Mladí Češi narození v roce 2000 měli v prvních 25 letech života zhruba o 40 procent vyšší uhlíkovou stopu než generace jejich prarodičů, tedy lidé narození v roce 1940. Rozdíl může činit až 80 tun oxidu uhličitého na osobu, píše v komentáři ekonom Lukáš Kovanda.

Člověk narozený na území dnešní České republiky v roce 2000 má za prvních 25 let života výrazně vyšší uhlíkovou bilanci než člověk narozený v roce 1940. I po zohlednění mezinárodní dopravy vychází rozdíl nejméně na 70 až 80 tun oxidu uhličitého na osobu. Vyplývá to z orientačního srovnání emisí CO2 na obyvatele za prvních 25 let života obou generací.

Sedmdesát tun rozdílu

U ročníku 1940 jde o období let 1940 až 1964, u ročníku 2000 o roky 2000 až 2024. Při použití běžných národních statistik teritoriálních emisí připadá na prvních 25 let života člověka narozeného v roce 1940 přibližně 194 tun CO2. U člověka narozeného v roce 2000 jde o zhruba 266 tun CO2. Rozdíl tedy činí asi 72 tun, tedy přibližně 37 procent.

Tento základní výpočet ale nezahrnuje mezinárodní letectví a námořní dopravu, které se v obvyklých národních emisních statistikách nepřiřazují jednotlivým státům, ale započítávají se do globálního součtu. Po jejich zohlednění se bilance ročníku 2000 mírně zhoršuje, protože dnešní mladá generace vyrůstala v době masového létání, levnější zahraniční turistiky, globalizovaného obchodu a dovozu spotřebního zboží z velkých vzdáleností.

Krabička cigaret za 200 korun? EU tlačí na vyšší daně. „Držme se minima, jinak vydělají pašeráci“, varuje ekonom

Money

Cigarety mohou v Česku během několika let dál výrazně zdražit. Podle studie ekonoma Štěpána Křečka má Evropská unie plán, který by zvedl minimální spotřební daň. Autor ale varuje, že špatně nastavené zdražování už českému rozpočtu nepomohlo – a naopak posílilo nákupy v zahraničí i černý trh.

nst

Přečíst článek

U ročníku 1940 byla mezinárodní osobní letecká doprava v prvních 25 letech života zanedbatelná a zahraniční spotřeba i dovoz zboží byly nesrovnatelně menší.

Paradox bohatšího Česka

Přesné započtení mezinárodní dopravy je však metodicky obtížné. U letectví lze nověji pracovat s odhady emisí podle země odletu, dostupné jsou ale až pro poslední období. U námořní dopravy je přiřazení ještě složitější, zvláště u vnitrozemské země, jako je Česko.

Část emisí z lodní přepravy se do české uhlíkové stopy promítá nepřímo přes dovoz zboží, například elektroniky, oblečení či dalších výrobků ze zámoří. Nejde tedy o emise vzniklé na českém území, ale o emise spojené s českou spotřebou.

Závěr se tím ovšem nemění. Ročník 2000 má za prvních 25 let života vyšší uhlíkovou bilanci než ročník 1940. Pokud se do ní zahrne mezinárodní doprava, rozdíl se spíše ještě zvětší. Místo přibližně 72 tun může jít orientačně nejméně o 75 tun CO2 na osobu, podle šíře započtení letectví, lodní dopravy a emisí spojených s dovozem zboží.

Remíza, která stála milion dolarů. Sázkař na Polymarketu tvrdě doplatil na šok Španělska

Money

Jeden z obchodníků na predikční burze Polymarket vsadil více než milion dolarů na výhru Španělska nad Kapverdami. Favorit ale pouze remizoval a sázkař přišel téměř o celý vklad. Nečekaný výsledek ukázal, jak riskantní mohou být i zdánlivě bezpečné obchody na predikčních trzích.

nst

Přečíst článek

Chudší země, nižší stopa

Nižší údaj u ročníku 1940 neznamená, že tehdejší ekonomika byla šetrná ke klimatu. Prvních 25 let života této generace zahrnovalo druhou světovou válku, poválečnou obnovu a teprve postupný náběh těžké industrializace.

Země byla chudší, lidé méně cestovali, méně spotřebovávali a ekonomika byla méně propojena se světem. Pozdější poválečný rozmach průmyslu už ale stál hlavně na uhlí a energeticky náročné výrobě.

Ročník 2000 se naopak narodil do výrazně bohatší společnosti. Jeho prvních 25 let života provázely vyšší spotřeba domácností, automobilová doprava, letecké cesty, dovážená elektronika a oblečení i rozsáhlejší mezinárodní obchod.

Současně však platí, že české emise na obyvatele po roce 1990 dlouhodobě klesaly. Kdyby neproběhl útlum části těžkého průmyslu, modernizace energetiky a růst efektivity, byl by rozdíl mezi ročníky 1940 a 2000 ještě větší.

