Zajímá nás
David Ondráčka: Komunální volby. O čem by se mělo mluvit, nejen v Praze
Komunální volby jsou před námi. Bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka ve svém komentáři popisuje několik témat, o kterých by rád slyšel debatu politiků v Praze, ale platí to stejně třeba pro Ostravu, Brno nebo Plzeň.
Podíval jsem se na debatu kandidátů na primátora Prahy. Viděl jsem dost unavené hádky, kdo je více namočen v kauze Dozimetr a kvazikulturní spory, kdo je víc cyklista, nebo řidič? O strukturálních problémech města padlo velmi málo, jak spravovat dynamickou metropoli s rozpočtem téměř 90 miliard.
Jen v Praze je od velkého magistrátu po zastupitelstvo poslední okrajové městské části zhruba 1200 zastupitelů. Jak řídit město, kde je reálně 1200 politiků, každý má úplně jiné zájmy (osobní i stranické), hájí zájmy na různé úrovni (zájmy magistrátu a městských částí jdou mnohdy přímo proti sobě). Tento model rozvětvené samosprávy se vyčerpal, brzdí rozvoj měst, neumožňuje komplexní řešení. Potřebuje podle mě důkladnou změnu, ale je to složité, tak se to nechává dál běžet samospádem, a ono to vždycky nějak dopadne a tramvaje nakonec pojedou.
1200 konšelů a resortismus radních
Druhým problémem řízení města je extrémní resortismus radních a stranické rozdělení agend. Mnozí radní si hrají na de facto takové ministry zdravotnictví, školství, sociálních věcí nebo dopravy, a hlavně si strany a jednotliví radní žárlivě a úzkostně hlídají své gesce a agendy. Působí to sice až trochu komicky, ale tak to je.
Důsledek je, že Rada města není reálně jeden tým usilující o společný úspěch, ale koaliční slepenec. A primátor reálně nic neřídí, není nadřízený radních, nemůže je vyhodit nebo jim něco nařídit, je jen jedním z 11 členů rady. Nemá žádné reálné speciální pravomoci, jen reprezentuje město. To ale voliči moc neví, a vnímají, že to se stalo za Béma, Hudečka nebo Hřiba.
Nejenom architektura, ale i řešení veřejného prostranství byly hlavními aspekty výběru odborné komise, jež hledala ideální návrh Vltavské filharmonie. Vítěz je nyní známý. Prestižní objekt na Vltavské navrhne dánské studio Bjarke Ingels. Do pětice těch nejlepších projektů se probojoval i návrh českého architekta Petra Hájka. 
Vltavská filharmonie: Stát by měla do 10 let a stane se symbolem Prahy, říká urbanista
Enjoy
Přímou volbu starostů nemáme a nikdo o ní ani reálně neuvažuje (byť třeba okolo nás ji mají třeba na Slovensku nebo Polsku). Prostě vždy jde o kolektivní rozhodování Rady města, nebo potom zastupitelstva, což má své výhody, ale i nevýhody, cokoli lze schopen za kolektivní (ne)odpovědnost.
NIMBY, stavte si kdekoli, jen ne tady
Systémovým problémem rozvoje měst je tzv. NIMBY (not in my backyard). Přístup, který ve městech (a všude na světě) silně převládá, projevuje se v boji proti developerům, rozšiřování výstavby, vede k vášnivým bojům a střetům, které často definují místní politiku.
Vznikají občanská sdružení na blokování výstavby (z nich se pak často generují volební kandidátky), dělají se demonstrace, je tady odpor proti gentrifikaci některých městských částí. V mnoha případech je takový odpor pochopitelný, některé projekty jsou megalomanské, ničí místní specifika, nebo životní prostředí. Ale z hlediska celého města tento pohled znesnadňuje strategické řízení bydlení, dopravy nebo sociální politiky metropole.
Jak podpořit stavební rozvoj a řešit problémy metropole? To je hlavní téma aktuálního Summitu architektury a rozvoje, který se koná v pražském Obecním domě. Sdružení pro architekturu a rozvoj definuje osm bodů, které mají vést k cíli.
Summit o rozvoji: Město by mělo měnit své brownfieldy za hotové byty
Newstream TV
Širším problémem je možnost samospráv skutečně své město územně tvarovat. Územní plánování by mělo uvolnit ruce samosprávám ve správě svého území, co kde chtějí stavět a mít. Proti tomu jde rigidní přístup, který reprezentuje státní správa, konkrétně úředníci MMR a teď si zpracovali i nového ministra Bartoše. A ti vydávají poměrně rigidní vyhlášky, které samosprávám velkých měst plánování minimálně komplikují.
Samozřejmě to souvisí i s přílivem nových obyvatel metropole, kteří mnohdy ve městě žijí a využívají jeho služby, ale nemají tam trvalé bydliště a tím Praha přichází o značnou část daňových příjmů.
Na IPR vyšla studie Chudé město pražské, což zní provokativně, ale hezky na datech ukazuje podfinancování komunálních rozpočtů ve srovnání s rostoucími výdaji. Tady by měla být zaměřena diskuse velkých měst se státem, jak tohle vyladit.
Městské firmy
Jen Praha má mimořádné množství městských firem, které zcela vlastní, nebo v nich má podíly. Největší pozornost je logicky zaměřena na Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP), který je dramaticky největší a nevýznamnější, v případě Prahy tam každý rok automaticky pošle téměř pětinu rozpočtu města (asi 16 miliard). Tím je taky největším útočištěm nejrůznějších nájezdníků a tím i korupce.
Ale Praha má třeba také Pražské služby, Pražskou teplárenskou, Pražskou plynárenskou, Plynárenskou, Technickou správu komunikací, podíly ve vodě, teple a energetice, de facto přes městské firmy zajišťuje většinu veřejných služeb. Ale jakou má město se svými podniky strategii, má nějakou vlastnickou politiku, ví, co od nich chce?
Investuje cíleně a dlouhodobě do inovací, do obnovy, do modernizace? A jak profesionálně je řídí a kontroluje jejich manažerské řízení. Ví Rada města, která je obvykle Valnou hromadou, co se uvnitř děje? Kauzy jako Dozimetr ukazují hluboké mezery, a je to jen jedna z mnoha kauz v této oblasti. Potenciál na systémové změny je obrovský.
Toho, že možná v blížících se komunálních volbách neuspěje, se pražský radní pro územní rozvoj za TOP 09 a nynější lídr pražské kandidátky STAN Petr Hlaváček nebojí. Má údajně spoustu možností. Neobává se ani o kontinuitu projektů, které započal, ať už jde o Vltavskou filharmonii, Pražský okruh nebo výstavbu pod taktovkou Pražské developerské společnosti. Co by ale Praha podle něj potřebovala, je efektivní státní správa.
Petr Hlaváček v podcastu Realitní Club: Ne všichni developeři umějí stavět. Tlačí jen zisk
Reality
Komunální volby jako referendum o vládě?
Jsou komunální volby referendem o vládě? Prakticky ne. Je ale pravda, že v největších městech do jisté míry jsou sondou aktuálních politických nálad a preferencí, ale velké závěry se z nich dělat nedají. Místní vlivy a oblíbenost lokálních osobností hrají významnou roli. Ale zrovna komunální volby v Praze sledované budou, i novináři to mají blízko na Mariánské náměstí. Tak snad přinesou nějaké posuny ve strategickém řízení metropole, a nejen výměny osob a obsazení.
Další komnetáře Davida Ondráčky čtěte zde
