Trump svírá Evropu v kleštích. Po venezuelské ropě může sáhnout po Grónsku
Americká kontrola nad velkou částí venezuelských ropných rezerv může zásadně posílit energetickou i geopolitickou pozici Spojených států vůči Evropě. Pokud se tento model osvědčí, může Washington podobný postup zkusit i v Grónsku, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Americký prezident Donald Trump činí krok, který může zásadně proměnit nejen světový ropný trh, ale i vztah Spojených států k Evropě. Washington má podle nově oznámené dohody získat většinovou kontrolu nad více než 65 miliardami barelů prokázaných venezuelských ropných rezerv. Americké firmy mají dostat dlouhodobá práva k rozvoji tamních polí a Spojené státy si tím fakticky vytvářejí další obrovské energetické zázemí mimo vlastní území. Jde o bezprecedentní uspořádání, jehož právní udržitelnost ještě může být zpochybňována.
EU „v kleštích“
Nejde přitom jen o ropu. Trump si prostřednictvím Venezuely vytváří další mocenskou páku také na Evropskou unii. USA už nyní patří k nejvýznamnějším dodavatelům energií do Evropy a jejich význam po omezení dovozu ruských surovin výrazně vzrostl. Pokud se americkým společnostem podaří venezuelskou těžbu v příštích letech podstatně zvýšit, budou Spojené státy nepřímo disponovat ještě větší částí energetické nabídky západního světa. Spojené státy budou mít EU „v kleštích“ jak bezpečnostně, tak energeticky, tak finančně – skrze americký dolar, který představuje bázi mezinárodního finančního systému, na němž je EU kriticky závislá.
Donald Trump vstupoval do války s Íránem s tím, že půjde o krátký konflikt. Po půl roce ale Teherán stále odolává, Hormuzský průliv funguje jen omezeně a Washingtonu se tenčí zásoby munice. Americká administrativa proto stále více sází na sankce a ekonomický tlak, píše agentura AP.
„Malý výlet“ se protáhl na půl roku. Trumpova válka s Íránem naráží na limity
Politika
Pro Evropu má situace ovšem dvě tváře. Více venezuelské ropy na světovém trhu může časem znamenat nižší cenu ropy, nižší ceny pohonných hmot a slabší inflační tlaky, což by evropské ekonomice pomohlo. Venezuelský ropný průmysl je však dlouhodobě podinvestovaný, takže desítky miliard barelů rezerv nelze zaměňovat za ropu, která se na trhu objeví zítra. Obnova polí, infrastruktury a rafinérských kapacit bude vyžadovat obrovské investice a roky práce. Expanze těžebních kapacit Chevronu ve Venezuele, jež je nyní ve fázi vrcholící přípravy, ukazuje, že americký kapitál se už na tuto možnost chystá. Chveron je ovšem nyní jedinou americkou firmou, která ve Venezuele těží.
Geopolitický důsledek je však pro EU méně příznivý. Amerika bude energeticky ještě silnější, zatímco Evropa zůstává výrazným dovozcem. Energetická převaha se přitom snadno překlápí do převahy obchodní, bezpečnostní a nakonec i politické. Tyto oblasti mají navíc tedy už Spojené státy ve vztahu k EU podchyceny, jak je zmíněno, vojenskou aliancí NATO a dolarem.
Venezuela přitom vytváří pozoruhodný precedent pro Grónsko, o něž americká administrativa usiluje, ale které formálně v jistých aspektech spadá pod Dánsko (byť Grónsko v 80. letech z EU vystoupilo, resp. z tehdejšího Evropského společenství). Trump nemusí území formálně anektovat, aby nad jeho strategickými zdroji získal faktickou kontrolu. Venezuelský model ukazuje jinou cestu: dlouhodobé koncese, americký kapitál, americká technologická převaha a kontrola klíčových aktiv, zatímco formální suverenita území může zůstat zachována.
Trumpova obchodní válka s Kanadou má nový terč: toaletní papír. Američanům, kteří ho spotřebovávají nejvíc na světě, zdraží. 
Trumpova obchodní válka zdraží Američanům i toaletní papír
Politika
Právě takový scénář se může stát realistickou variantou amerického postupu vůči Grónsku. To je strategické nejen svou polohou v Arktidě, ale také zásobami kritických nerostů, budoucími dopravními cestami a vojenským významem. Trump tak nemusí usilovat o to, aby nad Nuukem zavlála americká vlajka. Pro USA může být mnohem jednodušší získat desetileté či dokonce mnohagenerační koncese na těžbu, infrastrukturu, přístavy a další vojenská zařízení.
Venezuela tak může být jakýmsi testovacím polygonem nové americké geopolitiky. Místo klasického zabírání území přichází ekonomické ovládnutí jeho nejcennějších aktiv. Pokud se tento model Washingtonu osvědčí, Evropané by měli Trumpovy ambice v Grónsku brát podstatně vážněji než dosud. Zvláště, když jsou na Americe nyní zase o něco závislejší.
