Naše Family Office učí rodiny pečovat o jejich bohatství, aniž by ztrácely vlastnická práva k majetku
V devadesátých letech budovala první základy novodobé české podnikatelské tradice, dnes vytváří struktury rodinného majetku, které by měly fungovat ještě za dvě stě let. Řeč je o první generaci českých podnikatelů. A té se už velmi aktuálně týkají otázky nástupnictví. Předávání majetku je přitom stále ještě opomíjeným a často zcela okrajovým tématem, které mnozí nechávají na poslední chvíli. Představou o vlastní nezranitelnosti a nesmrtelnosti totiž podle Martina Hanzlíka z MONECO Family Office jen tak něco neotřese.
Jak jsou na tom dnes čeští podnikatelé s předáváním majetku? Už se „polepšili“?
Řekl bych, že zase tak moc ne, a to z jednoho prostého důvodu. Všichni klienti, se kterými přicházím do kontaktu, jsou primárně byznysmeni a veškerá jejich pozornost směřuje k podnikání. Ono je to vlastně logické. Tvorba rodinné struktury není z pohledu podnikatelů něčím, co by aktuálně vytvářelo hodnotu. Na jednu stranu cítí, že je třeba to řešit, ale není to priorita. Tím pádem se na to těžko hledá čas.
Přitom asi není hotové ze dne na den…
Mnozí si myslí, že to bude otázka týdne, ale tak to bohužel není. Samotné technické nastavení rodinné struktury je sice rychlé, ale předchází tomu spousta práce. Musí se promyslet, jak majetek předávat a rozdělit, jak řídit vedení. To je otázka měsíců, často i let. To pak za námi přicházejí klienti, kteří si v sedmdesáti řeknou, že už chtějí klid a předají firmu. Jenže najednou se musí seznámit s problematikou, o které nic neví a která má strašně moc různých aspektů. Znamená to pak pro ně další vlnu práce a odchod do důchodu se tím značně oddálí.
Zasáhla do způsobu myšlení českých podnikatelů náhlá a velmi předčasná smrt Petra Kellnera?
Překvapivě jen velmi málo. Potvrdilo se to, že věci, které se netýkají přímo nás, si tolik nepřipouštíme. Přirozeně to všichni zavnímali, zasáhlo je to, ale přesvědčení o vlastní nezranitelnosti a nesmrtelnosti je stále velmi silné.
Kdy je podle vás ideální čas na to, aby se začalo řešit předávání majetku?
Z mého pohledu v zásadě už tehdy, když začínám podnikat. Protože v tu chvíli už tvořím nějaké hodnoty.
Jak taková rodinná struktura může vypadat?
Řeší se tam široká škála různých aspektů. Od tvrdé technické struktury přes vztahy mezi členy rodiny a vztahy k podnikání až po výplaty peněz a vůbec i rodinnou filozofii. Zvlášť u rodin, které jsou podnikatelsky velmi úspěšné, je třeba si říct, jaký vůbec chtějí mít život, proč dělají, co dělají. Hodně věcí, které je třeba vyřešit, se týká běžných životních situací. Bohatí lidé řeší stejné věci jako my všichni, jen mají na účtě o pár nul víc. Zakladatelé firem to mají svým způsobem jednodušší, protože podnikání je jako jejich dítě. Věnují se mu naplno, ví o něm všechno a od určitého okamžiku to není jen práce, ale náplň života. To už ale obvykle neplatí pro další členy rodiny. Ve struktuře to funguje tak, že je vždy jen jeden majitel. Každý člen rodiny potom má svůj přesný majetkový podíl, ale nemá právo s majetkem disponovat. Můžeme si to představit tak, že rodina je vlastně sama sobě správcem jakési obdoby investičního fondu.
Chytrá zařízení využíváme denně. Do domů si instalujeme bezpečnostní kamery, na dálku ovládáme domácí spotřebiče a pomalu vyhlížíme auta, která se řídí sama. Doba se zrychluje, modernizuje a naše každodenní působení se stále více přesouvá do online světa. To s sebou přináší nejen řadu příležitostí, ale také rizik. „Každé chytré zařízení vytváří prostor pro útoky, protože se může dostat do hledáčku hackerů,“ upozorňuje Martin Bajer, ředitel pro strategii TTC MARCONI.
Objednat si DDoS útok je otázka půl hodiny, bez adekvátní ochrany to dnes nejde
Zprávy z firem
Zmínil jste, že majetek má jen jednoho majitele, ale každý člen má přesný majetkový podíl. Jak to funguje v praxi? Kdo tedy rodinný majetek vlastní?
Majetek má jednoho majitele, ale nikdy to není fyzická osoba, protože ta je jak daňově, tak i ochranou majetku nejzranitelnější. Proto vytváříme struktury, které to všechno ošetří. Vychází to z filozofie starých podnikatelských nebo šlechtických rodin ze západu. Ta říká, že sad nepatří jednotlivcům, patří celé rodině, drží se v pokrevní linii, ale všichni členové, včetně těch, kteří se do rodiny přivdají a přižení, mají právo sklízet plody.
