Se zdražováním není definitivní konec, čeká nás turbulentní období, říká Pavel Kysilka

Evropa i Česko kvůli ideologii Green Dealu a neschopnosti vlád fatálně zanedbaly rozvoj energetické sítě. To nás dostihne, ceny opět porostou, říká Pavel Kysilka, bývalý viceguvernér ČNB a bývalý šéf České spořitelny. Přestože nyní inflace po dvou letech v Česku klesla, není to konec, příští roky budou turbulentní. Kysilka tvrdí, že je optimista. Že Evropa se dočká lepších časů. Nejdřív si však podle něj bude muset „sednout na zadek“, projít hlubokou ekonomickou krizí. Ke které ji prý vedou současné elity, zaslepené ekologickou a energetickou ideologií. „Neumíme vytěžit zlato, které se skrývá v krizích,“ tvrdí. Jednou takovou „nevytěženou“ krizí by podle něj covid. „U covidu byla prvotní opatrnost na místě, ale po poznání, o co jde, se měl svět znovu otevřít, chránit ohrožené skupiny a zabránit zločinnému spolčení farmaceutického byznysu a vlád.“

Kysilka již nesedí ve vysoké výkonné funkci, nicméně je stále aktivní v poradních orgánech mnoha organizací. A rozvíjí i vlastní projekt, sklářskou Galerii na Milovské huti. „Jsme první muzeum v Česku, kde průvodce dělá umělá inteligence,“  říká Kyslika v rozhovoru pro newstream.cz . 

---

Čím se aktuálně zabýváte?

Portfolio mám stále pestré. Mám několik poradenských mandátů v ekonomické oblasti a investice jako zdroj příjmů. Do ostatních aktivit naopak čas a peníze dávám. Spolupracuji s Českou filharmonií, kde jsem i jedním ze tří zakladatelů Nadace pro rozvoj ČF, s Filharmonií Brno, tam jsem člen rady. Po léta působím jako předseda správní rady a prezident Smetanovy Litomyšle. Ale máme i náš vlastní kulturní projekt.

Založili jsme na Vysočině sklářskou Galerii na Milovské huti. Je to vlastně muzeum, ale ne klasické. Ukazuje návštěvníkům, jak se v oboru našeho sklářství po tři staletí uplatňovaly inovace a obchodní um. Jak se české sklářství, podobně jako česká hudba, stalo globální značkou. Jsme zároveň prvním českým muzeem, kde je vaším průvodcem umělá inteligence. Umí rozpoznat všechny exponáty, kterých máme přes tisíc, a nabízí jejich popis a výklad, takzvanou Glaspedii. Ukazujeme také, že české sklářství je stále na světové špičce díky ateliérovým sklářům - a možná už více sklářkám.

O českém sklářství se nyní mluví spíš v kontextu jeho špatné kondice kvůli dopadu cen energií…

To je další téma, které lidem prezentujeme. Sklářský obor v Česku procházel svými zlatými časy. Prvním bylo v osmnáctém století, období broušeného křišťálu. Poté přišla pětadvacetiletá hluboká krize. Válečná a energetická. Podobně jako ta dnešní, která je způsobena Green Dealem podvazujícím výrobní i přepravní kapacity v energetice, byla ta tehdejší vyvolána zelenými ohledy v podobě lesních patentů Marie Terezie, které prudce zdražily dřevo. I tehdy přišla obří inflace, 80procentní oproti té dnešní za tři roky kumulované na hladině 37 procent.

Ani tehdy nechyběla ruská válka, v té době s Tureckem, která nás obchodně odstřihla od blízkovýchodního trhu podobně jako francouzská blokáda od zámořských trhů. A Němci přispěli vysokými cly na české sklo. Je to příběh jak z dneška. Zvůle velmocí a chyby vlád. Nicméně naše sklářství se i z toho oklepalo a nastalo jeho druhé zlaté období. Devatenácté století až do první světové války bylo obdobím českých barevných inovací. A to je i odpověď, jaká je cesta z dnešní krize. Schopnost inovovat, přicházet s novými postupy, nenapodobovat a budovat vlastní obchodní síť.

Koruna slábne, hlavně kvůli inflaci a malému výkonu ekonomiky

Money

Česká měna v letošním prvním čtvrtletí vůči oběma hlavním světovým měnám výrazně oslabila. K euru klesla z kurzu 24,70 koruny k aktuálním 25,30 koruny za euro, což odpovídá ztrátě 2,5 procenta. K dolaru propadla o 4,5 procenta z 22,50 koruny na 23,50 koruny za dolar. Vyčetl to analytik Cyrrusu Vít Hradil.

