REPORTÁŽ: Za beduínskou nevěstu se již neplatí velbloudy, ale zlatem. Dávné tradice se mění

Severovýchod sinajského poloostrava stále patří pro české výletníky mezi neprobádanou oblast, protože byl dlouho uzavřený a nyní zde platí přísná bezpečnostní opatření. Pro toho, kdo se chce podívat například na Mojžíšovu horu, nebo si vychutnat potápěčský ráj, je prakticky jedinou možností let a ubytování zprostředkované Čedokem. Je to totiž jediná cestovka, která cestu do Taby poskytuje. 

Prvním zážitkem z cesty je přelet nad Suezským průplavem a následné přistání na malém pouštním letišti nedaleko od města Taba. Airport ukrývá jedinou bezpečnostní bránu, malou čekárnu s kuřáckým koutkem, nenabízí žádné občerstvení, chybí i freeshop. V roce 1972, v době kdy Sinaj ovládal Židovský stát,  jej zbudoval pro armádu.

Izrael okupoval Tabu a celou Sinaj od roku 1967. Konec jeho vlády a vrácení strategického polostrova mezi Asií a Afrikou odstartoval roku 1982, až po uzavření mírové dohody s Egyptem. Tabu však Izraelci opustili až v roce 1989. Oba státy totiž vedly vleklý spor o trasu hranice. Situaci zároveň komplikoval i fakt, že Izraelci v Tabě investovali a postavili četné hotelové komplexy. Další později rozestavěné pobřežní resorty v okolí města zůstaly nedokončené a chátrají. Problém s jejich dokončením odstartovaly masivní povodně v roce 2018 a završila je covidová pandemie.  

Průtrže mračen se zdají být na vyprahlé Sinaji neuvěřitelné, ale dochází k nim, navíc téměř neočekávaně. Voda z hor se pak valí, jinak vyschlými koryty řek, na pobřeží. Zaplavuje silnice a ohrožuje i přímořská městečka. 

Mystický trojúhelník mezi Afrikou a Asií 

Sinaj pokrývají hory, a vyprahlá poušť s oázami a říčkami. Polostrov ve tvaru trojúhelníku obklopuje tyrkysové moře, které představuje živý organismus a potápěčům nabízí magické pohledy. Své místo zde najdou jak dobrodruzi na pěších poutích ve stopách židovského národa, tak plážoví povaleči u bazénů a drinků. 

Sinají bloudil Mojžíš, který vedl Izraelity z Egyptského otroctví. Na více než 2000 metrů vysoké hoře Sinaj, zvané Mojžíšova, mu pak Bůh předal desatero přikázání. Židovský národ byl po určitou dobu v Egyptě jako národ otroků. Než se objevil Mojžíš, kterému se zjevil Bůh a vyzval ho, ať ze země faraonů svůj lid vyvede. Než poté došli Izraelité do zaslíbené země brázdili pod vedením Mojžíše poušť čtyřicet let. 

Taba leží v nejsevernějším bodě Akabského zálivu a skýtá výhled na pobřeží dalších tří zemí – Izraele, Jordánska a Saúdské Arábie. Výlet sem tak představuje i cestu za dějinami kultury a za tak známými jmény, jako je královna ze Sáby, Abrahám, Ježíš Nazaretský, král Šalamoun či Kleopatra.   

Peking mrhá talenty. Nezaměstnané absolventy musejí živit rodiče

Money

Na čínských vysokých školách letos promovalo více než desetkrát tolik absolventů než před dvaceti lety. Nejlidnatější ekonomika světa pro ně ale nemá pracovní uplatnění. A Peking se zmohl jen na krycí manévry, ukončil reportování údajů o nezaměstnanosti mladých.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Beduínská svatba  

Samostatnou kapitolou v osídlení pouštích oblastí nejen Sinaje jsou beduíni. Jejich tradiční nomádský život se sice modernizuje, ale stále jen mírně. Z velbloudů přesedlali do omlácených pic-kupů a živí se jako řidiči a taxikáři. Roněž za úplatu nabízejí návštěvy oáz, kde žijí. Mezi místními obavateli se ale stále traduje, že hlavním příjmem těchto, mnohdy ještě kočovníků, kteří neznají hranice mazi státy, je pašování hašiše.

Mění se i tradiční beduínské rituály. Například svatbu již neplatí, dle striktně daných pravidel, rodiče ženicha a nevěsty, ale samotní svatebčané. Za nevěstu musel dříve nápadník nabídnout i sto velbloudů, které dostal od příbuzných. Dnes je to jiné. Nově se nabízí zlato a nápadník musí rodině nevěsty věnovat až sto gramů žlutého kovu. 

Indiana Jones zviditelnil Petru 

Návštěvník severu Sinaje může s velkou nadsázkou napodobit kočovný život beduínů, zásadním rozdílem však je, že místo na velbloudovi cestuje vyprahlou krajinou klimatizovaným autobusem. Nabízí se mu tak hned několik atraktivních míst ve čtyřech zemích. Izraeli, Palestině, Jordánsku a Saúdské Arábii. Návštěva posledně jmenovaného státu je již sice možná, ale udělení víza trvá dlouhou dobu a navíc skýtá výrazná omezení pro ženy. 

