Dalibor Martínek: Sláva, prokleté prázdniny končí
Těch devět týdnů, kdy děti nechodí do školy, jsou utrpení. Ne snad pro děti. Tím méně pro učitele. Těm jde navíc plat. Utrpení je to pro rodiče. Prázdniny, to je doslova průvan v peněžence. A nápor na nervy. Tábory, hlavně ty příměstské, to je skvělý byznys. Za pět dní v týdnu, což je obvyklá doba takového tábora, dáte klidně deset tisíc. A to děti spí doma, musíte chystat snídani a večeři. A to zbývá ještě osm týdnů.
Dovolená s dětmi, kromě toho, že stojí desítky tisíc korun, to jsou pro rodiče také těžké časy. Musíte jim vymýšlet (a platit) zábavu, hlídat je. Dospělí se z dovolených vracejí jako zbití.
Když využijete všechny babičky a dovolené, jsou děti doma. Často se rodiče musejí vystřídat v dovolených, které ve skutečnosti žádnými dovolenými nejsou. Musí vařit, vymýšlet výlety. Když jsou děti doma, nudí se, stojí na hlavách.
A to si školy ještě vymýšlejí podzimní prázdniny, vánoční prázdniny, spojené s ředitelským volnem a trvající klidně čtrnáct dní. Následují jarní prázdniny, velikonoční prázdniny, potom přijdou na řadu školy v přírodě a různé naučné výjezdy autobusem. Třeba ten do mlékárny stál 500 korun. Jeden nechápe, kdy se vlastně děti učí.
Zamezit zavedení emisních povolenek pro domácnosti a osobní dopravu, snížit daně nebo zaručit průměrný plat učitelů 75 tisíc korun měsíčně v roce 2029 patří mezi programové priority opozičního hnutí ANO před říjnovými sněmovními volbami. ANO, které je podle průzkumů favoritem hlasování, plány vyjmenovalo ve svých novinách.
Hnutí ANO poodkrylo volební program. Babiš učitelům slibuje plat 75 tisíc
Politika
Kdo se těší do školy?
Přes tento prázdninový program přibývá dětí, které se do školy netěší. Kvůli stresu z učení, z kantorů. Podle posledních průzkumů se do školy těší jen asi desetina žáků. Naopak do školy nechodí příliš rádo, nebo se tam vůbec netěší, asi 40 procent dětí. Náš domácí průzkum skončil tak, že jeden se už těší na kamarády, druhému je to jedno.
Do školy se z logických důvodů netěší ani většina učitelů. Ti mají totiž také stres. A to jednak z žáků. To lze celkem pochopit, stát před stádem zdivočelých kobylek, to chce skutečně silné nervy. Nebo talent. Učitelé mají nervy i z jejich rodičů. Moc jim do toho „kecají“. Anebo děti naopak vychovávají podle učitelů moc benevolentně, málo na ně křičí a netrestají je.
Očekávalo se, že poslední prázdninový týden se uskuteční schůzka odborů s vládou kvůli vyjednávání o růstu platů lidí placených z veřejných peněz. Jde o stovky tisíc lidí, učitele, lékaře, policisty, státní úředníky a mnoho dalších. Je až šokující, že se neví, kdy a jestli se toto jednání uskuteční. Zavání to selháním vlády.
Dalibor Martínek: Jak porostou platy učitelů či lékařů? Vláda usnula
Názory
Od nadcházejícího školního roku sice platí novela školského zákona, podle které mají učitelé vést děti k větší samostatnosti a kreativitě. To si lze těžko představit že se stane. Navíc, každá škola má volnost v tom, jak k tomuto pokynu přistoupí. To jako, že žáci nebudou poslušně sedět v lavicích a plnit zadané úkoly?
Kupodivu se toho víc naučí doma než ve škole. Ale tuto kacířskou myšlenku nesmíte před učitelem vyslovit, zvětšili byste jeho stres. Oni jediní ve svých očích jsou oprávněni učit. Mají na to přece školu.
Přes všechny výdaje na školní pomůcky, nové přezuvky, školní obědy, polévky děti prakticky nejedí, na družiny, kroužky, školy v přírodě – naše generace spala v chatkách za pár korun, teď děti spí v penzionech za patnáct set na noc – a další podobné atrakce, je to pořád lepší, že se děti vrací do škol. Každý rodič se za to modlí. Ať si tam s nimi dělají, co chtějí. Hlavně že je přes den klid a dá se pracovat, vydělávat. Aby bylo na další prázdniny. Ty jsou pro rodiče nejhorší období roku. Ještě že za pár dní začne školní rok.
