Český kuchař v Thajsku: Odstěhovat se sem bylo nejlepší rozhodnutí mé kariéry
Vůně chilli, česneku, citronové trávy a grilovaného masa se už dávno neomezuje jen na ulice v Bangkoku. Thajská kuchyně si podmanila svět a stále patří mezi největší turistická lákadla jihovýchodní Asie. Za jídlem do Thajska vycestoval i český kuchař Jakub Mareš. Barvy, chutě a vůně místní kuchyně už tam objevuje 13 let. Odchod do Asie hodnotí jako své nejlepší kariérní rozhodnutí. Gastronomická scéna je tu podle něj velmi dynamická a kariérní postup nezvykle rychlý a přímočarý. „Neměnil bych, možná za opravdu lukrativní nabídku z New Yorku nebo Londýna, ale ne déle než na dva tři roky, pak bych se určitě vrátil,“ říká executive chef v hotelu Renaissance Phuket.
Jak se kuchař z Česka dostane do Asie? Musí vládnout thajskou kuchyní anebo je spíše poptávka po západním stylu vaření?
Český kuchař, který vaří thajské jídlo, by tady asi moc důvěry nezískal. Moje první angažmá bylo v italské restauraci na ostrově Phuket. Plánoval jsem se zdržet tak dva roky, ale věci vzaly velmi rychlý spád. Během pár měsíců už jsem měl na starost sedm restaurací na Phuketu a v Bangkoku. A ze dvou let je rázem 13.
Nebylo tedy těžké se prosadit?
Kariérně je to asi nejlepší místo, kam můžete vyrazit. Dynamika v pohostinství je taková, že pokud víte, kam míříte, vaše kariéra dostane pořádný boost. Executive pozice tu nebývají zabrány více jak pět let. Takže s trochou štěstí se brzy dostanete za vašim cílem. Ale začátky nebyly úplně růžové. To víte, jiná kultura, jiný přístup. Netrvalo dlouho a měl jsem potyčku s jedním zaměstnancem, který mi vyhrožoval pistolí. To je ale spíše jižanský styl (ostrov Phuket leží na jihu Thajska – pozn. aut.), to se vám v Bangkoku nestane. Nicméně si musíte uvědomit, že jste v Thajsku, věci se mají jinak.
Thajská ekonomika je závislá na příjmech z turismu, ale zároveň se snaží vyhnout nekontrolovatelnému nárůstu nových případů nemoci covid-19. Hlavní sezóna tam právě vrcholí, a ačkoliv thajská vláda turisty za přísných podmínek do země pouští, hoteliéři radostí zrovna nesrší.
REPORTÁŽ: V Thajsku vrcholí turistická sezona. Hoteliéři optimismem zrovna nehýří
Enjoy
Uvažujete po 13 letech v Tahjsku o změně? V Emirátech je velká sháňka po mezinárodních kuchařích...
Prozatím plánuji zůstat v jihovýchodní Asii. Takže Thajsko, Malajsie, Vietnam, Hongkong, Macao, Singapore by připadaly v úvahu. Emiráty či Blízký východ mě nezaujaly, to by bylo poslední místo, kam bych se dobrovolně vydal. Kultura, podnebí a styl života mi zde v Asii velmi vyhovují. Pokud bych dostal dobrou nabídku, tak Londýnem či New Yorkem bych nepohrdl. Tak na dva až tři roky a pak zase zpátky do Asie.
Jak jsou na tom Thajci s životosprávou? Je trendy stravovat se zdravě?
Trendy jsou podobné jako u nás či ve světě. Vegani či vegetariáni jsou stále častější. V Thajsku se vše točí kolem jídla, čím častěji jedí, tím lépe. Potrpí si hodně na hovězí či mořské plody, mají také rádi sýr. Se zdravou výživou si hlavu příliš nelámou, hodně jídel je smažených, hlavně když je to ostré. Nadváha je viditelný problém.
Jak Thajci vnímají cizince?
Milují je, neboť je to důležitý zdroj peněz ale i kulturní přínos. Už král Rama V. byl prozápadní. Vždy se ale najdou výjimky. Občas narazím na někoho s rasistickými předsudky a nenávistí k Evropanům. To si myslím souvisí s koloniální historií. A když vás Thajec nemá rád, nemá problém vám to dát najevo.
