Ukrajina je válečnou zónou, přesto tam české firmy obchodují více než před ruskou invazí. Exportní a garanční pojišťovna (EGAP) tam už pojistila obchody za 1,7 miliardy korun – a zatím bez jediné škody. Skutečný boj ale podle jejího šéfa Davida Havlíčka přijde až při poválečné obnově, kdy evropské firmy narazí na konkurenci států, které financují nejen export, ale i infrastrukturu.

Ukrajina se před čtyřmi lety, kdy proti ní Rusko zahájilo vojenskou invazi, stala nepojistitelnou zemí. Pro všechny státní proexportní instituce světa. „Nicméně jsme vnímali, že tam čeští podnikatelé mají své obchodní vazby, a chtěli jsme jim nějakým způsobem vyjít vstříc. Proto jsme navrhli program Fond Ukrajina, který teď běží už 2,5 roku a my jsme tam pojistili 1,7 miliardy korun. Když to stáhneme na roční bázi, tak dnes pojišťujeme na Ukrajinu více, než kolik to bylo před válkou,“ říká v rozhovoru pro Newstream předseda představenstva EGAP David Havlíček.  

Všichni si přejeme, aby válka na Ukrajině co nejrychleji skončila. A podnikatelská sféra se zajímá, jaké budou šance při obnově zničené země. Naše historické zkušenosti jsou zatím takové, že se české firmy staly maximálně subdodavateli. Jak to vidíte v případě Ukrajiny?

Půjde o největší investiční projekt tohoto století. Potenciálních zakázek pro české firmy bude určitě obrovské množství. Ale bude nutná velmi efektivní koordinace, aby se to podařilo. Aby naše firmy neotálely a jiné firmy to nevyužily ve svůj prospěch. Naši situaci trošičku zlepšuje to, že má Česká republika na Ukrajině dobré jméno. My v EGAP se od samého začátku snažíme připravit podmínky tak, aby se prodlení co nejvíce snížilo. Proto máme Fond Ukrajina, aby udržel obchodní vztahy i po dobu války. Aby firmy v momentě, kdy skončí válka, mohly ihned rozšiřovat své obchodní objemy. Až bude po válce, budeme schopni pojišťovat na naše vlastní riziko, ale asi nebudeme schopni zajistit takové finanční objemy, které by pokryly potenciální poptávku. Proto se také změnila legislativa týkající se EGAP, do které se dostala možnost takzvaného druhého okruhu obchodních případů, což jsou případy v národním zájmu. Aby vláda mohla rozhodnout o realizaci obchodního případu, který překračuje naše limity, pokud bude daný případ považovat za strategický.

Jak je to daleko?

Ministerstvo financí momentálně připravuje vyhlášku, která upraví procesní pravidla.

Dostanou se tedy české firmy podle vašeho názoru na Ukrajině k zajímavému byznysu?

Příležitosti tam určitě budou. Bude ale také záležet na tom, jak se k tomu postaví Ukrajina. Například se diskutovalo o tom, že by se ty příležitosti rozdělily geograficky, tedy že by Ukrajina jednotlivým zemím přidělila území, kam budou exkluzivně dodávat. To by českým firmám situaci ulehčilo. Ale samozřejmě nevíme, zda to takto ve finále bude. Jisté je jen to, že potenciál dodávek pro české firmy bude obrovský, protože Ukrajina bude potřebovat spoustu věcí v oblasti strojírenství, kde máme velké know-how a zkušenosti. A my jako EGAP se pochopitelně snažíme připravit podmínky tak, aby startovací pozice našich dodavatelů byla co nejlepší. Ale je to také o těch firmách, ty se musí snažit si maximum připravit dopředu, aby pak nebyly překvapené.

Aktualizováno

Havlíček: Jsme připraveni vést misi k posouzení škod na ropovodu Družba

Politika

Česká republika je připravena stát v čele mise, která by zjistila stav ropovodu Družba poškozeného na Ukrajině ruskými útoky, uvedl v Bruselu ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). Ukrajina by podle něj měla umožnit návštěvu skupiny evropských odborníků. Stejný návrh na zasedání ministrů zahraničí zemí EU v Bruselu přednesl také šéf české diplomacie Petr Macinka. Česko je připraveno dát dohromady tým profesionálů, například ze společnosti Čepro, který bude schopen situaci posoudit. Nad Havlíčkovou iniciativou se pozastavil předseda opoziční ODS Martin Kupka.

