Zajímá nás
Stanislav Šulc: Pedagogická komora se zlobí, že vláda chce šetřit na školách. A není to vlastně dobře?
Pedagogická komora zveřejnila průzkum mezi deseti tisíci učiteli a dalšími pracovníky ve školství. Ti prý souhlasí s tím, že je potřeba přinejmenším zahájit stávkovou pohotovost kvůli tomu, že vláda chystá snižování peněz pro školství. Šéf komory vydal tiskovou zprávu, v níž popisuje výsledky šetření mezi členy komory. Není na čase se tedy ptát, jestli za vynaložené peníze dostává stát adekvátní službu?
Komentář obsahoval mylné informace, po upozornění ze strany Pedagogické komory byl změněn. Čtenářům i komoře se za omyl omlouváme.
Pojďme si nejprve ustavit myšlenkový rámec. Český stát nemá moc peněz. Musí si půjčovat. A za to pravicová vláda dostává jeden políček za druhým téměř od každého ekonoma, ať už skutečného, nebo jen internetového nedouka.
Rozhodla se sestavit soubor opatření, která mají vést ke snížení tohoto problému. Je to „balíček“ plošný, tedy naštve všechny, zabolet má také více méně všechny, ale jen trochu. Takové to „jsme v tom spolu a když se budeme všichni snažit, tak to zvládneme taky spolu“.
Na otázku z titulku, někdo tomu říká nadpis, by mohla postižená husa reagovat protiotázkou, zda se děti doučily přes prázdniny anglicky. To by však nesedělo. Rozdíl mezi dětmi a učiteli je ten, že učitelé jsou na rozdíl od žáků placení za to, aby dětem předali to nejlepší. Platí to většinou prostřednictvím státu, někdy i napřímo, rodiče. Ti proto mají právo se ptát.
Dalibor Martínek: Učitelé, doučili jste se přes prázdniny anglicky? Nebo mají rodiče zase platit kurzy?
Názory
Při představování jednotlivých kroků se samozřejmě ukázalo, že všichni v tom být nechtějí. Vlastně že tradičně chtějí všichni šetřit, dokud se nesahá na jejich rozpočty.
Do toho vláda představila uvažování, kde chce v nadcházejících letech sama ušetřit. Nejvíc to přitom bylo v rezortu školství. Načež se ozvala Pedagogická komora s poměrně radikálním dokumentem. Zde je jeho znění.
Co tedy Pedagogická komora chce?
A právě na ně se pojďme podívat detailněji – a hledejme slovo „děti“:
Osm požadavků komory:
- Žádáme, aby vláda v roce 2024 splnila své programové prohlášení – 130 procent průměrné hrubé mzdy v ČR pro učitele, a to bez ohledu na skutečnost, zda bude nebo nebude schválena novela zákona o pedagogických pracovnících a školského zákona.
- Požadujeme revizi inkluzivního vzdělávání.
- Žádáme o neschválení pozměňovacího návrhu poslanců z pěti koaličních stran k novele školského zákona, který omezuje garanci financí na platy z pedagogických pracovníků výhradně na učitele.
- Nesouhlasíme s principem uznávání kvalifikace učitele pracovníkům bez pedagogického vzdělání na středních školách a druhém stupni ZŠ.
- Nesouhlasíme s rozdělením platové tabulky pro pedagogické pracovníky na dvě (pro učitele a pro ostatní pedagogy „nižší kategorie").
- Požadujeme snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti těm pedagogickým pracovníkům, kteří vykonávají specializované činnosti či jiné časově náročné funkce (nebo navýšení příplatků za ně).
- Požadujeme změny v zařazování pedagogických pracovníků do platových stupňů a tříd.
- Požadujeme navýšení financí na platy nepedagogických pracovníků škol.
Co vlastně znamená pro pracovní proces pojem umělá inteligence, si mnoho lidí ještě neumí představit. Ale pozor, jak říká Hana Součková, šéfka české pobočky globálního technologického lídra, společnosti SAP, díky nástupu této éry přijde v příštích letech o svou spokojenou práci v kanceláři asi tak miliarda lidí po celém světě. Je proto dobré se připravit na budoucí, rychle přicházející dobu. Učitelé by měli zapomenout na Marii Terezii. Je tu nová technologická revoluce.
Hana Součková: Přichází věk umělé inteligence. Práci bude muset změnit miliarda lidí
Leaders
130 procent průměrné mzdy?
Učitelům se v posledních letech podařilo prosadit, že vláda dokonce schválila zákon, podle něhož mají brát 130 procent průměrné mzdy. Pomiňme, že jde o poměrně razantní zásah do státního rozpočtu. A ptejme se, jestli za to dostávají děti a rodiče (potažmo stát) adekvátní službu. Posloužit k tomu mohou například mezinárodní srovnávací testy, z nichž české děti nevycházejí nikterak skvěle.
