Reklama

Monarchie ve světě chřadnou, těch pravých je jen čtrnáct. A Británie mezi nimi není

Nový britský král Karel III.
ČTK
Dušan Kütner

Smrt britské královny Alžběty II. a nástup na trůn jejího syna, nového krále Karla III. (dříve označovaného jako princ Charles), je připomínkou toho, že i když svět císařů, králů či velkovévodů mohl dávno pominout, v řadě zemí stále více či méně formálně vládnou dědiční panovníci. Svět monarchií ale v posledních desítkách let stále upadá a podle těch nejpřísnějších pravidel je těch pravých monarchií na světě pouze čtrnáct – a Británie mezi nimi již není od roku 1884, napsal deník The Wall Street Journal.

Reklama

Nárok na to se označovat jako monarchie si v současné době dělá něco přes čtyři desítky zemí – včetně započítání států a bývalých britských kolonií spojených v uskupení zvaném Commonwealth, které formálně stále uznávají britského panovníka či panovnici jako hlavu státu. A to včetně Kanady či Austrálie. 

Tento údaj se od osmdesátých let minulého století, kdy byla dokončena dekolonizace dřívějšího světa, změnil jen málo. To je někdy považováno za důkaz, že monarchie jsou překvapivě stabilní. Ale bližší pohled na čísla naznačuje, že monarchie prochází neúprosným úpadkem, napsal The Wall Street Journal. 

Nový britský král Karel III.

God save the King! Karel III. byl prohlášen králem

Den pohřbu královny Alžběty bude státním svátkem, oznámil nový král.

Přečíst článek

Čísla o monarchiích totiž závisí na tom, co se přesně za monarchii bude počítat. „Není to snadné vyřešit tuto otázku," řekl John Gerring, vládní profesor na University of Texas, který se zabývá historií monarchií.

I přes nejširší definici ale zřízení ve formě monarchie upadlo. Na začátku roku 1950 žila více než jedna třetina světové populace v zemi, kolonii nebo společenství, které vládl nějaký většinou dědičný panovník. Jak koloniální říše zanikaly – hlavně ta britská, postižená zejména odchodem Indie z Commonwealthu v roce 1950, ale také nizozemská a belgická – podíl světové populace pod vládou monarchy klesl na 9,3 rocenta v osmdesátých letech a aktuální podíl činí pouhých 7,6 procenta.

Reklama

Podíl obyvatel světa žijících v monarchiích:

zdroj: The Wall Street Journal/University of Texas

Soudě podle podílu na globálním ekonomickém výkonu místo počtu obyvatel je obrázek o něco lepší, ale směr k úpadku je stejný. Některé konstituční monarchie, kde monarchové sdílejí moc s volenou vládou, jsou velké a bohaté – například Japonsko a Spojené království – ale rychle nerostou. A podle údajů Mezinárodního měnového fondu dokonce bývalá kolonie Indie letos předstihla Spojené království jako pátou největší ekonomiku světa.

Monarchie stárnou a panovníci s nimi

Monarchie dnes představují 15,8 procenta celosvětového HDP, což je pokles oproti téměř čtvrtině celosvětového HDP v roce 1973. Jedním z hlavních problémů daných států je stárnoucí populace.

Charles III., nový britský král

Nový král Karel III. zdědí majetek za v přepočtu 12 miliard korun, dědické dani se vyhne

Král Karel III. zdědí po zesnulé královně Alžbětě II. majetek za v přepočtu 12 miliard korun. V žebříčku nejbohatších Čechů by takový majetek stačil na 24. místo.

Přečíst článek

A monarchové také stárnou. Královna Alžběta II., která zemřela ve věku 96 let, nastoupila na trůn ve věku 25 let v roce 1952, kdy průměrnému panovníkovi bylo podle Gerringových výpočtů asi 44 let. Nebyla ani nejmladší – Fajsalovi II., poslednímu iráckému králi, bylo v té době 16 let. Na trůn nastoupil již ve třech letech (do jeho plnoletosti za něj vládl regent, sám Fajsal II. byl zavražděn v roce 1958 při státním převratu, pozn. red.). Dnes je průměrnému panovníkovi 67 let.

