Úspěšný umělec Martin Krajc: Ke statisícovým částkám za obraz vede dlouhá cesta

Patří ke komerčně nejúspěšnějším umělcům mladší generace. Martinu Krajcovi teprve „táhne“ na 40, ale již nyní se jeho plátna prodávají za statisícové částky. Potvrdil to na aktuálně vrcholící výstavě Nymphae Perspicuae, na níž se objevila plátna z posledního roku. A většina z nich již našla cestu do sbírek českých milovníků umění. „Stojí hodně úsilí vytvořit dílo a pak poptávku po něm,“ říká Martin Krajc, jehož obraz se před dvěma lety vydražil i v prestižní aukční síni Sotheby’s v Londýně.

Na umělcích mě fascinuje jedna věc. Vy vlastně doslova z ničeho dokážete vytvořit věc, která se prodá za půl milionu korun. To nikdo jiný nedokáže.

Tak takhle jednoduché to přeci není. Jednak k tomu vedla dlouhá cesta, jednak nikdy nemáte jistotu, že to za tu cenu prodáte, nebo že prodáte vše, co vytvoříte.

Podívejte se na tvorbu Martina Krajce v exkluzivní fotogalerii👇

Přesto se vám to daří…

Ale je to hodně práce. Začínáte v ateliéru, tvoříte, pak ale musíte dělat hodně aktivit okolo, abyste vytvořili poptávku.

Kdy se to láme?

Řekl bych, že zlomový moment je aukce. To je potvrzení. Taky je důležité si uvědomit, že ty půlmilionové částky, o kterých mluvíte, jsou u obrazů, které mají tři metry. To není pro každého, to už je opravdu otázka sběratelů.

Prodal obraz v Sotheby's. A nyní mimořádně talentovaný umělec Martin Krajc představuje nová díla v DSC Gallery

Enjoy

Martin Krajc patří k nejtalentovanějším českým umělcům své generace. A také jeho dílo láká čím dál více investorů, což potvrdil i úspěšný prodej obrazu na aukci v londýnské aukční síni Sotheby's. Aktuálně vystavuje Martin Krajc v pražské DSC Gallery, a to až do 29. srpna.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

A aukce v Sotheby's představovala zlom?

To byl ohromný zlom, ta změnila všechno.

Zmiňujete cestu, dlouhou cestu. Jak ta vaše cesta tedy probíhala?

Já už na základce začal chodit na výběrovou výtvarku ve Vodičkově ulici naproti mekáči. Měli jsme skvělou učitelku Věru Rafajovou, která tu výuku hodně pozvedla. Tam jsem už vyhrál nějaké soutěže, takže když skončila škola a začalo se řešit, co dál, dostal jsem se na Žižkov na scénografii. Já sice chtěl na malbu, ale tam to bylo nedostupné. Na scénografii jsem se ale hodně naučil pracovat s měřítkem. Bylo to zajímavější než malovat zátiší podle mistrů.

Nakonec jste se ale dostal na AVU k Michaelu Rittsteinovi.

To bylo zase kolem maturity, kdy jsem řešil, co dál. Už na střední jsem chodil na kurzy figury, která mě vždycky bavila. Ve třeťáku jsem zkoušel dostat se na akademii k Vladimíru Kokoliovi, kam jsem se nedostal ani do druhého kola. Ve čtvrťáku jsem to tedy zkusil k Rittsteinovi a ten mě pak vzal z prvního místa.

video

FreshStart: Učí Čechy, že kus umění nemusí stát stovky tisíc. A plakát z Ikea to rozhodně není

Newstream TV

Díky společnosti 100ks, za níž stojí Jakub Svoboda, si na zeď může pověsit umělecké dílo prakticky kdokoliv. A žít jako v galerii. K podnikání Jakuba dovedla snaha zútulnit svůj byt. „Uvědomil jsem si, že jsem už opravdu hodně dospělý na to, abych měl doma prázdné stěny," říká v dalším dílu seriálu FreshStart. Chtěl dostat do svého života kus současného umění, ale zároveň na tom finančně nekrvácet. A tak se zrodil nápad na digitální tisk děl lokálních tvůrců současnosti. Ve spolupráci s kurátory v 100ks vybírají umělce, jejichž díla poté tisknou, jak již sám název vypovídá, stokrát. 

