Cena dluhopisů České republiky roste. Akcie ČEZ též. Ty dokonce poskočily do blízkosti 17letého maxima. Taková je dosavadní reakce trhů na proběhlé sněmovní volby v Česku.
První reakcí dluhopisů české vlády na sněmovní volby byl v pondělí ráno pokles výnosů (a tedy vzestup ceny), a to například pěti- či desetiletých dluhopisů. Vládě tedy klesají náklady obsluhy dluhu. Mezinárodní investoři se tudíž zatím neobávají, že by výsledek voleb měl způsobit závažnější nárůst zadlužení.
Výnos pětiletých dluhopisů ČR v pondělí před 10:30 hod. klesal o 1,3 procenta. Pokud by takový pokles platil pro celý středeční obchodní den, jednalo by se o nejvýraznější snížení daného výnosu od letošního 8. srpna. Výnos na desetiletém dluhopisu ČR ve stejný čas klesal o 1,5 procenta. To má tedy potenciál být nevýraznějším poklesem dokonce od letošního 26. června, pokud by opět pondělní dopolední pokles platil i pro celý den.
Akcie energetické společnosti ČEZ v reakci na výsledek voleb v pondělí ráno poskočily až o 2,5 procenta, do blízkosti svého 17letého maxima.Investoři totiž sází na to, že možná nová vláda Andreje Babiše by mohla vykupovat akcie minoritních akcionářů za 1550 korun za kus, tedy za cenu o nějakých 230 korun vyšší, než je ta nynější.
Analytici ale varují. Během 12 měsíců čekají v konsensu svých odhadů prudký pád akcií ČEZ, o takřka třetinu. Tak prudký pád, který čekají už od doby před volbami, přitom nevyhlíží u žádné z takřka 400 největších burzovně obchodovaných firem Evropy, jak plyne z příslušné statistiky Bloombergu (viz tabulka, konkrétně její třetí číselný sloupeček, zachycující procentuální rozdíl mezi konsensuálním analytickým odhadem ceny dané akcie v horizontu dvanácti měsíců a nynější cenou této akcie).
Cena zlata na počátku nového týdne pokračuje v růstu na nové rekordní hodnoty a poprvé překročila hranici 3900 dolarů (80 700 korun) za troyskou unci (31,1 gramu). Zájem o zlato podporuje zvýšená poptávka po bezpečných aktivech v reakci na oslabení jenu, uzavření americké vlády a rostoucí očekávání dalších snížení úrokových sazeb centrální bankou USA (Fed), uvedla agentura Reuters.
Bruselská média si všímají prohlášení vítěze českých voleb Andreje Babiše, že chce být pro Evropskou unii velmi spolehlivým partnerem. I přesto ale existují obavy, že se s novou vládou změní postoj ČR k Ukrajině, a proto by země EU mohly ještě nyní, tedy přes nástupem Babiše, urychlit rozhodování o některých důležitých otázkách, napsal server Politico. Zmínil v této souvislosti například plánovanou reparační půjčku pro Ukrajinu či vyřešení patové situace ohledně potenciálního členství Ukrajiny a Moldavska v EU.
Máme za sebou další volby do poslanecké sněmovny. Výsledky voleb znamenají, že se minimálně v počátcích bude povolební vyjednávání točit kolem osoby Andreje Babiše. I tak je třeba zdůraznit, že jeho pozice není jednoduchá. Na pohodlné jednostranné vládnutí výsledky nestačí, takže bude muset přesvědčit další politické partnery minimálně k podpoře jednobarevného kabinetu. Právě v tomhle okamžiku začínáme sledovat to nejzajímavější, povolební vyjednávání o sestavení koalice. Tajné schůzky, rozpad koalic, osobní útoky i tlak na prezidenta – česká politika míří do nové fáze chaosu. Kdo koho zradí první?
