Babiš roztáčí svůj chaos do vyšších obrátek
V Česku polovina lidí považuje Babiše za nebezpečného populistu. Levicová Evropská unie je s ním v pohodě. Babiš hned po svém úterním jmenování premiérem zamířil do Bruselu ukázat se šéfce komise Uršule Von der Leyenové. Mluvil také s šéfem Evropské rady Antóniem Costou a belgickým premiérem Bartem De Weverem. Byly to samé úsměvy. Babiš umí svým „pevným chaotickým nenázorem“ vyhovět všem.
Po schůzkách v Bruselu oznámil obrat české politiky k Ukrajině. Už ne podpora, naopak žádné další financování z Česka. Naskočil na belgickou notu – belgičané blokují uvolnění ruských rezerv ve prospěch Ukrajiny – a prohlásil, že Brusel musí najít financování bez českých záruk. Tím přivezl dárek Tomiu Okamurovi. Netrvalo to vůbec dlouho, co byl Okamura vyslyšen. Migraci pro něj Babiš vyřeší za týden, tím od něj bude mít definitivně pokoj.
Babiš v čele české delace poletí znovu do Bruselu hned příští týden na důležitý summit. Bude řešit právě migraci (Češi znali za jeho vlády řešení jako první), Ukrajinu (žádné záruky) a také nízkoúročené evropské půjčky na zbrojení (chceme víc peněz). Babiš zařídí, vyřeší. Otázkou zůstává, co bude dělat Petr Macinka. Bude mu boj s ekologickými fanatiky stačit? Patrně bude muset.
Vít Rakušan, šéf starostů, svolává na pivo lídry Spolu, Fialu, Výborného a Adamovou Pekarovou. Chce, aby v Malostranské besedě nad sklenkou přísahali, že po volbách nepůjdou do koalice s očekávaným vítězem voleb, Andrejem Babišem. Je to trochu defétistické. Jako by si kluci a dáma nevěřili. Musejí proto svolat schůzku, aby veřejně svou důvěru obnovili. Možná ji stvrdí krví.
Politický diář Dalibora Martínka: Bratrstvo kočičí pracky
Názory
Babiš se bude činit i v Česku. V pondělí dostane vládu, v úterý první zasedání, před Vánocemi ještě jedno. Jak prohlásila Alena Schillerová, jedním z prvních opatření bude snížení regulované složky elektřiny domácnostem i firmám. Zásek do rozpočtu, bratru, za 18 miliard korun. A to je jenom začátek. Už je jasné, proč ANO tolik tančí kolem rozpočtu na příští rok. Bude to čertovský vývar.
Poslední vzpomínku si možná zaslouží Jana Maláčová. Kdo již zapomněl, ta byla do víkendu předsedkyní socialistů, nejstarší politické strany v zemi. Velká chyba, kterou posledních patnáct let děláme, je, že se zabýváme sami sebou namísto toho, abychom řešili problémy lidí. Maláčová končí s politikou, bude se nyní zabývat sama sebou. Na socialisty a jejich rýpání se v sobě můžeme v klidu zapomenout.
