Lukáš Kovanda: Český průmysl dusí regulace, cla i nedostatečné investice

Český průmysl je pro většinu lidí nejen zdrojem pracovních míst, ale i symbolem stability a národní hrdosti. Podle aktuálního průzkumu STEM/MARK považuje devět z deseti Čechů průmysl za klíč k prosperitě země.
Ocel je pro více než sedm z deseti respondentů aktuálního průzkumu STEM/MARK strategickým materiálem nutným pro chod společnosti i obranu státu. Osm z deseti lidí navíc podporuje, aby byla ČR v produkci oceli co nejvíce soběstačná a souhlasí se státní podporou tohoto odvětví. Největší hrozbou pro český průmysl jsou podle veřejnosti vysoké ceny energií, následují regulace EU v čele s Green Dealem a třetí místo zaujímá konkurence ze zemí mimo Evropu.
Na rostoucí problémy upozorňuje i Ocelářská unie. Povinné miliardové investice do dekarbonizace se podle ní za současných podmínek nevyplácejí a vedou k odkládání projektů – například v Třineckých železárnách. Oceláři varují, že pokud se situace nezmění, zdraží ocel natolik, že se stane neprodejnou a Evropa bude paradoxně dovážet méně ekologickou ocel ze zemí, které evropská pravidla neplní.
Že podmínky nejsou ideální, ukazuje i srpnový index podmínek v českém zpracovatelském průmyslu od S&P Global. Spadl na 49,4 bodu, což znamená mírné zhoršení oproti červenci a potvrzuje, že druhé pololetí může být slabší než první, které těžilo z předzásobení kvůli hrozbě amerických cel.
Pozitivní zprávou je naopak nejvýraznější růst nových zakázek od února 2022. Nejlépe se daří strojírenství a výrobě stavebních materiálů. Jde však hlavně o domácí poptávku – exportní zakázky naopak klesají. Objem výroby zůstává prakticky beze změny, podniky dál propouštějí a šetří, aby si udržely konkurenceschopnost v prostředí vyšších cel a sílící asijské konkurence. Silná koruna zatím průmysl nebrzdí, naopak mu pomáhá snižovat dovozní náklady.
Automobilový průmysl zůstává dominantní složkou české ekonomiky. Loni se v tuzemských závodech vyrobilo 1,46 milionu vozidel, což nás v přepočtu na obyvatele řadí mezi světovou špičku. Téměř všechna auta míří na export, a proto je celý sektor mimořádně citlivý na výkyvy zahraniční poptávky.
Problémy českého průmyslu prohlubuje i vývoj v Německu, které je naším hlavním obchodním partnerem. Od roku 2019 tam průmysl ztratil 250 tisíc pracovních míst, téměř polovinu v automobilkách. Útlum německých zakázek tak dříve či později zasáhne i české dodavatele. Situaci ztěžují i Spojené státy – prezident Donald Trump od srpna zavedl 15procentní clo na většinu dovozu z EU. Přímý český export do USA je sice malý, ale dopady pocítíme nepřímo, právě přes evropský průmysl.
Už téměř rok uplynul od chvíle, kdy bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi varoval Brusel před klesajícím vlivem EU, přeregulovaností a nedostatkem investic. EU však místo zjednodušení pravidel zrychlila tempo Green Dealu a přidala nové regulace. Administrativní zátěž dál roste, zatímco čínské či americké firmy takové bariéry vůbec neznají. Nedůvěru investorů potvrzuje i to, že americká Intercontinental Exchange nezařadila unijní dluhopisy mezi aktiva na úrovni státních bondů. EU si tak půjčuje dráž než některé své členské státy.
Český průmysl proto stojí před výzvou: zůstat konkurenceschopný, přežít drahé energie, rostoucí regulace a geopolitický tlak – a nenechat se odsunout na vedlejší kolej.