Přežili jsme přitom další vyostřenou volební kampaň. Nebyla přitom postavená výhradně na postoji „Antibabiš“, jak jsme byli doteď zvyklí. Kampaň byla plná egopříběhů, nepřekročitelných hranic, radikálních hesel, někdy až příliš průhledných lží a prohlášení, která ignorovala souběh a časovou posloupnost zmiňovaných událostí.
Třeba, jako kdyby investice do dopravy v jednom roce znamenala 200 kilometrů dálnic hned v roce následujícím. Přitom ještě pořád nemáme dobudovanou celou dálniční síť ani po téměř čtyřiceti letech od revoluce.
Antibabiš, Antifiala, antivšichni…
Volební kampaň se tak zvrhla v jakési „antivšichni“. Jenže po volbách nastává tvrdá realita vyjednávání. Přes vítězství je čistě z pohledu matematiky ANO schopno jít do jednoduché koalice se Spolu Petra Fialy. To by od Babiše vyžadovalo obrovskou porci pragmatismu. Přestože je toho schopen, a v komunálních volbách by to v jednotlivých regionech problém nebyl, zde by to znamenalo takové ohnutí hřbetu obou dvou, že by jen těžko hledali argumenty pro své voliče.
Volební diář Davida Ondráčky: Babišův koňský trh začíná
Prezident pověří vítěze voleb sestavením vlády a Babiš začne své kolo jednání s ostatními stranami, potřebuje dalších 20 kusů, aby mohl vládnout, sám nebo s někým. Bude to připomínat směs koňského trhu a symbolického líbání prstenu – ovšem z obou stran.
Určitě by našli pár společných programových bodů. Navíc Andrej Babiš potřebuje jako koaličního partnera někoho s dlouholetou politickou zkušeností. Někoho, kdo mu nebude kazit jeho těžce budovanou politickou profesionalitu. A to jistě okrajové a antisystémové strany nemohou. Jenže by to znamenalo nechat politická ega ANO i Spolu někde daleko za dveřmi a riskovat ztrátu podpory voličů v dalším volebním klání.
ANO bude muset sáhnout po některé z jiných alternativ, nejlépe do „antifialovského“ tábora. Kateřina Konečná ze Stačilo! v jedné z televizních debat označila ANO za „pravici s lidskou tváří“. Kdyby měla pravdu, sama sebe se svým uskupením z možné koalice ANO, SPD a Motoristé dopředu vyautovala. Nakonec ji ale vyautovali samotní voliči.
Černá labuť existuje
Existuje další většinová varianta bez Spolu nebo SPD a Motoristů. Je to koalice ANO se STANem nebo se STAN a Piráty. Přestože se to někomu může zdát bláznivé, je fakt, že ve Spolu během voleb jednoduše nefigurovali. Piráti po „Fialově zradě“ neměli problém na Spolu aktivně útočit. A odhodlání Rakušana jít do opozice může vnitřní pnutí a chuť vládnout časem otupit.
Možná je také situace, ve které se i současná koalice Spolu rozpadne. V ODS roste napětí, jihočeská frakce po získání jednoho mandátu zuří a není jediná. Pokud by došlo v důsledku této vnitrostranické krize k rezignaci nebo odvolání Petra Fialy, mohlo by se stát, že se ANO spojí s ODS.
Pod tlakem je i prezident Petr Pavel. Jeho spojenci mají menšinu a jmenovat vládu ANO s Motoristy a SPD v jakékoli formě bude znamenat překročit vlastní stín a čelit zklamání jeho voličů.
Kouzlo menšinové vlády. S kým bude Babiš skutečně vládnout?
Pokud povolební vyjednávání dopadnou tak, jak si je Andrej Babiš kdysi vysnil, zhruba za tři měsíce bude Česku vládnout jednobarevná vláda hnutí ANO, které ve sněmovně dodají důvěru poslanci zvolení za SPD a Motoristy. Kouzlo jednobarevného kabinetu pak je, že Babišův tým bude moci (a zároveň muset) pro každý zákon hledat podporu u všech poslanců. A tady nastává poměrně široký prostor pro kreativitu. Jaké jsou skutečné programové shody hlavních partají?