Jaký mají vztah k Čechům? Nebo vůbec povědomí o tom, že Česko existuje?
Milují Prahu, Praha se objevila v několika thajských sitkomech a většina lidí ji zná.
Když jde v Dubaji do prodeje nový projekt, před kancelářemi developerů stojí lidé od půlnoci frontu, aby na ně vůbec něco zbylo. „Ten zájem je obrovský. Lidé kupují všechno, co je na trhu,“ říká Jakub Chmelař z dubajské společnosti Inspire Real Estate.
Dubajská realitní bublina se dál nafukuje. Byty tam skupují Rusové i Češi
Reality
Znají třeba české pivo?
Bohužel české pivo na thajském trhu poněkud pokulhává s marketingem. Takže Thajci neví, jak dobře na tom s pivem jsme. Za světovou špičku považují belgické, německé a holandské pivo, a to pouze díky výbornému marketingu tamních pivovarů.
Na thajské trhu by tedy podle Vás české pivo bez problému uplatnilo?
Samozřejmě. Nebylo by to lehké, ale české pivo se uplatní úplně všude. Cenově by to vyšlo podobně, jako když si koupíte thajské pivo Singh.
Setkáváte se často s nepochopením místní kultury ze strany západních turistů?
Většina turistů respektuje místní zvyky. Vždy se ale najdou lidé, kteří si myslí, že si mohou dovolit vše, co je normální doma. Toho bych se vyvaroval. Vždy je potřeba si uvědomit, že jsme tady na návštěvě. Pokud u nás doma vidíme turisty, kteří se neumějí chovat, také se nám to nelíbí. Byli byste občas překvapeni, že i ten malý Thajec je třeba šampionem v thajském boxu. Není tedy dobrý nápad pouštět se na ulici s někým do potyčky. Několikrát jsem byl svědkem toho, jak se neurvalí a věkem nezkušení turisté nestačí divit.
Jak byrokraticky složité je v Thajsku začít podnikat, zařídit si život?
Raději bych o tom ani nemluvil, byrokracie je všude stejná. Zbytečná a složitá. Vše, co se dá vyřídit online, více či méně nefunguje. Překvapivě, soukromé nemocnice, doktoři a zubaři tu jsou na vysoké úrovni. Bez rezervace máte s trochou štěstí doktora do 15 minut.
Je soukromá zdravotní péče dostupná?
Pokud chcete to nejlepší, tak za příplatek je vše dostupné. V přepočtu za 20 až 47 tisíc ročně můžete mít soukromé pojištění, které kryje téměř vše. Základní pojištění máte od zaměstnavatele, což bude přibližný ekvivalent toho, co máme v Česku. Většinou je lepší si doplatit a mít jistotu, že pokud budete potřebovat pomoc, tak ji dostanete v těch nejlepších zařízeních.
Po 24. únoru, kdy Evropa začala uzavírat svůj vzdušný prostor ruským letadlům, začali bohatí Rusové létat jinam: především do Střední Asie a na Blízký východ. Do května se formovala nová geografie ruské elity, ukazují údaje o téměř 2000 letech analyzované deníkem The New York Times. Tento svět má jedno jasné centrum: Dubaj.
Dubajsk. Ruské tažení do Dubaje nebere konce, mají tam už svoje první lázně
Politika
Bistro Topinka má za sebou první měsíc fungování pod mým vedením. Jsme v černých číslech. Hurá! Sama sobě jsem ovšem vyplatila nejmenší odměnu ze všech. Pro jistotu. Zatím s čísly žongluju nepříliš obratně. Jsem unavená. Hodně unavená. Ale mám, co jsem chtěla. A navzdory únavě, jsem za ten měsíc ani vteřinu svého rozhodnutí pustit se do gastronomického dobrodružství nelitovala.
Když se novinářka rozhodně otevřít bistro: Každý má přece právo na výhled
Enjoy
Existence bistra Topinka se už dá počítat na týdny. Leccos se trošku usadilo. Sehnali jsme další ruce, je nás pět. Některé procesy se pomalu zajíždějí a automatizují, většinu ale stále ladíme. Nejvíc se těším na to, až se zbavím poměrně šílené administrativní zátěže, ale ta nejspíš úplně nezmizí nikdy. Bohužel. 
Když se novinářka rozhodne otevřít bistro: „A nemáte nějaké normální jídlo?“
Enjoy
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
