Zajímá nás
Dalibor Martínek: Hypotéka na padesát let? Schillerová by si měla své divoké sny nechávat pro sebe
Alena Schillerová, bývalá a možná i budoucí ministryně financí, se ve veřejném prostoru vyjevila s novým nápadem. Že by prý hypotéky mohly být i na padesát let, takzvané dvougenerační. Levá ruka Andreje Babiše, pravou rukou je samozřejmě Karel Havlíček, využívá končící léto k dalšímu inovativnímu nápadu, který má patrně podpořit očekávaný budoucí volební úspěch Andreje Babiše.
Je to nápad populistický, čili v duchu Babišovy strany, ale zároveň nápad špatný. Stydět by se měl ten, kdo ho bývalé/budoucí ministryni našeptal.
Takže za prvé. Čím delší hypotéka, tím větší úrokové odvody bance. Splátka dlouhého úvěru vypadá na první pohled nižší, celkově zaplacené peníze jsou však ve výsledku vyšší. Ono „naoko“ patrně konvenuje populistickému přemýšlení Babišových lidí. Když je něco naoko, je asi v jejich vidění vlastně úplně jedno, jaká je realita. Ta je v tomto případě taková, že by se delší splácení půjčky lidem méně vyplatilo. Tak to prostě je.
Koncem června se v Česku částečně změnily podmínky pro poskytování hypoték. Česká národní banka (ČNB) totiž zrušila požadavek na posuzování limitu DSTI, který vyjadřuje, jak velkou část čistého svého měsíčního příjmu žadatel o úvěr vynakládá na splátky celkového dluhu. Od 1. července už tedy tuzemské banky nemusí brát tento limit v potaz. Jak je to ale ve skutečnosti? Rozmrzne díky tomu aspoň trochu i hypoteční trh? Zeptali jsme se na to v bankách i u finančních poradců. 
Měkčí pravidla pro hypotéky platí už týdny. Češi si můžou půjčit víc na předražené byty
Reality
Bankám by se dlouhé hypotéky zamlouvaly, lidem už méně
Bankám by se dlouhé hypotéky jistě líbily. Měly by větší úrokový výnos. Má to však důležitý háček. Druhá generace poplatníků by možná neměla ten stejný pohled na řešení bydlení, jako generace první. Vzrůstá tady pro banky riziko, že by mladí, kteří zdědí splátky hypotéky, je nemuseli chtít platit. Možná by přemýšleli o prodeji nemovitosti i se zbytkovou hypotékou. Aby mohli cestovat po světě nebo si koupit něco jiného. Háček je v tom, že pokud je někde větší riziko, banka ho zahrne do celkové sumy. Logicky by pak dlouhodobé hypotéky byly kvůli této rizikové přirážce nevypočitatelného chování mládeže ještě dražší. To je za druhé.
Za třetí, přemýšlení političky Schillerové je snad až příliš lineární. Něco teď plácnu, lidé ocení můj zájem o bydlení mladých, a ještě zvednu už tak děsivě vysoké preference své strany. Jenže, další zádrhel neřízeného myšlení političky přichází v době, kdy se pomalu blíží snižování úrokových sazeb.
Někteří analytici si mysleli, že už v letošní roce by mohla národní banka sazby trošku snížit. Tento optimismus se dá nazvat nepodloženým, nicméně v příštím roce patrně základní sazby půjdou dolů. Inflační epizoda začne pomalu vyprchávat. A banky budou mít dobrý důvod jít s úročením hypoték níže.
Téměř jedno procento hypotékářů se dostává do potíží a tři procenta to jsou mezi lidmi se spotřebními úvěry. Data o nesplácených úvěrech za první čtvrtletí uvedl šéf Nebankovního registru Jiří Rajl s tím, že data za první půlrok letošního roku budou horší. Je to zpráva, na kterou „se čekalo“ již delší dobu. A tak nikoho nešokuje. Přesto jde o první varování před problémem, který může doutnat a postupně se rozhořet do zásadního průšvihu.
Stanislav Šulc: Počet dlužníků v problémech roste. Kdy to začne vládu zajímat?
Názory
Oslepující amatérismus
Kdyby Schillerová lépe sledovala dění na hypotečním trhu, mohla se svým návrhem přijít před rokem. Nebyl by v té době sice o nic více rozumný, ale aspoň by jeho načasování bylo víc oprávněné. Teď se nacházíme v okamžiku, kdy banky stejně začnou úroky snižovat. Pokud by finanční domy chtěly tento nový produkt, který v některých zemích, například ve Švédsku, skutečně existuje, vytvořit, zabrala by jim jeho příprava mnoho měsíců. A v době, kdy by s ním vyšly na trh, už by byl passé. Sazby totiž budou za dva roky opět dostupnější.
„Vyhladovělí“ mladí lidé, toužící po vlastním bytě, budou moci opět roztočit ve spolupráci s bankami a developery nové kolo hypotečních orgií. A nebudou k tomu už potřebovat poněkud amatérské finanční nápady v té době asi opět ministryně financí.
Český statistický úřad vydává každý měsíc magazín. Poslední, červnové číslo přináší výsledky zajímavého průzkumu. Statistici zjišťovali, kolik místností Češi ve svých domácnostech obývají. Experti mají svou vlastní řeč, takové statistické ptydepe. Používají například pojem „přelidněnost“. Což v laické zkratce znamená, že v bytě či domě žije víc lidí na jednu místnost. Opakem je „málo obsazená domácnost“, kde naopak člověk prochází prázdnými místnostmi.
Dalibor Martínek: Důchodci žijí ve velkých bytech, rodiny s dětmi se mačkají v jedné místnosti, říká průzkum
Názory
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka čtěte zde
