Islandská vláda rozhodla o uspořádání referenda o obnově přístupových jednání o vstupu do Evropské unie, která byla přerušena před více než deseti lety. Hlasování se bude konat 29. srpna, uvedla agentura AFP, která se odvolává na lokální média.
„Islandské obyvatele čeká důležité rozhodnutí,“ prohlásila dnes zástupkyně Evropské komise poté, co Island oznámil návrh referenda. „Ve světě, kde si sféry vlivu navzájem konkurují, nabízí členství v EU oporu v bloku založeném na hodnotách, prosperitě a bezpečnosti,“ řekla podle AFP komisařka pro rozšíření Marta Kosová.
Na začátku příštího týdne bude parlamentu předložena příslzšná rezoluce, upřesnila ministryně zahraničních věcí Thorgerdur Katrín Gunnarsdóttirová.
Island požádal o vstup do EU v roce 2009 na vrcholu finanční krize, během níž zkolabovaly všechny tři jeho největší komerční banky. Vláda však v prosinci 2013 rozhovory zmrazila, zatímco se islandská ekonomika rychle zotavovala a někteří ekonomové varovali před možným kolapsem eurozóny. V březnu 2015 Reykjavík oficiálně požádal, aby již nebyl považován za kandidátskou zemi na členství v EU.
Zvrat s příchodem Trumpa
Diskuse o prohloubení vztahů s Islandem a dokonce o možném obnovení přístupových jednání začala ještě před návratem amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu v loňském roce. Na letošním lednovém ekonomickém fóru v Davosu Trump několikrát zmínil Island, když mluvil o Grónsku, o jehož ovládnutí opakovaně projevil zájem.
Island zaujímá strategicky důležitou polohu v severním Atlantiku. Nemá ale armádu a spoléhá se na své členství v NATO a bilaterální obrannou dohodu s USA z roku 1951.
Trumpovy výroky i cla mění směr Islandu. Míří zpět k EU?
Island zvažuje vyhlášení referenda o obnovení jednání o vstupu do Evropské unie už letos v srpnu. Uvedl to server Politico s odvoláním na dva zdroje obeznámené s přípravami. Islandský parlament by podle nich mohl termín hlasování oznámit během několika týdnů.
Čekáte, že mladá generace posune svět zase o krok blíže k rovnosti a spravedlnosti? Realita může být složitější. Mladí muži po celém světě se totiž v řadě otázek posouvají ke konzervativnějším a rigidnějším postojům. Nezanedbatelná část z nich se nechce podílet na péči o děti a ženy vnímají jako podřízené partnerky.
Mladá generace se v mnohém liší od svých rodičů. Často se mluví o tom, že dnešní mladí tráví výrazně více času v online prostředí, méně pijí alkohol a oddalují důležitá životní rozhodnutí. Nový výzkum však naznačuje ještě jeden trend: v některých společenských otázkách jsou překvapivě konzervativní. Platí to především pro mladé muže.
Jak upozorňuje deník The Guardian, muži z generace Z (narození mezi lety 1997–2012) vykazují v postojích k sociálním normám větší rigiditu než jejich rodiče z takzvané baby boom generace (1946–1964). Právě „boomers“ přitom bývají často vnímáni jako symbol konzervativních hodnot a terč nespočtu vtipů a internetových memů.
Biohacking: Nálada není náhoda, ale chemický proces
Náladu, motivaci i odolnost vůči stresu neurčují jen vnější okolnosti, ale i jemná chemie v mozku. Oxytocin, dopamin a serotonin fungují jako vnitřní trh, jehož rovnováha rozhoduje o tom, jak zvládáme tlak, vztahy i každodenní výkyvy.
Výzkum agentury Ipsos a Global Institute for Women’s Leadership při londýnské King’s College sledoval postoje lidí ve 29 zemích světa, mimo jiné ve Velké Británii, Austrálii, Brazílii, Indonésii či Indii. Nepřekvapí, že konzervativnější názory v absolutních číslech převažují spíše v zemích mimo západní svět, například v Indonésii nebo Malajsii.
Zajímavé však je, že ani tam se mladí muži neposouvají k liberálnějšímu pohledu na svět. Spíše naopak – čím mladší generace, tím častěji se objevují konzervativní postoje. Tento trend lze do určité míry pozorovat také u generace X a mileniálů, nejvýraznější kontrast však vzniká při srovnání nejmladší a nejstarší generace.
Muži, kteří se nestarají o děti
Co si pod pojmem „maskulinní konzervatismus“ vlastně představit? Například skutečnost, že přibližně pětina dotázaných mladých mužů věří, že ti, kteří se aktivně podílejí na péči o děti, jsou méně mužní než muži, kteří se o děti nestarají. V této generaci se také méně často setkáváme s otevřeně feministickými postoji.
Zhruba třetina mladých mužů je navíc přesvědčena, že žena by měla být v manželství podřízena svému partnerovi, který by měl mít v důležitých otázkách rozhodující slovo. U jejich otců a dědů z generace „boomerů“ je tento podíl přibližně poloviční.