Ale do jaké míry jsou tyto osoby skutečně panovníky? Mají róby a koruny na hlavách a často pocházejí přímo z rodu vlivných a v minulosti často i dobyvatelských lidí, kteří skutečně reálně ovládali jejich zemi. Dnes jsou však mnozí jen hvězdami reality show a donekonečna jsou pitvány jejich rodinné neshody, nikoli politické kroky, podotkl The Wall Street Journal.

Pravá monarchie má čtyři hlavní rysy

Skutečná monarchie má podle Gerringových analýz ve své klasifikaci čtyři klíčové charakteristiky. První tři jsou: trůn je dědičný a drží jej jedinec, který post hlavy monarchie získává doživotně. Ale například král konstituční monarchie Malajsie je volen na pětileté období. Papež má sice absolutní vládu nad Vatikánem a doživotní post – ale není synem předchozího papeže.

Za čtvrté, skutečný monarcha musí mít „netriviální význam při řízení státních záležitostí,“ míní Gerring. Právě to vylučuje mnoho panovníků včetně nového britského krále Karla III.

Karel III. má malou moc ve Velké Británii, natož ve 14 zemích Commonwealthu včetně Kanady a Austrálie, které podle tradice stále umisťují portréty anglických panovníků na své bankovky a mince. A generální guvernér stále slouží jako zástupce koruny a vykonává ceremoniální funkce.

Portrét zesnulé královny Alžběty II. na bankovce

Portrét nového krále se na mincích a bankovkách neobjeví příliš brzy

Během sedmdesátileté vlády Alžběty II. se její obličej stal jedním z těch nejznámějších po celém světě. Z velké části díky jeho zobrazení na mincích a bankovkách kterými se platí ve třech desítkách zemí. Nový král, Karel III., se svého obličeje na platidlech dočká také, ale nebude to přes noc.

Přečíst článek

Po většinu dějin lidstva byla většina zemí monarchiemi. Teprve v roce 1870, tedy dlouho po americké revoluci a v době té francouzské, začaly monarchie podle Gerringovy metriky upadat. Ne-monarchie poprvé překonaly monarchie v roce 1910. Gerringova práce naznačuje, že více než kterýkoli jiný faktor způsobil úpadek monarchií vzestup masové komunikace tím, že umožnil nové generaci vůdců komunikovat přímo s širokou populací.

Británie není pravou monarchií od roku 1884

Podle Gerringovy metriky tak ztratilo Spojené království nárok na označení „skutečná monarchie“ již v roce 1884 – v roce, kdy zákon o volební reformě umožnil většině britských mužů volit do parlamentu, čímž se veřejná kontrola přesunula z monarchy a šlechty na voliče.

Alžběta II.

Lukáš Kovanda: Alžběta II. smyslem pro řád vytvořila bilionovou hodnotu

Zesnulá královna Alžběta II. vstupuje do dějin nejen jako nejdéle vládnoucí britský monarcha, ale též „nejhodnotnější“. Pokud by britská královská rodina představovala firmu, byla by její značka, „brand“, jednou z nejhodnotnějších na světě.

Přečíst článek

Gerring proto identifikuje pouze 14 skutečných monarchií: Bahrajn, Bhútán, Brunej, Eswatini (dlouho známá jako Svazijsko, dokud jej král k narozeninám nepřejmenoval), Jordánsko, Kuvajt, Lichtenštejnsko, Monako, Maroko, Omán, Katar, Saúdská Arábie. Arábie, Tonga a Spojené arabské emiráty. Představují pouze 1,4 procent světové populace a 1,9 procenta globálního HDP.

Ale i když čísla ukazují úpadek monarchií, nelze to zaměňovat s triumfem demokracie. Vládě jednoho muže – z nešlechtického rodu a bez dědičných práv – se dobře daří v místech, jako je Rusko a Čína. Jen si prostě si neříkají monarchie, podotkl WSJ.

britská královna Alžběta II. při oslavě svých narozenin v roce 2018 v Royal Albert Hall

Alžběta II. a královská rodina jsou značky hodnotnější než Shell nebo Marks & Spencer

Královna Alžběta II., která dneškem završuje 70 let na trůnu, je nejen nejdéle vládnoucím britským monarchou historie, ale též nejvýdělečnějším. Pokud by britská královská rodina představovala firmu, byla by její značka jednou z nejhodnotnějších na světě.

Přečíst článek

Reklama

Související

Reklama
Reklama
Reklama
Doporučujeme