ČTK

Přečíst článek

Sklářským vzorem dneška je pro mne třeba Lasvit, který je schopen vypořádat se s energetickou inflací svojí vysokou přidanou hodnotou a vlastní obchodní sítí, tedy i marží. Dalším skvělým příkladem z jiného oboru je Linet Zbyňka Frolíka. Má silnou výrobní základnu, ale to v Česku umíme dobře všichni. Linet má navíc pracně vybudovaný globální brand a vlastní produktový vývoj. Silný brand se po čtyřiceti letech socialismu tvoří extrémně obtížně, zmizeli jsme ze světového povědomí. Firmy, které sází na finalizovaný produkt, inovace, obchod a brand, přežijí krize. Kdo je zdatný jenom ve výrobě, což ale nechci snižovat, a jede na jednocifernou marži, bývá krizí tvrdě zasažen a dříve nebo později zanikne.

Jak se bankéř a ekonom dostal ke sklu?

V bance jsme spolupracovali se sklárnami, i když jejich situace nebyla v devadesátých letech ani později optimální. Ale mnozí si našli své místo. A jak jsem říkal, jsou to sklo a hudba, kdo proslavil Česko ve světě. Zbytek byl u mne řetězem náhod. Na Vysočinu, přímo do onoho místa, jezdím od dětství. Koupil jsem tam později ruinu budovy, která byla po dlouhá léta hájenkou, ale původně sklářskou huťmistrovnou. Tak jsme do ní chtěli koupit pár kousků historického skla, skončilo to na patnácti stech, a založili jsme muzeum. Ukazujeme nejenom krásu skla, ale i krásu jeho příběhu. A ten je nejen technologický a výtvarný, ale i ekonomický, tak se mi to vše prolnulo. Je to spojení toho, co profesně dělám po desetiletí s něčím hezkým.

Když jste byl viceguvernérem ČNB v letech 1993 až 1999, sazby se pohybovaly i nad deseti procenty, jednu chvíli byly přes třicet procent. Nyní máme za sebou dvouletou inflační epizodu se sedmiprocentními sazbami. Porovnejte tyto dvě doby.

Naším cílem tehdy bylo porazit chronickou inflaci, což se nám nakonec podařilo. Ještě v roce 1997 jsme bojovali s dvoucifernou inflací. Tehdy jsme přešli na novou měnovou strategii, jejíž přípravu a vyhlášení jsem měl jako výkonný guvernér čest řídit. Šlo o inflační cílení, které funguje dodnes. A nám se povedlo na konci devadesátých let srazit inflaci tam, kde ji ekonomika potřebovala mít. Potom se dlouho úspěšně pohybovala kolem dvou procent. Otevřeli jsme ČNB komunikačně, začali jsme zveřejňovat zápisy z bankovních rad a vysvětlovat co a proč děláme.

Přiznávám, že nám tehdy pomohlo i něco, co až do nedávna fungovalo po celém světě. A to byla globalizace. Obchod se otevřel, výroba šla tam, kde to bylo nejlevnější, a tam se koncentrovala, takže vedle nákladových úspor fungovaly i úspory z rozsahu. To trvalo několik dekád. Globalizace přežila i velkou finanční krizi v letech 2008 až 2011, v Česku až 2013. Skončila covidem, drsným uzavřením světa a zvýšením mezinárodního napětí.

To vedlo k narušení a i k rozpadu dodavatelských řetězců a důvěry. Přispěla svou asertivitou Čína, Rusko, ale i země BRICSu. Díky globalizaci, ale i inflačnímu cílování, zažila ČNB a hlavně naše ekonomika své zlaté období let 2000 až do finanční krize. Růst činil až sedm procent, rostly mzdy, držely se nízké úrokové sazby a přesto nenastala inflace. Předehnali jsme řadu západoevropských zemí v ekonomické a životní úrovni. Covidovými restrikcemi a mezinárodním napětím to skončilo.

