Pavel Maurer: Bez chlebíčků, čočky a ovocného salátu to prostě není Silvestr. Letos ale bude jiný
Miluju chlebíčky a kvalitní víno. Jedno je však jisté: v posledních vteřinách tohoto roku budeme myslet víc než kdykoli jindy na ty, co již nejsou mezi námi, píše o letošním Silvestru ve svém pravidelném sloupku gastronaut Pavel Maurer.
Obtěžuje mne být programově veselý, protože se to zrovna očekává. Příchod Nového roku je jedním z těch typických příkladů, kdy se podle všeobecně přijímaných tradic většina lidí opije, vystřílí co nejvíce petard, přecpe se chlebíčky a jinými dobrotami a je nadmíru v dobré náladě a též si dává spoustu předsevzetí, která ovšem většinou nikdy nedodrží.
Každá země to má trochu jinak, ale stejně především v našem, řekněme anglosaském prostředí, je velká část společnosti ovlivněna podobnými zvyklostmi.
Jana Petráková, ve své malé pekárně a lahůdkách nedaleko Tábora, nachystala a před svátky prodala stovky vánoček, kila cukroví, nespočet domácích vek, a obložených chlebíčků. 
Obyčejný byznys: Silvestru stále vládne šunkový chlebíček s majonézou
Zprávy z firem
Samozřejmě, že na celé naší planetě najdeme různé kuriózní odlišnosti, exotické výjimky či bláznivé způsoby, jak oslavit příchod dalšího roku, kdy si naivně připouštíme, že by se s pouhou změnou čísla v kalendáři mělo něco zásadního změnit. Jak pošetilé.
Španělé polykají 12 kuliček hroznového vína, Skandávci rozbíjí nádobí
Třeba v některých severských zemích Evropy „střepy přinášejí štěstí“, a tak se přátelům rozmlátí pár talířů a sklenic přede dveřmi, ve Španělsku zase posledních 12 minut před příchodem Nového roku - kde kdo - spolyká 12 kuliček hroznového vína, stejně jako měsíců v roce, aby bylo dobře, a navíc to možná malinko zlepší vstřebávání alkoholu.
Francouzi mají amuse bouche, Britové sendvič a Češi chlebíček. Jak se změnil za 100 let? A dá se na něm vydělat?
Chlebíček je český vynález. Znají ho turisté a pochutnávají si na něm i vegani
Enjoy
V Chile, ať netvrdneme jen v našich končinách, tak tam se příbuzní scházejí při vítání Nového roku na hřbitově, aby jejich blízcí nebyli opuštěni (v těchto dnech pro mnohé z nás- možná velmi citlivý moment), v Jihoafrické republice a v Neapoli se vyhazuje staré prádlo a různé harampádí z okna na ulici, nechtěl bych jít zrovna kolem, v některých městech Itálie a Mexika se nosí červené spodní prádlo pro štěstí.
V naší rodině nemáme, snad kromě novoročního ovocného salátu a čočky, žádné tradiční zvyklosti. K pití vyznáváme kvalitní Champagne, Crémant, exkluzivní Bohemku nebo katalánskou Cavu, které já ovšem otevírám raději mnohem dříve než o půl noci, protože mi připadá, že pak už si tyhle skvělé nápoje nikdo moc nevychutná. Jinak se snažíme být jako rodina spolu nebo s nejbližšími přáteli, nikdy nestřílíme žádné ohňostroje, nepřejídáme se, byť já chlebíčky miluji. Když je na to nálada, vyprávíme si osobní příběhy, kdy jsme byli v poslední době šťastní.
Řekněme si pravdu přímo do očí, i když je tvrdá: Plýtváme prakticky vším. Oblečením, energiemi, surovinami, jídlem, vodou. Důvody našeho plýtvání mnohdy bývají iracionální i zcela blbé! píše ve svém pravidelném sloupku na newstream.cz gastronaut Pavel Maurer a přidává pár rad nejen na udržitelnější Vánoce.
Méně plýtvat jídlem. S novoročním předsevzetím začněte raději hned, radí Pavel Maurer
Enjoy
„Organizované veselí“ je pro mě vždy absolutně nepřijatelné. Myslím, že „sváteční den“ může být každý den v roce, když se to zrovna šikne. Šampaňské si můžeme dát kdykoliv, když se nám to líbí, třeba i k snídani. Nebo když nám to sedne, můžeme ho pít celého Silvestra.
Mě i naši rodinu, nejspíš i mnohé z vás, bohužel, tenhle prosinec trochu zpomalil a zasáhl, přinutil nás k zamyšlení. Jsme smutní, myslím, že se navždy změnilo leccos v našich životech, ve vnímání štěstí, dobra, klidu a bezpečí.
Neznamená to, že přestaneme pít dobré víno, radovat se s přáteli, oslavovat úspěchy a výročí a hezké chvilky. Jedno je však jisté: v posledních vteřinách tohoto roku budeme myslet víc než kdykoli jindy na ty, co již nejsou mezi námi.
Před deseti lety přišel s nápadem přivydělat si před Vánoci při studiích prodejem kaprů online. Dnes jich přes internet vystudovaný chemik prodá nižší desítky metráků. Čerstvé kapří filety přímo od rybářů dodává lidem skoro až na štědrovečerní stůl. A co si Jan Šikola myslí o iniciativě některých řetězců, které zakázaly prodej živých kaprů z kádí před svými obchody? Dočtete se ve vánočním speciálu Obyčejného byznysu. 
Vánoční speciál Obyčejného byznysu: Zájem o kapry z e-shopu roste, říká prodejce
Zprávy z firem
Před několika lety jsem měl tu čest a zcela unikátní příležitost navštívit a osobně ochutnat v prefektuře Okajama v Japonsku několik „sakevaren“ (výrobny saké) a před několika dny jsem si to malinko zopakoval a opět ochutnal a vyslechl příběh tohoto typického lokálního nápoje tentokrát v prostorách rezidence Japonského velvyslance.
Pavel Maurer: Saké je vynikající a gastronomicky unikátní nápoj, který má svá pravidla
Enjoy
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
