NATO musí podle Petra Pavla tvrději reagovat na ruské provokace na východním křídle aliance. Český prezident v rozhovoru pro The Guardian řekl, že aliance má „ukázat zuby“ – ve hře podle něj mohou být i asymetrické kroky včetně odpojení bank nebo sestřelování letadel narušujících vzdušný prostor spojenců.
NATO by v reakci na opakované ruské provokace mělo „ukázat zuby“, cituje The Guardian Pavla. Podle listu navrhl řadu možností včetně vypnutí internetu, odpojení bank od globálních finančních systémů i sestřelování letadel, která naruší vzdušný prostor spojenců.
V rozhovoru poskytnutém britskému listu Pavel vyzval NATO k „dostatečně rozhodným, potenciálně i asymetrickým“ reakcím, které by čelily provokativnímu chování Moskvy. Jinak podle českého prezidenta hrozí, že Kreml ještě zesílí své počínání.
Nejlepší porevoluční prezident? Češi mají radši Klause než Pavla, ten si v průzkumu pohoršil
Václav Havel si v očích Čechů dál drží pozici nejlepšího prezidenta po roce 1989. Podle průzkumu STEM/MARK se na druhé místo vrátil Václav Klaus, zatímco současný prezident Petr Pavel si mírně pohoršil.
Zájmy České republiky by měl na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře zastupovat především premiér Andrej Babiš z ANO. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky.cz, v němž se pro Babišovu účast vyslovilo 57 procent respondentů.
Humři pro vězně a služebnictvo, které podle legendy protestovalo proti příliš častým jídlům z humra. Ústřice jako nejlevnější street food, morek nanejvýš pro řeznické učně a brzlík rovnou do koše. Dnes trendy delikatesy za tisíce korun, servírované na designovém porcelánu a považované za symbol statusu a vytříbeného vkusu. Ještě před pár desítkami let přitom jídla těch nejchudších.
Seznamte se s kulinární gentrifikací, fenoménem, který proměnil nejobyčejnější pokrmy v gastronomický luxus. Přinášíme přehled pěti gastronomických „popelek“, které se z nejobyčejnějších surovin proměnily v hvězdy současného fine diningu.
Humr
Neboli mořský šváb. Protein pro chudé. Krmivo pro zvířata nebo dokonce hnojivo. Dnes ale symbol luxusní gastronomie, drahých restaurací a instagramových večeří s šampaňským, jehož cena v českých restauracích začíná zhruba na 2 tisících korunách. Seznamte se: humr.
Ještě v 17. a 18. století přitom považovali humry v severovýchodní Americe za mořského škůdce. Po bouřích se jich na pobřeží vyplavovaly tuny, takže končili jako hnojivo nebo krmení pro zvířata. Tradovalo se dokonce, že služebnictvo mělo ve smlouvách ustanovení, že humří maso nesmělo dostávat více než dvakrát týdně. Pověst humrům kazil i fakt, že jejich maso rychle podléhalo zkáze a následně chutnalo kašovitě a zapáchalo.
Zlom přinesl až rozvoj chlazení a přepravy živých humrů v 19. století. Francouzská haute cuisine pak z někdejšího jídla chudých udělala luxusní delikatesu. Dnes se servíruje s kaviárem, lanýži, wagyu nebo jedlým zlatem a ceny luxusních humřích pokrmů běžně sahají do stovek dolarů. Newyorská restaurace Norma’s například proslula omeletou „Zillion Dollar Lobster Frittata“ s humrem a kaviárem za dva tisíce dolarů, mexický hotel Grand Velas Los Cabos zase tacos s humrem, kaviárem a zlatem za 25 tisíc dolarů.
Humr s restovanou zeleninou Hliněná bašta, užito se svolením
Kde v Praze ochutnat humra
V restauraci Hliněná bašta si můžete dát humra za 335 korun na 100 gramů živé váhy. Výsledná cena se odvíjí od velikosti konkrétního kusu, na talíř vám přitom dorazí humr o váze zhruba 0,8 až 3 kilogramy.
