Premianti a průšviháři. Nová studie porovnává, komu se (ne)daří krotit veřejné finance. Jak si vede Česko?
Míra zadlužení v řadě zemí trvale roste, a otázka dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí se tak stává jedním z klíčových témat dnešní hospodářské politiky. Studie Mezinárodního měnového fondu nabízí pohled na to, jak si evropské státy a USA vedou.
Veřejné finance napříč Evropou se ocitají pod čím dál větším tlakem. Míra zadlužení v řadě zemí trvale roste, a otázka dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí se tak stává jedním z klíčových témat dnešní hospodářské politiky. Studie Mezinárodního měnového fondu Europeans Debt (Un)sustainability: Looking Through Bohn’s Magnifying Glass nabízí pohled na to, jak si evropské státy a USA vedou – a které z nich se blíží hranici fiskální neudržitelnosti.
Studie analyzuje rozpočtové chování 26 evropských zemí a Spojených států v období 1980 až 2022. Pomocí tzv. Bohnova testu zkoumá, zda jednotlivé vlády reagují na růst zadlužení aktivním zvyšováním primárních rozpočtových přebytků, tedy těch, které nezahrnují náklady na obsluhu dluhu. Taková reakce je klíčovým znakem fiskální odpovědnosti – bez ní je dlouhodobá udržitelnost veřejných financí těžko představitelná.
Graf porovnává dvě veličiny. Na svislé ose je průměr cyklicky očištěného primárního salda – tedy jak výrazně se vláda snaží udržet rozpočet v přebytku bez ohledu na ekonomický cyklus. Vodorovná osa ukazuje rozdíl mezi průměrnou mírou zadlužení v letech 2018 až 2022 a 1995 až 1999, tedy jak výrazně se veřejný dluh zvýšil. Čím více vpravo daná země leží, tím rychleji její dluh narostl.
Výzva do budoucna
Výsledky rozdělují státy do tří skupin. V první – tvořené například Dánskem, Švédskem nebo Nizozemskem – se nacházejí země, které kombinují stabilní, či dokonce klesající zadlužení s dlouhodobým fiskálním přebytkem. Tyto státy jsou z hlediska veřejných financí premianty Evropy.
Na druhé straně spektra stojí státy jako Řecko, Francie, Spojené státy nebo Španělsko. Jejich dluh dramaticky vzrostl a zároveň neprojevily snahu ho systematicky tlumit prostřednictvím odpovědné fiskální politiky. Tyto země se tak dle studie ocitají v oblasti dlouhodobě neudržitelného hospodaření.
Zvláštní pozornost si zaslouží středová skupina, kam se řadí i Česká republiku. Ta i přes stále relativně nízkou míru zadlužení zažila v posledních letech jeden z nejrychlejších nárůstů dluhu. Fiskální reakce na tento vývoj však byla vlažná. Studie poukazuje na absenci strukturálních kroků – ať už na straně výdajů, nebo příjmů – a upozorňuje, že fiskální politika ČR zatím nedokázala dostatečně reagovat na měnící se rozpočtovou realitu.
Mezi státy panují výrazné rozdíly v přístupu k fiskální odpovědnosti. Zatímco některé vlády reagují pružně a systematicky, jiné reagují opožděně – nebo vůbec. Dlouhodobá fiskální udržitelnost bude nicméně i nadále výzvou. Podle studie bude čím dál důležitější role institucí – tedy kvality rozpočtových pravidel, transparentnosti a schopnosti vlád tato pravidla důsledně naplňovat.
Další články ekonoma Lukáš Kovandy
České zadlužování loni oproti roku 2023 dále zrychlilo, veřejný dluh narostl o dalších 258 miliard korun. Rychlé zadlužování vlády je hrozbou pro stabilitu celých veřejných financí, konstatuje Nejvyšší kontrolní úřad.
Lukáš Kovanda: Fialova vláda v ozdravování veřejných financí zrovna nevyniká
Názory
České republice se loni podařilo elementárně stabilizovat veřejné finance. Ty totiž poprvé od roku 2019 vykázaly schodek nižší, než odpovídá úrovni tří procent hrubého domácího produktu. To je mimochodem úroveň, jejíž splnění je jedním z předpokladů přijetí eura. Splnění takové úrovně tedy rovněž představuje ono alespoň elementární stabilizaci veřejných financí.
Veřejné finance Česka se podařilo stabilizovat, dostatečně ozdravené ale nejsou
Názory
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
