Zajímá nás
Dalibor Martínek: Už to začíná. Průmyslové podniky propouštějí první lidi. Přichází čas vlků
Jako první vlaštovka vyletěl s podzimem do povětří Jiří Hlavatý. Majitel Juty a bývalý senátor. Jeho společnost vyrábí z umělé hmoty vlákna a koberce. V českých žebříčcích je řazený mezi miliardáře. Z jeho fabrik odejde pět procent zaměstnanců. Přišel o ruský trh, navíc jsou tu drahé energie.
Když je někdo mezi prvními, je to vizionář. Hlavatý patrně má tuto vlastnost, ostatně jinak by se nedostal mezi tuzemskou podnikatelskou smetánku.
Současná ekonomická krize je podle šéfa Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého horší než pandemie. Drahé energie mají fatální dopad na firmy a nelze podle něho vyloučit sociální nepokoje. Řešení vidí v zastropování cen, především plynu. Dával by přednost celoevropskému před národním řešením. Do konce roku bude hlavně kvůli vysokým cenám energií propouštět 18 procent firem, řekl Dlouhý novinářům.
Tahle krize je horší než pandemie, pětina firem začne propouštět, říká šéf Hospodářské komory
Money
A teď čtení mezi řádky. Na zdražování energií si stěžují firmy i zástupci všech významných podnikatelských svazů. Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, nedávno hořekoval v přímém přenosu České televize, že zda vláda něco nepodnikne, řada tuzemských firem zkrachuje. Ano, má pravdu. Asi se to stane. Protože vláda zcela jistě nepodnikne nic kloudného.
Juta je první, rozhodně ne poslední
Příběh Juty je zajímavý nejenom proto, že je jedním z prvních, které jsou mediálně prezentovány. Je to příběh racionality. Juta jistě nezkrachuje. Naopak, propouští, snižuje náklady, chová se racionálně. Tady je to vizionářství.
Ke stejnému kroku budou dříve či později muset přistoupit další české průmyslové firmy, ať se jim to bude líbit nebo nebude. Budou volit mezi snížením marží, čerpáním vnitřních rezerv, do čehož se obvykle nikomu moc nechce, nebo úsporou nákladů. Úspora nákladů je velmi oblíbené řešení. Je to takový eufemizmus, který samozřejmě znamená vyhazování lidí. Takže další předpověď, nikterak nečekaná: průmyslové firmy začnou vyhazovat. Už to začíná.
Nejistá situace na evropském exportním trhu a pokračující energetická krize napovídají, že české strojírenství má před sebou krušnou zimu. Firmy si uvědomují, že opatření státu, jako je zastropování cen za plyn a elektřinu nebo mimořádné kompenzace, nemusejí stačit. Některé podle Hospodářské komory plánují i propouštění.
Čeští strojaři se děsí zimy, propouštění se mnozí nevyhnou
Money
Jen krátké vrácení se k čerpání vnitřních rezerv, tedy zisků z minulých let. Těch mají tuzemské firmy skutečně dost. Problém je, že si je majitelé firem budou chtít nechat. Ať už proto, že si za tyto peníze mohou něco pěkného koupit, nebo pro takzvané budoucí investice. Jinými slovy, peníze, které majitelé firem za posledních deset let v Česku vydělali, nebudou investovat do zaměstnanců v provozech, které se jim už nevyplatí.
Přichází doba propouštění
Lidé skončí na úřadech práce, budou na dávkách, což vlastně znamená, že je zprostředkovaně budou živit podniky, které platí daně. Někdo by možná řekl, že je bude živit stát. To je fikce. Stát nemá žádné vlastní peníze. Má jenom dluhy. A peníze, které vybere na daních z funkčních firem. Tak je to jednoduché.
I v září pokračoval trend zvyšování počtu lidí bez práce. Nezaměstnanost podle statistik Úřadu práce ČR vzrostla o jednu desetinu procentního bodu na 3,5 procenta.
Lidí bez práce přibývá. Firmy si ale vlastní zaměstnance drží, co to jde
Money
Přichází období, kdy se bude propouštět. Další zátěž pro státní rozpočet, již tak dost ztýraný. A je to zároveň zátěž politická, která se projevuje například náměstími plnými rebelů. A nejsou to Putinovi trollové, jsou to lidé z fabrik. Vlastně nechápu, proč chtěla současná garnitura vyhrát volby.
Co se týká byznysu, přicházejí v jistém smyslu žně. Cože, žně? Ano, přesně tak. Slabí budou padat. Silní je za levné peníze sežerou. Kdo bude dál vyčkávat s propuštěním, kdo nesedí na polštáři, kdo neinovoval, přichází jeho poslední hodinka. Na to se těší investiční vlci. Přichází čas vlků. Někteří ekonomové to předvídali, a dokonce se na tuto situaci těšili. Trh se prý vyčistí. Možná ano. Ale bude u toho téct krev.
