Zajímá nás
Alexandr Vondra: Kašlu na uhlíkovou stopu, české zájmy létám hájit do Bruselu letadlem
Matador české politiky a současný europoslanec za ODS Alexandr Vondra jde znovu do boje o křeslo v evropském parlamentu, volby se konají v červnu, strany nyní ladí složení kandidátek či koalice. Bývalý disident, poradce Václava Havla, velvyslanec, ministr či senátor je známý svými ostrými postoji vůči ruské agresi, klimatickému šílenství či Fransi Timmermansovi. „Znám ho pětadvacet let, tykáme si, ale jeho odchod jsem uvítal,“ říká Vondra o muži, kterému vyčítá příliš radikální prosazování evropské klimatické doktríny. Ta podle něj ohrožuje evropskou konkurenceschopnost i peněženky lidí. Příští evropské volby nebudou podle Vondry referendem o české vládě. Naopak, prý mohou přinést Česku silnější pozici v Evropské komisi i celé evropské struktuře. A tím i větší kontrolu nad tvorbou norem, které jsou pro život v Česku klíčové.
Příští rok budou volby do Evropského parlamentu a bude se znovu tvořit Evropská komise. Má Česko šanci posílit svou pozici v rámci Evropy?
Myslím, že ano. Zvládli jsme předsednictví, to je obecně uznávaná záležitost. Ve Štrasburku to často slyším. Myslím, že jsme se i naučili vyjednávat. Příkladem budiž Martin Kupka, ministerstvo dopravy a práce na normě Euro 7. Už to není taková ta naše politika vůči EU, jak jsem si dělal legraci, která se dělí na dvě fáze. První je, že ministerstva říkají, ještě se nedá nic dělat, protože nemáme návrh. A hned přijde fáze číslo dvě, už se nedá nic dělat, už je to dojednané.
Teď už začínáme mít respekt. Ale nedělejme si megailuze. To není jen o nějakém idealistickém směřování odněkud někam, je to tvrdý boj o moc a vliv mezi členskými státy. A my nejsme velmoc. Ale myslím, že kupříkladu až se bude sestavovat Evropská komise, tak tentokrát snad můžeme mít šanci si urvat lepší portfolio, než tomu bylo doposud, kdy s námi vždy vymetli.
Je šance uspět v tomto mocenském boji dána víc příslušností k silnému národu, nebo k silné politické straně či frakci?
Je to dáno schopností hledat si spojence. Na úrovni Evropské rady jsou to ministři a premiéři. K různým tématům jsou různé skupiny. To není tak, že si vždy budeme víc rozumět s jedním než s druhým. Důležitá je schopnost postavit přinejmenším nějakou blokační skupinu tak, aby nemohla být přehlasovaná a mohla si prosadit svoje. A dbát o to, aby ji někdo nerozstřílel. To znamená, že druhá skupina nakrmí jeden z těch osmi, devíti států, ten odejde a je po srandě. Na úrovni Evropského parlamentu je to o schopnosti si najít politické spojence na úrovni frakcí. Tam, musím říct, je parlament, který teď končí, asi nejhorší, co pamatuji.
Bývalý premiér a bývalý šéf ODS Petr Nečas nebývá příliš vidět na veřejnosti. Podle svých slov však zůstal politickým člověkem, členem strany, a kromě svého soukromého byznysu se politice dále věnuje. Už nikdy však prý nebude chtít žádnou významnou funkci. Vládu Petra Fialy vnímá jako dobrou, opozice je podle něj nekorektně útočná. Na rozdíl od předvolebních průzkumů věří v úspěch Fialovy vlády i v příštích volbách. „Nechce být premiérem pouze na jedno volební období, bude usilovat i o druhé,“ říká muž, jehož politickou kariéru utnul známý skandál kolem tehdejší šéfky jeho kabinetu Janou Nečasovou, v té době Nagyovou. O této kapitole svého života se striktně odmítá bavit.
