Česká vláda vůbec nemusela zestátnění ČEZ řešit. Ve firmě mohli sedět francouzští manažeři
Po třiceti letech se česká energetika možná vrátí tam, odkud vyšla – pod úplnou kontrolu státu. Minoritní akcionáři ČEZ přitom mohou na zestátnění velmi dobře vydělat. Méně jasné už je, co jejich odchod udělá s transparentností firmy a zda miliardy určené na jejich vyplacení nemají lepší využití.
Nechybělo mnoho a vláda Miloše Zemana na začátku tisíciletí prodala ČEZ francouzské společnosti EDF. Tehdejší ministr průmyslu Miroslav Grégr každopádně chtěl ČEZ udržet mezi největšími evropskými energetikami. Nynější snaha ČEZ rozdělit a výrobní část stoprocentně zestátnit míří opačným směrem. Minoritní akcionáři ale můžou zcela zestátněné společnosti hodně chybět.
Německý termín Zeitenwende, tedy přelom epoch, použil bývalý kancléř Olaf Scholz v úplně jiné souvislosti, přesto by se docela hodil i pro dnešní diskuse o zestátnění společnosti ČEZ. S tím rozdílem, že v českém případě se jedná spíše o návrat do minulosti. Výroba energie ve stoprocentně státní režii už tu kdysi byla, mnozí lidé si na to ještě vzpomenou.
Změna epoch má často až komický nádech. I ekonomičtí a energetičtí odborníci, kteří po celá minulá desetiletí mluvili především o převodu státního majetku do soukromých rukou, se ze zvyku občas přeřeknou a chystané zestátnění ČEZ mylně označí za privatizaci.
Česko se chystá stáhnout ČEZ z burzy právě ve chvíli, kdy se jádro ve světě mění v investiční hit. Na burzu míří Westinghouse, američtí provozovatelé reaktorů lákají investory na atomová aktiva a soukromé peníze hledají i Francie nebo Čína. Jaderný boom tak nastoluje otázku, zda se Česko s plánovaným zestátněním ČEZ nevydává přesně opačným směrem než zbytek světa.
ČEZ míří z burzy, Westinghouse na burzu. Provozovatelé jádra v USA už na ní jsou
Zprávy z firem
Je nutné dodat, že tentokrát nepůjde o žádné násilné znárodňování, jaké tato země ve vzdálenější minulosti také zažila. Naopak, minoritní akcionáři mají dostat za své podíly ve firmě velmi dobře zaplaceno. Dokonce se zdá, že právě to je ve skutečnosti hlavní důvod nynějších plánů zestátnění ČEZ či přesněji jeho výrobní části.
Na pražské burze se díky kuponové privatizaci objevily akcie ČEZ už v roce 1993, od roku 2006 se s nimi obchodovalo i ve Varšavě. S celou historií samostatného Česka je spojen model elektrárenské společnosti, v níž většinu akcií držel stát a menšinový podíl početní „minoritáři“.
Všechno ale mohlo být úplně jinak. Vláda Miloše Zemana (1998–2002) na přelomu tisíciletí připravovala privatizaci celého ČEZ a mezi zahraničními zájemci se jako největší favorit vyprofilovala francouzská společnost EDF. Od prodeje nebylo daleko a jak poznamenal na jedné z pozdějších tiskových konferencí současný výkonný šéf ČEZ Daniel Beneš, „mohli tu místo nás sedět francouzští manažeři“. Tím by se však tuzemská elektrárenská společnost nepřímo dostala pod křídla francouzského státu jako vlastníka EDF. A česká vláda by nyní žádné zestátňování ani neřešila.
Zestátnění ČEZ pražskou burzu nepoloží. Ještě před pár lety by ji stejný krok srazil mezi okrajové trhy vedle Vietnamu nebo Keni a stál ji miliardy dolarů. Dnes má čím díru zalepit: dcerou ČEZ Energy, letištěm a firmami jako Colt, jehož hodnota za dva roky vyrostla z 15 na téměř 50 miliard.
