Banány jsou na kontrolu horší než jaderné palivo, říká šéf auditu v Deloittu

Když se řekne auditor, na první dobrou asi většině z nás naskočí obraz přísně vypadajícího úředníka, který ve firemní účtárně hledá sebemenší chybu. Taková představa je ovšem na míle vzdálená realitě, což potvrzuje i David Batal, vedoucí partner auditorských služeb ve společnosti Deloitte. Na rozhovor rozhodně nepřichází přísný úředník – a po pár otázkách boří většinu zavedených klišé. Auditor nehledá korunové chyby a jeho práce může být zábava. Jak sám říká, s kolegy byli snad úplně všude. V tunelech, silech, trezorech i na operačních sálech. A ze svých auditů si odnesl řadu bizarních historek, na které se smíchem vzpomíná i po letech.

Jak jste se k auditu dostal? 

Úplnou náhodou. V roce 1999 jsem končil na pražské ekonomce a přemýšlel, co dál. Byli jsme hodně silný ročník a příležitostí bylo v té době na trhu hodně málo. Když člověk přišel na Šanci (veletrh pracovních příležitostí na VŠE – pozn. red.), bylo tam jen pár velkých jmen. Kromě velké čtyřky, respektive v té době ještě pětky, to byly firmy jako Procter & Gamble, Unilever, Philip Morris, Nestlé, Danone – a tam to skoro končilo. Nakonec jsem se rozhodl pro Deloitte a jsem tady už víc než pětadvacet let. 

To asi bylo dobré rozhodnutí, když jste za celou tu dobu neměl potřebu změny…

Myslím, že bylo, přitom na začátku šlo hlavně o náhodu. To ostatně i u řady mých kolegů. Jako třeba jedna kolegyně, která na veletrhu viděla tehdejší název Deloitte & Touche a myslela, že se jedná o kosmetickou firmu. Tak si přišla pro vzorky kosmetiky, jak bylo na veletrzích zvykem, a nakonec tady pracovala přes dvacet let.

Kijonková, Šťastná, Studenovská, Stranieri. Přehled nejvlivnějších žen ve finančním světě doplnilo 30 nových jmen

Leaders

Přinášíme exkluzivně pohled na čtvrtý ročník Síně slávy projektu #FinŽeny. Do unikátního přehledu nejvlivnějších českých bankéřek, ekonomek, manažerek, finančních ředitelek a dalších dlouhodobě vlivných žen sektoru financí letos přibylo 30 nových jmen.

nst

Přečíst článek

Šel jste rovnou do auditu? 

Ano, jsem takové klasické auditorské dítko. Začínal jsem na nejnižší pozici a postupně se vypracoval na vedoucího partnera. 

Takže ideální kariérní příběh? 

Pro spoustu lidí spíš trochu bizarní. Známí se mě často ptají, jak jsem mohl vydržet tak dlouho na jednom místě. A mě na tom právě baví ten postupný vývoj. 

V čem spočívá hlavní úloha auditora? Většinu z nás asi napadne hlavně kontrola faktur a účetních závěrek…

Vlastně jediný oficiální výsledek naší práce je právě kontrola účetní závěrky, která musí být v souladu s určitými pravidly. To je extrémně důležité, protože na tom stojí finanční trhy. Deloitte letos slaví 180 let na trhu, vznikl v roce 1845 jako londýnský startup. Tehdy začínaly vznikat první korporace, do kterých se investovalo. Zakladatel Deloittu byl původem účetní, který zjistil, že účetnictví ve firmách se kvůli investorům začíná trochu ohýbat. Tak si založil startup jako nezávislý auditor a hned získal obrovské klienty včetně Great Western Railway. A tak to celé vzniklo a funguje dodnes, protože nezávislý audit je nejlepší ochranou finančních trhů, dodává jim stabilitu. Nikdo si nechce koupit akcie a zjistit, že účetní závěrky jsou upravené tak, aby to vycházelo co nejlépe. 

Samotný audit ale neprobíhá jen v účtárně. Kam všude už jste se díky své práci podíval? 

Je potřeba, aby auditor chápal fungování celé firmy. Potřebuje vědět, jak firma fakturuje, kde generuje výnosy. Na to kontrola účtárny nestačí, takže vzniká i ta zábavnější část, což jsou fyzické kontroly. A to si troufnu říct, že jsme byli už asi všude. Od tunelů přes různá sila až po trezory České národní banky nebo operační sály. 

Zažil jste někdy nějakou vyloženě kuriózní situaci? 