Petr Nečas: Vláda bude nakonec úspěšná. A Petr Fiala bude chtít být opět premiérem
Leaders
V jakém smyslu nejhorší?
Ideologicky. Je příliš zelený, příliš doleva, příliš regulace. Příliš hledání lepších zítřků bez vědomí konsekvencí.
A to si myslíte, že se po příštích volbách může změnit? Že Evropané změní své postoje, že nějak prohlédli?
Čtyři roky to byly jenom porážky. Najednou drobné vítězství, že jsem prosadil, aby nebylo znevýhodněné jádro v zelené taxonomii. Dalo to dva roky těžké práce. Předtím to bylo třeba sedm porážek. Čtyři roky to tam fungovalo tak, že zelení, kteří nejsou součástí velké koalice lidovců, eurosocialistů a makronovců (renew – pozn. red.), dříve liberálů, ukázali směr a získali na svou stranu socialisty. Nepleťme si to s tím, co si u nás pamatujeme jako ČSSD. Tam je to brčálově zelená strana, kde dominují aktivistky z Barcelony, Amsterodamu nebo Paříže.
Evropa se lekla příliš rychlého Green Dealu
To jsou ti lidé, kteří se po Evropě lepí na silnice?
Ne, to bych řekl, že je ještě radikálnější pohled. To už myslím není politika, ale kriminální čin, to má řešit policie, ne politika. Ale socialisté v europarlamentu jsou ideově hodně radikálně posazení lidé, kteří by chtěli nejraději zakázat auta, jezdit na kolech. To v Dánsku nebo v Holandsku jde, tam je rovina a krátké vzdálenosti, ale jinde už to nejde. Jak jsem říkal, zelení získají při svých návrzích na svou stranu socialisty, potom řekl bych komunisty, což je nejlevicovější frakce (GUE/NGL – pozn. red.), tam je i Kateřina Konečná z KSČM, ale gró jsou ještě brčálově zelenější anarchisté. A tito všichni byli schopni dělat dohody s makronovci, protože Francie má energetiku postavenou na jádru, takže má své jisté. Tím už měli většinu. Potom formálně socialisté s makronovci přišli za eurolidovci, kteří se trochu víc snažili mít v tomto vyváženou politiku. A lidovci v duchu Angely Merkelové vždy ustoupili. Nebyla to pro nás příliš výhodná konstelace vytvářet většiny. A blokační menšiny v parlamentu nefungují.
Jenomže, v posledních měsících se atmosféra mění i s tím, jak se blíží volby. Myslím, že dopady radikálního Green Dealu začali cítit nejen Češi, ale i lidé v Německu, v Holandsku nebo ve Francii. Najednou se tento vlak…
…říká se, že je to vlak, který už se nedá zastavit…
Ano. Nebo lyžař, který jede šusem po modré. Najednou se dostal na černou sjezdovku a všechno už tak hladce neprochází. Myslím, že příští Evropský parlament by mohl být lepší, vybalancovanější, víc pragmatický. Myslím, že bychom tam mohli mít silnější pozice. Naše frakce nepochybně naroste, předpokládám, že hodně hlasů dodají Italové a strana Giorgie Meloniové.
Náklady na modernizaci tuzemských tepláren, jejichž provozovatelé budou muset do roku 2030 nahradit staré technologie spalující uhlí novými zdroji tepla i jeho rozvody, se budou pohybovat kolem 180 miliard korun. Projekty jsou financovány pomocí dotací z modernizačního fondu, teplárny v něm mají k dispozici 87,5 miliardy korun. Na dnes zahájené dvoudenní konferenci Dny teplárenství a energetiky v Olomouci to řekl předseda Teplárenského sdružení Mirek Topolánek.
Topolánek: Přechod z uhlí na ekologičtější paliva bude teplárny stát 180 miliard
Leaders
Česko má šanci hrát silnější roli
Šla by v takovém případě ještě zvrátit některá rozhodnutí, která nejsou v Česku dobře přijímána, například norma Euro 7 či odchod od uhlí bez adekvátní náhrady?
