Stanislav Šulc: Volba šéfa ČT opět ukázala limit systému, který nikdo nechce
Máme nového šéfa ČT, který vzešel z volby, jde o zkušeného televizního manažera a pravděpodobně jeho cílem není veřejnoprávní stanice zrušit. Tím ale dobré zprávy o volbě končí. Celý týdenní cirkus totiž znovu ukázal limit toho, jak vlastně dohled nad veřejnoprávními médii v Česku „funguje“. A taky se potvrdilo, že systém, který vlastně nikdo nechtěl a nechce, nikdy nevede k dobrým výsledkům.
Buďme optimisté. Rada České televize po nepříliš důstojném výkonu nakonec dokázala schválit nového šéfa veřejnoprávní stanice. Stal se jím Hynek Chudárek, zkušený manažer působící v ČT řadu let, který zná výhody i bolístky miliardové instituce a nejspíš je odhodlaný s tím i něco dělat. Dobrá zpráva na tom je, že televize před volbami do poslanecké sněmovny bude mít skutečného šéfa a nikoli provizorního GŘ.
Tím ale dobré zprávy více méně končí, a to nikoli kvůli osobě samotného nového šéfa televize. Rada totiž selhala. Nedokázala přijít s řešením problému, kterým volba byla. A nakonec se volba vyhnula blamáži jen proto, že druhý kandidát Milan Fridrich z volby odstoupil, čímž si pravděpodobně udrží post šéfa programu, v němž odvádí dobrou činnost dlouhá léta. A samozřejmě bude otázka, jestli ve své dosavadní roli zůstane Petr Mrzena, který se údajně snažil volbu ovlivnit.
Lekce Součkem
Rada ČT je podivný orgán. Formálně je tak krutě nepolitický, až by politicky vyostřenější klub jeden těžko pohledal. A tak se jednotlivé frakce a frakcičky ani nesnažily dohodnout a podle insiderských informací by klidně nechali volbu zkrachovat. Opravdu nechápou svou roli, která není prosadit svou za každou cenu, ale opečovávat veřejnoprávní médium. To je jejich práce, kvůli tomu berou peníze. Ne kvůli tomu, aby podkuřovali svým politickým řídícím důstojníkům, jak to bohužel mnohdy vypadá.
Ale ono se vlastně není moc čemu divit. Systém, kdy kandidáty do vysílacích rad nominují náhodně generované spolky, měl být odpovědí na to, že původně si tam strany posílaly rovnou své lidi. To se sice nezměnilo, ale fíkový list v podobě spolků dává garanci, že fungování rady alespoň nikdo moc často nezpochybňuje, což by u přímých politických nominantů asi neplatilo.
Jenomže co naplat, dějiny nejde podvést. A tak se ukazuje, že systém, který nikdo nechce a vznikl jen jako fíkový list, prostě nemůže fungovat. Brání se tomu on sám, což ukázala i aktuální volba. To, že takový systém umí vygenerovat dobré věci, je spíše zázrak, ale umí vytvářet i spektakulární omyly, jako byla minulá volba Jana Součka.
A tak můžeme novému generálnímu řediteli pogratulovat a popřát, aby naplnil své vize. Rada mu v tom zcela jistě nebude nijak pomáhat. A až bude problém, velmi snadno od něj dá ruce pryč, jak ukázal Součkův příklad.
