Zajímá nás
Stanislav Šulc: A je to tady. Všichni propouštějí
Aktuální výsledková sezona přináší jednu poměrně znepokojivou informaci. Všude se propouští. Bez ohledu na dosavadní úspěchy, zisky, byznys model, napříč sektory i zeměmi. Propouštějí velké firmy i startupy. Co to znamená? Došly prachy.
Smršť rychlých zpráv o propouštění ve velkých firmách nebere konce. Microsoft vyhodí skoro 2000 lidí ze své herní divize. Banka UBS vyhodí 12 tisíc lidí. Ano, ta banka, která vloni převzala konkurenta Credit Suisse. V loňském roce vyhodila společnost Meta Platforms (provozovatel Facebooku, Instagramu a WhatsAppu) třetinu zaměstnanců. Nepropouští jen technologické firmy, ale také mediální superspolečnosti jako Disney či Paramount. A se zaměstnanci se loučí PayPal, eBay a mnozí další.
Propouští se také ve firmách majících kořeny v Česku. Český jednorožec Productboard byl sice při zatím posledním kole financování naceněn na 1,7 miliardy dolarů, zároveň se jeho počet zaměstnanců smrsknul na polovinu. A propouští také Kiwi, jedna z nejúspěšnějších českých technologických společností, což její zakladatel a šéf Oliver Dlouhý označil za jedno z nejtěžších rozhodnutí svého života.
Peníze došly
Do nejvyšších sfér reálné ekonomiky dotéká to, co je v podhoubí cítit už delší dobu. Nejméně rok. Došly peníze v oběhu. Ochota lidí utrácet je mizivá, ochota firem utrácet či investovat je minimální. Někomu už peníze došly, jiný čeká horší časy, a tak šetří, jiný si zase chce počkat na příležitosti levněji získat větší část trhu.
K tomu se stále častěji firmy obracejí k možnostem takzvané umělé inteligence s vírou v to, že za méně peněz bude více muziky. A nyní nastává první výsledková sezona, kdy se otevřeně říká, že budoucnost práce bude vyjadřovat následující rovnice: „více AI + méně lidí = větší zisky“.
Ty ostatně investoři očekávají. A v napjaté situaci snížených objemů peněz v oběhu se jich nedá docílit jinak než snížením nákladů.
Poroste vliv státu?
Pokud nepůjde o přechodnou anabázi, která po roce dvou odezní a jež se stane novou normalitou, dojde pravděpodobně k ještě jednomu podstatnému jevu. Poroste vliv státu na ekonomiku.
V Evropě k tomu dochází nejpozději od pandemie, kdy se podnikatelské prostředí formuje (podle kritiků deformuje) soubory restrikcí na jedné straně a dotací na straně druhé.
K podobné situaci ale bude postupně docházet i na dalších trzích, kde přinejmenším přechodně bude muset stát řešit situaci rostoucího počtu nezaměstnatelných lidí, jejichž profese již zanedlouho zmizí, protože je nahradí AI.
To není strašení, ale poměrně střízlivé popsání možného vývoje.
