Zajímá nás
Dalibor Martínek: Jsou rebelové z náměstí burani? Nebo začíná pod vládou skutečně hořet?
V listopadu 1989 to bylo vlastně jednoduché. Do té doby tady vládli vysloužilí bolševici, stojící na kastě oportunistů a pragmatiků, kteří se neštítili pro vlastní prospěch žádné lidské špatnosti. Dobří lidé byli zavíráni nebo nuceni k emigraci. Celá společnost byla sevřená strachem z propracovaného mechanismu moci. Svrhnout bolševickou vládu bylo bez pochyb prostě super. Jsem doteď šťastný, že jsem byl 17. listopadu na Národní třídě. Bylo tehdy úplně jasné, kdo jsou ti špatní.
Jak si vyložit aktuální desítky tisíc naštvaných lidí v centru Prahy? Je to generační záležitost, další revoluce, nadcházející změna režimu?
Kdo jsou vlastně Češi?
Tentokrát to vůbec není tak jasné jako před třiatřiceti lety. Na Václavské náměstí přivádí Čechy kombinace napětí a frustrace. A možná i jakési primitivnosti. Jsme Češi, což je vlastně těžko uchopitelná entita. Rádi si o sobě myslíme, jak jsme vyspělí. Potom naříkáme, jak jsme málo sebevědomí. A nakonec z toho vyplyne, že jsme vlastně strašně pracovití, ale zase někteří strašně líní. Takže kdo jsou vlastně Češi? Otázka, která nebude v tomto textu zodpovězena. Jen nadhozena k uvážení.
Je to už podruhé, kdy se v krátké době Václavské náměstí naplnilo odpůrci aktuální vlády. Bylo to v září, a stalo se tak i nyní, v polovině března. V září Češi na Václaváku prováděli „Nenásilnou revoluci“, nyní demonstrovali proti bídě. To jsou záminky ke svolání protestu sice velmi odlišné, nicméně obě dokážou celkem solidně kultovní místo českých dějin zaplnit. To už by mohl být důvod k zamyšlení vlády a jejích poradců.
Dalibor Martínek: Vláda hraje ruskou ruletu. Pošklebovat se plebsu se může vymstít
Názory
Skutečnost, že je za organizací demonstrací nějaký pan Rajchl, je nepodstatná. Kdyby to nebyl muž tohoto jména, jehož profil nyní média oprávněně pitvají, byl by to jiný člověk jiného jména. Prostě by se to muselo stát, někdo by to vzal za své. Napětí je příliš velké. Zajímavá historická paralela, která se mi nechce ani vyřknout.
A to je důvod k zamyšlení i těch, kteří nad davy „vidláků“ pochodujících Prahou velkopansky pozdvihují obočí. Protože tito lidé z ulice prostě mají ke svému konání nějaký důvod. Je na čase se nad ním zamyslet.
Jednou rovinou je silná protiukrajinská argumentace, vehementně propagovaná před masami lidí uprostřed kultovního českého náměstí. K tomu lze říct jedině to, že nebýt solidární s občany národa, který přepadlo novoimperiální Rusko, zní skutečně jako primitivismus. Který je ovšem poněkud přehlíživě potřeba podle kritiků demonstrací ponížit nebo zesměšnit. Je faktem, že kritizovat podporu Ukrajincům nejsou myšlenky, kterými by se člověk považující se za správného Čecha chtěl honosit. Ale na druhé straně stojí jiná otázka. Kdo je vlastně ten opravdový Čech? Pražský intelektuál, nebo rozhořčený občan nechci říct odkud.
Napětí roste
Je tu však ještě jedna rovina. Ekonomická, dalo by se říct. Možná i sociologická. Miliardář Andrej Babiš, který ke svému majetku přišel dravčím způsobem, za covidu, když byl u vlády, potopil kvůli drakonickým opatřením řadu podnikatelů. S následnou nečekanou válkou na Ukrajině a zdražením energií, obří inflací, se tíživá očekávání jenom zvýšila. Napětí vzrostlo.
Jak na to reagovala Fialova vláda? Poměrně hanebně, dovolím si říct. Po krachu zlatokopa a svého času i „levného“ distributora energií Jiřího Písaříka, kterému vnuknuly české regulační úřady myšlenku, že žije na energetickém Klondiku, vláda zavedla přístup, že bude chránit výrobce a dodavatele energií.
Zastropování jen přes naši mrtvolu. To ještě před létem znělo jednohlasně z úst představitelů Fialova kabinetu. Orbánovo zastropování cen pohonných hmot tehdy nazírali jako odstrašující případ, který se vymstí. Dnes je všemu jinak.
Lukáš Kovanda: Zastropování cen zaplatí střední třída nebo její děti
Názory
Takže zatímco lidé poplatili na energiích za loňský rok desítky tisíc korun navíc, distributorům šly od státu desítky miliard korun na kompenzace drahých energií. Mnoha lidem s nízkými příjmy, z nichž někteří jsou účastníky pražských demonstrací, nezbylo nic. Možná se propadají do dluhů.
Firmy miliardářských energetických společností sčítají rekordní zisky. Vznikl tady obrovský nepoměr. A podle mnohých v důsledku neschopnosti vlády politologa Petra Fialy, který nechal český energetický trh napospas. Obávám se, že je to poměrně oprávněné hodnocení. Ve Strakovce remcají na nespokojené a líné Čechy. Ale nepřišli s žádnou vizí. Vize valorizace státních platů není ta, o které by si národ podivných Čechů mohl myslet něco hezkého.
Nikdo asi nechce po této vládě reformu penzí, která je, po pravdě řečeno, neuskutečnitelná. Ale možná by to chtělo pár nějakých jasných, rozumných řešení. Jako novinář nechci partě politických vítězů radit, jak na to. Ale jen tak mimochodem, na ministerstvu spravedlnosti nyní visí návrh na vyšší poplatky exekutorům. Bude se o něm během pár dní jednat. To asi není ta cesta, která by vyklidila náměstí. Nebo máte, páni ministři, jiný materiál pro nás Čechy?
Fialova vláda zvažuje zavedení takzvané válečné daně. To je však jen jiné označení pro daň z mimořádného či také neočekávaného zisku. A tato daň je jedním z typu sektorové daně. Sektorovou daň na více odvětví měla před volbami v programu jediná ze stran, a to KSČM.
Lukáš Kovanda: „Válečná“ daň je boudou na voliče. Fialův kabinet porušuje předvolební slib
Názory
Bylo by ho třeba, začněte pracovat. Nechte některé z nás, kterým se nelíbí podpora Ukrajinců, ležet ladem, nemá smysl je hanlivě komentovat. Místo toho předneste něco Čechům, kteří na náměstí ještě nechodí, a nechtějí se za svůj národ stydět. Je čas.
