Zajímá nás
David Ondráčka: Krmelec DPP, radní whistleblower a 1200 pražských konšelů
Skandál kolem pražského Dopravního podniku (opět) zatřásl pražskou i českou politikou a zničil image vládního STAN jako strany poctivých a nezištných starostů, píše v exkluzivním komentáři pro newstream.cz analytik a bývalý šéf Transparency International David Ondráčka. Další vyšetřování podle něj ukáže, co vyplave dál a koho to vezme s sebou. Ondráčka nabízí širší pohled na tři linie pražské komunální politiky, které tato kauza ukázala.
DPP jako krmelec
Panuje letité přesvědčení, podpořené většími či menšími odhaleními, že pražský dopravní podnik je krmelec pro vyhladovělé politické a byznysové srnky. Rozděluje stovky zakázek, přehlednost omezená. Policie jednou za čas zasáhne a odtrhne část nasátých pijavic, udělá se nějaký audit, aby se po čase zjistilo, že vše zase jede stejně. Co s tím?
Praha dotuje svůj dopravní podnik ročně částkou 16 miliard korun, je to celá pětina rozpočtu města.
Šéf ANO se v kriminální kauze, která postihla Starosty a nezávislé, přímo vyžívá. Nejen ministry za STAN by odvolával na potkání. A bývalí členové jeho kabinetu, Alena Schillerová a Karel Havlíček, mu zdatně sekundují. V logice toho, co předvádějí, by ovšem přinejmenším tito dva anoisté, dnes šéfka poslaneckého klubu a místopředseda dolní komory parlamentu, měli rezignovat na své funkce. Mají na hlavě tunu másla - trvale a dlouhodobě jsou v kontaktu, ba dokonce úzce spolupracují s obžalovaným Andrejem Babišem, kterému hrozí až deset let vězení. 
Politický diář Jany Havligerové: Neviňátko Babiš volá po krvi
Názory
Rada města účinkuje jako valná hromada a vybírá dozorčí radu, v níž jsou zástupci politiků a odboráři. Rada se de facto musí shodnout na řediteli, další členy managementu už obvykle určuje koaliční logika. Vnitřní předpisy DPP pak maximálně upřednostňují princip kolektivního rozhodování a zastírají cestu ke konkrétnímu zodpovědnému jednotlivci (či viníkovi v případě zpronevěry a jiných zločinů).
Jedinou cestou ven je tento rozhodovací model upravit a zjednodušit džungli vnitřních předpisů, aby bylo možné jasně určit osobní odpovědnost, a tím zrušit prostor pro takové praktiky.
Whistleblower Scheinherr neudělal dost
Radní pro dopravu a předseda dozorčí rady DPP Adam Scheinherr řekl, že před dvěma lety podal trestní oznámení, které přispělo k vyšetřování celé kauzy. Část veřejnosti ho teď chválí, že to udělal správně. Nenechme se ale oklamat, že se policie začala o zakázky a společné podniky mezi DPP a developery kolem stanic metra zajímat až po tomto trestním oznámení. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že třeba i já jsem to s vyšetřovateli probíral už před čtyřmi lety.
Ministr školství Petr Gazdík (STAN) oznámil, že ke konci června rezignuje na funkci ve vládě. Opustí i křeslo místopředsedy hnutí STAN. Reagoval tak na informace o svých kontaktech s podnikatelem a lobbistou Michalem Redlem, který patří mezi obviněné v kauze pražského dopravního podniku. Zástupci dalších stran označili Gazdíkovu rezignaci za nevyhnutelnou. Zatímco podle vládních politiků znamená změnu politické kultury oproti předchozímu kabinetu, opozice žádá i konec ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) či všech ministrů STAN. Šéf hnutí STAN Rakušan se však odstoupit nechystá, Gazdíkova nástupce ve vládě chce představit zkraje přespříštího týdne. Zmínil, že resort školství by podle něj zvládli například senátoři za STAN Jiří Drahoš či Miroslav Plevný. Odchod ministra školství bude první změnou v kabinetu premiéra Petra Fialy (ODS) od jmenování loni v prosinci.
Gazdík rezignuje na funkci ministra školství. Fiala to ocenil jako výraz změny politické kultury
Politika
Otvírá to obecnější otázku, jaký postoj a reakce politika jsou na místě. Je podání podnětu a součinnost s policií (tedy požadavek nevyplašit aktéry kauzy) to jediné a stačí to?
Pokud se politik dozví závažné informace o možné trestné činnosti ve svém úřadu a městské firmě, tak se obrátit na policii má a musí. Krok náměstka Scheinherra byl v pořádku. Další rovina je ale pragmatická. Logika policejní práce a týmu vyšetřovatelů stojí na shromažďování usvědčujícího důkazního materiálu a rozplétání vazeb, které stojí čas. Radní si tedy vyslechl požadavek v duchu: nikde o tom nemluvte, nechte nás sbírat důkazy a nemařte nám naše vyšetřování. To se ovšem u radního Scheinherra neslučuje s jeho odpovědností předsedy dozorčí rady, v níž má dohlížet a ručit za to, aby mu nikdo nerozkrádal městský podnik pod rukama. A to se bohužel dělo několik let.