Tak jako tak čekají politiky po volbách těžká vyjednávání. Při formující se koalici budou hrát důležitou roli, spíše než průniky volebních programů, jednotlivá ministerská křesla. Babiš jistě nepustí silná ministerstva jako finance, obranu nebo dopravu. Zato může handlovat o důležité posty vnitra nebo zahraničí. Anebo zdravotnictví, které jako kotvu už několikrát do povolebního éteru vyhodil.
Máme s tím zkušenost, protože vnitro už kdysi uvolnil Janu Hamáčkovi a ČSSD. Všichni si ještě živě pamatují červený „covidový“ svetr. Stejně tak je ministerstvo zahraničí sice velmi důležitým úřadem, jenže premiér si dokáže své zájmy v zahraničí prosadit i ze své pozice. Je členem Evropské rady, zastupuje zemi v NATO a často jedná s Evropskou komisí a jejími členy.
Jediným potenciálním konkurentem premiérovi v této oblasti, pokud to tak jde říct, je prezident, který jako státník také významně reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Premiér proto musí být schopen se s prezidentem dohodnout a své kroky alespoň navenek sladit.
Stanislav Šulc: Strach z Ruska pokračuje a začali jsme mít rádi ženy. Jaká jsou poučení z voleb
Volby nepředstavují jenom nové rozdělení moci ve státě. Jsou také důležitým zdrojem informací o nás všech a našich sousedech. Podstatné zjištění je například to, že se Češi stále hodně bojí Ruska. Další je zajímavější – v poslaneckých lavicích zasedne nejvyšší počet žen. A do třetice: Češi mají rádi velké partaje.
Prezident Petr Pavel bude mít vůbec zajímavou pozici v rámci povolebního vyjednávání. Sám se těsně před volbami pasoval do role mediátora. Přestože jeho úkol je na papíře jasný, a to je pověřit bez zbytečných průtahů sestavením vlády vítěze voleb schopného sestavit vládu, otevírá se mu prostor pro určité vlivové nuance.
Prezident Pavel se do výsledku voleb nehodlá politicky vměšovat, a už v předvolebním projevu deklaroval postoj nestranného garanta. Jenže na srdci mu leží bezpečnost České republiky a zároveň její reputace.
Nechce dopustit, aby nová vláda, s ohledem na současné poměry v Maďarsku a na Slovensku, působila jako další projekt privatizace státu ve prospěch jedné firmy. Jeho pákou je Agrofert a Babišův střet zájmů coby potenciálního premiéra. Je to také šance pro Petra Fialu, protože pokud nesestaví vládu on, ODS bude hledat nového předsedu.
Ve finále tak půjde o náročná vícestranná vyjednávání mezi možným premiérem, prezidentem a představiteli nově ustanovených parlamentních stran. Prezident si je bude postupně zvát, ptát se jich na názory a postoje a bude chtít mít přehled o vývoji situace. Prezident bude aktivní, protože chce mít vývoj povolebních vyjednávání co nejlépe zmapovaný.
Lukáš Kovanda: ODS zapomněla, kým je. A voliči ji ztrestali
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Přesto budou nakonec ve hře mnohem přízemnější zájmy než bezpečnost země. Kromě vlivu na zmíněná ministerstva, ať už půjde o pozice samotných ministrů nebo jejich náměstků, půjde o sněmovní výbory a podvýbory, které mimo určité míry vlivu znamenají další příjem k poslaneckému platu, a pozice ve firmách přímo nebo nepřímo ovládaných státem, včetně strategického energetického gigantu ČEZ.
Ať vyjednávání dopadnou jakkoliv, důležité bude, aby jeho výsledky dokázali jednotliví politikové prodat dovnitř stran a voličům jako vítězství. Voliči naštěstí nemívají v případě politických kauz dlouhou paměť a umí svým politickým představitelům leccos odpustit. Tedy, pokud budou mít pocit, že byl jejich hlas nakonec vyslyšený.