ČTK

Přečíst článek

Jak pokročily úvahy o modelu participace na hospodářské obnově Ukrajiny? 

Úvahy o rozdělení území mezi země padly někdy před rokem. Jak to ale nakonec bude, to je složitá mezinárodně politická otázka.

S čím bychom tam mohli uspět?

Velká poptávka po našich službách je v energetice. Na Ukrajině chtějí modulární generátory, které jsou sice menší, ale jsou méně cílem útoků. A české firmy je tam dodávají i s pomocí finančních nástrojů z jiných zemí, například US Aid. My jsme tam historicky pojišťovali dodávky pro jadernou energetiku, kde je poptávka rovněž enormní, jsou to desítky milionů eur. A až válka skončí, budou to právě ty oblasti, kde se rychle objeví poptávka. I proto, že tam tradičně fungují technologie z Česka, takže bude třeba servis či opravy. Další oblastí, kde budou poptávány české firmy, je zemědělství.

Jak jsme na tom s konkurenceschopností vůči jiným státům co do státní pomoci exportérům na Ukrajinu?

Z hlediska objemu podpory, když ji přepočteme k HDP či zohledníme velikost země, jsme někde kolem průměru. Zatím ale máme poměrně úzké sektorové zaměření do oblasti zemědělství, tam jsme nadprůměrní. Vazby do tohoto sektoru jsou už historické. Naší výhodou je, že jsme začali s pojišťováním brzy, i když Poláci byli rychlejší. Ti s ním začali tři měsíce po vzniku konfliktu, my asi rok a čtvrt. Ale stále jsme byli jedním z prvních, protože prosadit to nebylo pro žádnou proexportní instituci jednoduché. Byl nutný souhlas vlády, protože žádná z ECA si tohle riziko není schopna vzít jen na sebe.

Co vlastně na Ukrajině pojišťujete?

Celkem tam máme 80 pojištěných obchodních případů. Nejvíc zemědělskou techniku a potravinářství, ale i některé další průmyslové obory, jako třeba výrobu keramiky. A co je důležité, Fond Ukrajina zatím nemá jedinou pojistnou událost! Takže je v podstatě ziskový pro EGAP i pro český stát. Byli jsme v Evropě jedním z prvních, kdo toto teritorium takto otevřeli, a zatím je to úspěšný program. Teď s vládou diskutujeme i potenciální rozšíření na další země, které jsou vysoce rizikové, ale z různých geostrategických důvodů má smysl tam náš export zachovat i ve složitých obdobích.

Je Fond Ukrajina koordinován z Evropské unie?

Přímo ne. Pravidelně se ale setkáváme s ostatními proexportními institucemi ze zahraničí a vyměňujeme si zkušenosti. Nicméně i na evropské úrovni už vznikají programy, zejména pod Evropskou investiční bankou (EIB), které mají za cíl převést část rizika na evropskou úroveň. Zatím ale ony programy nejsou ve fázi, že by nám mohly nějak pomoci. Existoval menší pilotní projekt EIB pro evropské „Egapy“ zaměřený na Ukrajinu, ale ten byl velice složitý a my jsme nebyli schopni se do něj zapojit. Nicméně nyní už EIB připravuje nový program, který bude zaměřený na pojišťování investic na Ukrajinu, a ten už by měl být schůdnější.

Pojišťování investic, to by ale byla v činnosti EGAP novinka.

Je to jedna z věcí, o níž diskutujeme. Aktuálně máme směrem na Ukrajinu tři pojistné produkty. Pojištění faktury, pojištění odkupu faktury bankou a pojištění výrobního rizika. Když ukrajinský odběratel odstoupí od smlouvy a českému výrobci vznikly náklady, protože už vyrobil a nemá jak prodat. A diskutujeme právě pojištění investic. Zatím je to v počáteční fázi. Ale některé evropské státy s tím již začaly, jako Poláci, Dánové, Velká Británie. Proto se o tom bavíme také, nechceme zůstat pozadu. Kdyby EIB spustila zmíněný program, tak by to byl silný argument, proč do toho jít, protože pak bychom byli schopni přenést až 70 procent rizika na EIB.

V jaké fázi je v EIB ta příprava pojištění investic?

Zatím to není v té fázi, že by to bylo spuštěno. Diskutují se nyní parametry programu.

Počkáte si na ten program EIB, anebo si pojedete vlastní program, anebo obojí?