Teď si představme, že by policie svůj zátah nebyla připravena udělat teď před volbami, ale nadále pokračovala ve sbírání důkazů, a sdělení obvinění by to oddálilo třeba o další rok. Organizovaný gang kolem Hlubučka by řádil dál a vybíral „výpalné“ ze zakázek. Kdo by za to nesl odpovědnost? Domnívám se, že vedení města, které tomu svými vlastními kontrolními nástroji nezabránilo.
Za minimálního zájmu médií Fialova vláda předminulý týden schválila předběžné návrhy státních rozpočtů pro léta 2023 až 2025. Je třeba podtrhnout, že jde nutně o návrhy předběžné, které ještě mohou doznat citelných změn. Nicméně i tak jde o dokument, který naznačuje, jak současná vláda uvažuje o svém přístupu k veřejným financím v celém jejím zbývajícím řádném funkčním období. Zkrátka a dobře, žádné zásadní ozdravování veřejných financí neplánuje.
Lukáš Kovanda: Fialova vláda závodí s levicí a populisty, ale pro to ji většina voličů hlas nedala
Názory
1200 pražských konšelů
Pražská komunální politika trpí dlouhodobě hlubokými strukturními problémy. Moloch „velké Prahy“ a roztříštěný model veřejné správy mezi 57 městských částí, a nadto špatné rozdělení pravomocí mezi magistrátem a městskými částmi vystavuje de facto permanentnímu politickému střetu zájmů zastupitele celopražské a ty z městských částí. Celkově budeme v září v komunálních volbách volit neuvěřitelný počet 1200 politiků, kteří se stanou zastupiteli. Toto množství lidí se prakticky nemůže shodnout na strategii rozvoje metropole, protože zájmy lidí a úrovní veřejné správy jsou mnohdy úplně protikladné.
Do městské části jste zvolen, pokud hájíte zájmy místních, těch, kdo tam trvale bydlí. Politické body tedy přinese postavit se na stranu NIMBY (not in my back yard), tedy jinak řečeno oponovat velkým proměnám a rozvoji území. Magistrát by měl naopak prosazovat vizi pro celou metropoli jako funkční organismus připravený svou vybaveností na potřeby obyvatel za 20-30 let. Infrastrukturní, bytové, dopravní, kulturní, vzdělávací.
Z těchto dvou perspektiv se zájmy málokdy shodnou, většinou jdou přímo proti sobě.
Jsou to čísla, která už nejde jen tak přehlédnout. Koalice SPOLU poprvé od parlamentních voleb propadla za ANO, proti letošnímu dubnu si podle čerstvého průzkumu společnosti Kantar pohoršila o pět procentních bodů. Na výsledku se podepsala padající obliba ODS, TOP09 a KDU-ČSL zůstávají pod hranicí potřebnou pro vstup do dolní komory.
Jana Havligerová: Odsouzeni být SPOLU
Názory
Politické složení koalic je zcela rozdílné na různých městských úrovních. Je úplně běžné, že opoziční zastupitel na městské části jde ostře proti některým vládnoucím stranám a tvrdě je kritizuje, ale zároveň s těmi stejnými stranami (a mnohdy i stejnými lidmi) koaluje na pražském magistrátu. Je to až schizofrenní situace a nelehký vnitřní konflikt, jakému veřejnost nemůže moc rozumět.
I ta část veřejnosti, jež komunální politiku sleduje, se zřejmě spokojí s tím vědět, kdo je primátor. Primátor je v realitě pouze jedním z jedenácti radních, nemá žádné speciální pravomoci, není volen přímo, takže jeho pozice je koaliční kompromis mezi aktuální vládní většinou. Role, kterou by si ale přivlastnit mohl, je nastavení etických standardů politických představitelů, tlak na zprůhlednění hospodaření a vyvozování odpovědnosti. Aby přestalo platit, že je Praha stát ve státě.
Sledujte dění v české nejvyšší politice
Otřesený STAN
Závěrem je jasné, že tahle kauza zatřásla důvěrou ve STAN. Každý jejich krok bude pod drobnohledem a je otázka, jestli STAN dokáže získat ztracenou důvěru veřejnosti na celostátní úrovni. Neříká se to lehce, ale vláda, jež nabízela změnu a lék na skepsi z politiky, sklouzla do nejhoršího déjà vu posledních let.
Autor je expert na veřejnou správu, transparentnost a etiku v byznysu, bývalý ředitel Transparency International ČR, analytik.