Není to tak, že by všechno začalo jet v protisměru. Je to příliš velká letadlová loď na to, aby měla takového manévrovací schopnosti. Ale myslím, že určitě půjde zmírnit tempo. Ukázat víc ekonomického realismu a víc vážit dopady. Nastolit rovnováhu. Všichni ekologové se vždy zaklínali udržitelným rozvojem. Ale ten znamená balanc v trojúhelníku mezi zájmy ekologickými, ekonomickými a sociálními. Můžete dělat něco pro vylepšení životního prostředí, ale musíme na to mít. Když nás to zruinuje, bude to mít nebezpečné sociální dopady s ohrožením demokracie a svobody. Problém je, že tento parlament narušil rovnováhu udržitelného rozvoje v těchto třech vrcholech pomyslného trojúhelníku tím, že přede všechno postavil boj s klimatem. Bez ohledu na to, kolik to stojí a bez ohledu na to, co dělají ostatní. Je to politika, která podkopává evropskou konkurenceschopnost. My se uregulujeme k smrti a vydělá na tom jedině Čína.
Znovu se ptám, co v tomto pootočení kormidlem evropských dějin zmůže poměrně malé Česko?
Především musíme mít lepší Evropskou komisi. Ta vytváří návrhy. Pamatuji dobu, kdy byla komise takovým rozhodčím mezi parlamentem a radou, který dohlížel na pravidla hry, aby větší státy neznásilňovaly ty menší, aby nevznikaly monopoly. Bohužel, tato komise, zejména vlivem prvního místopředsedy Franse Timmermanse sama sebe postavila do role jakési imperiální vlády. To musí skončit. Dobrý signál je rezignace Franse Timmermanse, který bude bojovat v domácí holandské politice.
Slavil jste jeho odchod?
Znám ho pětadvacet let. Byl sociální demokrat, měli jsme nějaké odlišnosti, ale uměli jsme patnáct let docela spolupracovat, tykáme si. S migrační krizí v roce 2015 se úplně změnil. Přistoupil k tomu z čistě humanitárního hlediska, podcenil bezpečností rozměry. Následně naskočil na agendu radikálního Green Dealu. Z realisticky uvažujícího člověka se stal zanícený ideolog. Z řešení se stal problém. Takže jsem jeho odchod uvítal. Dobrým signálem je, když holandská vláda nominovala jeho nástupcem Wopke Hoekstra, bývalého ministra zahraničí. Měli jsme spolu rozhovor, je to daleko víc realisticky uvažující člověk.
Že by premiér Fiala a guvernér ČNB Michl našli společnou řeč? Setkali se dva týdny poté, co Aleš Michl označil vládu za jednoho z viníků neutuchající inflace, na což mu premiér odpověděl, že bojovat s inflací musí právě centrální banka.
Příměří, nebo trvalý mír? Guvernér Michl a premiér Fiala probírali inflaci
Leaders
Věra Jourová nikdy nebude Václav Havel
Říkáte, že v příští Evropské komisi by mělo mít Česko silnější agendu, mluvíte například o energetice. Tušíte, jak toho dosáhnout a kdo by to mohl být?
Zatím s námi vždy vymetli. Pro Vladimíra Špidlu jsme dostali práci a sociální věci, což vůbec nebylo v kompetenci Unie. Pro Štefana Füleho jsme dostali rozšíření unie v době, kdy byli všichni proti rozšíření a nic se nerozšiřovalo. Pouze se Unie zamotala do dohod na Ukrajině, výsledkem byla první válka na Ukrajině. Věra Jourová a lidská práva? Nakukali jí, že bude jako Václav Havel. No, Václava Havla si pamatuji ještě docela dobře a vím jednu věc. Takovou úlohu Věra Jourová hrát neumí a ani nemůže. Spíše tuto situaci využívali, aby nás rozdělovali ve střední Evropě. Typicky Polsko, zemi, kterou teď opravdu potřebujeme kvůli válce, prostřednictví Věry Jourové mučí kvůli lidským právům. Což je se vší úctou ve vztahu k ruské agresi naprosto vedlejší téma.
