Stanislav Šulc: Kdo povede Českou televizi? Ne všichni kandidáti vědí, kudy běží zajíc
Kdyby Rada České televize rozhodovala o novém kandidátovi na nejžhavější mediální židli současnosti rozhodovala pouze na základě kandidátských projektů a kdyby chtěla rada skutečně významnou mediální instituci, musela by zvolit jednoho z dvojice Libuše Šmuclerová a Milan Fridrich. Jen oni dokázali ve svých projektech popsat, co jsou reálné problémy dnešní ČT. Ostatní projekty příliš vycházejí z rétoriky politiků a pravděpodobným preferencím některých radních.
Co je vlastně dneska veřejná služba? Jak má fungovat veřejnoprávní médium v postfaktické éře, v konkurenci s dalšími digitálními platformami, v éře populistických politiků, v éře rozdělené společnosti?
Na to by měl znát odpovědi, nebo alespoň chápat rozměr těchto problémů nový šéf nebo šéfka České televize. Naopak by ho pravděpodobně vůbec nemělo zajímat, jestli mu politici navolí nadřízeného v podobě nějakého megašéfa vysněného budoucího konglomerátu spojených veřejnoprávních televizí a rozhlasů. To totiž není jeho/její práce.
Z kandidátských projektů pětice finalistů volby nového šéfa České televize se však zdá, že to chápe jen pár uchazečů. Ostatní naopak příliš řeší obecnosti, zabývají se podružnými detaily nebo televizi chápou příliš jako jakousi abstraktní entitu fungující samu o sobě.
Do užšího výběru na místo generálního ředitele České televize postoupili ředitel programu ČT Milan Fridrich, obchodní ředitel ČT Hynek Chudárek, bývalý šéf ostravského studia ČT Miroslav Karas, výkonný ředitel ČT Sport Jiří Ponikelský a předsedkyně dozorčí rady CNC Libuše Šmuclerová. Rozhodli o tom ve středu radní ČT hlasováním. Do výběrového řízení na šéfa veřejnoprávní televize se přihlásilo 21 uchazečů, jeden z nich ale nesplnil zadávací podmínky.
Fridrich, Chudárek, Karas, Ponikelský nebo Šmuclerová? Kdo bude novým šéfem ČT
Leaders
Lídři: Šmuclerová a Fridrich
Obsahově nejzajímavější projekty nabízejí Libuše Šmuclerová a Milan Fridrich. Logicky. Oba jsou dostatečně erudovaní, mají na kontě řadu let v médiích na nejrůznějších postech, lidsky jsou dostatečně vytesaní, aby dokázali jednat z pozice sebejisté autority.
Je zajímavé, že to jsou právě tito dva, kdo problém dnešního fungování ČT staví obdobně – klíčové je dokázat transformovat veřejnoprávní médium do světa, v němž vládnou Facebook a TikTok, ať už si pod tím představíte dominanci ekonomickou, pozornostní, tak i dominanci ve vlivu na společnost a její fungování.
Oba shodně nabízejí transformaci směrem k posílení digitálních služeb, ale zároveň chápou, že výhodou ČT je důvěryhodnost daná striktními formálními i neformálními pravidly a kodexy. Z nich přitom nelze slevovat, stejně jako je nutné důsledně vysvětlovat, že veškeré odchylky jsou skutečně odchylkami a nikoli novou normou.
To jsou principy, na kterých se má nová ČT budovat, a pokud radním alespoň trochu záleží na skutečně silné pozici veřejnoprávní stanice, neměli by tento rozměr ignorovat.
Ve vedení České televize skončil její dosavadní generální ředitel Jan Souček. Odvolala jej Rada České televize. Ta zvolí nového šéfa České televize 18. června. O týden dříve vybere z přihlášek, které obdrží, pětici finalistů.
Souček skončil jako šéf ČT. Na jeho místo chce Šmuclerová
Zprávy z firem
Chudárkův projekt: Seznam úkolů, ne koncept
Moderních technologií a jejich vlivu se dotýká také Hynek Chudárek, dosavadní šéf obchodu ČT. Jenomže dopad technologií popíše dvěma větami s tím, že klíčové jsou společenské dopady a za dva tři odstavce se najednou dozvíme, že k prioritám by měla patřit náprava narušených vztahů mezi managementem televize a Radou ČT.
O tom, že vztahy zjevně nejsou dobré, je důkazů dostatek, ale zda by bylo potřeba to včleňovat do kandidátského projektu, který je veřejným dokumentem a měl by nabízet zejména reálné vize, lze pochybovat.
A i další části Chudárkova projektu působí spíše jako seznam možných změn a úkolů než jako koncepce.
„V oblasti všeobecného programu proto plánuji sázet na televizní formáty, které mají potenciál oslovit publikum napříč generacemi:
Rodinné seriály, plné silných příběhů, chytrého humoru a fantazie. Navazují na tradici kultovních seriálů jako Arabela nebo Návštěvníci, ale mluví jazykem dneška a osloví všechny generace.