Vzpomínám si třeba na kontrolu jednoho závodu na výrobu hnojiv. Tehdy se inventury dělaly opravdu na konci kalendářního roku, takže jsme v největších mrazech lezli na věže a měřili obsah v silech. Zajímavá byla také inventarizace stavební firmy zabývající se stavbou tunelů, kde se musel zkontrolovat razicí stroj. Jenže ten toho času hloubil jeden z velkých tunelů, takže jsem vyfasoval gumáky, helmu a informaci, že stroj je v tunelu. Cestou samozřejmě padaly nejrůznější stavařské vtipy ohledně možného závalu, brodili jsme se bahnem, kolem nás jezdily stroje s obřími pneumatikami a řetězy, celé to vypadalo jako v apokalypse. 

Ještě něco dalšího vám uvízlo v paměti? 

Rozhodně kontrola bagru v jiné nejmenované firmě. Byla to poslední zastávka jednoho poměrně nabitého dne, přišel jsem do kanceláře šéfa dvora s tím, že jdu jen zkontrolovat bagr a máme hotovo. On odpověděl, že Franta už s ním jel do myčky a hned je zpět. Takže jsem kontroloval úplně nablýskaný bagr, zapsal jeho dobrý stav a chtěl odjet. A oni že to Frantovi nemůžeme udělat, protože předchozí dvě noci vyplňoval knihu jízd za poslední tři měsíce. Já přitom ani nevěděl, že bagr má knihu jízd. Ale samozřejmě jsem si ji prohlédl a pochválil její skvělé zpracování. 

Teď už na audity jako takové vůbec nechodíte? 

Chodím, ale teď už tam většinou řeším jen ty méně příjemné věci, velké meetingy a podobně. To už taková zábava není. Ale vždycky se rád podívám do výroby. Třeba kolegové, kteří dělají velké energetické společnosti, to mají ohromně zajímavé. Auditujeme mimo jiné ČEZ, takže tam můžeme vidět všechny ty technologie. 

Takže auditor jde jen tak zkontrolovat jaderné články? 

Na inventuře opravdu byly. Samozřejmě chodíme jen tam, kam můžeme. Někde se inventury řeší přes kamery, dělají se i pomocí dronů. Třeba během covidu se pak využívaly online cally, kdy to některý ze zaměstnanců firmy obešel a auditor mu říkal, do které krabice má kouknout, co má spočítat a co ukázat na video. 

Co je vůbec nejtěžší zkontrolovat? 

Paradoxně banány, ty byly horší než jaderné palivo. Vozí se sem loděmi ještě nedozrálé a potom se zavřou do místnosti napuštěné speciálním plynem, který zabraňuje dozrávání. Takže k nim kolegy auditory vůbec nechtěli ani nemohli pustit.  

video

Podcast dobré společnosti. Důležitější než výnos je pro nás společenský přínos, říká impact investor Vítek

Filantropie

Jedním z hostů loňského ročníku Good Company Circle, kterého je Newstream.cz mediálním partnerem, byl impact investor Petr Vítek, který stojí za řadou projektů s výrazným sociálním přínosem. „Při investicích nehledíme jen na možný výnos a rizika, ale přihlížíme i k impactu. To znamená zohledňujeme několik atributů. Musí se jednat o vědomý záměr, druhá věc je smysluplná měřitelnost a třetí konkrétní zacílení na velký problém současnosti,“ řekl Vítek v rozhovoru s Pavlínou Kvapilovou u příležitosti startu kampaně k třetímu ročníku konference Good Company Circle, která se uskuteční letos v říjnu.

Michal Nosek

Přečíst článek

A jak to pak probíhá, když něco nejde spočítat nebo zkontrolovat?

Takové případy se řeší, jak se dá. Kouknete okýnkem, že tam něco je, zbytek se pak řeší dokladově. Nebo se inventura udělá v období, kdy je to možné.

Jak to vypadá, když získáte nového klienta? 

Fungujeme přes výběrová řízení. Když vyhrajeme, první rok spolupráce s novým klientem je náročnější, všechno trvá déle, protože je třeba se s firmou seznámit, nastavit systémy testování, kontrol, seznámit se s procesy. Musíme pochopit, jak firma funguje a podle závěrek najít nejrizikovější oblasti. To obvykle bývají komplexnější věci s opravnými položkami, velkým přeceňováním a podobně. Díváme se také na to, kde by to mohl klient jakkoli ohnout, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. Dřív se to dělalo hodně plošně, dnes se zaměřujeme na nejproblematičtější oblasti ve firmě. 

Stává se často, že se ve firmách snaží něco ohnout? 