Šéf pražské burzy: Zestátnění ČEZ přežijeme, díru po něm zalepí ČEZ Energy, letiště i Colt
Trhy
V energetice se žádný Volkswagen nenašel
Tehdejší ministr průmyslu Miroslav Grégr v pozdějších rozhovorech s nynějším autorem seriálu Energie a politika vysvětloval, že byl nakloněný myšlence prodat ČEZ velké zahraniční firmě. „Naše úvaha vycházela z předpokladu, že v evropské konkurenci obstojí pouze velké, silné, mohutné celky. I já jsem zpočátku připouštěl, že se ČEZ možná lépe uplatní, když bude součástí nějakého velkého evropského koncernu,“ řekl Grégr v interview, které vyšlo na webu oEnergetice.
Ministr se podle vlastních slov hodně zajímal o to, jak by takové spojení ČEZ se silnou evropskou firmou mohlo konkrétně vypadat a při jednáních se zahraničními zájemci vycítil, že neoprávněně považují českou energetiku za „juniorního partnera, kterého by chtěli vodit za ručičku.“
Přesto EDF nebyla od koupě ČEZ daleko. Generální ředitel francouzské firmy tehdy přijel do Prahy na klíčové jednání s premiérem Zemanem a ministrem Grégrem. Po odchodu předsedy vlády se rozhovor táhl přes půlnoc, šéf EDF ještě volal ministrovi financí Francie, jestli může navýšit nabídku o dalších deset miliard korun. Z Paříže dostal svolení, ale Grégr už byl rozhodnutý jinak.
Nabídka podle vzpomínek tehdejšího ministra pořád zdaleka nedosahovala výše 220 miliard korun, jak Češi očekávali. Grégr později líčil, že by Francouzům v té chvíli nepomohlo, ani kdyby těch 220 miliard nabídli. A svůj odmítavý verdikt jim také oznámil. „Francouzi tomu nechtěli věřit, generální ředitel EDF se ještě mezi dveřmi otáčel a ptal se mě, jestli to myslím vážně,“ vzpomínal Grégr.
Plné ovládnutí energetické společnosti ČEZ státem nepřinese lepší řízení firmy ani levnější elektřinu. V pořadu Poledne s Moravcem se na tom shodli bývalí ministři financí Zbyněk Stanjura (ODS) a Ivan Pilný, který vedl resort za hnutí ANO. Podle nich má stát díky zhruba 70procentnímu podílu už nyní dostatečnou kontrolu nad společností. Zestátnění by naopak otevřelo otázku financování celé transakce a jejího dopadu na zadlužení či rating ČEZ.
Stanjura a Pilný odmítají zestátnění ČEZ. Stát už nyní může prosadit vše podstatné, tvrdí
Politika
Miroslav Grégr si mohl už na začátku devadesátých let jako ministr české vlády Petra Pitharta připsat zásluhy za úspěšnou privatizaci mladoboleslavské automobilky Škoda firmě Volkswagen. Německý koncern slíbil zachování značky, výroby, výzkumu a vývoje i minimálně tehdejší úrovně zaměstnanosti. Z Grégrových slov vyplývá, že v energetice se „žádný takový Volkswagen“ jako vhodný partner pro ČEZ nenašel.
Čezácké dilema: dělit nebo spojovat?
Pro Grégra to znamenalo vsadit na posílení českého „superČEZu“, který bude mít místo mezi největšími evropskými energetikami. Odmítal, že by měl něco proti malým podnikům, ale argumentoval mimo jiné náklady na dobývání zahraničních trhů nebo výzkum a vývoj: „Třeba do vývoje motoru se pustí jen jedna firma z mnoha a nebude to žádný malý podnik.“ Je sporné, jestli ČEZ nakonec podobná očekávání splnil. Projekty českých malých modulárních reaktorů v ÚJV Řež, kde má ČEZ většinový podíl, například později vyšuměly do ztracena.
Když se už zhruba před desetiletím objevily úvahy o možném rozdělení ČEZ na různé části, včetně zestátnění té klíčové, Miroslav Grégr podobné plány označoval za „velice nebezpečnou záležitost“. V roce 2017 poznamenal, že by bylo šokující, kdyby se upřednostnila nenasytnost akcionářů před dalším vývojem české energetiky. Bylo totiž jasné, že hlavním cílem je tak či onak zhodnocení podílů minoritních vlastníků ČEZ. Rozumný hospodář přitom podle Grégra dobře ví, že krátkodobý zisk může z dlouhodobého hlediska znamenat velkou ztrátu.