Takže majitelem je právnická osoba? Jak vznikne?
Ano, je to právnická osoba, ale nepředstavujte si to jako jednu firmu. Je to celý systém, který vytvoříme. Jednotliví členové rodiny pak participují na hodnotách společného majetku a mají přesně upravené vztahy, práva na výplaty, rozhodování a podobně. Je důležité, aby byla zachována integrita, nedocházelo k rozmělnění majetku mezi víc lidí, ale současně aby nikdo z rodiny o nic nepřicházel. Ať už z hlediska majetku, zisku, nebo rozhodovacích pravomocí.
Jakým způsobem pak členové rodiny ze společného majetku čerpají peníze?
To se stejně jako řada dalších věcí řídí pravidly, která při nastavování struktury stanoví zakladatel. Úzus, který v rodinách vznikl, je obvykle takový, že každému členovi ročně vyplatí nějakou část peněz. Ale nepředstavujte si to jako miliardy korun, za které si děti nakoupí jachty. I když se jachta kupuje, zase je rodinným majetkem a nepatří jen tomu jednomu členovi. Obecně se vyplácí tolik peněz, aby byl člen rodiny zajištěný, mohl se věnovat tomu, co ho baví, měl peníze na bydlení a jídlo, ale nestává se z něj člověk, který má automaticky neomezené množství peněz. Majoritní většina peněz se investuje, aby se majetek dál zhodnocoval.
I s tím jim pak pomůžete?
Naše služba je primárně o té samotné architektuře, kdy nastavíme systém a naučíme rodiny, jak o své bohatství pečovat. Důležité pro nás je, aby vše zůstalo v rukou rodiny, nepřechází na nás žádná práva. Pokud spravujeme například volné prostředky, vždy jen ve formě služby pro rodinu. To je rozdíl oproti některým dalším řešením, která trh nabízí.
Když se řekne auditor, na první dobrou asi většině z nás naskočí obraz přísně vypadajícího úředníka, který ve firemní účtárně hledá sebemenší chybu. Taková představa je ovšem na míle vzdálená realitě, což potvrzuje i David Batal, vedoucí partner auditorských služeb ve společnosti Deloitte. Na rozhovor rozhodně nepřichází přísný úředník – a po pár otázkách boří většinu zavedených klišé. Auditor nehledá korunové chyby a jeho práce může být zábava. Jak sám říká, s kolegy byli snad úplně všude. V tunelech, silech, trezorech i na operačních sálech. A ze svých auditů si odnesl řadu bizarních historek, na které se smíchem vzpomíná i po letech.
Banány jsou na kontrolu horší než jaderné palivo, říká šéf auditu v Deloitte
Leaders
Každá rodina je jiná, stejně tak i její majetek, takže univerzální šablony tady asi neplatí. Odkud čerpáte při řešení složitějších případů?
Právě naopak, my jsme si na základě dlouholetých zkušeností vytvořili šablonu s jasnými hranicemi, pravidly a vztahy. Tu potom naplníme tím individuálním, co v rodině je. Zatím jsem se nesetkal s případem, modelem nebo přáním rodiny, které by nám do šablony nepasovalo. Šablona samotná vychází z léty prověřené praxe západního světa. Jsou tam rodiny, které dnes mají třeba tisíc členů, takže tam už by to ani jinak nešlo.
Je český trh něčím specifický?
Především tím, že tato generace vytváří základy struktur, které by měly fungovat ještě třeba za dvě stě let. Není to jen česká záležitost, týká se to celého východního bloku. Chybí tady tradice i poskytovatelé poradenství a služeb. Lidé, kteří v devadesátých letech pokládali základy podnikání se dnes podílejí na vytváření pravidel a systémů toho, jak předat odkaz dalším generacím. Aby jim majetek sloužil, ale neškodil, aby stmeloval a přinášel spíš radost než starosti. Protože velké peníze mohou být zdrojem velkých sporů, viděli jsme to ostatně v historii hned několikrát. Třeba rodina Gucci dnes ze své původní značky nevlastní nic, řada členů navíc dopadla přímo tragicky.
Podobné cíle mají i svěřenské fondy. Liší se něčím jejich principy?
Osobně svěřenské nebo nadační fondy, kam se vloží rodinné majetky, nepovažuji za zrovna nejšťastnější řešení. Málokomu dochází, že rodina se v takových případech vzdává svých majetků, přesune je jinam a stává se z pohledu práva nemajetnou. To je asi hlavní rozdíl. My preferujeme struktury, kde se členové rodiny dál ekonomicky podílejí na společných majetcích. Takových struktur jsme udělali už relativně hodně, jsou v tom desítky miliard korun. Máme třeba i pět klientů z top stovky nejbohatších českých rodin.