Dalším místem, kde můžete humra nejen ochutnat, ale si ho i koupit domů, je Blue Fjord v Karlíně.
Moderní seafood fine dining včetně humřích specialit nabízí také Rakin v Dejvicích.
A humrový bisque s avokádovou pěnou a grilovanou krevetou má na stálém menu i belgická brasserie Bruxx, která humry zároveň pravidelně servíruje vždy na podzim.
Sekaná z králíka, vajíčko s rybím salátem a single dinners. Nový podnik Biskup od Ambiente je domácký a nečekaně návykový
Když jsem byla malá, můj děda - gurmán a požitkář - mě naučil, že nejlepší část kuřete je biskup. Lapidárně řečeno zadek. Taková ta křupavá, šťavnatá část, na kterou se většina lidí dívá skrz prsty, ale znalci ji milují. Od té doby mám biskupa spojeného s něčím dost neobvyklým, ale hodně dobrým. Když před pár dny na rohu ulic Dlouhá a Hradební otevřela skupina Ambiente svůj nový podnik Biskup, nemohla jsem odolat. Jejich Biskup je přesně takový, jako ona výše zmíněná část kuřete - dost neobvyklý a hodně dobrý.
Nenápadná, vlastně trochu ošklivá jarní houba se zmuchlaným kloboukem, kterou lidé kdysi běžně sbírali v lesích, sadech nebo kolem potoků. A zároveň drahá sezonní delikatesa, která právě v těchto týdnech zdobí menu nejlepších fine dining restaurací. Smrž.
Smrže patřily dlouho k běžným houbám venkovské kuchyně. Končily v polévkách, omáčkách nebo jednoduše opečené na másle. Jenže kdo někdy cítil jejich intenzivní vůni, dobře chápe, proč po nich dnes nejen kuchaři doslova šílí. Co se chuti týče, je smrž totiž absolutní pochoutka.
Smrže se ale velmi špatně pěstují, rostou jen krátce a jejich sezona trvá pouhých několik týdnů v roce. I proto se cena těch nejkvalitnějších šplhá až ke čtyřem tisícům korun za kilogram.
Ve vysoké gastronomii se smrže nejčastěji párují s telecím masem, chřestem, hnědým máslem nebo smetanovými omáčkami. Skvěle fungují i v domácích těstovinách, rizotech nebo jemných jarních omáčkách.
V pražské restauraci Salabka aktuálně servírují plněné smrže s jeseterem, kaviárem N25, bylinkovým pyré a pommes soufflées.
V Grand Cru si můžete dát smrže s domácími těstovinami za 590 korun nebo v kombinaci s dančím hřbetem a foie gras.
Restaurace Mlýnec nabízí smrže s konfitovaným kachním stehýnkem za 845 korun a ve Vinografu je párují s roládou z králíka, hráškovým pyré a navrch ještě i se smržovým glazé.
Jeseter, kaviár z jesetera, plněné smrže, bylinkové pyré a pommes soufflées Salabka, užito se svolením
Ústřice
Dnes symbol luxusu, šampaňského a drahých seafood restaurací. Ještě v 19. století ale patřily ústřice k nejběžnějšímu pouličnímu jídlu v Londýně, New Yorku nebo Paříži. Prodávaly se na ulicích, v hospodách i na trzích a jedli je hlavně dělníci, námořníci nebo studenti. V některých částech Londýna byly dokonce levnější než maso nebo chleba.
Ústřic bylo tolik, že si je mohl dovolit prakticky každý. Některé hospody je rozdávaly zdarma k pivu, aby hosté více pili. V New Yorku se z nich zase vařily levné polévky, koláče nebo dušené směsi pro chudé dělnické čtvrti. Říkávalo se, že kdo je chudý, má jen na chleba a ústřice. Jenže právě obrovská spotřeba se jim nakonec stala osudnou. Přelovení a znečištění vod způsobily dramatický úbytek ústřicových populací a z levného street foodu se během několika desetiletí stala luxusní delikatesa.
