Zajímá nás
Dalibor Martínek: Prokletí vládního půdorysu. Daně, stavební zákon a další. Vše se nekonečně vleče
Skloubit tak rozdílné strany jako jsou Piráti na jedné straně a ODS nebo TOP 09 na druhé vyžaduje sloní dávku diplomacie a trpělivosti zároveň. Účastníci současné pětikoalice se před víc než rokem rozhodli, že do toho půjdou, že jim vládnutí stojí za nějaké ty ústupky. Vytvořili takzvaný vládní půdorys. Mocným katalyzátorem byla omamná vůně moci podpořená sto osmičkou.
Po víc než roce vidíme, že udržovat takto nekonzistentní slepenec má neblahé vedlejší důsledky. Zejména dlouho se vlekoucí rozhodování v klíčových otázkách. Tedy kromě zahraniční politiky, tam zdá se panuje shoda a Petru Fialovi nikdo neleze do zelí. Za to zase Fiala nechává členy ostatních partají vrtat do každé další předlohy.
Příklady? Ministr dopravy chce zdražit dálniční známky. O kolik? Nic se nebojte, vše se dozvíte. Až to projde debatou mezi koaličními partnery. Jak se od příštího roku upraví DPH? Zatím tajemství, vše teprve probere pracovní skupina složená na vládním půdorysu. Proč ještě neplatí nový stavební zákon? Musela se zohlednit stanoviska koaličních partnerů. A tak dále.
Jednání o novém vedení pražské radnice opět zkrachovala. Máme tu rekord v době neschopnosti zvolených zastupitelů dohodnout se na složení pražské radnice. Jednání už trvají 73 dní, bez výsledku. A budou trvat dál.
Dalibor Martínek: Boj o Prahu. Primátor Hřib byl vždy trochu toporný. Na tahu je teď Čižinský
Názory
Možná nejhorší je situace na pražském magistrátu. Aby byl zachován vládní půdorys, což je v případě Prahy pokyn shora, lepí se rada po kousíčcích a vítězná koalice Spolu čtyři měsíce čelí vydírání Pirátů. Do rady města se díky Pirátům cpe i Jan Čižinský, který nemá s vládním půdorysem nic společného. Ale to jsou asi ty ušlechtilé kompromisy. Možná bude v Praze nakonec fakticky vládnout garnitura, která prohrála volby.
Počátek potíží byl už při samotném skládání vlády z pěti subjektů. Opatrné našlapování po tenkém půdorysu vedlo k neblahým kompromisům. Ivan Bartoš tak dostal na starost stavební zákon, téma, kterému se předtím nikdy nevěnoval. Zákon stále není schválený. Bývalý bankéř Síkela se v ČEZ za pochodu začal učit energetiku, zmatky a dopady na domácnosti a podniky tomu odpovídají.
Územní plánování a stavební řízení. Dvě začarovaná sousloví. Developeři si stěžují, že kvůli složitosti obou trvá v Praze povolování výstavby bytového domu až deset let, někdy i déle. Třeba ve Vídni je doba desetinová, rychleji se povoluje i v řadě zemí třetího světa. V Česku s tím jakoby nikdo nedokáže hnout. Praha má „provizorní“ územní plán starý přes dvacet let. Nový stavební zákon chystala minulá vláda čtyři roky, současná ho rok předělávala, stále není schválen.
Proč se nestaví byty? Dejte nám konečně pořádný územní plán a stavební zákon, volají stavitelé
Reality
Dalším důsledkem slepence je špatná komunikace vlády. Ministři mluví obecně, resorty „mají záměry“, chystají koncepce, vyjednávají, ale přesné obrysy jsou v mlze. Všechno se musí nejdřív probrat na vládním půdorysu. Což je na jednu stranu profesionální přístup, lepší, než když si strany vzkazují myšlenky přes média. Pro veřejnost to však má ten důsledek, že do poslední chvíle nevíme, co se chystá. Vaří se za zavřenými dveřmi. Připomíná to vznik Kalouskovy důchodové reformy, o které se nevedla žádná veřejná debata, vylíhla se u Bártů doma.
Když vládne jedna nebo dvě strany, vládnutí je akčnější, výsledky jsou dřív. Nemusí být vždy vítané většinou společnosti, nemusí být ani prospěšné, ale jsou. Když vládne víc stran, tvoří se kompromisy, někdy jalové, a jde to pomalu. Vláda si třeba dala za úkol penzijní reformu. Na té by jistě měla být většinová shoda ve společnosti. Zatím to vypadá, že ji čeká stejný osud jako debatu o daních. Bude vznikat za zavřenými dveřmi, a bude to kočkopes?
Jasně, aby byla vláda akční, musejí tomu předcházet jednoznačné výsledky voleb. Nebo by se musel změnit volební zákon, ve smyslu, že vítěz by bral víc. Aby k takové změně došlo, musela by k tomu být shoda na vládním půdorysu…