Češi při hledání informací na internetu preferují klasické internetové vyhledávače před umělou inteligenci (AI) v podobě chatbotů. 
AI Čechům zatím moc neříká. Preferují klasické internetové vyhledávače
Zprávy z firem
Dokumenty a dokumentární cykly, které neslouží jen k informování, ale rozvíjejí porozumění světu v jeho rozmanitosti. Přinášejí vhled do společenských témat, posilují kritické myšlení a dávají hlas i těm, kteří bývají přehlíženi – včetně menšin a znevýhodněných skupin.
Historické pořady, které nám připomínají, odkud přicházíme a pomáhají pochopit, kam směřujeme.
Přímé přenosy, v nichž je síla spojit lidi v jednom čase a jedním společně sdíleným zážitkem.“
Nic proti tomu, ale nového na tom není nic.
Solidní nápady Jiřího Ponikelského
Solidně strukturovaný je pak projekt Jiřího Ponikelského, který šéfuje ČT Sport. Vymezuje čtyři konkrétní oblasti, v nichž dále nejprve popisuje cíle, priority a konkrétní úkoly. Těmi oblastmi jsou ekonomika fungování televize, otevření ČT dalším cílovým skupinám (zajímavý nápad na aplikaci iProstor), obsah zpravodajský a nezpravodajský a práce s lidmi.
Ačkoli tu jsou skutečně zajímavé podněty a nápady, které by jakýkoli příští ředitel mohl a některé i měl využít, není to ten velký projekt, který by nyní ČT potřebovala. Nicméně Ponikelský si v ideálním světě říká o výrazný posun v managementu ČT nahoru, klidně na pozici COO, kterou ČT klidně může zřídit.
Spojit ČT a ČRo? Karas není proti
Podle Miroslava Karase může být zásadním okamžikem fungování veřejnoprávních médií případné sloučení ČT a Českého rozhlasu. Z pozice generálního ředitele by tento proces chtěl ovlivnit, a to včetně zřízení expertní skupiny, která by chystala podklady a další materiály pro velkou změnu.
Sám Karas přiznává, že o případném spojení dvou molochů se spekuluje již delší dobu, dnes je to pouze více slyšet. I proto je mírně s podivem, že to je pro něj jeden z klíčových bodů.
Sice je dobré být připraven na budoucí problémy, ale bohužel o to méně energie Karas věnoval detailnějšímu popisu těch skutečných a již reálných hrozeb, které smáznul tím, že vývoj nových technologií posune ČT dopředu (a ano, poctivě vypsal celou řadu technických novinek).
Pikantérií pak je, že zatímco Karas například připouští otevření debaty nad tím, jestli pořady typu StarDance a Peče celá země patří na veřejnoprávní kanál, tak Libuše Šmuclerová naopak tvrdí, že třeba takové seriály jako Král Šumavy patří naopak na ČT a nikoli na komerční stanici.
Koho zvolí radní?
Volba šéfa ČT je v současnosti mimořádně důležitou. Vůbec ne kvůli volbám, ale kvůli tomu, že a jak se mění svět. Ukazuje se, že silná veřejnoprávní média, ostřelovaná ze všech stran, jsou tím dinosaurem, kterého nikdo nemůže ignorovat, musí jej brát v potaz a naopak veřejnoprávní média mohou ukazovat směr, kvalitu a určitou nezpochybnitelnost. V době rozvolněných pravidel ve všem to je zásadní kvalita.
Pokud si právě toto nový šéf bude uvědomovat a bude s tím pracovat, bude to dobrá zpráva pro všechny. A prací radních je, aby takového kandidáta vybrali. Pokud selžou, selžou. Nebude to poprvé.
Zvýšení poplatku za rozhlas a televizi vstoupilo v platnost v květnu a dnes je první den, kdy musí být poprvé zaplaceno v nové výši. Pro Českou televizi se jedná o 150 korun měsíčně za domácnost, pro Český rozhlas 55 korun za měsíc. 
Televizní a rozhlasové poplatky musí být zaplacené v nové výši. Jinak hrozí tvrdý postih
Zprávy z firem
Česká televize a Český rozhlas jsou dvě posvátné krávy politiků. Mluví se o nich jako o garantu objektivních, vyvážených informací pro veřejnost. Ale zároveň do řídících orgánů, rad, cpou politici jednoho svého nominanta za druhým, aby měli pod kontrolou tok informací. Nyní se vede boj o poplatky pro tyto krávy. Protože politikům záleží na tom, jak tato dvě média budou o nich informovat.
Dalibor Martínek: Zvýšit poplatky za televizi a za rádio? Spíš je zrušit. Veřejnoprávní média ztratila smysl
Názory