V zahraničí jsou ale svěřenské fondy oblíbené a jejich popularita dál roste…
Svěřenské fondy jsou populární hlavně v anglosaském světě, kde jsou zavedeným nástrojem. Když jste tam dědicem trustu, tak byť majetek přímo nevlastníte, finanční instituce tam s vámi zacházejí jako s kterýmkoli jiným bohatým dědicem. V našich podmínkách tam ovšem majetek oficiálně nepatří nikomu a třeba pro banky je potom problém identifikovat skutečného vlastníka, původ peněz nebo třeba i vztah konkrétních osob k danému majetku. Majetek jste tedy sice ochránili, ale celá rodina z pohledu evropského finančního systému zchudla. Je to právně velmi složité téma.
Jaká je dnešní nástupnická generace? Přichází spolu s ní do rodinných struktur i nová témata?
Často je to o tom, co všechno umožní zakladatelé. Je to hodně dáno jejich úspěchem, mnohdy jsou velmi dominantní. A myslím to v tom nejlepším slova smyslu, nepředstavujme si je jako despotické egomany. Jen jsou často natolik zabraní do podnikání, že nevidí a neslyší. To je sice pro samotné podnikání skvělé, ale z hlediska učení se, jak nakládat s majetkem, to už úplně ideální není. Když jsou kooperativní a víc do podnikání pouští mladou generaci, pak tam přicházejí i nová témata. Dnes hlavně taková, která se týkají umělé inteligence a technologického rozvoje. Naopak když je rodina od podnikání odtržená, je to těžké. Protože když to nechytnete v osmnácti, začnete si budovat svůj vlastní život. Ve čtyřiceti už obvykle máte svou profesi, často v úplně jiném oboru, nebo třeba ani nežijete v Česku. A najednou se zjeví táta, který chce, abyste všeho nechali a šli se věnovat rodinnému podnikání. To pak vznikají smutné situace, kdy zakladatel nemá komu majetek předat.
Když se řekne chytrý elektroměr, který každou čtvrthodinu změří spotřebu, běžný zákazník z toho asi žádnou velkou výhodu nevyčte. Přesto se jedná o klíčový předpoklad pro sdílení elektřiny a do budoucna i o nástroj, jak na elektřině ušetřit. Třeba díky řízenému přesunu spotřeby v rámci domácností a také dynamickým tarifům založeným na spotových cenách, které se podle Pavla Glace z PREdistribuce stanou důležitým trendem. 
Glac z PREdistribuce: Do čtyř let vyměníme v Praze čtyřicet procent elektroměrů
Zprávy z firem
Můžeme se zase inspirovat u západních rodin a šlechtických rodů? Mají to lépe ošetřené?
Určitě ano, tam často platí velmi důležitý princip, takzvaná kinderstube. Ke správě rodinného majetku se přitahují i malé děti, třeba v deseti letech si běžně chodí sednout na rodinnou radu. Nemají samozřejmě rozhodovací práva, ale dívají se, jak to probíhá, na jakých principech rodina a její podnikání funguje, jaké hodnoty vyznává. To jsou velmi důležité věci, které jsem u nás asi nikdy nezažil. Neznám jediného podnikatele, který by si na konci roku sedl s celou rodinou a řekl jí, co se povedlo, nepovedlo, co se ve firmě děje, jaké jsou plány a podobně.
Jak se to pak u nás řeší, když děti do firemní struktury vůbec vstoupit vůbec nechtějí?
Tam je pak možné zahrnout do předání management, ale zase na to musí být struktura připravená. Těžko najdete někoho, kdo by podnik řídil se stejným nadšením a zásadami jako původní zakladatel. Proto rodinám pomáháme rozdělit podnikání do menších celků, například na výrobní nebo obchodní část.
Celou dobu se bavíme hlavně o mužích zakladatelích. Přibývá dnes z vašeho pohledu i žen, coby hlavních zakladatelek rodinného bohatství?
Rozhodně přibývá, ale zatím stále výrazně převažují muži. A to i mezi našimi klienty. Určitě bych ovšem nechtěl zapomínat na podnikatelky, máme tady celou řadu úspěšných žen. A věřím, že do budoucna jich bude přibývat.
|
Martin Hanzlík Investicím se začal věnovat v roce 1993, sedmnáct let byl členem kotačního výboru Burzy cenných papírů Praha. Dále působil jako výkonný ředitel Asociace pro kapitálový trh, člen rady ředitelů Evropské asociace asset managementu a investičních fondů, místopředseda dozorčí rady Národní rozvojové banky nebo poradce premiéra ČR pro finanční trhy. Dnes je členem dozorčí rady v MONECO investiční společnosti ze skupiny Broker Consulting, kde se věnuje tvorbě tvorbě finančních struktur a fondů pro privátní klienty. |
