Vyschlý Dunaj varuje Evropu. Jaderná renesance naráží na nedostatek vody
Jádro se vrací jako jeden z klíčových zdrojů evropské energetiky, klimatická změna mu ale nastavuje novou cenu. Odstavení maďarské elektrárny Paks kvůli nedostatku vody ukazuje, že starý model průtočného chlazení naráží na své limity a nové bloky budou potřebovat dražší hybridní systémy. Vyschlý Dunaj připomíná, že klimatická krize neskončila – naopak začíná měnit i samotné základy jaderné renesance, píše ve svém komentáři Jan Palaščák, zakladatel Skupiny Amper.
Maďarská jaderná elektrárna Paks, která v běžném provozu pokrývá zhruba polovinu spotřeby elektrické energie země, byla poprvé za 44 let své existence odstavena kvůli nedostatku vody pro její průtočné chlazení. Výpadek Maďarsko vyrovnává dodávkami z ostatních zemí EU, především Česka, zatímco v Rumunsku odpalují ženisté břehy Dunaje, aby odklonili více vody do jaderky Cernavoda. Ta přitom musela být odstavena už v roce 2003, protože hladina Dunaje klesla pod polovinu běžného vodního stavu, a do podobných potíží se dostala i v letech 2007 a 2011.
Ve Francii už je tlumení výroby z jádra či vypínání jaderek s průtočným chlazením koloritem léta, v Česku ovšem nic takového nehrozí. Dukovany a Temelín jsou chlazeny cirkulačně vodou z děl na Vltavě a řece Jihlavě s tím, že nové dukovanské bloky budou z části využívat také suchého chlazení přes žebrované výměníky. Zatímco elektrárny s průtočným systémem jsou modernizovány nebo pro zastaralost zavírány, budoucnost patří právě takovým hybridním systémům využívajícím suché i cirkulační chlazení zároveň.
V současném vedru prakticky nevyrábějí elektřinu větrné elektrárny a jaderné elektrárny s průtočným chlazením už musely omezit výkon, říká Jan Palaščák, zakladatel Skupiny Amper. Na druhé straně, solární elektrárny vyráběly větší množství elektřiny. A daleko větší spotřeba byla vidět u klimatizací. „Mít na střeše solární elektrárnu a uvnitř klimatizaci je docela dobré řešení,“ říká Palaščák. 
Vedro už tlumí výrobu v jaderných elektrárnách, říká Jan Palaščák
Zprávy z firem
Dříve až zatracované jádro má nyní EU zbavit závislosti na zdrojích odjinud a nahradit uhlí jako takzvaný baseline neboli základní zdroj. Do roku 2050 se proto má objem výroby z jádra v Unii zvýšit o devítinu z dnešních 98 GW na 109 GW v případě „klasických“ jaderných elektráren, přičemž dalších až 53 GW mají zastat malé modulární reaktory čili SMR. Uchlazení stávajících i nově vystavěných zařízení ovšem nebude levné. Systém suchého chlazení je až čtyřikrát dražší než cirkulační, které je samo o sobě výrazně nákladnější než chlazení průtočné.
Souhlas s Gatesem
Stále souhlasím s Billem Gatesem, že mitigace klimatické změny se tak či onak bez jádra neobejde, ovšem tento její klíčový nástroj potřebuje vlastní adaptaci na klimatickou změnu. Je třeba nelhat si do kapsy, jako když se připravovalo posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) na další bloky v Dukovanech. Tehdy jsme se z „politických důvodů“ tvářili, že se budou staré a nové bloky provozovat společně a řeka Jihlava se tak na papíře měnila v Jenisej. Technologicky uchladit nové jaderné elektrárny je možné a čím více technologií a firem bude v jaderné renesanci soutěžit, tím budou nová řešení nákladově udržitelnější. Vyschlý Dunaj jasně říká, že klimatickou krizi nikdo neukončil, avšak klimatická krize ukončila systém průtočného chlazení jaderných elektráren.
Česko čeká teplotně nadprůměrné léto a s ním i otázka, zda se mohou opakovat blackouty. Podle zakladatele energetické skupiny Amper Jana Palaščáka jsou soláry snadný terč, ale hlavním viníkem výpadků elektřiny nejsou. Tím jsou přehřívající se sítě, slabá odolnost infrastruktury, sucho a problémy konvenčních elektráren s chlazením.
Jan Palaščák: Vedra udeří na elektrické sítě. Budou zase blackouty?
Názory
Malé modulární reaktory mají být novou kapitolou evropské energetiky. Zatím jde ale o drahý projekt, který bez veřejných peněz a dlouhodobé podpory nemá šanci na rozvoj.
Jan Palaščák: Jaderná sázka EU. Jsou malé reaktory fantasmagorie, nebo geniální tah?
Názory