U nás úplně ne, protože máme hodně silné procedury na akceptaci klientů, pečlivě si je vybíráme a většinu poptávek dokonce odmítáme. Nechceme pracovat pro problematické klienty, protože to je pak hodně komplikované. Obecně kdo si na audit vybere velkou čtyřku, to už je většinou etablovaná firma a je v jejím zájmu, aby to všechno bylo v pořádku. Už jsem hodně dlouho neviděl, že by někdo něco úmyslně ohnul. Je to spíš o tom, že je tam neúmyslná chyba nebo se příliš optimisticky pracuje s výhledem do budoucna. 

Platí u auditu pravidlo, že se vždycky něco najde? 

Většinou se něco najde, ale výhoda auditora je ta, že pracujeme s významností. I náš finální výrok říká, že je daná věc správně ve všech významných aspektech, a s tím pracují i mezinárodní účetní standardy. Je to postavené tak, že se soustředíme na věci, které by uživatele výkazů vedly k chybnému rozhodnutí. Při miliardových obratech asi potenciálního akcionáře neodradí chyba v hodnotě statisíců, ale miliardová nesrovnalost už ano. 

Jak se váš obor v čase vyvíjí? Je dnes jiný, než když jste začínal?

Rozhodně ano, hlavně technologicky. Já jsem si zažil celý vývoj, náš ročník měl jako jeden z prvních vlastní notebooky. Když jsem začínal, skoro nefungovaly e-maily, protože nikde nebyl internet. Maily se běžně vybíraly jednou týdně, volalo se na pevné linky a hlasové schránky se v kancelářích vybíraly jednou denně. My byli první generací, která měla mobily. A taková analýza dat byla dřív takřka nemožná. Dřív to bylo všechno na papírech, později disketách, téměř neexistovalo ani cílené vyhledávání nebo řazení položek. Dneska nandáme data do systémů a hned vidíme, jak se položky vyvíjejí, jak moc se odepisují a podobně. To, co dřív nešlo nebo jsme to dělali týden, nám dneska zabere vteřiny. Navíc do toho vstupuje umělá inteligence. 

Dokáže dnes AI některé věci sama zkontrolovat?  

S tím postupně začínáme, ale musíme na to jít hodně opatrně. Nemůžeme data klientů jen tak nahrát do otevřeného jazykového modelu. Tak začínáme jen základními tooly, máme třeba AI robota v naší technické knihovně s účetními a auditorskými systémy. Ten nám dokáže vyhledat potřebné informace a odpovědět na dotaz. Postupně pak tyto nástroje dostáváme i do našich velkých auditních systémů. Zatím je to o tom, že si AI přečte závěrku nebo výroční zprávu a napíše, jaká jsou tam podle ní rizika nebo co chybí. Model je schopný porovnat si podklady s dalšími miliony výročných zpráv podobných firem, takže s tím může poměrně hezky pracovat. Ale pořád je to jen v testovací fázi, na všechno dohlížejí kolegové. Nesmíme zapomínat na to, že AI si poměrně dost vymýšlí. 

Vy máte jako partner na starost i HR agendu. Jak se vám dneska při náboru daří?

Musím říct, že relativně dobře. Hodně nám pomáhá, že sídlíme hned naproti ekonomce, odkud k nám chodí řada absolventů i studentů. Samozřejmě to není jednoduché, generace i požadavky se mění, ale celkově se snažíme být hodně flexibilní a i úplné nováčky bez zkušeností hned zapojit do celého procesu. Není to tak, že by někde vařili kafe, normálně pracují na zakázkách. V auditu máme obrovské množství part-timů, ať už právě u studentů, nebo třeba kolegyň a kolegů na mateřské. Celkově se snažíme o otevřenou a svěží kulturu. Vím, že je to dnes takové klišé, ale u nás bychom bez toho nemohli fungovat. 

Proč?  

Potřebuji mít tým, kde se lidé nebojí přiznat, že udělali nějakou chybu. Proto tlačím extrémní otevřenost, všichni si tykáme a každou chvíli mi za něco přijde „vynadat“ kdejaký junior. A to je důležité. Chci mít jistotu, že když manažerovi něco ujede, tak se mu to junior pod ním nebude bát říct. Nebo když sám udělá chybu, tak že nebude zatloukat, ale přijde za svým nadřízeným a společně to vyřeší. 

David Batal  Vystudoval obor Podniková ekonomika a management na VŠE v Praze. Hned po dokončení studia nastoupil do společnosti Deloitte, kde dnes působí jako vedoucí partner oddělení auditorských služeb. V roce 2003 dokončil studia ACCA a stal se autorizovaným účetním znalcem ve Velké Británii, je také členem The Institute of Chartered Accountants in England and Wales (ACA). Od roku 2009 je pak statutárním auditorem registrovaným v Komoře auditorů České republiky.