Marie Kolajová

Přečíst článek

Na vaší tvorbě a vůbec uměleckém zrání se ale podepsala i devadesátková subkultura graffiti a těch věcí kolem.

Nasávali jsme tu scénu, to rozhodně. My jsme nebyli úplně ta první generace, ale znali jsme se s nimi. Potkal jsem se tam třeba s Karlem Štědrým, se kterým jsme později založili skupinu OBR. Kromě nás tam byli ještě Pepa Achrer, David Hanvald a Ondřej Maleček. Ten skupinu později opustil, chvíli jsme byli ve čtyřech a pak jsme to rozpustili.

Byly tyto skupiny důležité pro to, abyste se prosadil jako umělec, který se může uměním živit?

Určitě. Bylo důležité, že jsme byli aktivní už při škole, že jsme vystavovali, což v kolektivu mělo větší dopad než individuální výstavy. Člověk tehdy nevěděl, co bude po škole. Zase. Rodiče už také začali být nervózní, dělali trochu bububu. Ale díky skupině OBR nás už určitý okruh sběratelů sledoval a ti pak byli důležití po konci školy. Vám řeknu takový detail, který ukazuje docela hodně důležitou věc. Když jste na škole, neřešíte atelier, žijete trochu v bublině, kde máte všechno naservírováno, zadarmo. Když ze školy odejdete, najednou musíte všechno řešit, shánět ateliér, materiál, plátna. Za všechno platit. Naštěstí tehdy fungovala Trafačka, kde jsem měl ještě s jedním kolegou ateliér a vlastně celý barák byl plný umělců. Díky tomu byl ten pád do reality míň bolestivý.

Čeští sběratelé utratili do června za umění tři čtvrtě miliardy. Nejvíce za Toyen a Fillu

Enjoy

Na aukcích výtvarného umění utratili sběratelé v prvním pololetí letošního roku 766 milionů korun. Je to o 16 procent méně než ve stejném období loni. Neznamená to ale podle odborníků propad trhu s uměním, obrat nejvíce ovlivnily tři nejdražší obrazy, které se letos prodaly za výrazně nižší částky než loni.

ČTK, duk

Přečíst článek

Měl jste někdy moment, kdy jste si přestal věřit? Kdy jste s tím chtěl praštit?

Já myslím, že už na škole je poznat, kdo to bude dělat a kdo po škole skončí. Ti, co chtějí, to dělat budou. Náš profesor říkal, že kdo si nenařídí budíka na škole, ten si ho nenařídí ani po škole. A díky škole a učitelům se o tom ateliéru a těch lidech, co tam studují, ví, už se dostávají do hledáčku. Takže po škole pořád byly nějaké výstavy, pár sběratelů tomu věřilo, moje díla se začala objevovat i v institucionálních sbírkách. Takže jsem tomu prostě věřil, později jsem si našel samostatný ateliér, kde jsem dodnes. A pořád to dělám.

A úspěšně. Aktuálně máte výstavu v DSC, co chystáte dál?

Před dvěma lety jsme založili skupinu, která se jmenuje Firma. Jsme tam zase já a Karel Štědrý, spolu s námi Jan Kaláb, Pasta Oner, Michal Cimala, Matěj Olmer a Michal Škapa. Teď v říjnu budeme mít výstavu v Mánesu, kde budou nějaké naše společné obrazy a každý tam budeme mít i vlastní díla.

Ty společné obrazy jsou docela ambiciózní projekt, když si vybavím vaše velmi vyhraněné styly. Jak ta vaše plátna vlastně vznikají? A myslím skutečně vaše, nikoli ta kolektivní.

Začínám kresbou uhlem přímo na plátno. A pak postupně přidávám další plány. Já ten svůj přístup přibližuju spojením Pět forem, který jsem představil na výstavě Immersion v bratislavské Danubianě. Těch pět forem jsou kresba, lazura, detail, gesto a polití. To najdete na všech mých současných plátnech. Je to docela praktické, protože jinak bych chodil pořád kolem jednoho plátna a dokončoval bych je. Když mám těch pět forem a na plátně už jsou všechny, můžu jít zase dál.

