„Teflonový Mark“ či „pan Normální“. NATO převezme nizozemský premiér Mark Rutte
Jezdí starým autem, bydlí ve skromném domě a na cestách nejraději přespává v levných hotelech. Dlouholetému nizozemskému premiérovi Markovi Ruttemu je pozlátko politického života cizí, je ale jedním z nejzručnějších operátorů moci v celé Evropě. To se může neochvějnému zastánci Ukrajiny ve funkci generálního tajemníka NATO určitě hodit.
Sedmapadesátiletý nizozemský premiér Mark Rutte se loni v létě nechal slyšet, „že odchází z politiky“. O skoro rok později je všechno jinak, přičemž o důchodu nemůže být řeč. Ačkoli v podzimních volbách už nekandidoval, je stále předsedou vlády a v říjnu téměř jistě nahradí odcházejícího generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jense Stoltenberga. Rutteho jediný konkurent Klaus Iohannis se totiž před pár dny nominace vzdal a očekává se, že velvyslanci při NATO Nizozemcův mandát příští týden schválí.
Rutte je v nizozemské politice s bezmála čtrnácti lety v premiérském křesle rekordmanem, žádný politik nevydržel ve vrcholné funkci déle. Dlouholetý lídr liberální Lidové strany pro svobodu (VVD) a demokracii toho navíc dosáhl v nelehkých podmínkách. Výborný vyjednavač vládl na půdorysu čtyř koaličních kabinetů, přičemž se musel dohodnout s pravicovými i levicovými partnery.
Rutte se navíc těší respektu a vlivu i mimo jeho stát patřící mezi relativně malé země Beneluxu. Trpělivost a vlohy pro citlivou diplomacii mu jistě budou pomáhat i nadále – přichází v době, kdy Západ začíná být z podpory Ukrajiny unavený, navíc hrozí návrat Donalda Trumpa a s ním i transatlantických třenic. Rutteho jednání podle informací magazínu Politico na nynějšího republikánského kandidáta už minulosti platilo.
Jistou kaňkou na Rutteho životopisu jsou však kulisy jeho odchodu, protože se mu nepodařilo zabránit nástupu nacionalistů pod vedením blonďatého populisty Geerta Wilderse. Posledních pár měsíců v čele země již je vlastně vynucených. Rutte vede přechodný kabinet, protože po srpnových volbách nastaly velmi komplikované diskuse, ve kterých hraje prim právě Wilders a jeho Strana pro svobodu, která liberály z VVD odsunula z pozice nejsilnějšího uskupení.
Většina obyvatel Spojeného království není s pobrexitovým vývojem spokojená. Světoví ekonomové ve své předvolební intervenci zmiňují zlepšení vztahů s Evropskou unií jako klíčový bod na cestě k oživení stagnující ekonomiky. Tak proč se tématu takřka všichni politici před volbami vyhýbají jak čert kříži?
Karel Pučelík: Voldemort ostrovní politiky. Proč se v předvolební kampani nesmí vyslovit slovo brexit?
Názory
Krizový manažer i symbol stability
Mark Rutte se narodil v roce 1967 v Haagu jako nejmladší ze sedmi dětí středostavovského obchodníka a jeho druhé manželky, která pracovala jako sekretářka. Na střední škole se zaměřoval na umění, dokonce chtěl později nastoupit na konzervatoř a stát se klavírním virtuózem. Místo toho ale na Leidenské univerzitě absolvoval studia historie. Nestal se ale ani pianistou ani historikem, místo toho léta působil jako manažer lidských zdrojů ve společnosti Unilever a jejích dceřiných firmách.
Od mládí ho ale lákala politika, už na univerzitě vedl mládežnickou organizaci liberální strany a poté se angažoval přímo i ve strukturách „dospělé“ VVD. Naplno se do politiky zapojil v roce 2002, kdy byl náměstkem na ministerstvu práce a sociálních věcí. Poslancem se stal až v šestatřiceti, ale o to rychlejší byl jeho postup na vrchol. V roce 2006 už byl šéfem VVD a o čtyři roky později se stal poprvé premiérem.
„Skutečné vedení vyžaduje schopnost naslouchat a chápat různé perspektivy,“ řekl kdysi Rutte, který se tímto heslem evidentně i řídí. Rutte je pragmatik a podle nizozemských médií dobrý krizový manažer, což se ukázalo například při koronavirové pandemii. Díky jeho, klidnému politickému stylu a vyjednávacím schopnostem je také za ztělesněním stability. Zároveň se mu dařilo unikat politickým skandálům a vybruslovat z krizí, aniž by ho nějak výrazněji poškodily, za což si vysloužil přezdívku „teflonový Mark“.
Neznamená to však, že by Rutte neměl páteř a hodnotové zakotvení. Rutte je liberál, přičemž se dokáže vůči oponentům důrazně ozvat. Například když Maďarsko v roce 2021 přijalo legislativu proti LGBT komunitě, nechal se slyšet, že Orbánovu zemi v EU nikdo nedrží, když nesouhlasí s politikou bloku. Mimo jiné i proto bylo otázkou, zda ho na funkci šéfa NATO podpoří Maďarsko i Slovensko, se kterými se neshodne také na podpoře Ukrajiny, jejíž je Rutte velkým zastáncem. Orbán si prý vymohl nějaké ústupky, nebude se muset zapojovat do operací mimo území zemí NATO a stále trvá, že nebude posílat na Ukrajinu zbraně.
Slavný fotbalista Mbappé varuje před extrémy, exprezident Sarkozy obviňuje Macrona, že uvrhává rozvrácenou zemi do chaosu, a finanční trhy odepisují procenta. Ve Francii se naplno rozjela kampaň před volbami, které mohou přinést velké změny.
Karel Pučelík: Konkurence zprava i zleva. Macronova cesta k úspěchu je úzká a klikatá
Názory
Usměvavý muž rutiny
Rutte je znám také jako „pan Normální“. Do práce ze svého obyčejného domu jezdí často, podobně jako jeho spoluobčané na kole, kromě kterého vlastní ještě starého Saaba. je známý svým vtipem a vůbec působí přívětivě a usměvavě. Se svými podřízenými a kolegy prý udržuje osobní vztahy.
Přesto první pohled trochu klame. Končící premiér je mužem rutiny, nemá rád překvapení, a to jak v osobním, tak i pracovním životě. V sobotu ráno chodí pořád do stejné kavárny a pak na nákup do stejného supermarketu, desítky let si pronajímá na dovolenou stejný dům, pravidelně jezdí do New Yorku, kde bydlí v pokaždé v jednom levném hotelu v Čínské čtvrti a jí ve stejných restauracích, pokaždé se setkává s autorem historických životopisů Robertem Carem – jako vystudovaný historik prý je zapáleným čtenářem amerických biografií.
Mark Rutte je celoživotně svobodný a bezdětný, nemá prý nijak rozsáhlý osobní život. Jeho dny naplňuje práce. Kdo ví, jak to tedy s oním koncem v politice myslel vážně. Joe Biden ho měl ke kandidatuře přesvědčovat v minulosti už dvakrát. Na aktuálním scénáři tak možná pracuje už poměrně dlouho. Ať už tomu tak je či ne, do vedení obrané aliance přichází politická těžká váha.