Časově se to prolíná. EIB diskutuje svůj program a my diskutujeme s českými ministerstvy ten náš. Jde samozřejmě o politické rozhodnutí, protože pojištění investic je rizikovější než pojišťování exportu. U exportu máme maximální splatnost 18 měsíců, ale většina našich případů obnáší tři až šest měsíců, takže platební historie je poměrně krátká. Naproti tomu u investic se bavíme o několika letech.

A ten náš program pojištění investice by se lišil od programu, připravovaného v EIB?

Pokud by se náš program spouštěl, pak by bylo ideální, aby měl podobné podmínky jako ten od EIB. Tedy aby se obchodní případy, které podpoříme, kvalifikovaly pro zajištění od EIB a my jsme tak mohli 70 procent rizika převést na tu EIB. Takže by třeba EGAP podpořil investici za miliardu, ale reálně by měl ve svém portfoliu riziko za 300 milionů.

Další rána pro ruskou armádu? Téměř jsme je vytlačili z Dněpropetrovské oblasti, tvrdí Ukrajinci

Politika

Ukrajina během své nedávné protiofenzivy téměř zcela vytlačila ruská vojska z Dněpropetrovské oblasti. Zbývá osvobodit tři vesnice, uvedl v rozhovoru se serverem RBK-Ukrajina ukrajinský generál Oleksandr Komarenko. Tvrzení nelze ve válečných podmínkách bezprostředně ověřit z nezávislých zdrojů.

ČTK

Přečíst článek

Jaký je vlastně rozdíl mezi aktivitami EGAP a NRB, hlavně pokud jde o Ukrajinu?

NRB diskutuje s EK takzvanou Ukraine Facility, což je evropský nástroj na podporu primárně rozvojového financování na Ukrajině. Rozdíl je v tom, že my kryjeme rizika primárně českým vývozcům, kdežto ten evropský nástroj má umožnit ukrajinské straně, aby si od nás mohla něco objednat. Fond Ukrajina funguje už 2,5 roku, zatímco o Ukraine Facility se zatím diskutuje, ale k nastartování stále nedošlo. Takže Fond Ukrajina je pro české podnikatele stále jediný nástroj, jak získat nějakou státní podporu pro jejich vývoz na Ukrajinu.

Jak tedy exportéry podporují jiné země?

Kromě ECA (státní proexportní instituce – pozn. red.) existují ve světě ještě rozvojové instituce DFI, které jsou ovšem ve vyspělých státech zaměřeny navenek. Tedy financují návratným finančním nástrojem rozvojovou pomoc. To v Česku nemáme. NRB financuje a garantuje úvěry pro Česko. Ukraine Facility je první vlaštovkou, jak se začít otevírat do zahraničí. Ideální stav by byl, kdyby NRB začala dělat rozvojové financování do zahraničí, aby mohla podpořit české vývozce a investory v tom, když je potřeba nabídnout jak exportní, tak i rozvojové financování. Což umí nejlépe Asiaté. Prvními, kdo začali kombinovat exportní a rozvojové financování, byli Japonci. Pak nastoupila na scénu Čína, která to dovedla k dokonalosti a díky tomu si „koupila“ Afriku. Velmi silní jsou v tomto také Korejci i Spojené státy. Evropa to příliš neumí, i když mají exportní i rozvojové instituce. Jako třeba Německo, které má coby pojišťovací instituci Euler Hermes a vedle toho rozvojovou banku KfW, a každý dělá jiné obchody, společně nedělají téměř nic.

Jak to vypadá v praxi?

My třeba chceme podpořit vývoz lokomotiv a soutěžíme s korejským dodavatelem. Korejci ale nabídnou zafinancovat i výstavbu železnic, což je právě ta rozvojová pomoc, a dají mu na to slevu třeba 30 procent. Takže český vývozce je v nevýhodě, protože nabízí jen ty vlaky. Byť ve stejné kvalitě, za stejnou cenu a se stejným financováním. A my chceme docílit, aby tu rozvojovou pomoc Evropa uměla také. I toto téma diskutujeme s EIB, protože ona by mohla být tou rozvojovou bankou pro státy, které takovou instituci nemají.

Za vhodný model pro Česko považuji to, že se buď rozšíří mandát pro NRB pro oblast rozvojového financování, anebo budeme využívat EIB, abychom zkrátka měli šanci získat zajímavé obchodní případy. Byznys je prostě tvrdý a obchod získá ten, kdo nabídne lepší podmínky. Výhodou Evropy ovšem je, že například africké státy preferují evropské dodavatele a investory, protože vnímají, že Čína či USA mají jiné politické motivace.