Český průmysl potřebuje ruský plyn, říká sklář František Novosad

Názory

České sklo má na kahánku. Skláře drtí zejména drahé energie, na projektu Green Deal nenechají nit suchou. Do toho přišel vládní balíček, který mimo jiné zvyšuje daňové odvody za využívání plynu pro tavení skla. Skláři se bouří, žádají po vládě nějaká opatření. Nicméně, síla českých sklářů už není co bývala. „Dobré rady“ vlády, aby šetřili na energiích, skláře rozpalují do běla. „Buď jedu na sto procent, a sklo roztavím, nebo jedu na nulu,“ říká František Novosad, jeden z posledních matadorů českého sklářského byznysu, kdysi světově proslulého. Novosad vlastní sklárnu v Harrachově, historicky nejstarší provoz v Česku založený v roce 1712. Aby ekonomicky přežil, založil před dvaceti lety jeden z prvních minipivovarů v Česku.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

V Česku byla poslední dva roky obří inflace, energetická krize, vysoké sazby, realitní trh zamrznul. Za to asi nemůže covid…

Přišly drsné Greendealové tlaky, které zmrazily investování do energetických kapacit. A když se neinvestuje a nejsou výrobní a přepravní kapacity, ale neustále roste poptávka po energiích, vyrovná to cena. Po covidu nastal útěk k samostatnosti, vracení výroby do zemí, kde je dražší. Nemám nic proti glokalizaci, spojení globálního a lokálního. Když malý zemědělec nebo řemeslník něco vyrábí a prodává v místě, kde žije, mnozí lidé si za to jistě rádi připlatí.

Ale zdravé je, kdy je na trhu výběr domácího i importovaného, levné i drahé, zkrátka konkurence. Teď nastává politicky i ideologicky podporovaný návrat k samostatnosti za každou cenu. K uzavírání hranic, dovozním limitům, embargům, clům i takzvaným mimotarifním bariérám. Z toho jde ekonomům mráz po zádech, protože tam, kde se neobchoduje, tam se rádo válčí. A zvyšuje se zásadně tlak na inflaci. Deglobalizace nutně znamená navyšování nákladů.

Evropské sebepoškozování

Takže vysoké inflaci ještě není konec, jak by se nyní zdálo?

Teď má ČNB inflaci pod kontrolou a začíná opatrně snižovat sazby, což je v pořádku. Před dvěma lety jsem říkal: inflace se umí sama požrat. Ukradne nám kupní hodnotu úspor, potom nemůžeme roztáčet poptávkovou inflaci. Inflace se nyní požrala. Je to smutné, ale je to tak. Vysoká cenová hladina už tu zůstane. Na konci roku může být inflace někde mezi dvěma a třemi procenty.

Ale pozor, i když jsme teď zkrotili inflaci, inflační tlaky nezmizí. Zejména z oné deglobalizace, a dále z toho, že znovunastartování investic do energetických kapacit, přes všechnu rétoriku, je velmi pomalé oproti tomu, jak rychle a stabilně roste poptávka po energiích. Budeme žít v dlouhém období významných nákladových i poptávkových inflačních tlaků. Jedinou šancí k pozitivnímu obratu by byla zásadní změna energetické politiky třeba vůči uhlí a jádru ze strany evropských vlád. K těm ale budou asi těžko patřit Němci, kde by to zrovna bylo relativně snadné obnovením provozu jejich vysoce kvalitních jaderných elektráren. Ale zřejmě to neudělají z ideologických důvodů.

V Česku je v běhu výběr dodavatele možná až pěti nových jaderných bloků…

Francouzi i Poláci sází na jádro. My tvrdíme, že budeme stavět, ale mnozí znalci jsou v našich podmínkách velmi skeptičtí v tom, že budeme v dohledné době schopni projekt zahájit. Neschopnost českých vlád bez rozdílu je jeden ze spolehlivých pilířů našeho života. Dohnat letité zpoždění, kdy se nebudovaly energetické kapacity, navzdory schváleným ale spícím koncepcím, bude extrémně obtížné. Nabídka nebude dlouho schopná srovnat krok s poptávkou. A tlak na energetické ceny bude pokračovat.

Kdybych inflaci přirovnal k člověku, nyní nám klesla teplota na 36,5, ale je dost podstatných důvodů, aby zase vystoupala na 39. Inflaci jsme srazili vysokými sazbami a částečně se, jak jsem zmiňoval dříve, požrala sama, ale hlubinné důvody pro vysokou inflaci tady zůstávají. Jsou jimi neefektivita daná deglobalizací a iracionální sebepoškozování Evropy, která si dává kouli na nohu v podobě nesplnitelných a hlavně nesmyslných cílů v oblasti ekologie a energetických politik.

Expertka: Česku ve využívání energie z obnovitelných zdrojů brání hned několik věcí

Zprávy z firem

Jen málokterá země na světě umí z obnovitelných zdrojů vyrobit tolik elektrické energie, aby jí tato energie pokryla celou vlastní spotřebu. Kde to zvládají nejlépe, do jaké míry se k těmto zemím blíží Česká republika a co nám nejvíce brání ve využívání energie z obnovitelných zdrojů popisuje v rozhovoru pro Newstream Patrícia Čekanová z Asociace komunitní energetiky ČR.