Cesta do Izraele, Palestiny či Jordánska je však bez výraznějších komplikací. Nabízí se Mrtvé moře, Jeruzalém, a Betlém se svými chrámy, kostely a mešitami. Největší magnet však představuje jordánská Petra. Všechny zmíněné pamětihodnosti je nejlepší navštívit v jarních, či podzimních termínech. V průběhu léta je zde opravdové vedro a navíc tisíce turistů. Proti jejich množství je Praha v létě prázdná. 

video

REPORTÁŽ: Newyorské delikatesy No.1. Nejslavnější americká jídelna čepuje i české pivo

Enjoy

New York je proslulý skvělým jídlem a pro řadu gurmánů je Mekkou, kam je nutné vyrazit alespoň jednou v životě. Neznamená to ale vůbec, že musíte chodit jen do nejluxusnějších restaurací. I jeho nejkoncentrovanější část Manhattan, má spoustu bister, kde se dobře najíte za přijatelné peníze. Jednou z nejproslulejších jídelen je tu už více jak 135 let Katz´s Delicatessen v Lower East Side. Pojďte se podívat, jak to tam vypadá a co si tam dát k jídlu. Rozhodně to stojí za to. Z těch nejstarších sendvičových jídelen už totiž zůstala po období covidové pandemie prý jen tato jediná. 

Věra Tůmová

Přečíst článek

Cesta z Taby do jordánské Petry začíná v přístavu, kde se naloďujeme na katamaran, abychom překonali Akabský záliv. Stroj odplouvá za východu slunce, aby na skalní město zbylo co nejvíce času. Zhruba po hodině plavby se vyloďujeme v jordánské Akabě, což je u Rudého moře jediný jordánský přístav. V jeho blízkosti se nachází izraelské letovisko Ejlat. Druhá strana největšího města v oblasti Akabského zálivu téměř přiléhá k Saúdské Arábii. Z Akaby vede do cíle cesta horami, kde podle Bible pobýval Abrahám se svými syny, až ke skalnímu městu. 

Petra, které leží od Akaby dvě hodiny jízdy autobusem, uchvátí hned cestou z parkoviště. Lidé vesměs znají jen ikonický obraz průčelí Pokladnice vytesaný v oranžové skále. Širšímu publiku ji představil zejména americký herec Harrison Ford ve filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava. Slavné postavě je věnováno i několik stánků s biči a kloubouky, které jsou poznávacím znamenín hrdiny. Jinak nabídce trhovců a Beduínů dominují arabské šátky, koberce a kýčovité upomínkové předměty. To ale je při návštěvě divu světa pod ochranou UNESCO naprosto podružná záležitost. Důležité je ale zmínit, že na rozdíl od českých hostinských zde má v ruce bezdrátový terminál na příjem platby kartou každý prodejce suvenýrů včetně dětí, nabízejících korálky a magnetky. 

Monarchie ve světě chřadnou, těch pravých je jen čtrnáct. A Británie mezi nimi není

Politika

Smrt britské královny Alžběty II. a nástup na trůn jejího syna, nového krále Karla III. (dříve označovaného jako princ Charles), je připomínkou toho, že i když svět císařů, králů či velkovévodů mohl dávno pominout, v řadě zemí stále více či méně formálně vládnou dědiční panovníci. Svět monarchií ale v posledních desítkách let stále upadá a podle těch nejpřísnějších pravidel je těch pravých monarchií na světě pouze čtrnáct – a Británie mezi nimi již není od roku 1884, napsal deník The Wall Street Journal.

Dušan Kütner

Přečíst článek

Petra, kterou postavili tajemní Nabatejci ve třetím století před naším letopočtem, se za jediné odpole nedá kompletně prozkoumat. Projít komplex ležící v údolí Wádí Músa, by zabralo i několik dní. Návštěva jednoho ze sedmi divů světa a významné položky na seznamu památek UNESCO, by tak stála za zdržení, ovšem ve skalním městě se nesmí nocovat. Jedinou vyjímku má pět rodin beduínů.  

Město, chráněné hradbou třista metrových skal, je ve tvaru amfiteátru, od východu na západ má asi jeden kilometr a od severu na jih půl kilometru. Na malé ploše se však nacházejí architektonické unikáty, vytesané budovy, s prvky egyptského, řeckého, nebo římského stylu. 

V době Nabatejců Petra představovala hlavní město království. Čas navíc ukázal, že její poloha je také ideální pro obchod, a ten byl po několik staletí  hlavní činností ovlivňující život v Petře. Zlatou éru ukončila až série zemětřesení, která donutila obyvatele k odchodu. Zůstali zde pouze Beduíni a ti město dlouhou dobu ukrývali před světem. Petra byla dokonce řadu let zasypaná pískem, až se z povědomí obyvatel vytratila.  

Renesanci města započal švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který tam 22. srpna 1812 pronikl převlečený za muslimského obchodníka, a ukryté poklady Petry pro svět objevil.