Troja není jen zoo. Ve čtvrti slavných vil vznikla citlivá přestavba rodinného domu
Pražská Troja patří k nejvýraznějším vilovým lokalitám hlavního města. Právě tady vznikla přestavba rodinné vily od kanceláře AMA architekti, která místo okázalé proměny sází na lehké zahradní křídlo, novou terasu a plynulejší propojení domu se zahradou. Projekt je jedním z děl přihlášených do ročníku České ceny za architekturu.
Pražská Troja patří k místům, kde se bydlení dlouhodobě potkává se zahradou, svahem a výhledem. Veřejnost si čtvrť zpravidla spojuje hlavně se zoologickou zahradou, botanickou zahradou, vinicí svaté Kláry nebo barokním Trojským zámkem. Stejně důležitou vrstvu čtvrti ale tvoří také vilová zástavba.
Od přelomu 19. a 20. století zde vznikaly rezidence movitých Pražanů, podnikatelů, umělců i diplomatů. Později k nim přibyly také kvalitní modernistické a funkcionalistické domy. Troja je tak jednou z pražských čtvrtí, kde má samostatně stojící dům se zahradou mimořádně silnou tradici.
Vilová čtvrť s vlastní pamětí
Troja není čtvrtí jednoho stylu. Potkává se tu barokní reprezentace, viniční minulost, meziválečná vilová architektura i současné rodinné bydlení. Právě tahle různorodost vytváří prostředí, v němž je každá nová úprava domu citlivým tématem. Do tohoto kontextu vstupuje přestavba vily v Troji od kanceláře AMA architekti, za níž stojí architekt Pavel Martinek. Projekt dokončený v roce 2025 je jedním z děl přihlášených do 11. ročníku České ceny za architekturu.
Původní vila pochází přibližně z roku 2005. Směrem do ulice působila tradicionalisticky, zahradní strana však podle autorů neměla stejnou kvalitu. Zahradní křídlo s navazující terasou nad polosuterénem mělo lichoběžníkový půdorys a celek trpěl nesourodostí i slabším detailem. Zadáním proto byla demolice zahradního křídla a jeho nahrazení novou částí. Cílem nebylo dům jen zvětšit, ale především lépe využít jeho vztah k zahradě, zobytnit terasu a vytvořit chráněný venkovní prostor se zastíněním.
Lehkost místo další masivní hmoty
Architekti nezvolili těžkou přístavbu. Nové křídlo pojali jako konstrukčně lehký prvek, který se od původní vily vědomě odlišuje, ale nesnaží se ji potlačit. Tam, kde nová část překračuje původní stopu domu, pracuje s tyčovými konstrukcemi. Terasa mimo původní půdorys je řešena jako pororoštová. Výsledkem je přístavek, který působí spíše jako obytný filtr mezi domem a zahradou než jako další pevná hmota. Právě díky lehčímu konstrukčnímu řešení se podařilo zachovat také většinu stávající zeleně. Důležitým motivem projektu je terasa se zastíněním. Nové zahradní křídlo spolu s ní vytváří jeden celek, sjednocený dlažbou a atmosférou zimní zahrady.
Během realizace se původní záměr rozšířil také o navazující interiér společných obytných prostor. Přestavba se tak nedotkla jen vnější podoby domu, ale i způsobu jeho každodenního užívání. V zachované části domu architekti nepostupovali metodou úplného vymazání. Naopak pracovali i s prvky původního vybavení a nábytku.
Na úpatí kopce v pražské Troji, v tamní ukázkové zástavbě ohraničené tramvajovou tratí, se dlouhá léta nacházela nezastavěná malá proluka. Teď tam stojí novostavba přísně minimalistické betonové vily.
V pražské Troji stojí vily těch nejbohatších Čechů. Výkladní skříní architektury je i ta nová z betonu
Reality
Projekt monumentálního „Arc de Trump“ postupuje dál, ale odpor sílí. Proti jsou veřejnost, veteráni i část institucí a kritika zaznívá dokonce i od lidí, které si prezident sám dosadil.
Zlatý oblouk za miliardy? Trump čelí nečekanému odporu
Politika
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