Věra Tůmová

Přečíst článek

Na druhou stranu, máme tady rychlý technologický rozvoj, nástup umělé inteligence a podobně. Není toto cesta, než trvat na starých elektrárnách? Jaké v tom vidíte pro Česko cesty?

Také tyto moderní technologie jsou energeticky velmi náročné. Zatím jsou jen ve velmi omezené míře řešením, daleko více platí, že zhoršují energetický deficit a inflační tlaky. Na domácí půdě bychom jednoznačně měli oddálit útlum uhelných elektráren. Nejsem z nich nijak nadšený, ale odsiřovače a odstraňovače popílku jsou neobyčejně efektivní. A zdroje uhlí stále máme. Tím si koupíme čas. A ten musíme využít k dobudování naší jaderné kapacity.

Je to i strategicky bezpečnější zdroj, na rozdíl od jiných se palivem můžete předzásobit na horší doby. To vše můžeme rozumně doplňovat obnovitelnými zdroji. V rámci Evropy máme pro prosazování jádra spoustu spojenců, ale my sami musíme začít konat, ne tvořit koncepce do šuplíků.

Ve všech oblastech by mělo být naší evropskou strategií eliminovat jakoukoliv ideologičnost, která podvazuje schopnost Evropy držet krok s poptávkou po energii. Vedle investic do výrobních a dopravních kapacit mluvme i o systémových opatřeních, například o opuštění systému emisních povolenek, o využívaní Lipské energetické burzy k obchodování pouhých přebytků výroby. Nevím, jak chtějí evropští ideologové řešit propad konkurenceschopnosti vůči Americe kvůli cenám energií. Dalším uzavíráním hranic nebo stavbou evropské „čínské” zdi? Nejde jen o dovoz a vývoz. Energetické ceny jsou důvodem, proč řada evropských firem vymísťuje výrobu do Spojených států, něco dříve nepředstavitelného. Mají prostě jistotu, že se Američané nebudou jako my střílet do nohy.

Prokleté dary a bohatství

Pojďme od energetiky. Jaké byste měl, jste ostatně nyní poradce, rady pro Česko v jiných oblastech?

Asi největší dlouhodobou bolestí české ekonomiky je nárůst legislativy a regulace. S tou už nemají problém jenom malé a střední organizace, ale i větší firmy. V institucích, které jsem řídil, jsme se s tím dokázali vypořádat, ale stálo to ohromné peníze. Přežili jsme to, ale za cenu nižší efektivity. Pro malé firmy je to likvidační, číslo zrušených živností v poslední letech prudce roste. Byrokratizace a přeregulovanostbývá jedním z pilířů zániků civilizací.

S tím souvisí enormní bujení státní správy. Cudně to začalo už za Klause, i když jeho vláda byla úsporná. Ale potom každá další vláda, ať už to byli socialisté nebo ANO, vyluxovaly desítky tisíc schopných lidí z produktivní ekonomiky. Produktivním rozumím jakýkoliv sektor, který vytváří hodnoty, nejen firmy, ale i školy, umělecké, sociální a zdravotní instituce. Ty všechny dnes nemohou sehnat lidi, protože ti jsou dobře placení na byrokratických místech. Tito byrokraté stojí stát stovky miliard korun ročně. Navíc jsou to ti, kteří generují regulace a s tím spojené kontrolorství. Premiér, který nevstupuje do vlády s tím, že toto chce změnit, pro mě není kompetentní premiér v ekonomické oblasti. Předchozí to způsobili, současný s tím nic neudělal.

video

VIDEO: Majetek nedědíte pro sebe, spravujete rodinné jmění, říká František Kinský

Newstream TV

František Kinský patří k nejpopulárnějším představitelům šlechtických rodů u nás. Jak vnímá zodpovědnost při dědění majetku? A proč se rozhodl vstoupit do komunální politiky? Sledujte novou epizodu pořadu Victory Club Business na newstream.cz.

Dalibor Martínek, Stanislav Šulc

Přečíst článek

Počet byrokratů by se mohl snížit ne o třicet, ale na třicet procent, kdyby s tím paralelně šla digitalizace státní správy. Komunikace firmy nebo občana se státem je žalostná. A potom je tu pro nás ekonomy naprosto škodlivý svět dotací. Dotace jsou prokleté dary podobně jako ropa a plyn jsou prokletým bohatstvím. Jestli si někdo myslí, že zdrojem bohatství pro Česko budou evropské dotace nebo důl na lithium, tak je to nesmysl. Zdrojem bohatství je jenom práce a podnikání, lidská iniciativa v podmínkách ekonomické svobody. Byznysové dotace dělají ročně v Česku stovky miliard korun. Vyčerpávají nejen rozpočet, ale hlavně vedou k nevyčíslitelným ztrátám blahobytu, neboť odklání obrovské prostředky tam, kde nikdy neměly být použity, a budou kriticky chybět jinde. 

