Zajímá nás
Dalibor Martínek: Vládnutí v pěti je pomalé a nefunkční. Víc hlav víc neví
Posledním příkladem je jednání o úsporném balíčku, či jak si vláda pojmenovala seznam škrtů a zvyšování daní. Už i ministr financí Zbyněk Stanjura přiznává, že najít shodu na více než šedesáti opatřeních mezi pěti vládními partajemi je nadlidský úkol. Domluva prý po třech měsících panuje zhruba na půlce návrhů, o druhou polovinu se ještě bude svádět boj.
Je to jako kočírovat roj včel. Lidovci chtěli před měsícem dvě sazby DPH, základní 21procentní a jednu sníženou. Nyní už zase chtějí tři sazby tak, jak jsou dnes, 21, 15 a 10 procent. TOP 09 trvá na dvou sazbách a chce větší výběr daní. Piráti chtějí kompenzace pro rodiny, kterým by změny přitížily.
Výnos z případně zvýšené daně z nemovitostí by chtěl Stanjura do státního rozpočtu, Starostové do rozpočtu obcí. ODS a TOP 09 chtějí zvýšit příjem státu, Lidovci a Piráti nechtějí zvýšit výdaje domácností. Dokonce i zdánlivá malichernost, jako je zdražení dálniční známky, musí projít přes pětikoalici.
Zvýšení daně z nemovitosti rozevře příjmové nůžky mezi bohatými a chudšími, mezi vlastníky nemovitostí a nájemníky. Pokud ji i přes to vláda zvýší, mělo by toto daňové inkaso zůstat obcím. 
Stanjura připustil zvýšení daně z nemovitosti. Proč to není dobrý nápad
Názory
Stanjura se ještě poměrně drží, zatím jen skřípe zuby. Brblat si pod fousy a držet ve sněmovně sto osmičku je, zdá se, pořád výhodnější než prásknout rukou do stolu. Ale jak známo, trpělivost má své meze.
Pomalost vládnutí
Po volbách nám bylo tvrzeno, že výsledek je výhra demokracie nad populismem. Držení nesourodé vlády po hromadě je patrně tou daní za demokracii. Komu by se to nelíbilo, ať vzpomene, že za humny obchází vlk Babiš.
Nakonec ODS asi protlačí většinu svých návrhů, které víc straní státní kase než domácnostem, silou. Co nebude vidět je fakt, že ostatní partaje za to budou chtít „výkupné“. A asi ho i v nějaké formě dostanou. V podobě, kterou nám nikdo neřekne. To je další potíž mnoholičného vládnutí, hrají se skryté hry.
Státní rozpočet se kvůli napjaté ekonomické i geopolitické situaci dostává stále do většího stresu a výdaje rostou. Vláda Petra Fialy však nadále věří, že udrží v letošním roce schodek ve schválené výši 295 miliard korun. Vzhledem k pokračující inflaci erár sice má vyšší příjmy z DPH, ale zároveň hrozí až dvě mimořádné valorizace důchodů. A protože vláda buď neumí, nebo nechce škrtat, stále častěji mluví o zvyšování daní. Zde je přehled daňových sazeb, které Fialův kabinet buď již nově zavedl, nebo uvažuje o jejich zvýšení. 
PŘEHLEDNĚ: Které daně Fialova vláda zvýší
Money
Další daní za širokou koalici, již zmíněnou, je pomalost vládnutí. Výsledek jednání o celkové daňové reformě měl být podle různých výroků buď na konci února, nebo do konce prvního čtvrtletí. Nyní ministr financí tvrdí, že by definitivní návrh mohl být do prázdnin. Uvidíme, co bude říkat v červnu.
Vše musí být totiž nejdříve probráno na koaličním půdorysu. Kvůli tomu například Praha nemá po pěti měsících od komunálních voleb stále vedení. Piráti v Praze sice prohráli, ale protože ODS trvala na „vládním půdorysu,“ mohli Bohuslavu Svobodovi takříkajíc tančit po hlavě.
Koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) se nedohodla s Piráty o koalici v Praze a v jednáních pokračovat nebude. Namísto toho zahájí jednání o podpoře menšinové rady, osloví všechny strany v zastupitelstvu s výjimkou SPD. Uvedli to členové vyjednávacího týmu Spolu po dnešní schůzce se zástupci Pirátů a STAN. Podle dosluhujícího primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) Spolu stále trvá na tom, že bude mít pozici primátora i většinu v jedenáctičlenné radě města, což je pro Piráty nepřijatelné.
Piráti rozbili jednání o vedení Prahy. Co bude dál?
Politika
Pomalost a neakčnost se vine celým rokem a půl vládnutí pětikoalice. Když začala válka na Ukrajině, bylo to svým způsobem pro nepřipravenou a nekonzistentní koalici jistým vysvobozením. Vše šlo najednou svést na válku.
Propast mlčení
Reakce na zhroucení trhu s energiemi trvala tři čtvrtě roku. Byla pozdě a byla špatně, shodli se na tom všichni zástupci průmyslu. Spotřebitelé se také shodli, ale jejich hlas nemá váhu, protože patří do skupiny takzvané mlčí většiny. Ta má jedinou úlohu, a to vše bez reptání platit. Vláda při energetické krizi nepodpořila spotřebitele, ale dodavatele a výrobce energií. V Bruselu se nyní, v polovině února, bude probírat energetická koncepce unie. Česko nejen že nedokázalo veřejně deklarovat českou pozici, ono ji zřejmě ani nemá připravenou.
Jde o další důsledek široké koalice. Když se vláda skládala, bylo potřeba každé partaji dát nějaké fleky. Kdyby vládla jedna až dvě strany, mohly by tvrdě prosazovat své priority a obsadit klíčové posty experty, kteří věci rozumějí. Takto však energetiku řídí ex-finančník, který se o trhu s elektřinou učí po večerech. Pirát Ivan Bartoš zase má zrychlit bytovou výstavbu pomocí nového stavebního zákona. Kde tento zákon po roce a půl je?
Ministr financí Zbyněk Stanjura vrací na stůl možné snížení nebo zrušení podpory státnímu stavebnímu spoření. Po prezidentských volbách se totiž vládě otevírá několikaměsíční „okno příležitosti“, kdy může provádět citlivá a nepopulární úsporná opatření. 
Lukáš Kovanda: Potlesk pro Stanjuru. Dotovat stavebko bohatým je nesmysl
Názory
Děsivá (ne)komunikace vlády s veřejností je dalším důsledkem pěti-vlády. Strany se celkem rozumně dohodly, že si nebudou posílat vzkazy přes média. Výsledkem však je mlčení vlády. Důsledkem mlčení je vypouštění balónků. Když nemůžu mluvit, naznačím, co bych chtěl udělat. A čekám na reakci z dalších čtyř partají, nebo od veřejnosti. Když budou všichni mlčet, a od mlčící většiny se to očekává, návrh předložím.
Po prezidentských volbách „do toho“ prý vláda řízne. Vypadá to na pomalý řez. A to před námi stojí propast penzijní reformy. Umí si někdo představit, že do ní naskočí nesourodé uskupení anarchistů, pragmatiků, konzervativců a katolíků? „Reforma“ se na základě Marianem Jurečkou vypouštěných balonků jeví spíš jako ošatka nápadů.
Ne-vládnutí v pěti však může mít jednu výhodu. Která se třeba posléze ukáže jako silná stránka této vlády. Císaři Františku Josefovi se přisuzuje výrok „nechati ležet jest nejlepším vyřízením“. Možná nakonec bude nemotornost a neschopnost vlády dojít ke konkrétnímu výsledku její jedinečnou devízou.