Průzkum: Většina českých sběratelů umění už do své sbírky vložila aspoň půl milionu korun

Enjoy

Většina sběratelů umění v Česku nakupuje přes online aukce, ale hlavní je pro ně emocionální hodnota obrazu. Po pěti letech a více svého sběratelství nakoupili většinou několik desítek děl, přičemž vede malba a současné umění. A nejde přitom až o tak závratné částky, jak by se mohlo podle výsledků velkých aukcí zdát – za jedno dílo utratí většinou do 50 tisíc korun. Tak by se v kostce daly shrnout výsledky nejnovější studie serveru o umění Artplus.cz a J&T Banky mezi více než osmi stovkami sběratelů a odborníků.

Věra Tůmová

Přečíst článek

A je to takové všechno barevné. Zaslechl jsem tezi, že zachycujete hezké motivy. Ženy, býky, interiéry, barvy…

Tak je to barevné, no. Nebaví mě dělat černobílé věci. Ale například na loňské výstavě v European Arts jsem měl díla v odstínech šedi, do kterých byly jen takové drobné neonové skvrny. Ale možná ta barevnost vychází i z toho, že jsem znamením býk, tedy temperamentní, a byl jsem na stáži ve Španělsku a tam to je plné barev. Setkávám se s tím, že to na někoho působí kýčovitě. Že to je moc líbivé. Ale já jsem taky normální člověk s problémy, život je těžký, tak mě nebaví tu depresi ještě malovat. Raději maluju ty hezčí věci.

Když zmiňujete býky, ty se v posledních obrazech vyskytují opravdu hodně.

Ty mě provázejí odjakživa. Říkám, že jsem znamením býk, navíc v rodině nás je hned několik. V umění je tento motiv také velmi obvyklý. Máte ho u Goyi, Picassa.

Takže zase Španělsko. To vás tak zasáhlo?

To mě zasáhlo nejvíc. Před diplomkou jsem tam strávil dva semestry. A protože už jsem měl hotovou diplomku, už jsem mohl jen malovat a chodit do muzeí a galerií. V Pradu jsem mohl být, kdykoli jsem chtěl, zdarma, bez front.

Kdo vás ovlivnil nejvíc? Goya?

Velázquez a Goya. Oba mají v Prado skvělá díla. Ale nejen to. Madrid je skvělý, takový New York Evropy.

Martin Krajc

Český umělec z řadou mezinárodních úspěchů. Pro Martina Krajce je příznačný expresivní malířský projev, často využívá plné barvy. Počátky jeho tvorby byly značně formovány prostředím pražské street artové scény. Zásadní pro jeho tvorbu byla stáž v Madridu, která pod silným vlivem umění starých mistrů Krajcově malbě přidala na hravosti, rozvolnila ji a odkryla umělci i kouzlo koridy. Vedle často používaného motivu býků Krajc inklinuje k figuře.

Drážďany ukazují to nejlepší z českého umění za 100 let. Na návštěvu máte ještě měsíc

Enjoy

Výstavou nazvanou Všechnu moc imaginaci! vrcholí festival Česká sezóna, který od loňského června probíhá v Drážďanech. Velkoryse pojatá přehlídka zprostředkovává pohled na české výtvarné umění od začátku 20. století po dnešek. Jejím autorem je bývalý šéf Národní galerie Jiří Fajt a díky nevídanému zájmu byla výstava prodloužena. A tak máte ještě měsíc na to ji navštívit. Minout ji by byla chyba.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Jeden z nejúspěšnějších českých umělců Daniel Pitín vystavuje v New Yorku. Ukazuje stroj času

Enjoy

Dílo Daniela Pitína touží mít ve své sbírce většina českých sběratelů. Poptávka je taková, že ji Pitín většinou ani nestíhá nasytit a odmítá prodej přímo z ateliéru. Zájemci tak pro jeho dílo musejí vždy do galerie. Nyní se budou muset vypravit až do newyorské Nicodim Gallery, kde má Pitín svou první newyorskou samostatnou výstavu. Jmenuje se Time Machine podle díla z loňského roku.

Stanislav Šulc

Přečíst článek