„Drill, baby, drill“ hrozí také Spojenému království. Britové se přou o těžbu ropy a plynu v Severním moři

Názory

Britská vláda se stala terčem kritiky kvůli odmítání nové těžby ropy a plynu v Severním moři. V reakci na íránskou krizi prosazuje rychlejší transformaci energetiky, sází na celkovou elektrifikaci a obnovitelné i jaderné zdroje. Opoziční pravice v čele s Nigelem Faragem se naopak hlásí k Trumpovu sloganu „Drill, baby, drill“, neboli „Vrtej, baby, vrtej“. Pomíjí tak zkušenosti z další globální krize fosilních paliv.

Jan Žižka

Přečíst článek

Srovnání proto ukazuje dvojí skutečnost. Dnešní mladí lidé vyrůstali v čistší a technologicky vyspělejší ekonomice než generace jejich prarodičů. Zároveň ale žili v mnohem bohatším, spotřebnějším a globalizovanějším světě, jehož uhlíková stopa se zčásti přesunula za hranice země.

I proto je jejich kumulovaná uhlíková bilance za prvních 25 let života vyšší než u lidí narozených v roce 1940.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Americký prezident Donald Trump a jeho vláda učinili další kontroverzní krok a zakázali vývojářům umělé inteligence vývoz nejpokročilejších modelů do ciziny. Tím se AI dostala na úroveň jaderných zbraní či odpadu, s nimiž se také smí nakládat jen s posvěcením vlády. Z kroku, který podle kritiků minimálně naráží na americkou ústavnost, nejspíš bude moci těžit Čína a její technologický sektor.

Vlastně se to dalo čekat, ale když to přišlo, stejně to překvapilo. Řeč je o novém nařízení, jímž americká vláda a prezident Donald Trump chtějí omezit nakládání s AI. Podstata je přitom jednoduchá: nejnovější modely, jako je například model Mythos 5 a Fable 5 od společnosti Anthropic, nebude společnost moct nabízet zahraničním vládám. Poprvé v dějinách tak vládní moc zakázala nakládání se softwarem. Doposud se obdobné snahy omezily na hardware, nejčastěji tedy čipy.

Důvodem je přitom, jak jinak, národní bezpečnost. Což je zcela jistě dílem pravda, protože pokročilé AI modely umějí opravdu hodně a v aktuálním pragmatickém světě není až tak překvapení, že se vláda snaží omezit přístup k pokročilým technologiím reálným i domnělým nepřátelům.

Umělá inteligence jako zbraň. USA kvůli národní bezpečnosti zvažují nákup podílů v AI firmách

Politika

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa urychlí rozvoj a využívání umělé inteligence (AI) v oblasti národní bezpečnosti. Uvedl to podle agentury Reuters v pátek Bílý dům. Zároveň zdůraznil, že by se AI technologie neměly využívat k nezákonnému sledování. Vláda podle Trumpa rovněž zkoumá možnost získání podílů v AI firmách.

ČTK, duk

Přečíst článek

Jako atomovka

Jenomže to, že to dává stávající americké vládě smysl, ještě neznamená, že to není kontroverzní. Už samotný fakt, že nařízení cílí na podnikatelské subjekty a jejich svobodu podnikat, je hraniční a na americkou ústavnost naráží ve vícero bodech.

Hraniční je i to, že americká vláda de facto staví AI na úroveň zbraně, a to skoro zbraně jaderné či jiného typu zbraně hromadného ničení, s nimiž nelze nakládat v podstatě vůbec, tedy kromě podmínek stanovených vládou.

Svět tak formálně pokročil do fáze, kterou jsme předjímali – AI je rozdílový hráč a kolem ní se bude budovat budoucí geopolitické uspořádání světa. Takže tradiční kritici EU zase budou mít radost a další důvod ke kritice.

Místo programátorů montéři. Tak tohle je ta AI budoucnost, zuří Američané

Enjoy

Zářná AI budoucnost není pro každého. Jako na obrázku to ukázal Mark Zuckerberg, když z Mety vyhodil osm tisíc kvalifikovaných lidí a zároveň otevřel školicí centrum pro mnohem hůře placené manuální práce. A v Číně už roboti dostávají občanku, píše v dalším díle seriálu Civilizační deník Tereza Zavadilová.

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

Slavit bude Čína

Jenomže ještě větší radost pravděpodobně bude mít někdo jiný: Čína. Ta totiž má firmy, které pokročilé modely AI umějí také, navíc jsou mnohem déle a důsledněji než nyní v USA podřízené státní moci. 

Tyto modely jsou levnější a umějí podobné věci jako americké modely. Když nyní budou americké modely nedostupné, lze si poměrně snadno představit následující scénář. Vlády jednotlivých zemí dříve nebo později začnou poptávat B2G AI řešení, která budou modelována na vládní a státní potřeby. Americké pokročilé modely dostupné nebudou, o ruských modelech v podstatě nikdo nic neví a evropský model zatím není konkurenceschopný. A co tedy zbude? Model čínský.

Následovat jistě budou bilaterální jednání mezi jednotlivými vládami a americkou vládou, aby je připustila k novinkám, a Česko jako věrný souputník se jistě k novinkám dostane. Jenomže ono v geopolitice tak úplně nejde o to, jestli se stávající spojenci ještě více propojí. Jde o hráče, kteří účelově volí strany podle potřeb a možností. Když jim Amerika odmítne poskytnout řešení, asi půjdou tam, kde budou mít náruč otevřenou.

Další texty Stanislava Šulce