RECENZE: Kalifornská restaurace Nobu Malibu servíruje luxus bez zážitku. A účet bolí
Nobu Malibu je jednou z nejikoničtějších restaurací v Kalifornii. Ale ani skvělé jídlo a výhled na oceán nezakryjí fakt, že úroveň servisu klesla hluboko pod očekávání. Pokud není hostem celebrita, obsluhu až na spropitné prakticky nezajímá. Z místa, kam jsem chodil pro zážitek, se stala studená mašina na peníze. A účet opravdu bolí.
Do Nobu Malibu chodím už přes deset let. Měl jsem to místo rád pro prostředí - výhled na Pacifik vás přimrazí k židli dřív, než stihnete otevřít menu -, i jeho kuchyni. Jenže při posledních návštěvách se servis propadl na nové dno. Obsluha je chladná, nezúčastněná, zcela bez zájmu o hosta. Prý se více snaží, pokud jste hollywoodská hvězda, co nechá 500 dolarů dýško. Nepadlo jediné doporučení, žádná otázka na spokojenost. Jen rutinní doručení talířů a tiché čekání na tučné spropitné. Bez jakékoliv snahy, jako by to byla samozřejmost, a ne něco o co se musejí zasloužit.
Když skvělé jídlo nestačí
Nobu Malibu je dnes už jen drahá kulisa, i když po stránce chuti nelze jídlu absolutně nic vytknout. Jako předkrm jsme zvolili klasické krevety v tempeře a sushi s krabem – křupavé, svěží, perfektně vyvážené. Hlavní chody – divoký losos a hovězí svíčková „Toban” Yaki – byly připravené přesně, maso měkké, dochucení výrazné, ale elegantní. Sladkou těčkou byl jahodový cheesecake a karamelizované banány s pekanovými ořechy. Za jídlem snů ale přišlo zklamání, které bolí víc než samotný účet. Člověk se tu cítí, že je pro obsluhu jen přítěž.
Servis výrazně pokulhává. Neproběhlo žádné přivítání, žádný kontakt očima, žádná snaha o navázání vztahu. Čekací doby mezi chody byly zbytečně dlouhé, na jednu rundu nealko nápojů jsme čekali přes půl hodiny, mezitím nikdo nepřišel zeptat se, zda je vše v pořádku. Přístup byl čistě mechanický. A přitom se automaticky předpokládá, že host bez výhrad zaplatí 20–30 procent spropitného.
Nobu ztratilo emoce
Nobu Malibu je stále jednou z nejpopulárnějších restaurací v Kalifornii. Rezervace přijímají pouze telefonicky a nejdříve 30 dní předem. Víkendový stůl je pro běžného hosta téměř nemožné získat. A i ve všední dny bývá restaurace přeplněná – volnější chvíle mezi 15. a 17. hodinou tu prakticky neexistují. Popularita neuvadá. O to větší kontrast pak představuje kvalita servisu. Podnik nad Pacifikem zůstává vizuálně nádhernou restaurací s kvalitní kuchyní. Ale pokud čekáte péči a zážitek, odcházíte s pocitem, že jste pouze další rezervace v systému. Luxus dnes netvoří jen výběr surovin a značka – ale především vřelý přístup. A ten v Nobu bohužel chybí.
Kevin Fleming přišel do Prahy z Dubaje a nyní vede sedm kuchyní nově otevřeného hotelu Fairmont Golden Prague. V rozhovoru pro Newstream.cz popisuje, jak skloubit kreativitu šéfkuchařů s ekonomickou realitou, proč dává přednost českému masu před francouzským a jak chce z hotelu udělat „přátelského souseda“ i pro místní.
Šéf kuchyní v luxusním hotelu Fairmont: Používáme české hovězí, je nejlepší
Enjoy
Na vrcholu hotelu W Dubai – Mina Seyahi se nachází restaurace Attiko. Podnik nabízí nejen panoramatické výhledy například na umělé souostroví Palm Jumeirah, ale i gastronomický zážitek. Já jsem okusil mimo jiné i steak Wagyu striploin, který byl tím nejlepším kusem hovězího, co jsem v pouštní megapoli kdy ochutnal. A také nejlevnějším. Stál jen 1320 korun.
REPORTÁŽ: Nejlepší Wagyu steak v Dubaji nabízí restaurant Attiko. A za lidovku
Enjoy
Gabriela Filca, mladá šéfkuchařka michelinské restaurace Nebo v hotelu Hilton v chorvatské Rijece, letos získala prestižní ocenění Michelin Young Chef Award 2025. Ve své kuchyni propojuje sezónní suroviny, osobní příběh a zero-waste filozofii. Výsledkem je gastronomie plná emocí, která oslovuje nejen chuťové buňky.
REPORTÁŽ: Nepotřebuje trendy, má vizi. Michelinská šéfkuchařka ví, jak chutná opravdové jídlo
Enjoy
Setkat se s lidmi, jakými jsou Alexandre Gabriel a jeho manželka Debbie, se člověku jen tak nepoštěstí. Úspěšní, inspirativní, milí, přesto zacílení, důslední, naplno oddaní svému byznysu. Jen tak může jejich společnost zahrnující celou řadu alkoholických nápojů uspět. „Svou firmu vnímám jako misi a svoje produkty jako sdílené dobrodružství,“ říká šéf impéria, do nějž patří světoznámé značky rumů Planteray, giny Citadelle a koňaky Ferrand. „To není práce, to je lifestyle,“ dodává.
REPORTÁŽ: V Maison Ferrand se rodí skvělý koňak, gin i rum
Enjoy
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