Voliči nejspíš budoucím poslancům jejich předvolební deklarace červených linií prominou. Třeba ty o tom, že se Piráti s ANO, SPD ani Stačilo! bavit o vládnutí nebudou. Povolební vyjednávání tak ukážou, zda současná česká politická scéna dokáže překonat předvolební vymezování se a osobní útoky. Otázkou zůstává, zda případná pragmatická dohoda povede k funkční vládě nebo k dalšímu období politické nedůvěry.
Škoda, že novináři nesledují, kdo jezdí do jižních Čech a jaká auta dočasně parkují v Průhonicích. Povolební vyjednávání totiž začala už před mnoha týdny.
Politika kýče končí, začíná éra kšeftování o každý hlas
Své víkendové volební glosy ukončím tímto krátkým shrnutím. Prohrál Fiala a Rakušan a jejich politika gest a kýče, a zoufalá hospodářská kompetence a absence reformního drajvu. Sami se sice udrželi v politice, ale Babišovi předali zemi na zlatém podnose.
Výsledek sněmovních voleb opravdu zásadně ovlivnil fakt, že Motoristé překročili pětiprocentní hranici. Pokud by dopadli jako Stačilo!, pod pětiprocentní hranicí, kabinet premiéra Petra Fialy mohl pomýšlet na to, že bude vládnout další čtyři roky. Právě vyklizení pozic Motoristům tedy bylo osudovou chybou koalice Spolu. A zejména pak její nejsilnější strany, ODS.
Mezi voliči Motoristů je jistě řada bývalých voličů ODS, jež tato strana zklamala. Ostatně, někteří z nejvyšších představitelů Motoristů nebo jejich veřejně známých podporovatelů v minulosti vlastnili stranickou legitimaci právě ODS. Nynější ODS ve snaze stmelit koalici Spolu a posléze i celou někdejší vládní pětikoalici, resp. nynější končící čtyřkoalici většinově pozapomněla na své ideové kořeny. Tím vytvořila mezeru na politickém trhu, kterou zaplnili Motoristé.
Zaplnili ji prostě tak, že se zřetelně postavili proti euru, proti Green Dealu, tedy i proti emisním povolenkám pro domácnosti, které v předvolební kampani byly tolik diskutovány. Přičemž ovšem současně Motoristé odmítli spolupráci s komunisty a nijak nezpochybnili členství Česka v NATO, ani EU, přes všechny výhrady k ní. Motoristé hlásali zkrátka v podstatě to samé, co ještě před necelými deseti lety hlásala sama ODS. Ta to vše deklarovala dokonce, když už byl jejím šéfem Petr Fiala. Vzpomeňme ostatně třeba na jeho zhruba deset let starou plamennou kritiku Bruselu či na „petici za korunu“ – když ji vyhlašoval, už ODS předsedal.
Pokud ODS koalici Spolu hbitě opustí, má ještě šanci přežít
Utvořením koalice Spolu však ODS rezignovala na své kořeny. Místo aby preferenčně mnohem slabší strana TOP 09 v rámci alespoň pokusu o sebezáchovu v koalici Spolu nakročila blíže k tomu, co definuje kořeny ODS, ODS naopak začala „topkovatět“. Začala se vstřícně a nekriticky stavět prakticky ke všemu, co přichází z Bruselu, včetně tolik kontroverzního zeleného programu Fit for 55, včetně zmíněných emisních povolenek pro domácnosti.
Když chtěla Fialova vláda uprostřed loňského léta, v čase dovolených potajmu sněmovnou protlačit „český Green Deal“, spustil se pro ni zřejmě nečekaný mediální poprask. Jenže ani ten ODS nepřiměl viditelněji změnit postoj. „Český Green Deal“ sice Fialova vláda založila do šuplíku, avšak proti EU se ani pak nedokázala zřetelněji vymezit.