Dnes patří mezi nejdražší francouzské ústřice například značky Gillardeau nebo Belon, které se servírují na ledu se šampaňským, kaviárem nebo speciálními vinaigrette omáčkami. Ty nejluxusnější oyster bary v Paříži, Londýně nebo Dubaji prodávají prémiové kusy klidně za stovky korun za jedinou ústřici.
„Emoce musí ven, ale pánvemi už neházím.“ Šéfkuchař Bruxxu Matoušek o talentu i chutích Čechů
Už dvanáct let stojí v čele jedné z největších a nejnavštěvovanějších pražských restaurací, bruselské brasserie Bruxx. Inspiraci hledá v dávno zapomenutých francouzských kuchařkách a své recepty si zapisuje do Moleskineů. Čechy učí jíst dary moře, v listopadu vaří humry a na Vánoce znovu oživil tradici šneků. Jeho slávky jsou vyhlášené po celé Praze.
Ve vyhlášené Les Moules vás ústřice vyjdou přibližně na 160 korun za kus.
Druh Gillardeau můžete ochutnat i v Seafood Market & Grill ve Štěpánské.
A skvělé ústřice najdete i v Kogo na Havelské, kde vyjdou přibližně na 120 korun za kus.
Ústřice v restauraci Les Moules Les Moules, užito se svolením
Morek
Kdysi levný zdroj tuku a energie pro řezníky, dělnické rodiny i venkovské domácnosti. Dnes jedna z největších fine dining hvězd posledních let – morek.
Kostní morek býval typickým jídlem chudších vrstev, které se snažily zužitkovat celé zvíře beze zbytku. Přidával se do vývarů, omáček nebo se jednoduše vyškrábl z kostí a jedl s chlebem. Podle kuchařky Marie Janků-Sandtnerové se z něj dokonce připravovaly i sladké morkové řezy s máslem, cukrem a citronem.
Po období, kdy morek téměř zmizel z řeznických pultů, přišel návrat filozofie „nose to tail“, tedy snahy zužitkovat zvíře od hlavy až po ocas, a s ním i velký comeback morku. Kuchaři znovu objevili jeho intenzivní máslovou chuť a hedvábnou texturu. Dnes se pečený morek servíruje například s toastem, tatarákem, petrželí, kapary nebo citronem a ve světových restauracích klidně i s lanýži či kaviárem.
Právě morek patří mezi nejlepší symboly proměny moderní gastronomie. Zatímco ještě před pár desítkami let šlo o surovinu spojovanou hlavně s chudobou nebo starou domácí kuchyní, dnes se pečené morkové kosti objevují v michelinských restauracích po celém světě a často patří k nejfotografovanějším jídlům na sociálních sítích.
Telecí, morek, houževnatec a Wagyu lůj Field, užito se svolením
Kde si dát v Praze morek
V legendárním Monarchu si můžete dát pečené morkové kosti s cibulovým džemem a chlebem za 365 korun.
Field servíruje morek s telecím, houževnatcem a wagyu lojem jako součást degustačního menu.
Pečenou morkovou kost za zhruba dvě stovky nabízí i Kantýna od Ambiente.
Ve slavném Triton Restaurant na Václavském náměstí se morek objevuje v kombinaci s telecím, šalotkou, pažitkou a crème fraîche jako součást osmichodového menu.
Sekaná z králíka, vajíčko s rybím salátem a single dinners. Nový podnik Biskup od Ambiente je domácký a nečekaně návykový
Když jsem byla malá, můj děda - gurmán a požitkář - mě naučil, že nejlepší část kuřete je biskup. Lapidárně řečeno zadek. Taková ta křupavá, šťavnatá část, na kterou se většina lidí dívá skrz prsty, ale znalci ji milují. Od té doby mám biskupa spojeného s něčím dost neobvyklým, ale hodně dobrým. Když před pár dny na rohu ulic Dlouhá a Hradební otevřela skupina Ambiente svůj nový podnik Biskup, nemohla jsem odolat. Jejich Biskup je přesně takový, jako ona výše zmíněná část kuřete - dost neobvyklý a hodně dobrý.