Karel Pučelík: Mladí lidé pomalu mění politiku. Na pozoru se musí mít krajní pravice i tradiční strany
Média jsou plná zpráv o všeobecném vzestupu krajní pravice. Tento problém se ovšem možná vyřeší sám, protože mladí lidé a nastupující generace v těchto stranách spasitele povětšinou nevidí. Co však se svými radikalizovanými rodiči a prarodiči mají společné, je nechuť k neslané a nemastné politice tradičních stran. Politika se nemusí stát kořistí pravicového populismu, ale aby se zachránila, musí se dost zásadně změnit.
Žen, které s těmito názory souhlasí, je sice výrazně méně, přesto jich v mladé generaci najdeme více než mezi ženami starších věkových skupin. Největší podporu mají tyto postoje v Indonésii a Malajsii, kde s nimi souhlasí více než 60 procent respondentů. Ve Spojených státech jde přibližně o 21 procent mladých mužů, ve Velké Británii zhruba o 13 procent.
Téměř čtvrtina mladých mužů si také myslí, že ženy by neměly být příliš nezávislé a soběstačné. Data zároveň ukazují, že ve většině zemí přetrvává silné očekávání, že hlavní odpovědnost za péči o děti ponese žena. Celkově tak výzkum naznačuje, že tlak na prosazování genderové rovnosti v některých ohledech slábne.
Líheň mladých fašistů?
Výsledky studie zároveň podporují teorie, o nichž se v posledních letech stále častěji diskutuje – například o radikalizaci části mladých mužů. Tento problém se dostal do širšího povědomí i díky populárnímu seriálu Adolescent, který se tématu věnoval.
V některých online komunitách se mezi mladými šíří ideologická neúcta k ženám a odpor k liberálním hodnotám. Podle profesorky Heejung Chungové, která vede zmíněný institut při King’s College London, může být jedním z vysvětlení pocit ztráty společenského postavení.
Sněhové vločky? Nesmysl. Mladí jsou investičně odvážnější než generace před nimi, říká Mojmír Hampl
O generaci Z, tedy o mladých lidech do 30 let, se často dost pochybuje. Říká se, že jde o slabou generaci takzvaných sněhových vloček. Z průzkumů, které byly v posledních týdnech zveřejněny o finančním chování této generace, však mladí lidé vycházejí úplně jinak. Jak tuto generaci vidí šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, který se účastnil debaty k jednomu z těchto průzkumů, a co v tomto ohledu očekává od nové vlády?
„Vzniká vakuum, které je následně vyplňováno rétorikou a hlasy snažícími se postavit mladé muže proti genderové rovnosti, proti mladým ženám i proti migrantům,“ uvedla Chungová pro The Guardian.
Nabízí se proto otázka, zda tento trend nepřispívá také k růstu populismu a krajní pravice. Právě zde se totiž může formovat podpora pro hnutí typu MAGA spojené s Donaldem Trumpem nebo pro další varianty populistických ideologií po celém světě.
Zjištění zároveň narušují rozšířenou představu, že se společnost postupně a téměř lineárně posouvá směrem k větší liberalizaci a rovnosti.
Související
Karel Pučelík: Mladí lidé pomalu mění politiku. Na pozoru se musí mít krajní pravice i tradiční strany
Sněmovna odmítla vydat Andreje Babiše a Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. Formálně jde o hlasování o poslanecké imunitě, ve skutečnosti však o mnohem víc. O test, zda v české politice platí stejná pravidla pro všechny. Výsledek vysílá veřejnosti nepříjemný signál.
Když Poslanecká sněmovna odmítne vydat k trestnímu stíhání premiéra a předsedu Sněmovny, není to jen procedurální detail. Je to politický vzkaz. A ten dnešní zní velmi jednoduše: Mocní si pravidla ohnou tak, jak potřebují.
Princip imunity měl chránit politiky před šikanózními žalobami, ne před soudem samotným. V demokratické politické kultuře je téměř samozřejmostí, že politik, který je přesvědčen o své nevině, se soudu nevyhýbá. Naopak. Chce očistit své jméno. Pokud se ale většina poslanců rozhodne vytvořit kolem svých lídrů ochranný val, vysílá tím veřejnosti úplně jiný signál, že existují dvě spravedlnosti. Jedna pro obyčejné lidi a druhá pro ty, kteří mají dost hlasů ve sněmovně.
Michal Nosek: Andrej Babiš a Tomio Okamura mají imunitu jako sportovní disciplínu
V české politice máme mnoho tradičních disciplín. Třeba slibování před volbami, vysvětlování po volbách a, v posledních letech stále populárnější, soutěž o to, kdo se elegantněji vyhne vydání k soudu.
Zvlášť paradoxní je, když ti samí politici zároveň útočí na soudy a zpochybňují jejich legitimitu. Nejprve řeknou, že justici nevěří, a pak se za její procedury schovají. To není obrana demokracie, to je její postupné vyprázdnění.
Důvěra v instituce je křehká věc. Buduje se dlouho a ničí rychle. A dnešní hlasování udělalo přesně to druhé.
Související
Sněmovna podržela Babiše i Okamuru. Poslanci odmítli vydat oba politiky k trestnímu stíhání