Proč máme v Česku dražší energii než jinde v EU a proč se náš cenový náskok může ještě zhoršovat? Mohou lidé ušetřit peníze tím, že budou šetřit elektřinou? „Jediné, co by mohlo snížit jednotkové ceny energie, je to, když se jí bude spotřebovávat opravdu hodně,“ líčí paradoxní souvislost v rozhovoru pro Newstream ekonom a bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. 
Lízal: Míříme k tomu, že bude elektřina levná v poledne a drahá večer
Money
Miroslava Grégra vystřídal na postu ministra průmyslu jeho tehdejší stranický kolega ze sociální demokracie Jiří Rusnok, který se později stal také premiérem a guvernérem centrální banky. V poslední době o sobě dal opět vědět, když společně s dalšími významnými ekonomy a energetiky sepsal dopis, ve kterém se jeho signatáři ostře postavili proti nynějším vládním plánům výrobní část ČEZ po více než třiceti letech opět stoprocentně zestátnit.
Vyplatit minoritní akcionáře by měl podle posledních plánů sám ČEZ z peněz, které získá prodejem akcií v oddělené nevýrobní části. Jiří Rusnok společně s Janou Matesovou, Mojmírem Hamplem, Jaroslavem Mílem a dalšími osobnostmi upozorňují, že tyto peníze by měl ČEZ spíše použít na rozvoj energetiky a snížit tak obrovský tlak na státní rozpočet a daňové poplatníky. Tím spíše, že zestátnění výrobní části ČEZ nebude mít žádný vliv na cenu elektřiny ani energetickou bezpečnost.
Oproti dříve formulovanému názoru Miroslava Grégra by však podle Jiřího Rusnoka mohlo mít rozdělení české energetické společnosti přece jen určitou výhodu. Bylo by to v případě, že se akcie firmy vzniklé z nevýrobní části objeví na pražské burze a výnos z prodeje použije ČEZ na nákladné investice v energetice místo zbytečného odkupu stávajících podílů minoritních akcionářů.
Největší zprostředkovatel devizových obchodů v Česku, společnost SAB Finance, má rekordní výsledky. Kvůli expanzi chce navýšit kapitál o miliardu a letos cílí na zisk přes půl miliardy korun. 
SAB Finance má rekordní pololetí. Výnosy vzrostly o 57 procent
Zprávy z firem
Minoritáři nám budou chybět
V historickém výčtu stojí za zmínku výrok jednoho z dalších ministrů průmyslu Martina Římana, který v letech 2006–2009 ve vládě reprezentoval ODS. Říman o společnosti ČEZ řekl, že je zázrak, když státní firma funguje tak kvalitně. A zhruba ve stejnou dobu se jeden z tehdejších nejvyšších představitelů ČEZ autorovi tohoto článku svěřil, že nebýt menšinových akcionářů, hospodaření energetické firmy by určitě bylo mnohem méně transparentní. Skutečný přínos „minoritářů“ nelze nijak přesně změřit, ale na zmíněném výroku nejspíš něco bude.
Menšinoví akcionáři plní ve firmách s většinovým státním podílem roli „hlídacích psů“. Politici mívají pokušení státní společnosti ovládat podle svých potřeb, v případě ČEZ se v minulosti hodně spekulovalo, do jaké míry naopak jeho management ovládá celou českou politiku. I dnes se nejspíš vynoří dohady, jestli je skutečným vládcem „Čezka“ Andrej Babiš, Daniel Beneš nebo ještě někdo jiný v pozadí.
Když se minoritní akcionáři živě zajímají o dění ve většinově státních firmách, bývá to dobrá zpráva pro občany, v jejichž zájmu by měly být takové společnosti spravovány. Jakmile však začnou menšinoví vlastníci sázet na to, že jim politici otevřou cestu ke zhodnocení jejich podílů štědrým zestátněním, nic dobrého to nevěstí.
