Zajímá nás
Stanislav Šulc: Češi a další Evropané chtějí vůdce. Tak aby z toho zase nebyl Vůdce
Krátce před oslavami Velikonoc vyšly v českých médiích výsledky zásadního průzkumu veřejného mínění. Uvedly, že velká část Evropanů nevěří tradičním politikům a stranám a chybí jím silný vůdce. Češi patří k těm, kteří populistického vůdce chtějí také. Naopak Němci jej ze všech dotazovaných národů chtějí nejméně. Výsledky jsou to opravdu děsivé. A nikoli ty výsledky z Německa.
Vraťme se na chvíli o deset let zpět. Zhruba tehdy se začalo korporátními školeními šířit strašlivé slovo leadership, v horších případech lídršip. Údajně ho mezi manažery bylo „málo“ a školení měla tento deficit vůdcovství ukončit. Zda se tak skutečně dělo, je vlastně nepodstatné, protože po krizi přišla nevídaná konjunktura a kvalita manažerů stejně jako většiny korporátních ozubených koleček na všech pozicích nebyla pro celkový růst mašiny podstatná.
Korporáty tak fungovaly jako předvoj a záhy se o nedostatku vůdcovství začalo mluvit v politickém zákulisí. Šéfové stran se přestali hodnotit podle výsledků, schopností a mistrovství domluvit se, ale jen na základě charismatu, schopnosti přesvědčit masy, co všechno dokážou.
A nyní již tento „nedostatek vůdcovství“ pocítily už i ony masy. A to je poměrně zásadní problém.
Dvojice bernardýnů a u nich sedící seniorka či senior hrající na tahací harmoniku se stala novou atrakcí Václavského náměstí již před několika lety. Nyní se i kvůli nim vedení hlavního města Prahy rozhoupává k zákazu zneužívání zvířat pro takzvaný „busking“, což je hezčí výraz pro žebrotu. Zákaz by mohl začít platit ještě letos. A jde o jednu z nejsmysluplnějších regulací, s nimiž stávající vedení města přichází.
Stanislav Šulc: Praha chystá nejsmysluplnější zákaz za poslední roky. Nejde o auta v centru
Názory
Losna, nebo Mažňák
Mluvení o leadershipu vyneslo do sedla lecjakého politika. Jen v Evropě máme takové vůdce, jako jsou Viktor Orbán, Emmanuel Macron nebo Geert Wilders (všechny do čela vehnala touha po silných vůdcích), v USA se již nemohou dočkat, aby si opět zvolili lídra par excellence v podobě Donalda Trumpa.
Nejde o hodnocení těchto politických figur. Pro docenění problému je úplně lhostejné, jestli někdo preferuje Orbána, nebo Macrona, Trumpa, nebo Bidena, Losnu nebo Mažňáka. Problém je v tom, že svět mají řídit charismatici, tedy oni bájní hrdinové schopní vyřešit zcela snadno veškeré problémy lidstva, tedy konkrétně zástupců majority v té které zemi, ať to stojí, co to stojí.
Ruský režim přestal lhát. Válku na Ukrajině už konečně označil za válku. Zároveň dodal, že doposud to válka nebyla, ale že akce Západu jsou natolik zásadní, že je potřeba postoupit do další fáze a začít tedy skutečně konečně válčit. Oznámení přichází ve chvíli, kdy Západ nabírá prostředky pro Ukrajinu, a naopak Rusko přichází o značný penězovod. Takže to je příprava na mobilizaci, nic víc.
Stanislav Šulc: Konec lží. Válka je skutečně válka. A bude mobilizace
Názory
Vůdce se postará
Jenomže od slibů snadných řešení je vždycky jen skok k řešením setsakramentsky bolestivým. A nejlépe to vystihuje nejoblíbenější argument současnosti, tedy takzvaný „argument Hitlerem“. Také tento německý politik slíbil místní majoritě, že ji zbaví všech problémů souvisejících s výsledky první světové války. Stačí, když jej zvolí kancléřem, on už se postará. Vlastně ještě bude dobré, když se většina moci koncentruje do rukou jediného člověka, třeba tím, že se zruší úřad prezidenta. Co o tom třeba vyhlásit referendum? A když to dopadne, tak on už se postará.
Takto Vůdce funguje. Slíbí, že se postará. A vy se naopak moc nestarejte, jak to udělá.
Němci si svým peklem s Vůdcem prošli, a není se tak čemu divit, že po dalším superlídrovi tak úplně nevolají. Naopak země, jako je Česko, Maďarsko či Polsko po něm z nějakého záhadného důvodu opět volají. Tak aby místo vysněného vůdce nepřišel zase nějaký ten Vůdce. To by mohlo být docela mrzení.