Kdysi téměř bezcenná vnitřnost, která často končila bokem u řezníků nebo na talíři chudých rodin. Dnes jedna z nejluxusnějších a aktuálně i nejvíc trendy surovin francouzské gastronomie. Brzlík.
Brzlík, tedy žláza mladých zvířat, je dnes ceněný pro svou mimořádně jemnou chuť a téměř krémovou texturu. Ještě před pár desítkami let ale touto částí masa společnost spíše opovrhovala. Objevoval se hlavně v levnějších dušených jídlech, omáčkách nebo polévkách domácností, které se snažily zužitkovat úplně každý kousek zvířete.
K neoblíbenosti brzlíku přispívalo i to, že jeho příprava není vůbec jednoduchá. Musí se několik hodin namáčet, blanšírovat, čistit a často i lisovat. Právě náročná příprava spolu s malým množstvím kvalitního brzlíku z něj postupně udělaly luxusní delikatesu, za kterou dnes v syrovém stavu zaplatíte zhruba 800 až 2 000 korun za kilogram, u prémiových dodavatelů i více.
V současném fine diningu se brzlík nejčastěji opéká dozlatova na másle, aby byl zvenku křupavý a uvnitř hedvábně jemný. Skvěle funguje s demi-glace, květákovým pyré, houbami, foie gras nebo redukcí z portského vína. Dnes patří k nejdražším a nejpracnějším chodům v českých i světových restauracích a šéfkuchaři ho servírují jako jeden z největších gastronomických trendů současnosti.
Telecí brzlík s artyčoky, vinnými listy, telecím jus s marsalou a kapary Aromi, užito se svolením
Kde si dát v Praze brzlík
Ve vyhlášené Pot-au-feu šéfkuchaře Jana Kracíka si můžete dát telecí brzlík se smrži v krémové omáčce za necelých 700 korun.
Jacob's Little Italy na Malé Straně nabízí brzlík s uzenou bramborovou kaší a černou kapustou cavolo nero za 365 korun.
V legendární Aromi pak servírují telecí brzlík s artyčoky, vinnými listy, telecím jus s marsalou a kapary za 475 korun.
Soukromí je nový luxus. A možná i nejcennější dovednost dneška.
Jarní vydání magazínu Newstream CLUB se zaměřuje na téma, které dnes řeší miliardáři i běžní lidé – jak si uchovat vlastní prostor v době, kdy jsme neustále online. Soukromé kluby, tiché byty, digitální detox i život na očích veřejnosti.
V novém čísle přinášíme rozhovory s Vendulou Pizingerovou, youtuberem Tarym nebo zakladatelem Smarty.cz Petrem Syrůčkem. Nechybí inspirace ze světa byznysu, stylu ani cestování – a také konkrétní tipy, jak si soukromí znovu vzít zpět.
Jedenácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo magazínu se můžete těšit v červnu.
Související
„Emoce musí ven, ale pánvemi už neházím.“ Šéfkuchař Bruxxu Matoušek o talentu i chutích Čechů
Kateřina Sokolová dělí svůj čas mezi filantropii, umění, modeling a péči o dítě. Jak se to dá skloubit, líčí v pořadu VIP Eva Talks.
Kateřina Sokolová je bývalá miss a známá modelka. O tom, jak se dnes v jejím životě prolíná role matky, ředitelky nadačního fondu AutTalk a obchodnice s uměním, pohovořila bývalá Miss České republiky s Evou Čeřešňákovou v pořadu VIP Eva Talks. Ačkoli od jejího triumfu v soutěži krásy uplynula již řada let, modelingu se stále částečně věnuje, což překvapilo i ji samotnou. „Samotnou mě to překvapuje, protože vlastně, jako když se mi narodila malá, tak už jsem si říkala, že to budu tak jako upozaďovat, ale mám novou skvělou agenturu a nabídky teď jsou,“ svěřila se modelka s tím, že se dnes i tento obor hodně přesunul na sociální sítě, které se sama snaží pojmout kreativně. Na své modelingové začátky vzpomíná jako na důležitou a velmi kompaktní školu života, která ji donutila rychle se osamostatnit a postarat se o sebe.
video
Ráda vidím, když něco, co vznikne v hlavě, začne žít mezi lidmi, říká Olga Menzelová
Producentka a kurátorka kulturních projektů Olga Menzelová byla hostkou pořadu VIP Eva Talks na webu Newstream.cz. V rozhovoru mluvila o řízení kreativních projektů, rovnováze mezi prací a rodinou i o tom, proč považuje péči o fyzickou kondici za základ dlouhodobého výkonu.