Stanislav Šulc: Strach z Ruska pokračuje a začali jsme mít rádi ženy. Jaká jsou poučení z voleb
Volby nepředstavují jenom nové rozdělení moci ve státě. Jsou také důležitým zdrojem informací o nás všech a našich sousedech. Podstatné zjištění je například to, že se Češi stále hodně bojí Ruska. Další je zajímavější – v poslaneckých lavicích zasedne nejvyšší počet žen. A do třetice: Češi mají rádi velké partaje.
Možná se obávala, že tím bude některými haněna z „proruskosti“ nebo alespoň z nedůsledného proevropského, tedy za stávajících okolností tím pádem potenciálně i nedůsledného proukrajinského postoje. Jenže třeba příklad současného polského prezidenta Karola Nawrockého jasně demonstruje, že kritika Bruselu může jít ruku v ruce s těžkou, ba bojovně odhodlanou kritikou Moskvy.
ODS se však už nedokázala ani pořádně postavit za korunu. Ta tam, v prachu zapomnění, skončila zmíněná petice právě za její zachování. Když prezident Petr Pavel téma přijetí eura na Nový rok 2024 nastolil, vláda zadala ekonomům své Národní ekonomické rady, aby možné přínosy a náklady přijetí eura zanalyzovali. Ideově vykořeněná ODS se tedy raději alibisticky schovala za experty, než aby deklarovala rozhodný odmítavý postoj. Musela samozřejmě vědět, že experti nakonec neřeknou nic jiného, než že přijetí eura je primárně nikoli ekonomickou, leč politickou otázkou – a že tedy stěžejní díl zodpovědnosti na takové politické rozhodnutí leží stejně na bedrech právě „premiérské“ ODS.
Koalice Spolu zřejmě doufala, že posílí, jestliže se vůči Bruselu nadobro přestane vymezovat, takže jeden si už nebyl jistý, zda její koketerie s eurem či emisními povolenkami pro domácnosti nevyústí v jejich bezvýhradné přijetí, jakmile získá mandát pro další čtyři roky vládnutí. Motoristům – a stejně tak i hnutí ANO – pak k tomu, aby uspěli, stačilo jednoduše slíbit, že nedopustí ani euro, ani povolenky. Uspěli ponejvíce na úkor ODS.
Na úkor „vykroužkované“ ODS se ovšem do sněmovny dostali i poslanci partnerských stran v rámci koalice Spolu, tedy lidovců a TOP 09. Tyto dvě strany, pokud by kandidovaly samy za sebe, by zřejmě ve sněmovně neměly pro nadcházející funkční období ani jednoho zástupce, pokud by vůbec existovaly (to platí zvláště pro TOP 09). Zato ODS by se sama do sněmovny dostala. A dost možná v ještě silnější sestavě, než v jaké tam nyní bude celá koalice Spolu. Zvláště pokud by tedy ODS neopustila své kořeny a neuvolnila prostor Motoristům.
A pokud snad ODS sázela na to, že svým zelenáním a vysíláním probruselských signálů osloví a přetáhne progresivistické voliče hnutí STAN či Pirátů, byla bláhová. Progresivisté už vlastně ze samé své podstaty budou volit spíše strany věkově mladší, než je ODS, protože mládí je přece progresívní. Těžko od nich čekat, že se masově přikloní k tandemu „dinosauřích“ stran, jež tady byly už v 90. letech, kdy navíc reprezentovaly konzervatismus. TOP 09 samotná nemá sílu, aby tento „odér“ ODS a lidovců rozředila, sama v něm nyní spíše hyne. Ostatně do vínku také kdysi konzervatismus dostala, jakkoli jej měl barvotiskově vyvedený punkový účes Karla Schwarzenberga poněkud zlehčovat.
Právě ovšem lidovecký kroužkovací triumf z nynějších voleb, ono svezení se poslanců KDU-ČSL do sněmovny na bedrech a na úkor ODS, naznačuje, že voliči s konzervativnějším cítěním ještě zcela k Motoristům nepřešli a část jich zůstává k mání i pro ODS. Pokud ta se dokáže vrátit ke svým kořenům, hbitě ukončit pro ni tolik ztrátovou koalici Spolu, ještě má šanci přežít.