Jaké jsou podle vás ony české zájmy, které bychom měli v rámci Evropské unie víc hájit či prosazovat?
Osmdesát procent našeho produktu souvisí s exportem. Potřebujeme otevřené trhy, nepotřebujeme protekcionismus. Jsme vyspělá průmyslová země s energeticky náročným průmyslem. Potřebujeme mít zásadní vliv na ekonomickou a energetickou transformaci, která se v Evropě odehrává. Abychom dokázali účinně čelit nesmyslům, že budeme zakazovat či komplikovat jadernou energii. Není pro nás jiné řešení než jádro, když budeme odcházet od uhlí. Pořád je hodně daleko situace, že by jádro bylo výrazně podporované.
Například se nyní vede zápas o Evropskou investiční banku. Španělsko a Dánsko soutěží o jeden uvolněný post ve vedení. EIB se před časem pod tlakem protijaderné lobby rozhodla neinvestovat do jaderných aktivit. Teď najednou se atmosféra začíná měnit. Obě dámy, Dánka a Španělka, které se předtím hlásily k protijadernému klubu, najednou avizují, i pod tlakem Francie, že jádro není tak špatné. To jsou první úspěchy, ale je třeba na tom dál pracovat.
V této oblasti máme výrazné zájmy, a měli bychom k tomu mít odpovídající nástroje, jak tyto zájmy prosazovat. Takže komisař pro vnitřní trh, energetiku, ekonomiku. Nebo třeba šéfa eurodiplomacie. Dělá to Španěl Borrel a myslím, že nadšený z toho nikdo není. Proč by tam střední a východní Evropa nemohla mít svého člověka? Nebo se uvažuje, že bude komisař pro obranu. My jsme byli první, kdo s Poláky vystoupil na obranu Ukrajiny. Máme díky tomu nyní solidní renomé, podařilo se nám mnoho zemí přesvědčit, posunout. Třeba Německo nebo Francii. Tímhle směrem teď máme jít.
Návrh nového emisního nařízení Euro 7 v současné kompromisní podobě zřejmě nebude znamenat zpřísnění emisních limitů pro osobní i nákladní auta oproti stávající normě Euro 6. Stále je nutné zajistit limity termínů pro přijetí souvisejících předpisů v rámci EU. Příští pondělí 25. září má o návrhu jednat Rada ministrů EU odpovědných za konkurenceschopnost, uvedl ministr dopravy Martin Kupka (ODS).
Euro 7 nebude tak přísné. Jde o udržení evropské konkurenceschopnosti, uvedl Kupka
Zprávy z firem
Euro 7 je šílenství
Dalším českým zájmem je jistě regulace emisí nově vyráběných automobilů, chystaná norma Euro 7. Autoprůmysl tvoří deset procent českého HDP, zaměstnává patnáct procent Čechů. Co bude s Euro 7?
Pod tíhou okolností posledních měsíců a více realistické diskuse možná i tento parlament má poprvé historickou šanci vygenerovat něco lepšího než dosud. Komise představila v případě Euro 7 úplně šílený návrh. Mohl by vést k likvidaci automobilového průmyslu a k nedostupnosti levnějších nových aut pro nižší a střední třídu. Auto dnes potřebuje každý, zvlášť mimo město. To je i otázka lidské svobody, můžete jet s dítětem nebo s babičkou k doktorovi.
Myslíte, že bude rok 2035 posledním rokem výroby aut se spalovacím motorem?