Nemůžete přece vzít dotace třeba zemědělcům, kteří se pohybují na předotovaném evropském trhu?

Takovou debatu musíte vést s politologem. Já jen říkám, že auto, aby jezdilo, musí mít čtyři kola a to kulatá. Auto, které se jmenuje česká ekonomika, nemá kulatá kola a možná jich má sedm místo čtyř. Koalice vstupovala do vlády s tím, že omezí byznysové dotace. Udělala jenom kosmetiku. Proto se pořád zhoršuje i naše rozpočtová zadluženost vůči domácímu produktu.

Vedeme poněkud smutný rozhovor. Z vás se stal životní pesimista?

Jsem životní optimista, tohle samozřejmě dopadne dobře. Jen nevím, kdy. Ale vím, že v západním demokratickém světě se náprava děje jen prostřednictvím opravdu hluboké krize. Když prostě všichni dopadneme tak tvrdě na zadek, že to i voličům dojde. A ideologické síly, které současný stav drží při životě, budou v demokratickém procesu „odklizeny“. Nobelisty Miltona Friedmana se ptali: Myslíte si, že si americká vláda vezme vaše doporučení k srdci? Odpověděl: To si vůbec nemyslím. Píšu své knihy proto, aby až přijde krize, bylo v šuplíku řešení.

Takže máme v Evropě čekat rozsáhlou krizi?

Zajímavé je, že jsme se nenaučili pracovat s krizemi. Když na vás přijde zdravotní krize, lehnete si a vyležíte ji. A vezmete si ponaučení, čemu se vyvarovat. Finanční krize roku 2008, potom krize covidových restrikcí a nyní inflační a energetická, by mohly mít cenu zlata. Když z nich vyvodíte neideologické závěry. To se nestalo. Na vzniku finanční krize 2008 se skutečně podíleli nenažraní američtí bankéři a finanční psychopati. Ale to je normální, takových lidí je vždycky dost.

Celou krizi ale tehdy rozdmýchal stát ve spojení s finančníky. Nakonec situaci chybně zachraňovali centrální bankéři tištěním peněz namísto hlubokých vládních opatření. Už tehdy jsem si říkal, to nemůže dopadnout jinak než vysokou inflací. A stalo se. U covidu byla prvotní opatrnost na místě, ale po poznání, o co jde, se měl svět znovu otevřít, chránit ohrožené skupiny a zabránit zločinnému spolčení farmaceutického byznysu a vlád. To nenastalo. A poctivá analýza současné energetické a inflační krize je také stále záležitostí, kterou si vlády nepřejí, neboť ji zavinily. Neumíme z krizí vytěžit zlato, které se v nich skrývá.

Alexandr Vondra: Příští parlament určitě znovu otevře zákaz spalovacích motorů

Politika

Patří k nejvýraznějším českým tvářím v Evropském parlamentu a po prvním, jak on sám říká „překvapivým“ zvolení se bude Alexandr Vondra ucházet o české hlasy jako lídr kandidátky vládní koalice Spolu. A jako takový zcela jistě bude patřit k vůdčím postavám příštího parlamentu. „Hlavními tématy voleb bude bezpečnost a pak sociální a ekonomické dopady Green Dealu,“ myslí si místopředseda ODS. Co považuje za své hlavní úspěchy na evropské půdě? A jak může Evropa uspět v sílící globální konkurenci?

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Český průmysl potřebuje ruský plyn, říká sklář František Novosad

Názory

České sklo má na kahánku. Skláře drtí zejména drahé energie, na projektu Green Deal nenechají nit suchou. Do toho přišel vládní balíček, který mimo jiné zvyšuje daňové odvody za využívání plynu pro tavení skla. Skláři se bouří, žádají po vládě nějaká opatření. Nicméně, síla českých sklářů už není co bývala. „Dobré rady“ vlády, aby šetřili na energiích, skláře rozpalují do běla. „Buď jedu na sto procent, a sklo roztavím, nebo jedu na nulu,“ říká František Novosad, jeden z posledních matadorů českého sklářského byznysu, kdysi světově proslulého. Novosad vlastní sklárnu v Harrachově, historicky nejstarší provoz v Česku založený v roce 1712. Aby ekonomicky přežil, založil před dvaceti lety jeden z prvních minipivovarů v Česku.

Dalibor Martínek

Přečíst článek