Významnou a velmi osobní částí jejího života je nadační fond AutTalk, který založila se svým otcem. Zásadním impulsem byl její dnes již téměř osmnáctiletý bratr Radovan, který trpí těžkým autismem. Sokolová ve fondu nepůsobí jen jako známá tvář, ale je aktivní ředitelkou, která vymýšlí a podílí se na všech velkých projektech. Nadace se zaměřuje především na podporu pečujících rodičů, protože náročná péče často vede k sociální izolaci a rozpadům rodin.
Tuto složitou rodinnou dynamiku zná Sokolová z první ruky, jelikož si její tatínek vzal bratra do výhradní péče a odstěhoval se od tehdejší ženy. Většinou je ale situace opačná. „Nejsou to všechny případy, ale máme třeba 80 procent rodin samoživitelek v naší databázi,“ přibližuje nelehkou realitu. Za největší úspěchy fondu nepovažuje jen to, že se od jeho založení podařilo na pomoc rozdat téměř 15 milionů korun, ale i velmi osobní zpětnou vazbu: „Největší část z nich jsou dopisy či kresbičky, které dostáváme od těch rodin... Děti nám často píší a malují obrázky, a to vždycky zahřeje na srdci.“
video
Míra Hejda: Bydlení a auta, úplně takhle přesně jednoduchý to je
Hostem Evy Čerešňákové v pořadu VIP Eva Talks byl Míra Hejda. Moderátor, producent a podnikatel otevřeně mluvil o své vášni pro auta, investicích i nemovitostech doma i v zahraničí. Zdůraznil, že úspěch nepřichází bez zkušeností, pokory a schopnosti nepodlehnout „rychlým jistotám“.
Od filantropie vede další profesní cesta Kateřiny Sokolové k umění. Působí jako art dealerka v aukční síni, kam ji původně přizval ke spolupráci její bývalý šéf. Ačkoli ji umění odjakživa fascinovalo a ráda chodila do galerií, v oboru se musela učit takzvaně za pochodu a následně absolvovala odborné kurzy, mimo jiné i na prestižním Sotheby’s Art Institute.
Na své začátky na aukcích vzpomíná s úsměvem, i když zpočátku bojovala s nervozitou. „Asi pro mě byla nejhorší první aukce. My jsme na aukcích jako takzvaní telefon biddeři, jsme s klienty na telefonech a dražíme za ně. A ty aukce jsou mnohdy opravdu velmi rychlé... Obzvlášť ta první aukce, to jsem byla úplně vyřízená,“ popisuje své začátky v uměleckém byznysu. Dnes už se trhu s uměním věnuje naplno a rozjela dokonce vlastní edukativní projekt na Instagramu s názvem Art Talk, kde chce současné umění a umělce přibližovat široké veřejnosti zábavnou a jednoduchou formou.
Všechny tyto aktivity dnes musí skloubit s rolí matky téměř dvouleté dcery, což sama označuje za tak obrovskou životní změnu, že dělí svůj čas na „život před mateřstvím a po něm“. Stejně jako mnoha dalším ženám se jí naprosto proměnil přístup k time managementu a prioritám. „Já si občas říkám zpětně, že vůbec nechápu, co jsem dělala celý den, než jsem měla dceru,“ dodává pobaveně a upřímně přiznává, že bez pomoci chůvy a své maminky by své rozmanité pracovní a charitativní aktivity zvládala jen stěží.
Související
video
VIP Eva Talks: Fotbal je určitě náročnější než modeling, říká Kristýna Schicková