To nechme zatím být. Myslím, že i toto by stálo za to modifikovat, ale máme slíbené znovu-vyhodnocení v roce 2026, takže bych to nechal až na nový parlament a novou komisi. Jednání o Euro 7 jde nyní do finální fáze. Máme tam blokační skupinu, Martin Kupka to velmi dobře organizuje. Máme šanci návrh Evropské komise velmi významně vykostit. Tak, aby se nekomplikoval život lidem se spalovacími motory nyní. Nedávejme nové požadavky na auta, která se budou prodávat do roku 2035. Vedlo by to k tomu, že by automobilky vyřadily z výroby menší auta jako je třeba Škoda Fabia, Scala nebo Kamiq. Je tu naděje, že se nám normu podaří vykostit tak, aby auta se spalovacím motorem nebyla vystavena dalšímu tlaku na snižování emisí. Už to není nutné, Euro 6 v tomto smyslu plní svou úlohu velice dobře.
Jsou tu emise z pneumatik a z brzd, které nejsou nijak kontrolované ani omezované. Je pravda, že pneumatiky emitují mikroplasty, což je fakt problém. Budou-li technologická řešení, jak to omezit, fajn. Ale bude to platit i pro elektromobily. Pokud se to podaří takto zracionalizovat, dát tomu přiměřené lhůty, potom ano, dohodneme se.
Bereme vládním stranám voliče, protože vůbec nezvládají svou agendu, říká stínový premiér Karel Havlíček z ANO. Předvolební průzkumy jeho slova potvrzují, ANO se pohybuje kolem třiceti procent. Babišovo hnutí nyní změnilo rétoriku a začalo se řadit mezi takzvaně liberálně konzervativní strany. Co tento přemet na politické mapě znamená? Především fakt, že Babiš a jeho nejbližší cítí šanci sebrat voliče současné pětikoalici. A nyní na tom začínají intenzivně pracovat.
Karel Havlíček: Energetické firmy zlobovaly vládu, proto mají Češi nejdražší plyn i elektřinu
Leaders
O uhlí se ještě musíme bavit
Dalším českým tématem je uhlí. V Česku se z něj vyrábí asi čtyřicet procent elektřiny. Nicméně zdražují emisní povolenky, takže už za čtyři roky se nebude spalování uhlí vyplácet, zároveň má být za deset let úplný konec výroby elektřiny z uhlí. Co s tím bude Česko dělat, budou kolem uhlí ještě nějaká jednání?
Jsem přesvědčen, že musí nastat jednání. Musíme si to vyjasnit tady doma a musíme jednat s Evropskou komisí, třeba o kapacitních platbách (platby za záložní zdroje, když není elektřina z obnovitelných zdrojů – pozn. red.). Toto Babišova vláda naprosto podcenila, Poláci nebo Němci tyto platby mají vyjednané, my nemáme vyjednáno nic. Ano, musíme jít i cestou obnovitelných zdrojů. Když jsem psal energetický program pro koalici Spolu, všechny tyto věci tam máme. Nastartovat fotovoltaiku, komunitní energetika. Decentralizace může hodně pomoci. Myslím, že budeme muset postavit víc větrníků.
Realita je však taková, že náš větrný a slunečný potenciál je velmi omezený. Mimochodem, všichni se zaklínají tím, že Green Deal je o nějaké záchraně planety. Ale je to také o přerozdělení vlivu a bohatství v Evropě. Nejvíc to podporují státy jako Dánsko nebo Holandsko, které mají v Severním moři obrovské větrné parky. Ti to mají levné. Španělé mají zase hodně sluníčka. Pro ně je to šance, pro nás je to riziko. Problém je, že obnovitelné zdroje jsou nestabilní. Teď jsem jel ze Štrasburku kolem obrovských větrných parků, jediný větrník se netočil. V období, kdy bude nedostatek, to bude strašně drahé. A my budeme na konci fronty. Bude to jako za komunistů, když budu na konci fronty, banán nikdy nedostanu. Toho bych se znovu nerad dožil. Dokud nebudeme mít nové jaderné zdroje, musíme mít něco, co to bude vyrovnávat. Uhlí i plyn emitují CO2. Uhelné elektrárny už máme, plynové bychom museli stavět. O uhlí se ještě musíme bavit, nemá cenu dělat závody, kdo to zavře dřív.
