítomna, uvedla, že není snadné čelit tak nepřijatelnému tlaku ze strany nejbližšího spojence.
„Grónsko nechce být vlastněno a kontrolováno Spojenými státy a nechceme být jejich součástí,“ zdůraznil Nielsen a dodal, že Grónsko zůstává součástí Dánského království.
Bloomberg: Trumpova snaha ovládnout Grónsko nedává smysl
Bílý dům zatím nepředložil přesvědčivé vysvětlení, proč by Spojené státy měly usilovat o kontrolu nad Grónskem. Komentář agentury Bloomberg, který přebíráme, upozorňuje, že americké ambice vůči arktickému ostrovu postrádají ekonomické i bezpečnostní opodstatnění a mohou Spojeným státům i NATO spíše uškodit.
Podle Frederiksenové není situace, ve které se Dánsko nachází, vůbec jednoduchá. „Existuje však mnoho náznaků, že ta nejnáročnější část je teprve před námi,“ poznamenala.
Zdůraznila také, že Dánsko chce posílit spolupráci v oblasti bezpečnosti v Arktidě se svými spojenci včetně USA. Trump nutnost posílit bezpečnost v Arktidě používá jako klíčový důvod, proč chce Washington ostrov pod svou kontrolou, připomněla agentura AFP.
Ve středu se uskuteční setkání dánského ministra zahraničí Larse Lökkeho Rasmussena a grónské ministryně zahraničí Vivian Motzfeldtové s americkým ministrem zahraničí Marcem Rubiem. Na jednání v Bílém domě bude přítomen také americký viceprezident J.D. Vance.
Arktický ostrov býval do 50. let 20. století dánskou kolonií a v roce 1979 získal částečnou autonomii, když vznikl jeho parlament. Kodaň má stále pod kontrolou zahraniční záležitosti, obranu či měnovou politiku Grónska. V roce 2009 získalo Grónsko možnost vyhlásit plnou nezávislost na základě referenda.