Existují názory, že by mělo Česko víc kooperovat s Německem, nebojovat s jeho záměry, naopak se jim víc přizpůsobit, ať už jde o energetiku nebo o ochranu klimatu…
Nebudu proti tomu určitě bojovat, dává to ekonomický smysl. Ale platí to pro dobré časy. V Evropě je přes všechny potíže zatím máme. Nechci malovat čerta na zeď, ale je možné, že Green Deal zasáhne německé peněženky natolik, že to může destabilizovat politiku. Může v Evropě docházet k hnědnutí politiky. Jedna věc jsou banány. Když budeme na konci fronty a nedostane se na nás, nějak si poradíme. Ale elektrická energie je základní životní potřeba. Na nějakou míru nezávislosti v této oblasti nesmíme rezignovat. A přitom se čeká, že i kvůli politice Green Dealu bude spotřeba elektřiny významně narůstat. Podle projekcí ČEPS se může spotřeba do dvaceti let i zdvojnásobit.
Evropské volby nejsou referendem o vládě
Volby do evropského parlamentu se budou konat na jaře, v době, kdy v Česku panuje „blbá nálada“, ekonomika neroste a na Václavském náměstí se scházejí tisíce odpůrců vlády. Bude česká společnost na vaše témata slyšet?
Uvidíme. Za prvé, všechno je třeba vidět v proporcích. Byl jsem v Ostravě na dnech NATO. Zatímco na Václaváku pokřikovalo nějakých deset tisíc lidí, tam sto tisíc lidí obdivovalo techniku, která nás chrání. Druhou věcí je, že vláda konsolidovat musí. Jsme fiskálně zodpovědná země, která nikdy neupadla do chronických hyperinflací. Jsme národ spořivců, fiskální konsolidace je naprosto nezbytná. Bohužel to na ODS vyjde vždy tak, že to musíme po předchůdcích dávat dohromady a platíme za to politickou daň. A za třetí, nemyslím si, že evropské volby budou referendem o vládě. Možná Babiš může mít tendenci to z nich udělat.
Realita je taková, že osmdesát procent legislativy, která řídí život lidí od rána do večera, vzniká v Bruselu a ve Štrasburku. A volby budou o tomto, o tématech. Co chceme, si domlouváme tady, ale prosadit to musíme tam. A potom tady skládáme účty. Z jednoho klíčového důvodu jsem se do Bruselu neodstěhoval. Jezdím tam, létám. V tomto smyslu kašlu na uhlíkovou stopu. Prostě tam lítám, když máme zasedání výborů, frakcí, když tam mám jednání. A potom zase letím zpátky. Bydlím v Litoměřicích, navštěvuji Prahu. Protože lidé mě volí tady. Jezdím do Štrasburku na plenárku autem. V pondělí jedu, ve čtvrtek se vracím. Protože mandát mám odtud. Tam nás nikdo nevolí. To je klíčové, neztratit spojení s místem, kde mandát vzniká a kde se z něj skládají účty.
Alexandr Vondra (62)
Je český pravicový politik, člen Občanské demokratické strany, bývalý disident a signatář Charty 77. V roce 2006 působil několik měsíců ve funkci ministra zahraničních věcí a posléze až do května 2009 jako místopředseda vlády pro evropské záležitosti ve druhém Topolánkově kabinetu. Od července 2010 do prosince 2012 byl ministrem obrany Nečasovy vlády a v letech 2006 až 2012 také zasedal v horní komoře Parlamentu jako senátor za obvod č. 29 – Litoměřice. Od roku 2019 je poslancem Evropského parlamentu, od ledna 2020 místopředsedou ODS.
